Je tu váš právník slečno!

Sedím a přemýšlím. Jsem na pokraji vlastní záhuby. Ale vše bylo tak pěkné. Byla jsem ten nejšťastnější člověk. Stačil však okamžik a ...... Ne nebyl to okamžik, vše se začalo hroutit už dřív. Ale ta chvíle mi zničila celý život. Psychologové tvrdí, že jsem psychicky narušena. Čím více ale přemýšlím, tím více vím, že nejsem. Byla jsem k tomu dohnaná. Nebyla jsem asi nejšťastnější, ale já si tak připadala. Neviděla jsem chyby okolo sebe.

Já ho milovala, šíleně milovala. Už na našem prvním setkání mě zaujaly jeho oči, ty oči. Nikdy na ně nezapomenu. Naše první rande bylo..... Sakra jaké bylo první? Hlava mě třeští a nemůžu si vzpomenout. Bylo jich tolik a všechny byly skvělý. Bylo mi šestnáct a viděla jsem v něm boha. Byl tak zkušený a sebevědomý, naučil mě co je život. S ním jsem žila naplno, ať jme dělali cokoliv.

 Byl můj první kluk. Dobrá pokud nepočítám Petra, kterého jsem nechala, potom co se na mě tlačil v té tmavé uličce. Jediné co ode mne dostal byla facka. S Míšou jsem byla svolná i v té tmavé uličce. Míša, ty jeho oči, nebeská modř zářící na opálené tváři. Milovala jsem ho, teď mám však oči pro pláč.Nevím jestli mám plakat sama nad sebou nebo nad ztrátou své jediné lásky. Michal, na to jméno bych měla zapomenout, ale nemůžu. Byl to on, kdo mě naučil jak se oblékat, líčit i česat. Vlastně mi linkoval život, použil mě jako loutku. Přesto jsem  s ním promilovala téměř každou noc. Neuvědomovala jsem si svou podřadnou roli, svou závislost.

Nejhezčí však byla oslava mých osmnáctin. Nevím co bylo hezčí . Ráno s růžemi? Dopoledne na pikniku? Odpoledne s večerem na párty? Nebo naše nejlepší noc? Mnohokrát jsem nad tím přemýšlela. Ta noc byla jedna z posledních z lásky. Kruci měla bych zapomenout, žádný Michal není. Začali jsme spolu žít. Byl to život dle mého gusta, ne on mě naučil takhle brát život. Co já jsem v šestnácti, než mi začal ukazovat smysl svého života, který jsem vzala za svůj, věděla? Nic, zhola nic, neměla jsem vůbec tušení co bych chtěla.

Byl podnikatel a peněz jsme měli hodně. Každý večer někde na párty. Myslela jsem, že ani jinak žít nejde. Bohužel nic netrvá věčně. Mě už se asi nabažil. Začal koketovat z jinými, nikdy jsem se nedozvěděla jak daleko. Když však vznikla nějaká ta hádka, urovnali jsme ji večer v posteli. Byl to jeho styl. Ostatně můj také.

Později začal mít problémy s penězi. Začal více pít. Nepracovala jsem ani jsem toho o penězích moc nevěděla. byla jsem však velmi učenlivý člověk a začala jsem také pít. Naše „postelové noci“ byli pěkně nechutné. Nepřišlo mi to, když se ale podívám zpátky byl to jakýsi pokus dvou upocených a zlitích lidí, kteří se pokoušeli o sex. Vše to ale pomohlo jen na chvíli. Hádky začali být ostřejší. Padla i nějaká ta rána z obou stran. A pak ten večer všechno to ukončil.

Kolikrát jsem tu scénu měla před očima? Tisíckrát jsem si ji v duchu promítla, ne-li víckrát. Nemyslet. Jak ale nemyslet, když si to chci ujasnit? Přišli jsme z párty. On úplně zlitý. Já jsem v sobě měla taky něco málo alkoholu, ale ne tolik jako jindy. Chtěl sex. Něco se ve mě však vzpříčilo, už jsem ho neviděla jako sexyboha. viděla  jsem ho jako nechutně ožralý prase. „Ne, dnes ne.“ Byla má odpověď, stejně dále naléhal. Pak začal používat násilí. Dala jsem mu facku, zapotácel se a uhodil se o stůl. zdálo se však, že mu to nevadí vzhledem k tomu, že i nadále pokračoval. Vzala jsem nůž, který byl na kuchyňské lince za mnou. Byl to náhlý a špatný nápad. Zarazil se, udělala jsem výhružný krok vpřed. Zakopla jsem a ten nůž......... Já ho zabila!

Zabila. Jak hrozně to zní. Někdo by to mohla označit za nehodu, ale kdo by mi věřil. Pro všechny to byla vražda. Ano zabila jsem ho. Začínám si to uvědomovat čím dál více. Jsem v protialkoholické léčebně a čeká mě vězení. přesto jsem si uvědomila, že ze začátku to byla láska jako trám. Pak něco co pomalu přecházelo do stádia kdy to udržoval alkohol a sex. Pochopila jsem, že možná existuje i jiný život.

Nic to ale nemění na faktu, že jsem odsouzená za vraždu. Jak se to mohlo stát? Vždyť já ho nechtěla zabít. Já ho i někdy milovala. Necítila jsem k nenávist. Nebo jsem si ji spíš neuvědomovala. Teď vím, že v té vraždě byla i nenávist.

Náhle mě vyrušila žena, která mi teď byla neuvěřitelně protivná, řekla: „Je tu váš právník slečno Veselá.“ Napadlo mě jedno. Nejsem vůbec veselá, jsem vrah...