Večery

Díky za zastavení a komentář!

Asi bych to nepropracovával. Má výhrada mířila spíš k označení psychologická.

Díky...chichi, srovnání s textem Mládka mne nenapadlo:-)), ale ten termín jsem jen převzala od příbuzného té paní... chtěla jsem, aby zazněl tak, jak zní i jí. Dík... mohla jsem to víc propracovat.

Ty samozřejmě psát umíš a tato miniatura je určitě líbivá. Mám-li však být upřímný, na psychologický příběh mi přijde poněkud plytká. Tip ale dávám.

Mám výhradu k termínu "bytová jednotka", neboť mi připomněl Mládkovu písničku - Pojď v mojí realitu, mám k tobě citový vztah..., tato moje nemovitost vedle vodní plochy leží, zaměstnanci lesní správy rybí maso z vody těží...

Díky za odkaz:-))

https://www.databazeknih.cz/edice/ceska-povidka-797/strana-1

Mají to ve všech knihovnách, protože tím, jak jsou povídky čtenářsky nenáročné, je tahle edice dost oblíbená. V každé z těch knížek je jedna dvě tři povídky, které stojí za to. Takže je prima pozorovat ten kontrast vůči povídkám které jen bezduše naplňují téma a jsou zoufale nudné. 

Honzo, děkuju ti... jen na vysvětlenou - bajka či pohádka - je to stará paní, která si  /v povídce/ nemůže vzpomenout, kdy a kde to vlastně četla, jen jí ta situace připomenula cosi vzdáleného... takže účelem nebylo podráždit ty, kdo vědí :-) Možností, jak mini zakončit, se nabízelo víc, od myši chycené do klícky po prchlého /cizího/ domácího potkana, kterého si paní ochočí nebo že vetřelce její syn něčím majzne:-) nebo že se u ní projevila psychická nemoc z přílišné samoty a i tu bramboru snědla sama... vybrala jsem si tuhle, aby v povídce v prvé řadě převládla nostalgie paní po starých časech, vlastně i nepochopení priorit jejího dosavadního života od nejbližších, její nutnost přizpůsobit se jejich přáním - ta neumenšuje stesk po něčem, co ztratila. To jsou pocity, s nimiž se setkávám a které jsem chtěla ztvárnit.

Publikace Listen jsem nikdy neviděla, poohlédnu se po něčem, jen tak, pro srovnání.

Jinak - tuto povídku jsem měla na litwebu PP, kde jsou převážně povídky, a /vyjímečně/ nebyl snad nikdo ze čtenářů proti, naopak sklidila pochvalná slova, i když jindy měli "kolegové" k mým povídkám značné výhrady. Což mi samozřejmě teď po tvých slovech trochu hořkne na patře:-), ale výhrady přijímám -  máš pravdu i s odstupem, kterého však mnohdy nejsem pro netrpělivost danou nejspíš věkem schopna. Kdyby mi bylo třicet, času na "odležení" by bylo dost:-))

Děkuju za náročnost, protože vím, že je třeba, pokud autor nechce rezignovat na další vývoj tvorby. Jsem ráda, že ses stavil!

Jsem z ní trochu rozpačitý. Připomíná mi stylem vyprávění některé zavedené autorky, které moc nemusím, a které houfně publikují své povídky ve výborech, které nakladatelsví Listen pod názvem Povídky o... chrlí na trh hlava nehlava. Třeba Natalii Kocábovou... Ona to vlasně může být na druhou stranu pochvala, protože to znamená, že je povídka asi docela trendy a formálně celkem zvládnutá (dokonce z ní zmizel ten protiklad něčím by to zvíře praštila/nechce ublížit). Ale osobně se přiznám, že jsem při čtení byl trochu napnutý a trochu znuděný (panuje tu jistá předvídatelnost, která nedělá moc dobrotu). Závěr mě pak vysloveně zklamal, protože je takový jako: čtenáři, domysli si vlastní konec, ale moc to podle mě nefunguje, protože tomu volnému konci schází nějaký přesah do dramatičnosti. 

Ta pohádka (nikoli bajka) se jmenuje O Mášence a třech medvědech a je to pohádková superklasika. Pracovat s tímto tématem způsobem, jakým se to děje v textu (vzpomněla si na nějakou snad bajku...) mi připadá nešťastné. A takových momentů je v povídce víc. Stejně jako povídky z nakladaleství Listen často působí, že si je po sobě kvůli dedlajnu neměli autoři čas pořádně přečíst, působí podobně i tento text. Obecně bych Ti doporučil to, co tady všichni doporučujeme horem dolem novým autorům. Odložit a vrátit se k textu po čase. Tady by to myslím bylo ku prospěchu :)

Tip dám. To zase jo. Koukám, že jsem se tady do Tebe pustil. Asi na Tebe mám vyšší nároky... :)

vždycky píšu "o životě", troji:-) a díky

...konečně něco, co žije...

Oldjerry, děkuju ti, že ses stavil...

Až ve stáří člověk zjistí, jak málo vlastně... stačí člověku ke štěstí

Díky:-)

Pohladilo *

Jiři, asi by je nejedl, je totiž vegetarián:-)

a děkuji.

Hlavně, aby ty francouzské brambory nakonec neužíral ten ne moc zvedený syn....Pěkně se četlo...*****

Luboši, ty máš fakt bujnou fantazii, Kostkatá deka, chichi... jinak díky, jsem ráda, že se minipovídka líbí!

Většinou je život se zvířetem (teď nechám stranou pohlaváry apod.) přinejmenším zajímavější. I když přesně neznáme druh stravujícího se zástupce fauny, tak se mi ale jméno Kostkatá deka přece jen nezdá být zcela ideální. (mrk)

Ale vážně – tvoje dílko se mi safraportsky líbí. Lépe než Přemek bych to nenapsal, tak se u něj podepisuji a už mohu komentátorsky odejít.

Evži, nasadilas mi brouka do hlavy - s tím pokračováním... dík... jdu si zjistit, co že je velekrt :-)))

dada, díky, přece Tlusťoch :-)

Schwalbe: díky...

Pokud ho bude i nadále takto vykrmovat, tlustý bude určitě. Pokud žere brambory, pes by to neměl být. Já jsem pro velekrta nebo mývala. Také malý rosomák by byl super.

Doufám, že bude pokračování. 

Příběh krásný a dojemný.

Jak se bude jmenovat? :)

pěkný to je

Dobře napsaný silný příběh *

vďaka za slova:-)), dievča

skryté potešenie ... a život je živý

Ivi, díky moc :-))),  ačkoli - kdo ví, co se ze zvířete vyklube,  za tu obnovenou radost to určitě stojí!

Samota je zlá..... a tady.....hurá....."Něco se  konečně děje. Zase má nějaké zvíře!".............už není sama.......*/********

Di, děkuju pěkně:-)

Působivé. Moc pěkně napsáno,

Děkuju, Přemku, za možnosti, které nastiňuješ...

KK, bude se jmenovat Tlusťoch, přece :-) a co je to za zvíře je na každém čtenáři... děkuju!

Poutavý příběh má v sobě několik rovin. Čtenář si může vybrat, podle svých představ, zájmů, osobních zkušeností, zážitků a postavení. Od jejího přizpůsobení synovu politováníhodnému chování, pocitů osamoceného stáří, až po sympatickou snahu hledání zvířecí společnosti, na kterou byla zvyklá a ve vzpomínkách a ve snu se vrací. Je jasné, jak se bude chroustající strávník jmenovat. 

Tie nezodpovedané otázky - Čo je to za zviera? Ako sa vlastne bude volať? Domyslel som si svoj vlastný koniec tohto pútavého minipríbehu.

Jani, také tobě děkuju!

Hanko, děkuji, to tvůj komentář mi /většinou/ vžene slzu... díky moc.

Děkuju moc, Karle, jsem ráda :-)

Smutný příběh, krásně napsaný. TIP

krásne a dojímavé ako vždy...Tvoje príbehy o ľuďoch a zvieratách majú kúzlo...pochopenie druhého, snaha pomôcť, neublížiť...

s pribúdajúcim vekom stále viac chápem starších ľudí, ich potrebu komunikovať s niekým, podeliť sa o svoje myšlienky, spomienky, pocity... až pričasto nie je s kým...pani býva so synom a je osamotená oveľa viac ako s mačkami na dvore...dúfam, že Tlusťoch bude bývať "doma" každý večer...

ďakujem za zimomriavky...

************

Uklidňuje to, přitom je to smutné čtení. O samotě, kdy se tonoucí stébla chytá a je vděčný za každou maličkost. Přitom by stačilo tak málo. Dobře jsi to vystihla, Ireno.

Renato, díky a jsem ráda, že souzníš :-))

Hezký příběh, Ireno. Člověk zvyklý na zvířata je zkrátka potřebuje. Sama jsem toho důkazem. Dnes v noci se mi můj mrtvý pejsek ve snu proměnil v opičku, která mi skákala po posteli. T.