POD RADOBYLEM

Ivi, děkuji za přečtení této starší smutné básně a za Tip. Naštěstí to dobře dopadlo :-)))

tady nebudu rušit.....*/**************

kalip, děkuji za přečtení a milý komentář. Nevěděla jsem, že pískovce mají schopnost vstřebávat a proměňovat negativní energii.  K lomu na Radobýlu jsem se snažila vystoupat později  z Žalhostic po žluté značce, ale v posledním velmi strmém úseku jsem to nezvládla (chodím s "franckami"), tak jsem vrch částečně obešla a vrátila se do Žalhostic na vlak. Cestou jsem viděla mnoho zajímavého včetně chráněné kamejky modronachové. Výlet jsem podrobně popsala v díle, které je na tomto odkazu:

http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=329988

Veršem "na co jsem zapomněla" jsem měla na mysli, jestli jsem neudělala nějakou chybu, ale nevěděla jakou - když jsem psala báseň, nějak se mně tam tento verš sám připletl.

Kromě pěti let v Praze žiju léta Radobýlu na dohled. Byla jsem tam už mnohokrát. Kameny (a zvlášť prý pískovce) mají schopnost vstřebávat a proměňovat negativní energii. Taky mám skály ráda. 

U tvé básně mi tečou slzy. Papír taky unese hodně a je dobrým pomocníkem.

Nerozumím verši "na co jsem zapomněla?", máš pocit, že můžeme něco změnit, ovlivnit?

 

Irčo, zdravím Tě a děkuji za přečtení a milá slova :-))) Středohoří mně pomohlo, domů jsem se vracela s nadějí, že vše dobře dopadne.

Citlivý vhled do Středohoří i lidských skutků:-)

haro, zdravím Tě a děkuji za zastavení u této starší básně i za milá slova :-))) Bílá stráň s orchidejemi je nádherná, poznala jsem ji mnohem později než jsem napsala tuto báseň. Středohoří má zvláštní kouzlo.

Líbí. Máchův Radobýl asi umí inspirovat. I nedaleká Bílá stráň s orchidejemi.

`Taublo, moc Ti děkuji za milé zastavení i slova. Píši většinou díla radostně laděná, ale tentokrát byly pocity úzkosti a smutku tak silné, že musely na povrch... Zdravím Tě a přeji krásný večer :-)))

Smutná ale o to víc krásná. Máš v sobě mnoho citu a zasloužíš si velký TIP.

Ano, tak smutně se mi nikdy nemalovalo jako tehdy. Ten obrázek Lovoše mám schovaný jako připomínku. Děkuji za milé zastavení i tip a zdravímn :-)))

"Stetce namacim do barev redenych vodou a slzami a snazim se malovat Lovos co je na dohled." -> to je smutné malování *t*

Jiřinko, díky. I Ty se měj moc hezky :-)))

Jiřinko, děkuji za přečtení této básně a krásná slova . Byly to tehdy pro mě moc těžké chvíle, které jsem musela vypsat avložit i do mlhavých barev krajiny, která se mi ztrácela v slzách. Když čtu, že Radobýl znáš z té smutnější stránky, uvědomuji si tu zvláštní náhodu, že pro vyplakání se ze smutku, jsem si vybrala právě tento kopec. I já Ti děkuji, že tu jsi a posílám pozdrav :-)))

S vysvětlením ještě hezčí ;). Děkuji.

vesuvanka: Jednu znáš a jedna už není mezi námi (ta živá jsem já, ta zesnulá moje teta). Psala jsem o tetě, jak to myslela.. takže na Písmáku není.

Pisces, děkuji s víc než ročním zpožděním (asi jsem nedostala avízo). Zuzanu Trojanovou bohužel neznám, podívám se, zda je na Písmáku.... Narriel, děkuji za přečtení tohoto dílka i za kritiku, máš pravdu, že slovo dohled tam opakuji. Bylo to tak trochu úmyslně - báseň vznikla dost živelně jako reakce na odlet dcery do Albánie a já jsem se jela vyplakat do Středohoří - obě ten den jsme měly něco na dohled - dcera neznámou zemi a já důvěrně známý vrch Lovoš...

Ve druhé a třetí sloce poněkud oslabuje to, jak se tam opakuje "na dohled"... Což ovšem nic nemění na celku; připadám si trochu nemístně, že vytýkám takovou hloupost dílu, vyprávějícímu právě takovýto příběh... Kdyby více lidí mělo její odvahu a Tvoji síli, milá Vesuvanko, byl by tenhle svět o něco méně šedivý...

Toscana: Myslela to trochu jinak. Zuzana Trojanová. A věř, že kdybys věděla, jak to myslela, asi by ti bylo velmi úzko... Vím to.

Tak jsem se tu zastavila něco si počíst a rovnou padla na tohle a jak jsem to četla, taky se mi najednou začal ten obraz písmenek rozostřovat a mlžit - kurnik, smutný to je jako blázen, ale pravdivý. Zuzana Trojanová jednou v jedné básni napsala: Copak je větší volnosti, než ji dát dítěti do rukou a až do smrti se o něj trochu bát? Možná tím myslela i tyhle situace, kdy víš, že to dítě něco udělat musí, aby si nepřestalo vážit samo sebe, a přitom to všechny kolem a i jeho samotného vlastně tolik bolí. Tip sice s ročním zpožděním, ale o to víc ze srdce.

Toscana potěšila jsi mě svým zastavením a milými a krásnými slovy... díky moc... i za tip

Líbilo. Tip

Jazena - děkuji za milé zastavení i tip

Anien díky za milé zastavení, slovíčka i tip.... ty čedičové varhany jsou nádherné a od nich je moc pěkný pohled na Lovoš, Milešovku, Kletečnou a další kopečky

Matka sice nejsem :-), ale i tak vala sa srdce, takže *

RuDa - díky za návštěvu a tip :-)))

*

Jindra - díky za přečtení a tip

Díky za návštěvu a tip. To je pravda, krajina vnímá válku - to co člověk válkami zpustoší, už se těžko vzpamatovává, krajina se tak proměňuje v žalostnou poušť bez života... Války by měly skončit nejen kvůli lidem, ale kvůli celé naší planetě Zemi...

Války jsou hrozné a zbytečné...a krajina to vnímá....TIP

Nemáš zač........Idem zase niečo počítať...Hermann

Pre mňa si nová autorka a rád som si prečítal niečo z Tvojej tvorby. Píšeš citlivo a táto báseň je istým spôsobom pohľad vzad, pohľad do sveta. Je to krásne a priezračné. Slovné obraty na začiatku nemajú chybu....Hermann tipp

Dekuji za navstevu a tip

Moc dekuji za hodnoceni a tip

Má to svoje kouzlo, vyzařuje to z toho... t

gabio, dekuji za navstevu a za tip

já na tohle asi žádná slova nemám.. *t

vážné téma . . . nechám dále beze slov . . . Lasy

Ty věčné strachy matek o děti, krásně jsi to vypsala. Krásně jsi vyjádřila, jak přiroda dokáže hladit. I taková ta vichrná, ostrá, skalnatá, samý výčnělek a kámen. Nebo právě takové ještě víc? tip

napsalas to obojí moc hezky ... báseň i svůj komentář k ní ... ***

Sidonia, Lasy, Rowenna, Guy, moc Vam dekuji za ohlasy a tipy, jsem potesena Vasi navstevou. Rowenna: Priroda opravdu dokaze hladit, a me skutecne ty kameny hladi nejvic - maji v sobe jiskru, jakysi skryty zar (zejmena ty ohnem zrozene), ktery dovedou tak vlidne rozdavat.

„Štětce namáčím do barev ředěných vodou a slzami ..“ To není báseň...to je kapitola z historie světa... Ty, která jsi celý svůj život zasvětila uctívání krásy stvořeného, velkolepého přírodního díla, se nyní sama sebe musíš ptát, zda nestala se chyba, když člověk sám (i jeho děti) uprostřed té krásy musí umírat... Stala se...! Tvá dcera...je však jedna z těch, kteří se snaží o to, aby se chyba napravila... (Já tiše klaním se… vám oběma...) TIP...a díky!

Smutná a krásně zasněná *t

vesuvanko, já najednou nevím, co říci...umíš najít v člověku jeho bolesti, jeho úsměv, lásku...a tady jsi mi připomněla minulost... tip

Synacek: to byla opravdu kapitola z historie sveta a moc smutna. Dcera se rozhodla pro krasnou vec pomoci nestastnym detem v uprchlickem tabore, ani chvili nezavahala, byla mezi prvnimi, kteri tehdy leteli do Albanie. Letadlo odletelo a me najednou prepadl hrozny strach a uzkost, aby se dceri nic zleho nestalo a bylo mi lito deti.predstavovala jsem si je placici , vydesene a tisnici se v nejakych nevlidnych prostorach.. Bylo to vsechno najednou moc bolestne, nemohla jsem zustat doma a tak jsem se skicakem, barvickami a mapou nasedla do vlaku a ujizdela na sever. Teprve ve vlaku nad mapou jsem se trochu uklidnila a hledala svoje misto. Mapa mi dobre napovedela - Radobyl. A task jsem vystoupila v Zalhosticich a vystupovala po zlute znacce. Nedosla jsem az nahoru, posadila jsem se pod kopcem a divala se na Lovos, ktery vystupoval z oparu. Kde je ted letadlo, napadlo me a predstavovala si jeho pristani...Co bude dal? Strach, tisen, musim malovat, musim to prekonat...Zacinam malovat, ale Lovos se mi ztraci v slzach, divam se kolem sebe, na travu, kameny, pobliz kvetla kamejka modronachova... Obrazek, ktery jsem namalovala, mel smutne a zastrene barvy.... Byly to uplne jine odstiny barev nez maluji obvykle...Pak jsem uprela pohled na tmavy kamen, ktery byl na dosah a pohladila jsem ho. A kamen jako by zaseptal:! Neboj se, nic zleho se ji nestane, vrati se i a deti najdou domov, budou stastne, valka nebude." Bylo to tak krasny pocit, ktery se tezko da vyjadrit slovy. Synacku, moc dekuji za navstevu a za tip

Simona a Craerrasy: Bylo to hodne tezke a bolestne a krasna priroda me potesila., dekuji Vam za navstevu a za tip

A jeste Vam vsem dekuji za krasna slova, ktera potesi.