Písmák Co si pamatuješ?
stála v růžovém tílku v koupelně
bosé nohy, prsty zarývajíc do chlupaté podložky
zkoumá svůj odraz
narůžovělé rty a ospalá očka
Jednou Tě najdu
Oči se prý nikdy nezastavují
I když se Vám může zdát, že upřeně civíte do jednoho místa,
Vaše oči stále těkají.
Ty jeho byly momentálně upřené na komíny.
Ach ta láska
Možná poprvé, ale zcela vážně. Začala jsem přemýšlet o tom, že bych mohla být zamilovaná.
Jaké to klišé.
Rozhodně jsem si to nepředstavovala takhle, ale prý láska co bolí je opravdová.
Tma
vždycky mě mrzelo, že nejde vyfotit tma
ta pravá neprostupná tma
co v sobě má ty nejhlubší tajemství
nebo třeba jen zašeptaní ve spacáku
sladká rána
milovala klidná rána,
kdy na sobě měla pouze vytahané tričko
oči ji trochu pálily z neodlíčené řasenky
všude voněla vajíčka a černý čaj
Můj hmotný anděl
Uklidím ze stolu všechno, co zbylo od večeře,
Naladím se na kouzelné zpěvy.
Stávám se tím, kým jsi nechtěla abych byl.
Spolykal jsem prášky na dobrou noc, jen si nejsem jistej, jak moc ta noc dobrá bude.
letní pohoda
Nehty si lakovala na červeno,
dlouhé hubené nohy si nechávala volně viset přes okenní parapet.
Jedla tu červenou zeleninu, kterou vždy považovala za ovoce,
červené pramínky se jí spouštěly po bradě, tak moc si meloun vychutnávala.
Netušila
Nevěděla, zdali je její život v pořádku,
jestli náhodou neumírá rychleji něž by měla.
jestli náhodou její pohádky nezmizely v kolovrátku,
ve kterém přede vlákna bába, co všechno štěstí skryla.
Insomnie pro Amélii
stále pochybuji o svých či cizích existencích nafukuji se pro něco nadšeně jako balon na obloze avšak jak říkal on, no ano, ten velkejbalony na obloze jsou jako klíšťata na kůži „fuj, blee, jak to k tomu můžeš přirovnat. “ je vůbec vzduch po dešti reálnej. protože taaak voní. rozpovídala se malá trubka co když nejsme my dost dobrý.
Tajnosti pod pokrývkou hlavy
Vyhřívaný podlahy
a velikánský sály
Kde tančí hosti bezeslov,
opuštění, sami, skromně
Jak irelevantně kvetou rakytníky?
Za dveřmi probíhají výtahy,
I s přivřenýma očima to vidím jasně,
Trochu pocity podvodu zpohledu třetí osoby.
Písnička, jak zděcka vyplynula.
Veronika
Všude je stín, už zapadá slunko,
pouze jeden pruh mezi domy,
uklidňující pocit, již mizí horko,
jemné polechtání mezi stromy,
Nestálost života
Začtená v knihách bloumá po ulicích divnosvěta.
Rozhlíží se s otevřenými ústy, kolemjdoucí si myslí, že je tu snad poprvé. Konečky prstů se letmo dotýká oprýskaných zdí. Až její alabastrová kůže na dlaních vypadá spíš jako sešlapaná podrážka.
lidé lidí jejich lidu
Skřípající odezva na smutné prosení mě vyslyšela. Dala mi přesně to co jsem chtěl, možná potřeboval. Kouzelné stopy života zmizely jako voda po dešti. Jak levné přirovnání, co kdyby jsme si povídali jazyky lidí co neznáme, ani jeden z nás je znát nebude.