nechápu: i když jsi poprosila, myslíš si, že muž je tu proto, aby poslouchal ženu? :) Dopřeju ti tedy ještě jeden rozbor, když je máš tak ráda .-)
Muž ženě přece naslouchá a já slyším - napsala jsi, že nechceš avízo - a tím jsi řekla: pošli mi ho. Ok. Tak tady je. :)
Flower gleam and glow
let your power shine...
nechápu: ou :) chtěla jsi říct, že se nudíš (a snad že bys čaj potřebovala). Jsem o vodě a vínu právě.
nechápu: "sváté listí" :) to zní jako svaté listí .-)
Listí je svázáno se stromem.
Listí jsou básně a strom je poesie.
V básních je poesie.
Ale poesie nejsou básně.
Není snad smyslem listů odhalit strom?
Kritika - je jako vítr odjinud. A vítr a strom nejsou svázáni. To strom volá vítr, když chce shodit listí a stát nahý proti nebi.
nechápu: Ano :) Odolat větru. Je třeba hodně listí (ta spoušť) na zemi, aby vynikl strom (poesie). .-)
nechápu: ha! :))) si mě dostala. Nevím. Já piju byliny podle citu. A zrovna šalvěj je taková všesprávka, pustíš do těla a ona si najde, co potřebuje doladit. Tělo si žádá. A tělo nikdy nelže. :)
Markéta, nechápu: děvčata, ... co takhle dát si čaj o páté, slovy básně - vložit nebe pod jazyk a nechat rozpustit - a poesii nechat vodě? Jedinou skutečně podstatnou konverzací je ta o počasí. Angličané to dobře vědí! :) A že vy zrovna o bouřkách... :)))
zdraví Armand (právě popíjející zdravotní šalvějový..)
přesně tak, to ta spánková deprivace... btw. ta mi taky dělá velice dobře, člověk se přestane brát tak vážně ;)
příjemý den přeju. a navečír nějakou tu bouřku, myslím, že bychom si jí obě zasloužily :)
bouřky, senoseč a vylamování suků ze ztrouchnivělého dřeva :)
dejž pánbůh dobrého spočinutí, má milá :)....déšť, bouřka... to se bude spát, panejo
nechápu...máš absolutní pravdu,která ne vždy je košér. Tak jako můj tip zde. Jsou horší případy tebou vyjmenované. Promiň.
dostala jsem avi od booka. podepisuji se, snad bych ještě dodala, že je to čistá ženská poezie
no ja bych to s tou ojedinelou obraznosti zas az tak neprehanel...myslim, ze takovych textu tu bylo uz docela dost...blbe napsane to neni, ale ze bych si sedl na prdel s tim, ze to jsem teda jeste neto...navic ono ojedinelou obraznost ma spousta lidi, ale myslenku jiz mene...
já moc salát ne, zvláště ne ten s majonézou, je mi po něm šoufl, ale řízek se řízkem klidně:)
Dala by si sú, vsak? :) /neliterárne žartujem/ mea culpa :)
booku - to s tím řízkem a salátem je skvělé:)
la-vypusti, keď som sa narodil, zajasali: jeeej, máme chlapca :)
áno, všímam si. Príliš často nekomentujem, ale veľa čítam. A občas ma zaráža, čo všetko dokážu ľudia skonzumovať, myslím literárne. Ale uznávam, nie každému vyhovuje štýl, kde si vytvára vlastné obrazy. Ešte akési pozostatky toho, že im bolo podsúvané všetko na tanieri, kde určité miesto mal rezeň a oproti nemu musel byť zemiakový šalát.
To je tak trochu údel poeticky ladených ľudí. Ale pokiaľ to nedáš najavo pateticky, ale formou ako si to predviedla tu, nevidím dôvod na slzy :)
já mám samé bohužel "unikátní rozpoložení :))
díky
Vnímam túto báseň senzualisticky.
Akási impresia s reflexívnym presahom, zmyslová obraznosť daného okamihu. Vyjadruje niečo individuálne, emocionálny stav. Asociatívne metafory, poukazujú na unikátne rozpoloženie autorky.
T
Tak jsem si poemu díky "reklamě" p. Szikory přispěchala přečíst. Krásná, zvlášť ten první obraz. *
:) děkuju, tohle je má jedna z oblíbených pasáží ;)
vcházím do krajiny v sobě, Martine, které jsem se celý život podvědomě vyhýbala, která se mi hnusila, která mi naháněla strach. Myslím, že právě tam je zakopaný poklad :)
protože jak jsem kdesi kdysi napsala "čím jsou ti přítomny dveře, do nichž jsi nevešel?..." ;)
děkuju a zdravím
udělalo na mě dojem cos napsala. Upřímné a velmi velmi otevřené... se vším co k té otevřené upřímnosti patří, a tedy i koncem, který by podlehl kritice. Ale nemůže, protože souzní s tebou a tys tu báseň nenapsala jako po válce generál, ty jsi prošla bitvou a ráno po boji, je moudřejší večera, ale není koncem války.
skvělé!
*****
ale naopak, milé uši: podnět, ať už je jakýkoliv, je vesměs téměř vždy pro mne blahodárný, protože se stává potřebným odrazovým můstkem k vlastním introspektivním myšlenkám, hehe.... Tímto ti srdečně děkuji za rozepsanou esej a pac a pusu! :)))
ucho a Marvin: jestli hodláte i nadále KOHOKOLIV drbat, pánové, (vaše důvody mne naprosto nezajímají, jsem natolik dospělá, že si dokáži utvořit svůj vlastní názor) buďte té dobroty a seďněte si na to někde u piva a nakládanýho hermelínu. Pod mým dílem tyhlety rádoby debaty nebudou. Buďto vaši "rozmluvu" ukončíte, nebo vám zamezím přístup.
Ani jsem neřekla
obejmula
T
-UchoNaKoleji
A co Tvá báseň
Od ostří slov
...
relativní je i ta první, co když je básník fantasta či dvojí osobnost:)
ano, každý má svůj názor, ponechme si je
dovolím si tvrdit, že básník, byť by to zaonačil jakkoli, vždycky interpretuje svůj pohled...a čtenář v něm vidí zase ten svůj...právě pro ten prostor poezii miluji
je takové jedno moudro...cesta k pochopení druhých vede od pochopení cesta k tobě samotnéhu...nic, jen mě to tady napadlo připsat
ucho nakoleji - me ten text, byt je psan velmi intimne a jiste, vychazi s obosniho pozitku oslovil a verim, ze oslovil i dalsi, o cemz svedci velky pocet ctenaru i tipujicich...vubec, niterna osobni poezie mnohdy zasahne cloveka vice, ale zalezi to od typu, od toho, co od poezie ocekavas a chces a take, ve velke mire, nakolik jsi empaticky, abys v ni byl schopen odhalit jemne nuance, ktere tak ci tak vzdycky vedou k videni sveta pomyslnym okem autora...nebot ctenarova interpretace a jeho pohled je velmi casto odlisny od autorova zameru
Nerad bych někoho podceňoval a nepodceňuji, jen jsem chtěl upozornit na podobné dílo.
A díla od Měrky také čtu a znám. A to pravidelně...
ucho: Lydie se nemýlí, vystihuje věc velice dobře. Tvůj nesouhlas tkví pouze v jisté tvé neschopnosti rozlišovat mezi "já" jakožto homogenním, sebestředným egem, které odkazuje vždy a jen pouze na sebe( v podstatném slova smyslu takový text je zbytečný vždy, ať už tématizuje cokoliv) a mezi "ne-já", tedy já, jež je schopno samo sebe přesáhnout (odtud "introspekce" tj. NEZAUJATÉ sebe-pozorování). V takovém případě opravdu není důležité, zda se tvůrčí gesto týká reality "vnější" či "vnitřní", ve skutečnosti se jedná pouze o dvě strany stejné mince. (problémem duality se zabývá snad každý spirituální systém, neméně pak v podstatě všechny humanitně zaměřené odvětví; ze současné filosofie zejména fenomenologie)
Takový parádní text, v podobném stylu, jsem zde nedávno četl.
Od: Mimoň
, První vlak se zbožím vypravený z továrny na vyrovnávání se s reklamou,
http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=400804&cr=all
Doporučuji...
odkuňkala? :)) ale no tááák :)...buď přeci trochu mírnější, tak strašné to zas nebylo. holt každej nemá na škole rétoriku, to jsou pak pro přednes diametrálně jiná měřítka ;) díky a zdravím!*
Budu se držet svý krikiky z fra, text je to silnej o tom žádná, ale odkuňkala si ho *
ps ucho: a nenamítej, že věc paušalizuji! :)) samozřejmě. za prvý nejsem žádnej znalec "soudobého umění" hehe... a za druhý, jak už jsem psala. nemám vůbec chuť přemýšlet :-P
+Tóru+ jenom se to říká,ty špatné dávno vyhodil,navíc,
jeho tvorba je normální,teď snad ani nepíše.
Tento výplod tady ho dalece předčí.Je škoda,že nemám vliv,
jinak by "nobelovku" dostala Markéta za tuto jedinou.
Nehleďte na vzory,ztratíte se sami v sobě.
Ucho: Ano máš pravdu, že v současnosti je umění spíše záležitostí introspektivní. A myslím si, že právě tento způsob nejen že je pro tuto dobu příznačný, ale i přirozený a především zdravý :) Důvodů je mnoho... celé 20. století a nyní tzv. "nový věk" bla bla... je v mnoha ohledech výzvou pro člověka, především člověka západní industriální kultury (která je nucena konfrontovat se mj. s odkazem Východu), vyrovnat se sám se sebou a realitou v hlubším slova smyslu. Ať již se podíváš na soudobou vědu, psychologii, filosofii, lékařství...byť staré struktury ještě odolávají a připouští pojetí tzv. "objektivní, exaktně měřitelné reality"... k "lepším zítřkům" vede pouze hacking sebe samého.
Samozřejmě je třeba rozlišovat mezi poctivou, nezaujatou introspekcí a tím tvým "jájismem"...nekonstruktivním převalováním se ve vlastní bublině. Ale zde si je každý svým vlastním soudcem :)
...jistě, nebyl jsem přihlášený
(pokud tě napadlo něco jiného,je mi líto:)
.../jak já říkám/ tento výplod je jeden ze sta autorových,
který se opravdu povede
/týká se to všech pisálků i slavných/
Roztodivné, geniálně seskládané a prohnětené obrazy - rozsekané, ale tak nějak zvláštně jednolité... formální stránka, kterou to má, není pravda zrovna můj šálek čaje, ale tohle se mi líbí a - snad se nenahněváš, řeknu-li to takto - jaksi mě oslovuje. T, myslím nezpochybnitelné
to ses do toho dobře opřela, krutopřísežný a povedený.. kašli na kondenzovaný, krátký věci, piš takhle! :) zdaleka tvoje nej pro mě..
blboun: tajně??? :) napadá mne jen jedna alternativa, jak se to mohlo stát... přiznáš se? .)
Falka: děkuju za krásný inspirativní text, jenž je sám o sobě poezií. čtenář jako tvůrce je mi vzácnou a milou návštěvou
Tóru: :)děkuju ti
Přechody přes rozhraní, krok mezi bytím a přitakáním dění, vyostřené vědomí k těm nejhlubším pode-zřením pod sebe sama i k nekonečné rozlehlosti obzorů, a zatímco víc ještě vím, už se víc pod-dávám v-stávání. Přesun ze jsoucna tmy a klidu všech možností do světla a plynutí všech jevů. Intimní. j.
...četl jsem to tajně, přišel jsem se poklonit, poklona
ucho: jedná se samozřejmě o překlep. díky za upozornění. jinak co se týče tvých poznámek, přiznám se, že jsem zrovna poněkud líná psát reakci, takže sem zkopíruji část textu od egila, který se vztahuje k tebou načrtnuté problematice a velice pregnatně tento fenomén uchopuje:
"V domě mých rodičů jsou secesní vitrážová okna.... rozeznáš za nimi tvary, místy sice spíš tušíš, než vidíš, ale po chvíli víš – tam venku je dvůr,
a ten dvůr je chycený do vitrážové sítě, v paměti ho mám členěný podle secesního rastru… Věřím, že takto viděný je svým způsobem „úplnější“. Protože ve skutečnosti to není dvůr, co je rastrováno, jsou to moje oči, a já se dívám na něco, co už není – půjčenýma secesníma očima. A teď k básním – přijmeme-li, že obraz je podstatě něčím na způsob okna, že je více či méně složitou mřížkou mezi recipientem a zviditelňovaným, potom v případě složitých obrazných textů se rozhodně nejedná o jednoduchá okna, spíš o ta vitrážová. A právě na tom může čtenář/kritik skončit. Prostě se zasekne. Skončí u mřížky. Nedokáže prohloubit ohniskovou vzdálenost. Nevidí skrz a nevidí za. Vidí vždy ornament.
Samozřejmě, může to být „vadou textu“. Anebo v jádru textu může být jistá neměnnost, nehybnost (dogma?); a obraz je pak vlastně ikonou (viz kostelní vitráže). Ale i takový obraz může mít svůj hluboký smysl....etc"
http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=382754
Písmák