Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePodzemí
Autor
Gora
Creepypasta
Ve dvoře téměř neznatelně vibruje horko pravého poledne. Fata morgánu vlastně připomíná celý den. Od rána nás pronásledují zmatky. Na brigádníky není spoleh. Pár let po změně režimu a nikdo nechce dělat rukama, tahat kolečka a ohánět se lopatou. Zřejmě jsme nabídli málo na hodinu. A kontejnery, přistavené na dvůr, čekají na svůj náklad.
Nohy na schodech sklepení mírně podkluzují, když vcházím dovnitř. Se všudypřítomným puchem plísně se smiřuji poměrně brzy. Chládek místo vedra tam venku a pohled na zachované gotické sloupoví chodeb jsou mi odměnou.
Večer jsme odkryli zatlučený vchod hospodářského stavení. Plánky Kvítkova dvora byly kdovíjak staré a bez pořádného osvětlení se mně a manželovi do katakomb nechtělo.
Památkáři, oddělení územního plánování, projektant. Petr má na dnešní den víc než bohatý program, předem smluvená jednání na stavebním úřadu. Než se vrátí, naložím odpadem aspoň jeden kontejner. Čas jsou peníze, kterých není nazbyt.
Stáje a chlévy, kam nikdo nevkročil celé roky. Sláma na podestýlku naprosto ztrouchnivěla, zato okov na vodu je připevněn ke starobylé podzemní studni, ihned k použití?
Pod paží nesu klubko těch nejpevnějších igelitových pytlů. V kapse overalu pracovní rukavice a telefon. Strhávám papundekl ze sklepních okének a beru do rukou mobil, jen pro pár fotek, aby Petr viděl, jak to tady vypadalo.
Nefunguje, vybil se? Sakra, nejspíš jsem ho nepřipojila, byla jsem rozrušená z noční hádky s Petrem. Chce se mi zanadávat sama na sebe, ale neřeknu vůbec nic.
Vzali jsme si velké sousto, v afektu sázel argumenty jako trumfy, a vůbec mu nevadilo, že s mým nápadem na rekonstrukci zničeného sídla souhlasil. Co se s ním v poslední době děje? Přece to nevzdám! Dokážu mu, že umím udělat kus práce i sama.
Nebo má pravdu. Jakmile doopravdy tuhle možnost připustím, veškerá energie je tatam.
Ze zvědavosti vhodím do studny kamínek, a za nějakou chvíli slyším šplouchnutí. To bude Petr rád, máme vlastní vodu!
Dveře pod schodištěm za mnou zaklapl průvan, přesto pokračuji chodbou dál. Jedna sklepní kóje vedle druhé. Vcházím do nejbližší a o cosi zakopávám. Abych se zorientovala, je potřeba strhat další letité papírové cáry z okének.
Hromada sušených kůží? Ale ne, to přece nejsou jen vyčiněné kůže.
Zvedám dost těžký záhadný předmět cihlové barvy do výšky, aby na něj dopadalo více světla. Hrůzou mi vypadl z rukou! Je to mumie selete nebo prasete, a je jich plná kóje! Vypadají jako sušené hovězí, jsou tvrdé jak prkno, ale mají i lebku!
Otevírám plastový pytel a vkládám do něj první scvrklou mumii. A další. Zaplnily celý prostor, opírám jeden vedle druhého o futra. Cítím, jak mne malátnost opouští a adrenalin z nevídaného nálezu vhání znovu do žil krev. Škoda, že tu není Petr, zalituji a na noční výstup už nemyslím.
Plastové pytle stačit nebudou. To je snad celé stádo? Jak to, že se těla nerozložila?
V šeru je konečně vidět podlaha a cosi bílého, spíš vyběleného, co to probůh zas je?
Lidské ostatky!? Husí kůži mám po celém těle.
Majitelky Kvítkova dvoru, dvě sestry se nikdy nenašly. I proto se dědické řízení vleklo tolik roků! Teprve po prohlášení notáře, že dědici neexistují, byla konečně šance koupit zchátralý dům od státu.
Uvízla jsem v ponuré atmosféře podzemí, jediný živý tvor v království dávno zemřelých. Pryč odtud!
Něco zašustilo. Víc, a ještě víc! Po prvním šoku chci křičet, vykřiknout, snad Petrovo jméno, ale nemohu artikulovat.
Pytel s torzy selat se pohnul! To se mi musí jen zdát. A další! Měla bych se přesvědčit, že to je nemožné, šílené. Měla bych konečně procitnout.
Ozvalo se zachrochtání. Zvířata, mohu-li se tak nazvat vysušené pláty, vylézala, domlouvala se pazvuky a já stála v rohu pod oknem jako opařená, naprosto konsternovaná!
Mobil zas v ruce, snažím se horečně vyťukat Petrovo číslo, když vtom si vzpomenu, že telefon nefunguje. Mrštím s ním ven z okénka. Tam, na dvoře jej Petr najde!
Nezbývá nic jiného než vykročit chodbou - ven z katakomb.
V momentě, kdy jdu, naprosto bezbranná, proti monstrům, už najisto vím, že nápad vlézt do sklepení bylo to nejhorší rozhodnutí v mém dosavadním životě.
63 názorů
> ...mě zajímá, jak jsi odhalil, že jsem to psala
Napadlo mě to při čtení téhle věty:
Stáje a chlévy, kam nikdo nevkročil celé roky. Sláma na podestýlku naprosto ztrouchnivěla, zato okov na vodu...
Jardo, to mě zajímá, jak jsi odhalil, že jsem to psala:-)... děkuji, moc mne potěšilo, že tě závěr neodpudil:-))
Od začátku to mádech jakéhosi "citově zabarveného" záznamu skutečné události. Od poloviny tuším, kdo je autorem, a tak mě odvrat k onomu mysterióznímu závěru trochu překvapuje, ale neodpuzuje; spíš naopak... Tip. (P.S. Pomíchal jsem v záložkách "k přečtení" staré prózy s novými, takže je pouhá náhoda, že tahle vyšla na řadu první...)
Oldjerry, nevím, častěji píšu v er formě, chtěla jsem to zkusit, abych vyjádřila lépe svůj sen... dík!
Je to dobře napsané i když podle mne nebylo příliš šťastné napsat to v první osobě... nicméně za ten námět celkem dobře zpracovaný T
Evženie Brambůrková
05. 10. 2021To je dobré. Asi do sklepa nepůjdu.
Jé, kvaji... díky!
S touto disciplínou teprve "začínám", a ráda uvítám rady, postřehy. Hudební hluch asi úplně nemám a rozumím, jak to myslíš. Já zas občas slyším hudbu v básních a některé tvz. krásné literatuře. Tak uvidíme, jestli by se ze snu dalo vykřesat ještě něco opravdu literárně zajímavého... námětů mám víc.
Hezky to do čtenáře pumpuješ. Fakt pumpuješ, pěkně v pulsech. Chvílemi mi to připomíná moje sny.
Tohle není kritika, jen nápad. Co to víc zrytmizovat. Jestli víš, co myslím. Dalo by to sice trochu práce, ale podle mě by to stálo zato. Cítím v tom hudbu, děsivou, hororovou, ale hudbu.
Nějak jsem podcenil, o co jde, a důvěřivě ti naletěl - až někam do poloviny. Ty jedna!
Všimla jsem si, ale po ránu má každý /nejen autor/ právo na pomalé probouzení!
Květoň Zahájský
04. 10. 2021Vidíš, co to se mnou dělá? Sypu si popel na hlavu a plný hanby opravuji - PŘIPOMNĚLO! Jsem to ale kus sušeného vepřového.
Květoni, já Mumii nikdy neviděla, ani tenhle žánr moc nevyhledávám, ale kdo by se občas rád /trošinku/ nebál? Děkuju.
Květoň Zahájský
04. 10. 2021Připomělo mi o film Mumie. Tohle by byla jeho skvělá parodie.
Já se vždycky při těchto horrorech docela bavím. Možná je to jen takový můj způsob obrany - když se něčeho bojíš, udělej si z toho srandu.
Temné je to hned od začátku. Líbí se mi, že se to odehrává ve tvém blízkém prostředí. Žádný složitý děj to nemá, ale o to tady ani nejde. Jde o napětí a navození strachu. To se povedlo dokonale. Konec jsem nečekal, předčil veškeré mé očekávání. Dávám velkou jedničku.
Díky Pane za to co se zdá mně! Tohle nebrat! :D
Ale jinak hezky napsáno... ;)
Hani, děkuju... je to psáno pro zábavu, mám 6. výročí, kdy jsem na P. začala s psaním, tak jen něco jiného než obvykle:-)
gabi, je to /zatím němé/ polosnění:-) a zapracuji, už jich bylo několik... dík!
dievča z lesa
03. 10. 2021uff!!! ... využívam otvorený koniec a ukončujem si príbeh podľa vlastných potrieb ... čiže podobrotky ... aby mi náhodou večer nestrašil vo veži*
To já jsem se na rozdíl od Janiny bál jako prase. ;-)
blacksabbath
03. 10. 2021Teda Irčo!!!!........Já jsem si to chtěla nechat na večer.....brrrr.....tedy ne brrr k napsání...ale brrr k tomu jak je napsáno......mně snad ta i písmenka ožila....
Uf, takový sen bych nechtěla zažít! Ale je to tak, že když je druhý líný nebo tak něco tak to člověka vyprovokuje třeba k něčemu, co by normálně neudělal. I když jít do sklepa by mělo být normální. I když v každém sklepě....(Já se vždycky trochu bojím. :))
našťastie,nemávam hororové sny, aj tie občasné z cintorína sú normálne, niet sa čoho báť...
toto by som teda nechcela zažiť ani vo sne...
*****
gabi tá istá
03. 10. 2021to je teda sen! ja som sa naučila v mojich vykrikovacích snoch aj artikulovať v poslednom čase, popracuj na sebe :)*
Přemku, děkuju moc, snažím se zachovat, jak to bylo v tom snu, i náladu, ale s těmi "zápisky" začínám, a tak nevím... díky za odkaz!
Skvělý příběh, s napětím, záhadou, bez řešení. Tím je přitažlivější a dává možnost čtenáři být více spojen se záměrem autorky. Na škodu je snad strohý průběh děje, který by mohl být více emocionálně a psychologicky rozepsán. Doporučil bych pro přehled projít www.horror.cz.
Nejde mi sem dát odkaz, Renato, tak z Wikipedie:
Creepypasta je výraz pro hororové pověsti nebo obrázky šířící se pomocí internetu.[1][2][3] Často se jedná o krátké strašidelné příběhy vytvořené samotnými internetovými uživateli, které se týkají vražd, sebevražd, tajuplných událostí a paranormálních jevů a které jsou psané tak, aby čtenáře vyděsily.
Ireno, to je teda horor! Napínala jsi mě k prasknutí. A konec otevřený...