Krokety
Rozhraním světů
upoutaný pohled
nevysvobodíš.
Je a není to slunce,
Vážka
DVOJÍ OBRAZ
smyčka klidné melodie
\"Tady jsem . \"
. v plamenném slunci
Moc Málo Vína
oDRAZY rOZMAZANÝCH tVÁŘÍ
V Dosud Nerozbitých Sklenicích Se Páří
zkrátka a dobře:
\"Problémy odeskryté v nadšeníod i. \"
Svíravá
V RUKÁVU HVĚZDU
stín vydličky na prázdném
a umaštěném talíři
aroma flamenka
SMÍŘENÍ
jakoby miskou
zavřeným oknem
na které prší
vztahuje stařec
BYLI JSME ...
BYLI JSME I NEBYLI
přelétaví motýli
co prchají ve chvíli
záře bez příkras
Poletujícímu
Před příchodem potomků
pukají pupeny.
Páni prchají,
prostory praskají
Co teď?
CO TEĎ,
když vše je vydáno.
CO S ÚNAVOU,
která pohrdavě v tělo usedá.
V neZNÁMO
ZDRÁHÁM SE,
chvíli koketuji s myšlenkou tou
beze vší strojenosti plynoucí
mezi statisíci slovy
Nebáseň (?)
Když odtamtud
dvě tři slova škrtnu,
dostanu báseň.
A když k tomu oloupu něco česneku,
zánovní
ještě pořád
trhám květy
ještě pořád
se mi cosi nelíbí
Rozsvíceno!
v čistém
stačí uvidět bod
najít si myšlenku
a povstat v ní
Tíha
jakkoli nemohu
po sobě hodit dlažební kostku
jakkoli neumím
sám sobě vlepit políček
Nad ránem
havran krákorá
není-li tomu ovšem naopak
mlhu krájí
jakýsi koláč
Nepři se, ..
vždyť je to k smíchu
a víš to tak dobře
jak jen to dobře zazpívat nejde
a zase to víš
Proto !
Když jsem byl malý
polil mě při návštěvě
jeden ze sousedů kávou.
Od té doby mám problémy s Leností.
spojení
slepé uličky
plné roztěkaných bláznů
určují směr
přátelé si navzájem
JejDA ...
nezklame se
mezi šmouhami
mezi slokami
mezi buchtami od mámy
OKOLO KOLEM
po špičkách
chodí okolo
drobky tabáku
drobky nevstřebaných podnětů
Zabili, zabili ...
Upletu copánky kosí samičce.
Jako omluvu upletu píseň
z měsíčních paprsků skotačících
mezi prádelními šňůrami.
... letmo
Jablka voní pokojem.
Jakkoli vítr nám sem zanese
podzimní píseň, touhu po zrození,
není radno jen tak povolit lhostejnosti
přeKONÁváNÍ
Něco tě trápí, milovaná .
Snad
pochybnosti nad volbou,
snad
... usilování
vítr
vklouzl mi mezi vlasy
znova a znova
se probouzejí lidská ústa
... ranní jarní
kaP kaP
jedna druhá
dvě bubliny
jako pár očí
... obrazy
zpěv bosých nohou
tančících po zamrzlé
vodní hladině
vrývajících
... plýtvání
Knihou mol hbitě prolít,
čtenáři verše sesbíral.
Není to škoda takhle pozbýt
slůvka co kdysi člověk psal.
... vrtění
VRTIčKY SE NOHAJí
V BOTýCH TěSNáCH
DOBíJí SI NA HRATELE
VRTIčKY SE NOHAJí
... tíhnutí
rozfoukaná smítka
hladovějících umělců
nesmělé krůčky ke splynutí
s rozzářenými hroty per
... naplňování
vstupuji do světla
abych odsunul
svůj stín do ústraní
píšu poezii
... večer
setmělo se
posledními škvírami
mezi oblaky se loučí
zapadající slunce
Řekni nám slovo básníku
ŘEKNI NÁM SLOVO BÁSNÍKU
ať víme co jsi zač
ŘEKNI NÁM SLOVO BÁSNÍKU
ať známe kde pramení tvůj pláč
MĚJTE SE RÁDI !
stane se někdy
že je třeba
si zakrýt oči
když se napsaný
Zrcadlení
Venku prší. V odrazech světel aut se zrcadlí všechny nenaplněné touhy . Je dobré vědět , že existují nenaplněné touhy a je krásné , když se všechny nenaplněné touhy zrcadlí v odrazech světel aut. Těch, v nichž sedíme my .
Zlomky
Včera jsem plakal. Plakal jsem v Letenských
sadech, když zmizely veverky s bílou náprsenkou.
Dlouho jsem je pozoroval. Malé nevinné veverky
s bílou náprsenkou.
... báseň o splývání
rozhodl jsem se
že napíšu báseň
o sáčku od mýdla
o papírovém sáčku od mýdla
... čekání
jen vteřinovka
nástěnných hodin
proráží strnulost
odpočívající místnosti
... prolínání
voda
odkapává z usínajícího kohoutku
dřez
ji unaveně polyká
... pár minut v nemoci
zoufalý pohled
vyzařuje touhu
a nemohoucnost
současně
... abych mohl
odpočívají
vzlykající taška
posilovací činky
knihy o literatuře
Plechovka
chudák plechovka
zůstala stát sama na stole
prázdná
opuštěná
... tak daleko
cítím se
jako ulomená větvička
která pomalu umírá
a zahradník
... donekonečna LÁSKA
slunce
zapadající za pražský hrad
mi připadalo
jako ten nejkrásnější obraz
... proměny
přitiskl jsem
tvář na sklo
a se zatajeným dechem
pozoroval
... otázky
Poklad
který jsem objevil
nemohu uzamknout
do skříňky na klíč
Tanec uvnitř toho všeho
plamínek bez konce
pluje a blekotá
do tichého pokoje
ustrojeného
Všem tady (... všem tam)
I.
slůvka plynou
hroutí se
s napsáním
Síla lásky
Kreslím srdce
a pak k němu
nakreslím ještě jedno tak
aby se překrývaly
Cesta k dětskému
Děti,
děti jsou jako nedozrálé plody,
mnohem blíže mají větvím, kmenu i kořenům.
Netíží je ani zrození,
Život v lásce
Já objevil jsem zahradu,
v níž svobodně a bez pout,
mohu se radovat ze života.
A moře, moře jsem objevil,
Nejsem lepší
Proč,
proč tvá cesta není tou,
za kterou ji vydáváš .
Na co si hraješ .
Dvě zavazadla
Dvě zavazadla.
Dva malé ztracené
a opět nalezené
batůžky.
***
Smutný list
snesl se do trávy,
k hlavě spícího dítěte.
?
Lásko,
jsem jako ryba,
kterou jsi chytila do svých sítí.
Prosím,
V tichu samoty
V tichu samoty,
pouze a jen v něm,
uvědomuji si, co pro mě Lásko vlastně znamenáš.
A právě tehdy,
Pláč
Pláču.
Tříštím se na tisíce malých,
bezbarvých kuliček.
Nevím.
Pozitivní
Má mysl.
Zakalená alkoholem
a přeci tak čistá jako nikdy předtím.
Bezstarostnost.
Procitnutí
Chtěl bych teď plakat
a chtěl bych se smát,
neboť již nemám,
na co se ptát.
???
Toužím nalézt klíč.
Klíč, s jehož pomocí lze snáze otevřít
bránu nevědomosti.
Odemknout, pootevřít .
Znovuzrozený
Ztrácím se, ztrácím se sám sobě
a v lidech nacházím se.
V keři růžovém i v očích dítěte.
Blázne, štěkají na mne ze všech stran.
Touha
Hledal jsem,
ale ještě před tím jsem se celý klepal radostí,
radostí a očekáváním,
že opět uvidím tvář,
bez názvu
Každý člověk podobá se vahám.
Pak dosáhnout vyrovnaného stavu
může jen ten,
kdo porozumí mechanismu
bez názvu
Nabídneš-li mi cokoliv,
kterého pramen je ukryt ve tvé duši,
nebudu váhat.
Rozevřu ústa, nastavím dlaně,
Sám sebou
Příteli.
Ty, který pláčeš
na hrobech promarněných příležitostí,
slyš hlas vlastního "Já".
bez názvu
Udělej krok a já udělám dva.
Bez tebe nepůjdu.
Věřím ti.
Nastavíš dlaň a já do ní vložím svou.
bez názvu
Toužím.
Chci, aby přišla,
aby se teď a tady objevila
Pohladí mne po vlasech,