Písmák My z Ronavionu: 8. Čas příběhů
Ta zem přes noc nějak změkla, problesklo Akiri myslí, když se obrátila na druhý bok. Uprostřed pohybu se však zastavila, neboť se zem pod tlakem jejího těla jaksi podivně prohnula a zavrzala. Prudce otevřela oči, aby si s hrůzou uvědomila, že není v přístřešku s ostatními.
Nacházela se v pokoji, a to ve velmi přepychově zařízeném.
My z Ronavionu: Kapitola 7. Potají
O
pravy v Březové Mezi probíhaly dobře, ať už díky pomoci od krále a nebo šikovnosti místních řemeslníků. Nyní navíc dorazily pomocné síly od knížete Faedora, správce oblasti, v níž se Březová Mez nacházela. V době útoku byl bohužel s rodinou na cestě zpět z Vertpauxu, takže se o něm dozvěděl až předchozí den. Nicméně dělal co bylo v jeho silách, aby svým vazalům pomohl.
My z Ronavionu: Kapitola 6. Proměny
Měsíční světlo bylo něco, co si obyvatelé světa, jehož součástí byl i Ronavion, spojovali se zvláštními událostmi. A vlastně to byla pravda. Nejen, že krajina jím ozářená byla krásná na pohled, ale například některé velmi vzácné květiny by bez jeho pohlazení nemohly rozevřít své prapodivné květy.
Na druhé straně, nebylo příliš příjemné, když vám při tiché noční procházce ulicemi náhle spadl na hlavu chrlič, byť jen malý.
My z Ronavionu: Kapitola 5. Ork, meč a královna
xana a Isien seděly v jeskyni, která se označovala jako 'královské zahrady', ale udělané po temnoelfím způsobu. Jeden z Nenenginých předků pojal za manželku světlou elfku a protože jí neustále chyběly krásné zahrady z domova, vytvořil pro svou družku něco podobného v této jeskyni. To, že byly pod zemí, neznamenalo, že také neměly své kouzlo: houby, mechy a světloplaché rostliny nejrůznějších barev, tvarů a velikostí už sloužily k odpočinku dámám u dvora Severní podzemní říše po celé generace.
My z Ronavionu: Kapitola 3. O barbarech a temných elfech
Dojídal svoji porci. Bažant byl sice malý, ale zato šťavnatý a křehký, když se nadstavil svěží vodou ze studánky a přiměřeně dlouho podusil s kořínky a bobulemi. Jeho babička ho naučila tolik užitečných věcí. Ale teď tady nebyla.
My z Ronavionu: Kapitola 4. Pletichy a překvapení
ýpad. Kryt. Sek. Kryt.
My z Ronavionu: Prolog + Kapitola 1. Cesta lesem
Kapitola 1. Cesta lesem
N
My z Ronavionu: Kapitola 2. Tma v lese
Kapitola 2. Tma v lese
E
Princova volba - část 1.
Mezi temnými a světlými elfy snad nikdy nevládlo přátelství a mír. Na počátku věků, kdy temní vznikli mučením a magickou přeměnou lesních elfů, prapředků elfů městských, se možná dalo hovořit spíše o vzájemné lhostejnosti. Oba druhy si žily svým vlastním životem: mezitím, co lesní elfové tančili na lukách a zpívali stromům, temní se skrývali vchladných podzemních chodbách, aby jejich bledou pleť nedráždilo – pro ně nemilosrdné – slunce. A tak se postupem času rozvinula i povaha temných; ve stínu se schovávající šedé eminence Ronavionu, úskočný národ, který měl velice voblibě duté prsteny a nebezpečné podzemní tvory náhodně vyskakující tak, aby surčitostí někoho zabili.
My z Ronavionu: Kapitola 11. Rytíři a dámy
Bylo poklidné poledne. Většina obyvatel Meze zrovna obědvala, takže vkovárně nikdo nebyl, a Andry se mohl věnovat vlastní práci, namísto obvyklých povinností. Paní Kytičková mu vždy zabalila svačinu, a někdy tak pořádnou, že pak oběd jedl až na večeři. A dospělý půlčík dokázal na posezení spořádat porci sníž by kdejaký člověk či elf měli problém.
My z Ronavionu: Kapitola 10. Tajnosti
Všichni se uklonili, někteří zúcty, jiní ze strachu. Své pohledy upřeli na dlažbu ztemné hladké žuly. Vzhlédnout by bylo riskantní, a tak se jen soustředili na černé, šedavé a hnědé tóny kamene. Nikdo se královně nesměl podívat přímo do očí, dokud jej ktomu nevyzvala, nebo pokud neměl dostatečné společenské postavení.
My z Ronavionu: 9. Na jarmarku
Na Gryfím náměstí bylo živo. Aby také ne, když se zde konal každoroční jarmark. Nebylo to jen o nakupování a prodávání, ale rovněž se jednalo o příležitost pro všechny obyvatele Taeristu a i jiných měst a vesnic, ať už čistokrevné či míšence, aby si spolu sedli na lavičku u mramorové fontány – ta pamatovala ještě císaře Augusta – sšálkem voňavé kávy zDálného Jihu, a navzájem si lépe porozuměli skrze konverzaci. Prodavači už měli pár hodin postavené stánky, a zplných plic vychvalovali vystavené zboží.
Ani smrt nás nerozdělí
Sladký med ve tvých vlasech,
krůpěj rosy na černé řase,
úsměv jako samo slunce září,
něžná a čistá jako se svatozáří.
Pět císařoven
Tam, kde květ sakury na vodu padá,
v zemi nefritu a říčních perel,
mocný císař kdysi říši své velel,
podlehla mu nejedna dívka mladá.
Balada o Ťuťovi
Za devíti horami a ještě mnohem dál,
žil v duhové díře magorů všech král,
prý vypadal jako kočka, trochu jako pes,
rozumu však nepobral, strpět byl ho děs.
Královna z Fifth Avenue
Silikony déčka, patnáctky štekle,
vlasy odbarvené, tvářila se vztekle,
ale také se na výsluní ráda cítíla
a vůní svojí i vzhledem je mámila,
Květina pro Tebe
Až k branám nebeským,
kde kopyta pegasů zvoní,
já půjdu, ale s kým.
S tou, pro niž slzy roním.