Kohouti

Je to drasťák, to, co se skrývá pod tím odkazem. Že je aspoň neskrmí v zoo -- tam se najde spousta žádostivých  a zároveň neodmítnutelných...

Je to drasťák, co se dělá s nově narozenou drůbeží, pokud to jsou "jen nepotřební" kohoutci. Nakonec, možná dobře, že ti to nejde:-) a díky za tip.

...a mně ten odkaz navíc nefunguje, protože mám historickou verzi prohlížeče... :-)

Díky, Lakrove, normálně nedávám odkazy, tenhle mne dost vyburcoval a chtěla jsem, aby si to lidi zde přečetli také.

Čtou se celkem dobře, ty krátké farmářské kapitoly. Trochu mi v nich vadí  jen ten odkaz, protože odkazy dle mého zastaralého vkusu stále patří do  odborných článků nebo do literatury faktu. Tohle vlastně ale jsou taková fakta.

Včera jsem ho viděla, celé černé a na předních nožkách bílé "podkolenky" - a obě mamky s sebou... lítalo mezi nimi a nosilo nějaký hadr, co vyrylo v zemi, nesl ho jako pejsek:-))

Díky!

Pěkný. Nejvíc pobavilo to jedno sele :-)

Ivi, děkuju, jsem ráda:-)

...:-))))) početla jsem si.......super čteníčko.....*/***

Díky, Jitko...mě také.

Jak je vidět, o překvapení nemáš nouzi. Hubert mě fakt "dostal".

A ten odkaz, no, smutné.

Poblíž zám. zahrady u nás v ČK se vloni přemnožily,  a jelikož je to pásmo se zahradami a domky, nesmí se zde střílet... mnoha lidem zlikvidovaly chovy...

Je fakt, že lišky jsou poslední dobou dost voprsklý. Když liščata u rodičů mojí ženy na laze na Slovensku zjistila, že jim nic neuděláme, chodila se klidně dívat, co máme k obědu.

Zboro, usmívám se... to nejde, sice by žili, ale týraní popíkem:-((

Jenomže - lišáci ty slípky vytahali za pravého poledne... jednoho jsem viděla - zahrabal mého ochočeného Kalimera do hlíny jako pes, k tomu na vedlejší zahradě... nemohla jsem nic dělat.

:)

Prý pomáhá dát na noc do kurníku zapnuté rádio. Lišky a kuny se hluku a lidského hlasu bojí. 

A když zrovna z rádia zpívá Lucka Vondráčková nebo její dlouhonoční teta, bojim se i já.

Movsare, děkuju, vážím si:-)

Entropio, děkuji, odkaz si pustím, jak to bude možné:-)

Alegno, děkuju! Jó, to bychom se měli:-)

gabi, omluva - nepoděkovala jsem, takže - dík moc:-)

povedené! úsporná forma a téma zvířat pojednané citlivě a s porozuměním pro vše živé!

mít se jako zvířátka u Irči na faře ...

https://www.youtube.com/watch?v=mNAIVnRihLQ&feature=youtu.be

A pak že veganství je extrémismus

Odkaz je tvrdý...no, já jen, že mne samotnou překvapilo, co se odehrává v drůbežárnách...díky, qí.

:)

Láďo, to je přesné, s těmi vajíčky... bohužel pro chovatele:-)

Díky za krásné příhody tam od vás!

S těmi kuřátky, to je takový naschvál od přírody. Potřebuješ slepičky a oni samí kohouti. I když někdy se zadaří. Ale do dnes si pamatuju, že jsme  jednou dali pod kvočnu 12 vajec a výsledek byl :

dvě nevylíhnutý

devět kohoutů

jedna slepička.

Kohouti :

Soused měl kohouta, ten samozřemě ráno jako vstával první a šel si stoupnout před vrata a jak dírou ve vratech chodily slepičky jedna za druhou, tak měl jistotu, že při ranních radovánkách žádnou nevynechal.

Koza :

Táta vezl ve starém Wartburgu na zadním sedadle kozu ke kozlovi na připuštění. Protože měla špičaté rohy, tak aby mu v autě nepropíchala čalounění, navlékl jí z jednoho rohu na druhý červenou hadici. Když přijeli na místo, kozel si kozu prohlížel, ale skákat nechtěl. Kozu s anténou ještě nikdy neviděl. Museli hadici sundat.

Měj se fajn a díky:-)

Líbí, ahoj Y.

Magdalene, děkuju za návštěvu.

Luboši, zatím je ticho po pěšině, Budík má výhradní právo, ale ostatní mu asi brzy začnou lézt do rajonu i s kokrháním:-)), dík.

Nejvíc mně rozesmál kohout Budík. To se povedlo. Já neznalá hospodářství jsem se přiučila, i když chvílemi mi bylo smutno, ale to už je život.TIP 

To je fakt, Oldjerry...díky:-)

Nejlepší věci píše život...

Jardo, děkuju, jen pár postřehů:-)

Ty umíš, Ireno, svým dílem vždycky trefit vnímavého čtenáře na citlivém místě. Výběrem tématu a jeho zpracováním. Tak ani k této miniatuře nemám vlastně co dodat, všechno podstatné užs řekla.

Jani, zdravím - teď jsem koukla, tak ta odrůda slepic, co jsme loni kupovali, se jmenuje Dominant... tak i kohoutci jsou Dominanti:-)), velcí braši. Děkuju za příspěvek, ano, i mně připadají kohouti krásní...

Pěkně napsané :-))). Z příběhů vyzařuje Tvoje láska ke zvířátkům. Kohoutci budou asi vlašáci. TIP

Vzpomněla jsem si na své dětství - sousedé měli slepice a kohouta vlašáka, kterého jsem měla ráda, dokonce jsem si ho i nakreslila. 

Karle, je to tak...díky:-)

Vím, že se u vás zvířátka mají dobře. A to je dobře, tak to má být:). Kéž by tomu tak bylo vždy a všude.

Hani, já děkuju za tvé vyznání venkovskému způsobu života /jsme ve městě, ale sami na veliké rozloze, někteří Písmáci tady byli na srazu, tak mohou potvrdit/ a moci mít zvířata je jedna z výhod, které život tady, na kopci, má... děkuju ti!

Jsem ráda, že jsem mohla přispět pár střípky ze života našich zvířat, a děkuji, Diano.

vrátila si ma o mnoho rokov naspäť do detstva...na dedine bolo samozrejmé chovať sliepky, odchovať vlastné kuriatka, meniť so susedmi, ak jedna rodina mala veľa kohútikov a druhá žiadneho... prasiatko rástlo v chlieviku, v lete sme ho púšťali prebehnúť sa po dvore...horšia bola zabíjačka, to som utekala z domu, nedokázala som  zjesť ani kúsok...na dvore sa vyhrievalo niekoľko mačiek spolu so psíkom, boli kamaráti, na záhrade a poli bola robota od jari do zimy, život bol ťažsí, no jednoduchší ako teraz, spätý s prírodou...chýbajú mi domáce zemiaky, zelenina, ovocie odtrhnuté zo stromu, podvečer na lavičke pod orechom...

milujem Tvoje príbehy, sú mi tak blízke...

*****

Máš veliké štěstí, že můžeš být v přírodě a mezi zvířátky. S nimi je život ještě bohatší a zajímavější, než běžně ve městech. Moc krásně a citlivě napsáno. Potěšilo :-)*

Čudlí, díky:-))

Evži, koukám, že jste pragmatici:-))) a děkuju!

Pěkně se to čte. /*

Měli jsme kohouta bonzáka, vždy žaloval, když někoho slyšel a bylo mu jedno kolik je hodin a že je tma. Snědli jsme ho. :-) /T

bixley, jsem ráda, že máš podobné cítění, díky:-)

Moc hezké, Goro. Jsem přesvědčená, že všechna zvířata mají duši.  Jak Hubert, tak Tonička s Janičkou, tak kohoutci. Dokážou se milovat i mezi různými druhy. Měli bychom se od nich hodně učit. T.

Ještě - mladistvé odhodlání, jak o něm píšeš, pracovat u zvířat, mne drželo také, napsala jsem si zdrávku a jako druhou možnost uč.obor - ošetřovatelka dojnic:-) Dostala jsem se na zdrávku, ale zvířata jsou mojí láskou a koníčkem celý život. Děkuju ti za tvůj zajímavý příspěvek!

Děkuji,Evo, tak trochu mne inspirovala tvoja mačička:-). Koza chcípla včera, a tak jsem si to vše hned sepsala. O kohoutcích vím již nějakou dobu, nedávno ukazovali polskou drůbežárnu a to bylo něco nepředstavitelného, co s nimi dělali. Je to poněkolikáté, že máme několik kohoutů, ale připadá mi, jak společně vyrůstali, že se neperou. Ostatně mají k dispozici pro sebe jednu celou zahradu a velkou boudu, tak snad to i tentokrát bude v klidu...

Máme nějaká hospodářská zvířata a za třicet let, co jsem zde, jsem odchovala cca 50 toulavých koček. Máme i psy z útulku, jednu dobu jich bylo 5 a nyní 2...

Pred pár desaťročiami som  si hľadala miesto ekonómky v blízkom poľnohospodárskom družstve. Mala som svoje púredstavy. Absolvovala som pracovný pohovor s vedúcim živočíšnej výroby, pretože tam bolo voľné miesto.

Keď dnes spomínam na ten pohovor, viem si predstaviť, ako zneli moje slová môjmu budúcemu vedúcemu (lebo prijali ma). Rozprávala som im okrem iného aj o tom, že mám zvierat(k)á rada...z pohľadu toho, čo som tam potom videla, musel sa na tom riadne zabávať.

Spomínam si na jednu príležitosť, keď mi ukázali pôrod kravy. V maštali bola zima, mráz. Teliatko ťahali za nohy z kravy nejakým zariadením - toto možno  odôvodnené bolo.

Ale ako sa teľa dostalo von z kravy, oddelili ho, umiestnili do inej stajne, priviazali a nasmerovali na neho infražiarič. Žiadna mama. Kŕmili ho sušeným zarábaným mliekom. Bolo potrebné zabezpečiť, aby sa krava čo najskôr stala dojnicou pre družstvo, nie mamou pre teľa. No a keďže najskôr produkovala mledzivo, toto sa nesmelo miešať do odovzdávaného mlieka, tak ho vylievali. Býčky stáli na jednom mieste, kým nenarástli. Potom sa dostali na bitúnok. Kravy sa občas dostali do malého výbehu. Kým produkovali veľa mlieka, mohli žiť, po cca 3 rokoch už dávali mlieka menej. Ak sa neoplatili, tiež končili na bitúnku.

Prasatá to mali trochu lepšie. Tam prasiatka neoddeľovali od mamy. A žili aspoň pohromade a neuviazané. mohli sa pohybovať v stajni.

Na tom našom družstve by som chcela byť radšej prasaťom, ako kravou, často som si to hovorila.

.....

Irenka, Ty máš také hospodárstvo? Držím palce s kohútmi, v detstve sme chovali sliepky a vlastné kuriatka a rozmýšľali sme podobne, no potom sa kohúty začali medzi sebou biť na život a na smrť. Mohol ostať len jeden.

Mávali sme aj mačky a stalo sa, že dve mačky sa nám okotili, no jednej pri pôrode pomreli mačiatka. Tiež si tie dve mačky spolunažívali podobne s preživšími mačiatkami.

Zaujímavé miniatúry. Chúďa Hubert. My ľudia si občas namýšľame, že len my dokážeme prežívať hlbšie city.

no jo, správičky z farmičky, to by bolo niečo pre moju Ivu

pekne si to*