Jak sem málem spal s prostitutkou

„Tak nasedej,“ zařval na mě Jirka a natočil Modrýho Retardéra (tak se říká Aviím).

  Otevřel jsem dveře a s námahou vyskočil do kabiny.

„Nemáme čas, do sedmi chci bejt na hranicích,“ řekl na půl huby a zuřivě zatočil volantem.

Vyjeli jsme ze dvora jeho kralovickýho domu a zamířili směrem k dálnici D1 (nájezd někde u Vlašimi). Jirka až do Prahy nepromluvil, takže jsem si myslel, že je na mě nasranej.

 „Tak a začnou šlapky,“ prohlásil Jirka a usmál se na mě.

„Co, už?" řekl jsem já a pátravě se podíval na svojí stranu okýnka.

„No ještě chvíli a sme na D5 a pak je uvidíš," doplnil zkušeně.   „A za Plzní je ani nestačíš počítat. Tady u Prahy sou to strašný machny, to víš, Němci daleko a nadržený Pražáci za rohem, ty svině dou i za tři kila."

„Co, jenom  tři stovky?“ vyjekl sem překvapeně.

„No vyhulej, za tři kila,“ upřesnil Jirka. „Někdy sou tak zoufalý, že je jim to jedno co se bude dělat. Ale ty maj snad všechno co můžeš chytit, tady bych nezastavil ani dyby mi za to platily! Na to mám zase Alenu moc rád“ (Alena je Jirkova žena).

 Bavil sem se posloucháním hlášek ve vysílačce, a taky každou chvíli volal nějakej Jirkův kámoš, kdy už budem na hranicích, aby na nás s chlastáním počkal.

 Jirka totiž nespěchal proto, aby přejel čáru, ale proto, že se hodlal na Folmavě pěkně sežrat. „Ty voli už chlastaj vod voběda, jenom já to mám tak daleko,“ řečnil celou cestu nasraně a přidával plyn. Hnali sme se s Avií přes stovku, navíc s nákladem to bylo docela nebezpečný. Plzni sem zamával a šlapek podél silnice fakticky přibývalo. Kolem Domažlic a byli sme na Folmavě.

„Páni, já bych píchal,“ použil Jirka klasickou větu z Baronů.

„No nic, pudem se vožrat.“

A šli jsme. Auto zaparkoval uprostřed všech ostatních.

Okomentoval to slovy:„Neboj, tak brzo nevyjedem, na druhý straně sou ty kurvy hrozně drahý, svině."

V hospodě bylo asi osm jeho kumpánů, piva a panáky jenom lítali. O půlnoci jsme se oba vypotáceli ven na vzduch a Jirka kupodivu o píchání nemluvil.

„Vodveď mě k autu," poručil.  Dotáh sem ho k Avii a s on s námahou odemkl.

„Kurvy budou až ráno,“ vysvětlil a bouchnul za sebou dveřma. Chvíli sem počkal, ale bylo mi zima a tak sem zalez za ním, vydrápal se nahoru do „Double Sleeperu“, nebylo to nic jednoduchýho (i když sem si to ve dne nacvičoval), zvlášť když má člověk nějaký to pivko vypitý.

  Ráno sem se vzbudil něco po sedmý a Jirka v kabině nebyl.

Za chvíli jsem se probral dostatečně na to, abych vylez z auta a došel si do umývárny na ranní toaletu. Kupodivu sem ani neměl po ránu hlad, chtělo se mi spíš blejt.

Včera sme to vážně přehnali! Vlez sem zpátky do kabiny a pustil aspoň rádio, žvanili strašně a nakonec začali hrát nějaký německý sračky.

Bylo mi blbě, když v tom Jirka otevřel dveře a se slovy tak tady ji máš mi ukazoval celkem hezkou a mladou prostitutku, která stála za nim a blbě se uculovala.

 Obdivoval sem ho, jak moh bejt schopnej po tý panákový smršti tak brzo ráno vstát a ještě sehnat  kurvu.

„Mladej pán jede poprvé, tak na něj buď hodná,“ poručil jí Jirka a chystal se odejít.

„Počkej," zařval sem za nim abych ho zadržel.

„Je mi blbě,“ použil sem Víťovu větu z filmu Vrať se do hrobu.

 „Tak já pudu první,“ svolil Jirka milostivě a drápal se nahoru.

„Chtěl sem aby nás vzala voba najednou, ale nechtěla, mrcha, že prej by to bylo jednou tolik, když sme dva," šeptal mi na vysvětlenou a tlačil ji před sebou do auta.

Vyskočil sem z auta a odpotácel se dost daleko na to, abych věřil, že mě nenajdou.

  Nijak sem netoužil „jít po něm".     

Vlastně sem netoužil „jít vůbec".

Bylo mi divně. Jirka ji nejspíš brousil tam, kde sme před chvílí spali.

No totiž v kabině asi sotva, tam je moc vidět, uvažoval sem. Z toho chlastu se mi zved kýbl. Vždycky ale mám problémy se zvracením. Vyřešil sem to prstem do krku. Zaslech sem volat svý jméno, sebral sem se a utek co nejdál. Přeběh sem na druhou stranu silnice a podařilo se mi ukecat jednoho kamioňáka, aby mě vzal do Prahy.

Tam sem mu poděkoval a pelášil na Masaryčku na vlak.

 Jirkovi sem mezitím zavolal, aby se po mně nesháněl, že jedu domu.

Nadával, protože chtěl zachlastat ještě cestou z Německa.

Ptal se, proč sem utek.

Řekl sem, že mi bylo blbě a chtěl sem umřít doma.

 Nadával.