Rozverně
Zlesů pára knebi stoupá,
kraj se vkráse mlhy koupá.
Slunko vobláčcích si chrupe
kapky rosy umáčí Tě.
Píseň houslí
Kdyby si člověk představil, že je listem, malým žilnatým poletuchem svého stromu - svého Já.
Létal by snadno, či měl kámen na křídlech.
Ve středu - tam nejsladší je pyl,
u středu - tam kolo nejméně se točí,
Zapálená křídla...
gu gů gu a chééch
ve větvích stromů nám to
znovu ožilo.
V ušáku si sedím…
Háčkovaná hudba čtyřech sličných pánů do ouška mi zní.
Sedmiruký svícen, vedle obraz s koněm a gobelín snů.
Vystavené knihy, zvonky ze zdi civí, hvězdný globus spí.
Jaro z lustru kouká, já pod ním si broukám a je mi dobře.
Posel
Skřivane, skřivánku, řekni nám říkanku,
co vidíš zté výšky.
Branov. Domov Tvůj.
Řekl nám skřivánek: vidím ráj na lánech,
Vinné nevinné společné verše
Tuhle napsal Kerholec:
lepší vína doušek, než se zbláznit z roušek.
Tuhle já:
Je to básník mladý, nový,
Třísovská povídka
Probudilo mne ticho. Jak zajímavé. Ticho nemůže probudit. Ale přece.
Protipól
Stromy mají holé prsty, pod nimi spí hnědé listí.
Zelený mech se vyhřívá a veverka, ta nezbednice, kouká kde by co spapala…
Zvláčená pole se pomalu budí, ozim má zelenou čupřinu,
řeka si líně protahuje bok, na stohu slámy sedí myšilov…
Využít čas
Nejhezčí den je… když jsou lidé šťastní.
Nejhezčí noc je ta plná hvězd.
Nejhezčí člověk je ten, který miluje.
Nejhezčí život je… když jsme dětmi.
Šeptání Berounčino...
V ranní polotmě nechávám si rozpuštěné vlasy.
V ranní polotmě nechávám vítr, aby si s nimi hrál.
V ranní polotmě cítím, jak chová mne náruč lesa.
V ranní polotmě cítím, jak srdce radostí mi plesá…
Vzpomeneš?
Myslím i na Tebe, můj bratře milý,
kterak jsme před lety bloudili chvíli,
zde v kraji úžasných čarovných sil,
když krásu Berounky srdcem si okusil.
Zdá se...
Když prší, zdá se… že jen mrholí.
Když mrzne, zdá se… že se jen ochladilo.
Když sněží, zdá se. že se jen roztrhla peřina.
Cestou na vlak
Ač létem letí létavice, ač městem jen šum borovice,
pro každého mám rukavice… lásky plné.
Překrásně modré nebe více, neuzří srdce lakomice,
která spí vhouští kopřivice, na kraji pole makovic.
Zlaté ruce
roztočil se kolovrátek
rozezpíval stav
zablýskla se štíhlá jehla
košile
Tok času
Je příjemný Tvůj horký dech.
Je jaro.
Je příjemný každý Tvůj čin, Tvé tělo.
Je léto.
Prosba
Když slzy kanou z jejích očí když smáčí jich proud tváře bílé,
člověk se tak divně tváří je tu zas TA chmurná chvíle.
Starosti se derou vzhůru dívka má duši průhlednou,
když mezi lkaním říká oč jde mě tato slova napadnou…
Za domem
Byla jsem v osikovém hájku.
Některé jeho obyvatelky jsou ještě nahé,
jiné jsou již zdobeny…
neposednými, zelenkavými, čerstvými lístky.
Z domova
Uprostřed pokoje svítí slunce, možná dětskou rukou kreslené,
nosík má vpodobě černého kopečku, vlásky má neklidné, na hlavě čepičku.
Na pavoučí plotýnce, ve stříbrné sukýnce, sedí pyšná, tlustá konev.
Černá ruka nad břichem, nabízí se: tady jsem.
Šálení
Kapky rosy na travách, kapky slzí ve sloupcích.
Lahoda lesního dne
vlaštovky hltají vzduch domova
kapky řetízkují plot
Václavovi
Černá tvář, černý vlas i vous černý má,
svědomí však bílé.
Seděl tu s námi a nebyla chvíle
kdy by Boha nerozsvítil vnás.
Kdo?
Zatáhl závěsy mého života, natáhl obleky mé smrti
zastavil hodinky mého srdce, spustil stíny mého já.
Nevím jak obstojím v ten velký den, ten kdo je bez viny
hoď tedy kamenem.
Variace na dívám se, dívám...
Krupobití bubnuje hlavu mou,
vše násobí se s ozvěnou
stráž co měla stát mi po boku
před bojem přidala však do kroku.
Lék
Zrada se přehnala mým nitrem a nadělala mnoho škody.
O hromy a blesky nebyla nouze, člověk je raněný… co zbude mu pouze.
Vidím se na skále, upřeně koukám dolů na řeku
-ne, neskočím. -
Z okna vlaku
Rozvodněná Berounko, s krami jak sousty pomazanými máslem,
rozvodněná Berounko, proč do luk chodíš snít.
Rozvodněná Berounko, viď, že krásná je má zem….
Rozvodněná Berounko, chci se v Tobě rozpustit….
Zjištění
Hledím vzhůru do oblak,
skrze modřínové větvičky, zelené buky a žluté listí lip.
Hledím vzhůru do oblak,
bílí beránci se pasou na modrých lukách.
Sváteční den
Proč nejde zastavit čas. Aby mohl člověk vzpomínat….
Protože
zastavit čas znamená umřít….
Protože
Prosinec
Prosinec je velice zvláštní měsíc. Jako každý jiný má dny pracovní, má však i dny sváteční. Začíná Mikulášem, Vánocemi končí a to vše je kořeněno sháněním, očekáváním a takovou zvláštní atmosférou, která se s blížícími svátky stupňuje a v každém z nás vyvolává něco jiného. Vzpomínku na dětství v rodném domě, jinému vžene slzu do oka nad ztrátou někoho blízkého…
I já v tyto dny čekám.
Noci na Kladně
Smetanové kafe ladí se zdmi pokoje
má krev co jde hadicí ladí s kytkou na stole.
Slunečnice z obrázku do tváře mi kouká
mění svoje podoby
Jen otázky
Jak voní vlčí mák. Nevoní, je bez vůně.
Jak voní obilí. Nevoní, až chleba zněj…
Jak voní přátelství.
Pro nás
Les je chrám svátosti.
Ve svátečním obleku bloudím lesem a hledám Tě.
Až v něm spolu půjdeme
můžeme se vzít.
Z lesů berounských...
Jdu vtichosti naučnou stezkou a poznávám
co mě učí.
Jdu vtichosti sama se sebou a poznávám
co jsem zač.
Návštěva...
Stojím před srubem a musím se culit na tu krásu, která (nevědět že je 20. 10. ) je jako dubnová.
Modromodrá obloha.
Podraz
Z hrudi mi vyskočilo srdce, už nemohlo dál bít.
Dostalo podlý zásah.
Jen ruce šikovného chirurga
-přítele-
Sever
Jako Maketa světa pod mraky město u nohou se zdá
jakoOspalá a ztěla vystoupená nevěřím smyslu zraku
jakoStrnulá socha s ústy dokořán hlavu otáčím s výkladem
jako Trvalé kvítko uchycené v rozervě skal sílím…
Drahomyšl
bílé tanečnice na pšeničném strništi
srdcem viděny
tancují kolem
menhiru
Věnováno Ríšovi z Teplic
Ahoj Tati, řeklo Ráno.
Chladná rosa, sedící na ozdobném stýble, sklouzla o pár lístků níž. Staleté zdi mlčí, pisklavý hmyz již bdí. Ráno.
Modrým očím...
Růžové rty přes stůl mne líbají
neposedným prstům se mé tváře oddaly
laskavý úsměv sňal chmury přešlých dnů
stříbrný vlas rozdělen pěšinkou tužeb a snů.
O sobě
Jsem osiřelá jako červený kombajn na jetelovém poli,
jsem osiřelá jako bílá meduňka na okraji polí.
Jsem osiřelá jako poslední krásný zvonek.
Jsem osiřelá-
Hledám
Ztrávy, ze zelené sukýnky
hledím do černého šatu noci.
Hvězdu hvězd hledám vplášti jejím
pouze kal zoblaků je mi nabídnut.
Rozhodnutí
Člověk dokáže velice dobře sám sebe spoutat.
Přeživší sama sebe, usedám do holičova křesla.
Jazyk mých strašně starých bot sotva plazí jazyk,
opěrka mě tlačí do lopatky
Cestou na nejoblíbenější místo...
Crrr…Ruka mi vyklouzla zpod teplé peřiny a narazila do budíku, který se převalil, ale zvonil stále dál. Crrr… Konečně ticho. Jakoby se nic nestalo, pokračoval svým tik, tak, tik, tak… a kukačkové hodiny vkuchyni odpovídali tak, tik, tak, tik…
Vyrážím.
Do plic vdechuji prvé loky studeného, čistého vzduchu.
Černý rytíř
Den barevný je z motýlů
přec píši parte klavírům
a notám verše skládám.
Olověný zlostný mrak
Bez názvu
Hledám Tě lásko, rty pálí a není kdo by je zvlažil stejně pálivými rty.
Hledám Tě na ulicích znebe, vidím všechny bolesti i radosti… jen Tebe ne.
Jsou tu skupinky lidí a já chci být mezi nimi… ale sTebou.
Obzor je veliký a nevím, jakým směrem se dívat.
Nedává mi spát
Kolik tváří má září.
Kdo mi odpoví.
Snad polekané hejno husí. Snad nezorané země kusy.
Naděje
Procházím se krajinou, zasluněnou, hloubavou.
Cesta vede podél svahu, všude vidím zaschlou trávu…
vysokou už jako já.
Proč ta louka nezpívá. Proč ta louka nešumí.
Bouřka
Dnes bude krásně. Vše tomu nasvědčuje. Slunce od rána svými paprsky nemilosrdně spaluje zem a i skleník v nich oslnivě svítí. Během celého dne se teplota už jen zvyšuje a v poledne je k zalknutí.
Discotéka
Co s večerem, a ještě k tomu sobotním. Jasně - tanec, lidé, hudba, něco k pití…. Než jsem usedla do vozu, volám Kačce a přemlouvám ji k akci. Nemusím mnoho - jede.
Jest-li takhle bolí láska, tak...
Stýská se mi.
Stýská se mi po polibcích
po hlazení
po očích Tvých
Bohatší jsem když...
Déšť…
Mluví na mne
zpěvem mlýnského kola
bubny, které se ozývají shora