Vzkaz pro toho po mně
Hele, kamaráde, možná si myslíš, že jsem na tebe naštvanej, že jsi mi ji přebral, což teda asi jsem, ale jsem liberál a pragmatik a taky trošku blázen. A ona. možná bych měl s horkou hlavou napsat, jak je špatná a proradná, ale to bych byl sám proti sobě, ne. Já bych si přece nikdy nevybral špatnou ženskou.
Vykradená generace
Tobiáš se díval na Martinu, která odcházela na záchod. Každý takový pohled mu připomněl, jak moc se mu ta holka líbí. Vkavárně spolu seděli od devíti skoro dvě hodiny a on doufal, že je to teprve kratší část z jejich setkání. Vytáhl mobil a zkontroloval, jestli mu nedošla nějaká zpráva.
Mainstream, mainstream, mainstream
Vposlední době se mi častěji a častěji stává, že více a více lidí bezděčně vrozhovoru prohlásí: „nesnáším mainstream. “ Většinou je to vreakci na otázku, co dotyčný nebo dotyčná poslouchá za hudbu, zda má rád nebo ráda nějakou módní značku a podobně. Poznámku o mainstreamu při tom umístí hned na začátek odpovědi nebo, kdybych to náhodou zpředchozího nepochopil, na její konec.
Naposledy jsem se stímto jevem setkal včera na sociální síti facebook, kdy lidé masově, vreakci na páteční teroristické masakry vPaříží, přebarvovali své profilové fotky francouzskou trikolorou, aby tak vyjádřili soucit a solidaritu sfrancouzským, respektive pařížským lidem, na jednu stranu a svůj nesouhlas stakovým jednáním na stranu druhou.
Uprchlíci
Jmenovala se Tulmína. Její největší předností bylo, že byla moc krásná. Její největší slabostí, že byla příliš naivní, abych se vyhnul slovu hloupoučká. Tulmína vystudovala mezinárodní obchod, ale již během studia se začala věnovat tématu ekonomické migrace.
Bajka o vlku a flashdisku
Šel jednou ráno vlk jménem Lumír Wolf (dále jen vlk) lesem a našel flashdisk. Držel jej v tlapkách, slintal a přemýšlel, k čemu ta věc je. Za chvíli k němu přiběhla veverka Verča (dále jen veverka), chvíli kolem něj pobíhala, ale pak jí to nedalo, překonala svůj strach a zeptala se: "Vlku, co to máš. " Vlk se odprostil od svých úvah a odpověděl: "Zrovna o tom přemýšlím, ale nic mě nenapadá.
Neznámý muž
V kavárně už dlouho sedí sám
v bílém kabátě, ať je noc nebo den,
s přáním, které jeho pohled ani na chvíli nevyzradí,
neznámý muž.
Bajka o zanedbané klisničce
U jednoho lesa kousek od sebe žili dva medvědi Brumla a Blumla. Jednoho dne se vydal Blumla navštívit Brumlu a zjistil, že Brumla si v ohradě začal chovat bílou klisničku. Chvíli ji pozoroval a všiml si, že je ve strašně zuboženém stavu. Nebyla přímo na umření, ale byla vychrtlá, její hříva i ohon byly řídké a mastné, nohy měla tenké a téměř beze svalů.
Bajka o liščím milostném trojúhelníku
V jednom lese žili vedle sebe dva lišáci Limek a Lipek. Limek nebyl moc hezký, ale o to více mu to pálilo. Už jako malý uměl poznávat všechny stromy a keře, určil každé zvíře podle jeho stopy, a proto šel na gymnázium a pak i na vysokou školu. Lipek byl velmi pohledný a všechny lišky na něm mohly oči nechat.
Na rybách
V létě jsem chodil na ryby. Rybník byl od mého domu asi dva kilometry, tak jsem tam jezdil na kole. Ráno ve čtyři jsem vstal a udělal si snídani. Většinou to byla vajíčka.
Nevěra
Jo, moje Kristýna, to byl kus. Bylo jí pětadvacet a pracovala jako účetní v jedné právní kanceláři. Měla moc hezké nohy, vyvinuté poprsí a krásnej, pevnej zadek. Dlouho už jsem takový neviděl.
To víno mělo zrát o tři hodiny dýl
„Podívej, tady George sfoukává narozeninový dort. “ řekla Michelle a ukázala fotku Brendě.
„Je moc roztomilý, Michelle. “
„Chtěla bych si ho vzít.
Tudy nikdy nevedla hedvábná cesta
Veronika zrovna ohřívala párky, když uslyšela klíč vzámku.
„Adame. Jsi to ty. “
„Ano.
Holka
Jmenoval se Jarda a byl to můj dobrý kámoš. Nevím už ani, jak dlouho jsem ho znal, ale připadalo mi, že od vždycky. Chodil do stejné školky a pak nastoupil i na stejnou školu. S Jardou jsem si rozuměl.
Dobří umělci umírají mladí
Víte, kdo byl Vladimir Vysockij. Nevím jak to jméno napsat. Setkal jsem se zmnoha úpravami. Rusové to píšou vazbuce, ale nechci přidělávat starosti tomu, kdo to bude tisknout.
Ještě se nikdy nenarodil dobrý spisovatel
Tohle je hrozný svět. Chodíte venkem a potkáváte spousty lidí. Je jich nepřeberné množství. Valí se na vás ze všech stran.
Příběh Roberta Hoffmanna
Je to už dlouho, co jsem s ním pracoval. Robert Hoffmann. Říkal jsem mu Bobe. Je to vážně už strašně dlouho, co jsem jej viděl naposled, už si ani pořádně nedokážu vybavit, jak vypadal.
Divadlo
Ráno jsem se probudil a šel vybrat schránku. Byla tam spousta letáků těch posraných hypermarketů, tak jsem je všechny chytl a hodil do popelnice. Ovšem, jak se ten štos v popelnici rozprostřel, všiml jsem si, že mezi těma komerčníma papírkama byla skrytá bělobílá obálka. Zkurvení vodohospodáři, zase mi posílají fakturu.