Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZ deníku týraného rodiče V.
Výběr: Wopi, Monty_Python
11. 12. 2002
29
4
3375
Autor
Yfča
Rok 2000, díl čtvrtý
"Mami, jsme chudý?" zeptala se mne odpoledne Káťa a na čele jí vyrostla hluboká vráska. Zamumlala jsem, že duchem určitě ano. "Já se neptám na tebe," řeklo moje pubertální dítě drze. Poučila jsem ji, že by se ke svým starým rodičům měla chovat uctivěji. Omluvila se a potom špitla prosebně: "Já bych totiž nutně potřebovala něco koupit."
Vysvětlila jsem jí, že teď není vhodná doba na rabování obchodů, protože tatínek nedostal už dva měsíce výplatu. "Mami, nepůjdeme se teda alespoň podívat na nějakou demonstraci proti tomu měnovýmu fondu?" dotírala. "Já bych strašně moc chtěla zažít demonstraci," řekla toužebně a v očích se jí rozhořely plamínky nadšení. Pravila jsem, že není příliš vhodné pohybovat se poblíž podobných akcí, jelikož bychom obě nejspíš dostaly obuškem, pokud by se něco semlelo. "To máš teda blbý," odvětila. "A ono se něco vážně semele, jo?" dodala s neskrývanou nadějí v hlase. Znovu jsem se ji jala přesvědčovat, že není dobré potulovat se v těchto dnech centrem Prahy. "Jenže já jsem nikdy žádnou demonstraci nezažila, pochop to," vyhrkla vyčítavě, "a to už chodím do šestky!" Hluboce jsem se zastyděla. Je vskutku nemravné, že svému jedinému dítěti nedopřeji poznat všechny krásy světa. Chvíli mlčela a potom vyhrkla: "Hele, mami, uvažuj! Obě máme zaplacenou úrazovou pojistku, takže kdyby nám policajti rozbili hlavu obuškem, tak bys mi za prachy, co dostaneme, mohla v knihkupectví koupit tu knížku, co jsem si dneska vyhlídla!"
*
"Tak co bylo ve škole?" povídám při večeři mezi sousty. Káťa polkla, nandala si další talíř a mlaskavě zamumlala, že se nic zajímavého nedělo. Zapýřila jsem se nad debilitou své otázky. Pak jsem si vzpomněla, že jsem ráno dala Kačabě čtyři stovky. "Kolik peněz ti zbylo, když sis koupila obědy?" zeptala jsem se. "Osmdesátpět," řekla Káťa, "ale dvacku dlužím." Vytřeštila jsem oči. Částečně to způsobil žvanec, který se mi vzpříčil v trubici, zčásti překvapivé sdělení. Rozkašlala jsem se. "Jak můžeš dlužit dvacku, když ti tolik zbylo?" nechápala jsem. I Jirka byl mimo mísu. Káťa pokračovala v likvidaci poživatin a přitom nám nevzrušeně sdělovala, že pozvala třetinu třídy do čajovny (tento týden ji otevřeli nedaleko školy). "No, a když jsem platila, tak mi kámoška půjčila dvacku, protože mi těch osmdesátpět kaček nestačilo," dodala. Nevím, zda mi tím chtěla naznačit, že jsem ráno mohla přitlačit. "Maminko, vždyť víš, jak ráda dělám druhým radost!" vyhrkla. Zatvářila jsem se jako Naděžda Krupská, jíž Vladimír Iljič právě sdělil, že chytil při zasedání kominterny ošklivou pohlavní nemoc, a odešla jsem se uklidnit pohledem na televizní obrazovku. Večerní zprávy, plné jobovek z domova i zbytku zeměkoule, mi přišly vhod.
*
Káťa se v půl třetí přihnala ze školy a sdělila mi, že už je zase zamilovaná. Tentokrát to odnesl spolužák. "Už to ví?" zeptala jsem se zvědavě. "Co blázníš," odtušila dotčeně, "takový věci se přece chlapům neříkaj!"
4 názory
sepotvkorunachstromu
07. 07. 2011
Dcera se do koní zamilovala, dokonce dva roky jezdila poměrně úspěšně rodeo(od 16-ti). Pak se naučila kouřit a jiné věci a na koni už se sveze enem rekreačně... :o)
rozdupanésrdce
03. 07. 2011
Vis Yfco, nekdy si myslim, ze je to nespravedlive. Kdyz nekdo dostava tipy v podstate za to, ze jenom popisuje svuj vsedni den. Jak k tomu prijdou taci, kteri nemaji strestene ratolesti a maji v podstate nudny zivot. Takovym lidem to da prece mnohem vic prace, nez splodi nejake to dilko... :o) Ovsem uz jen za to, ze se pri tom cteni vzdycky tak pobavim, ode me dostavas tip... Preji krasny den...
Quarrymane, já si myslím, že každý z nás by měl o čem psát. Stačí se jen dívat kolem sebe a vnímat, co se děje. :o)
:))))))))))))))) Teda to od Tebe neni hezký, takhle těžit slávu ze své nebohé dcery... Nicméně Ti to jde fakt dobře, u tohohle jsem se asi dneska zasmál nejvíce... Nicméně večer teprve začíná :)... Tip pro Kačabu...
Zosha_in_Caribic_2
09. 05. 2003Zosha_in_Caribic_2
08. 05. 2003
jé, to si musím přečíst i ty ostatní
já pořád váhám, jestli se dá přežít "být rodičem" :-)
Přežít se to dá, být rodičem je nejlepší a nejradostnější věc na světě! Alespoň pro mne... :o)
moc se těším, až si to přečtu všechno; snad nebudu váhat tak dlouho, až bude jednou pozdě...
takovy veci se ale opravdu klukum nerikaji... :o))) ja v zivote klukovi nic takovyho nerekla...
(pozn. aut. je mi 20 ;) a mam na mysli takovou tu jednostrannou... prvni nekde ve skolce, posledni nekdy ve tretaku...)
Zatvářila jsem se jako Naděžda Krupská, jíž Vladimír Iljič právě sdělil, že chytil při zasedání kominterny ošklivou pohlavní nemoc... to bych tedy chtěl vidět! :-))) Udržuješ vysoce nasazenou laťku. Je to zase dobrý! :-))