Tenkrát

Říkaly jsme mu Rolnička

měl protézu, a tančil jako blázen

nějaký výtvarník, zhýralý, zkušený

měl mladou milenku, když říkám mladou

myslím závratně, tenkrát i pro mě

které bylo slabých devatenáct

ta vůně bohémství, tance

v začouzených kavárnách

houpací křeslo, které převracelo

člověka na záda

zrcadlo na záchodě, večer

po všem tom rejdění

si sundal protézu, a jeho milenka

jemnými prsty masírovala

krvavé otlačeniny, zatímco on

ztěžka vzdychal, ne, nebyla jsem silná

odvracela jsem oči

chodívala tam prostitutka

beatnický muzikant, skoro Dylan

ta, která spala s Gottem

taky jedna, kterou přítel

souložil zezadu, byl tam básník

a ten, který miloval Hraběte

a byl tam ten, který recitoval

mé básně, nebyl tam nikdo

kdo by mě líbal, samá mánička

tuhá sedmdesátá léta, ale já

milovala Šiktance, Saroyana

a taky, jen tak mimochodem

jsem tolik tolik žila

ty, řekl jednou Rolnička mé sestře

ty  máš hezká prsa

a tvoje sestra, obrátil se na mě

je chytrá jako opice

z té bude básnířka