urval jsem se ze řetězu a zůstal tak

zavolám na tebe tátu!
slyšel jsem z kraje osmdesátejch let
když jsem maníkovi nasadil válečky
když jsem mu nasadil plotýnky
anebo ho tlačil s rybičkou
do kouta
zavolám na tebe tátu!
plival na mě mezi vzteklými slzami pálivá slova
napapaný bezstarostný kučeravý chlapec
a střílel dobře
protože můj backround tvořily jen ženy
zavolám na tebe tátu!
slyšel jsem před úplným vítězstvím
byl jsem okrádán o finále
podváděn
 
když jseš jedináček
tak mastíš žravou dámu sám se sebou
bojuješ s tichými pluky
nebo čteš
a já četl brutálně
mými autoritami byli kapitán Nemo
Darrell Standing
Raskolnikov
 
byl jsem samojedinec z rozvrácený rodiny
a líbilo se mi to
moje zvlčení bylo sociálně posvěceno
a tak jsem to poslal do prdele kompletně všechno
z nadějnýho běžce se stal největším hovadem školy
/pokud jsem tam byl/
 
kdopak dnes chybí?
Molnár!
začal jsem nenávidět zvuk svýho příjmeni
urval jsem se ze řetězu a zůstal tak -
 
světlý chvíle byly na prvního máje
kdy do města přijely houpačky
a já zdrhnul ze zatracenýho průvodu
a šel jsem na svýho muže bojujícího s anakondou:
visela mu na krku jako šílenství
byl to dramatickej boj
musel jí na tom krku udržet pět minut
zatímco ona instinktivně zatahovala oponu
a já vůbec netušil jaká je to habaďůra
pak jsem šel na autíčka
na poníky
v jednom uchu billie jean
v druhým like a virgin..
a když jsem přišel domů
táta byl pryč
/v mých pěti/
opravdu postrádat jsem ho začal v třicetipěti
 
zavoláme na tebe tatínky!
srali se do mě chlapci v roce 1985
poté co jsem je replikou koltu donutil
pohlédnout do ústí smrti -
a bylo k vzteku nemít na to co říct
v tom našem drsným vesmíru
sevřeným ulicema Buzuluckou a Bratří Čapků
rostl jsem jak leknín betonem
jak houba suterénem
jako divoká bylina co nešla sejmout
 
zavoláme na tebe tatínky!
volali na mě ti hajzlíci
a já nakonec musel přiznat
prohru