Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVZDÁLENÝ POMOCNÍK
Výběr: ondrech
09. 11. 2004
32
6
18347
Autor
vesuvanka
Tato příhoda se zdá neuvěřitelná, ale opravdu se mi stala. Bylo to v roce 1960...
Byla jsem v prvním ročníku gymnazia (tehdy to byla "jedenáctiletka", takže jsem byla v devítce).
Na němčinu jsme měli výborného učitele, na kterého mám velmi pěkné vzpomínky. Měl skvělou vyučovací metodu. Nabádal nás k tomu, abychom jazyk "nebiflovali" hodinu či déle, ale prvidelně každý den mu věnovali 15 - 20 minut intenzivně. Učila jsem se podle jeho rady a s němčinou jsem neměla potíže.
Učitel, jmenoval se Skála, míval většinou dobrou náladu, ale na druhé straně vyžadoval téměř vojenskou kázeň -ještě před zazvoněním začátku hodiny jsme museli sedět v klidu a číst si v učebnici. To proto, abychom byli vnitřně soustředěni na výuku. Ve třídě se vždy po týdnu střídala služba, která pečovala o tabuli, napsala datum a na začátku hodiny podávala hlášení o přípravě na hodinu a kdo není přítomen. Pokud byla kázeň dodržována, bylo vše vpořádku. Ale jednou se stalo, že...
O přestávce bylo ve třídě mimořádně veselo. Kluci běhali po třídě a házeli po sobě houbou. Ti co se neúčastnili, sledovali utkání a někteří hlasitě fandili. Přeslechli jsme zvonění, takže se stalo, že učitel namísto do třídy vstoupil do arény řvoucích lvů...
Jeho jindy mírný a vlídný pohled se rázem proměnil v pohled hromovládného Dia. Z očí mu šlehaly blesky hněvu. "Kein Datum ist an der Tafel!!! zahřměl hrozivě, protože služba zapomněla napsat datum. Třída okamžitě ztichla v očekávání zlého.
Skála už listoval v notesu a začala divoká palba.
Třídou zavládl strach a všichni vyvolaní se vraceli do lavice s pětkou, nebo-li kulí...
Měla jsem snad dvojnásobný strach. Podobná atmosféra mi asi před týdnem mi zapříčinila pětku z fyziky. Rodiče tím vůbec nebyli nadšeni a teď mě čekala další pětka... Učitel vyvolával podle abecedy, podobně jako fyzikář. Byla jsem sedmá.
Šestá oběť stojí u tabule a na otázku položenou v němčině neodpovídá.
Učitel znovu zahřměl, že je to "za pět"...Zmocnil se mě téměř panický strach, vždyť už jsem na řadě. To není Skála, ale Vesuv, napadlo mě v posledních vteřinách ještě než jsem zaslechla své jméno a šla k tabuli.
V tom okamžiku se přede mnou objevila ta stará pohlednice Neapolského zálivu s Vesuvem a pinií, která mi kdysi tolik učarovala. Teď ožila, moře se vlní, nad vrcholem Vesuvu je oheň a tmavý kouř, po úbočí teče láva, čedič, andezit, popel... Mendělejevova periodická soustava prvků je v pohybu... jsem ve světě chemie a geologie, který mě tolik láká. Kolik myšlenek se mi přehnalo hlavou během několika okamžiků, byly jako smršť, která ale nebyla pro mě vůbec hrozivá.
Jakoby z dálky zaslechnu své jméno. Jdu k tabuli a musím se rychle vrátit z Neapolského zálivu do reality, jenom si ještě myslím, že proti Vesuvu jsem bezmocná a s touto myšlenkou stojím u tabule a zcela odevzdána svému osudu a smířená s pětkou.
A už je tu první první otázka a já odpovídám klidně, bez sebemenšího zachvění. Následují ještě další otázky a mé odpovědi.
Z učitelových očí mizí blesky a ve tváři se objevil úsměv... Vesuv se utišil a nad Neapolským zálivem i ve třídě zazářilo sluníčko. Z lavic se ještě tu a tam ozve vzlyknutí a posmrkávání "zasažených". Skála se rozhlédne po třídě, mávne rukou a řekne: "Ty pětky se nepočítají".
"Ty jsi zaválela, jak jsi to dokázala, vždycky se tak bojíš?", ptají se mě spolužáci. Krčím jenom rameny, ale sama v té chvíli odpověď neznám. Jsem zavalena zvláštním pocitem radosti a vítězství.
Často jsem se později vracela k této příhodě. Sama bych určitě nedokázala zvítězit. Můj milý pomocník byl hodně daleko, až nad Neapolským zálivem.
6 názorů
Jaruško, děkuji :-))) Také mám ten dojem, že to tak může být. Znám více lidí, které provází od mládí silná láska k něčemu, například k určité zemi - měla jsem spolužačku, kterou přitahovalo Japonsko.
Měj se krásně :-)))
Jaruško, děkuji za přečtení a milou odezvu k povídce, moc jsi mě potěšila :-))). Lásku k sopkám mám od dětství, pravděpodobně díky setkání s kouřícím Vesuvem na staré pohlednici, to mi bylo 6 let a v páté třídě, kdy jsme v přírodopise probírali i geologii, nadchla jsem se pro tento obor, začala sbírat kameny - horniny, které jsem našla kdekoliv na cestě (tenkrát byly asfaltky vzácné, jen na hlavních silnicích). Sopky a sopečná činnost byly pro mě něčím posvátným - vzpomínka na pohlednici Vesuvu se mi vracela a nakonec mě zaujaly i naše krajiny sopečného původu, o nichž jsme se učili. Vulkanologii jako samostatné vědě jsem se začala zabývat skutečně mnohem později, a to po přečtení knížek slavného vulkanologa Harouna Tazieffa "Schůzky s ďáblem" a "Zakázaná sopka". Tento autor mi dokonace dal impuls k psaní básní o vulkánech :-))) Zdravím Tě a přeji krásný den :-)))
Oldjerry - potěšil jsi mě zastavením u tohoto staršího díla a milou odezvou, díky a zdravím :-)))
Moc hezká povídka. Pravá kvalita člověka se pozná až v mezních situacích - a tahle suïtuace mezní byla... *
Petře, děkuji za milé zastavení i zařazení díla mezi oblíbené, to je pro mě veliká čest :-)))
petr(angel)
07. 10. 2006
umíš pěkně malovat písmenkama - i příběh - i prostředí. Děkuju za příjemné chvilky při čtení *
Lucie_Plocová
24. 10. 2005
Lucie_Plocová
to jsi napsala moc krásně a máš pravdu, že každý by měl mít svůj vnitřní Vesuv :-))) děkuji za návštěvu, milá a hřejivá slovíčka i za tip
Rok 1960 těsně nepamatuji. Houbu, létající třidou a nadepisováni tabule ano, snad jen o deset let později. Jak byl svět přehledný, když každý věděl, co se může a nemůže (a nezaměňovalo se to každý rok).
Takového učitele jsme měli na dějepis.
Lakrov
děkuji za milé zastavení i slova..... máš pravdu, tehdy to bylo jednodušší, nic moc se neměnilo. Nedovedu si představit, kdybych teď měla chodit do školy :-)))
Beketamon - díky za přečtení i tip .... jojo, to byly časy, když lítaly po třídě křídy a houba, teď na ně ráda vzpomínám :-)))
Já na ně bohužel, nebo bohudík ( to je vlastne jedno) nevzpomínam - ja je zažívam:)
Opravdu zvláštní.... Asi jsi fakt dcerou Vesuvu a existuje nějaké pokrevní spojenectví :-))))*
Diana
to je moc milé.... díky, díky, díky!!! I já mám pocit, že k Vesuvu nějakým způsobem patřím, všechno co s ním souvisí včetně umění, které se k němu vztahuje, mě oslovuje.... :-)))
jak může být kouzelné, když někdo sepíše něco, co by někoho jiného sepsat nenapadlo...t*
a opravdu mě překvapilo, jak Tě ten Vesuv provází již od dětství...
jj, biologie, chemie, mineralogie...to je krajina mně naprosto neznámá, zapovězená...
Sunmoon -
děkuji za milou návštěvu a krásná slova i tip. I mně byl tento svět svým zůsobem zapovězen - nebylo mi přáno, aby se některý z těchto oborů stal mým povoláním, a tak si vyšlapávám k němu svoji vlastní cestičku....
To je moc milá příhoda, Janinko... máš štěstí, protože sis vybrala opravdu velmi mocného přímluvce...
Ta povídka je moc a moc krásná...
T****
synáček -
Petře, moc jsi mě potěšil krásnými a milými slovy, díky i za tip
Opravdu to vypovídá o něčem mezi nebem a zemí, co se vymyká uchopení namyšleným lidským racionálnem ... a děkuji za připomenutí hezkých - a možná vůbec nejhezčích - středoškolských let. ***
guy
Díky moc... mám radost, že Ti připomněla nejhezčí středoškolská léta.
Pro mě to bylo tehdy něco jako zázrak... byla jsem totiž pověstná svojí trémou .... díky za tip
no toto je skutočne krásný príbeh a tak veľmi živý...
Z môjho poľadu si zaslúži obrovský Tip :-)
ondrech - třeba bude vaše profesorka taky hodná...
Pisces - díky moc za milou kritiku i tip
zvedavec - díky moc za milá slova a tip, jsem ráda, že se Ti líbí
vesuvanka - třeba, ale přijde mi, že na Vesuv je moc klidna, na klidnou sopku zas moc divoka...
za málo prosímtě. já mám taky radost, že máš ty radost. já jen, že němčinu taky nemám moc rád, ale tohle je opravdu skvělé(jen se bojím, že naše profesorka taková nebude...:))
Tvá láska k Vesuvu mi trochu připomíná Spielbergova Blízká setkání třetího druhu : -))) Jsem rád, že Ti neuchvátil třeba takový Havířov. *
Ahoj Vesuvanečko, chci tě pochváli, opravdu se mi to dobře četlo a navíc jsem kutečně živě vzpomínal, jak jsem v sobotu, tehdy se chodilo do školy i v sobotu, dostal od jednoho kantora ve dvou hodinách čtyči bomby, koule, pětky. Když jsem dočetl k první zmínce o Vesuvu, tak mne hned napadlo, že jsi potrefená Vesuvem od dětství a nevěřil jsem ti to, Hned z dalšími větami už ano. Tyto školní vzpomínky nikdy neztratí svou vůni. Děkuju a tip
a pak že neumíš napsat povídku s lidmi! :-))) moc hezký a příjemně odpočinkový příběh. ponořil jsem se do lavic, stejně jako v černobílém filmu, sledoval kluky, jak se častují houbou, příchod učitele, jeho blesky z očí, najednou skok někam k Vesuvu, a milý návrat :-)))
Vaude, ty už kouzlíš i v kritikách, až na to, co maš synku proti temu Haviřovu, dyť su tam sami robotni lude a je to město ruži, chachare.
ves...takhle Tě neznám....Ty hřeješ i povídkou....nádhera.....:-)
tip!!!!
Eilil
Vaud
a2a2a
arthamir
Craerassy
udělali jste mi obrovskou radost!!! Díky moc!!! Takovou krásnou odezvu jsem ani nečekala. Delší dobu jsem s tímto dílem váhala, ale byl to silný zážitek, na který ráda vzpomínám, tak jsem se přece jen rozhodla se s Vámi o něj podělit. Ráda se ve svých vzpomínkách vracím do školních lavic.
ves...jen vzpomínej dál, já se budu vždycky těšit na nové procházky s Tebou...:-)
neuvěřitelná? To je jediné co se mi na ni nelíbí. Pro mne je naprosto jednoznačně uvěřitelná. Lidská, živá, s ohněm kdesi pod povrchem :-) *t
Ewonne - díky moc
Craerassy - díky, to je od Tebe moc milé, i já se na Tebe a naTvá dílka vždy těším
Noe1 - díky za milá a hřejivá slova i za tip
Cannisha - díky moc za milá slova a tip, bylo to tehdy úplně jako zázrak
Elyn - díky moc i za tip
mile vypraveni....skvela pointa....pro nekoho Buh, pro jineho Vesuv.....kurna, jestli ja nekdy vyhraju ve sportce, tak te na ten Vesuv vezmu s sebou....a budu sedet o podal a budu na tebe koukat a budu si rikat...."Takhle vypada stastna jako blecha"...:-)
...vic ti nenapisu...letim do kina...:-)
a2a2a -
soboty ve škole pamatuji je také. Měli jsme do 12 hod. A dvě bomby z matematiky v jeden den se mi také podařily.
krásný příběh ze života, skoro neuvěřitelný, už tehdy jsi v sobě měla tu velkou sílu a lásku, kterou Ti dává Vesuv, jen jsi to možná ještě netušila, že jste tak spojení...krásně se mi to četlo, velký T I P
možná se navzájem chráníte...
Vesuvanečko, když to takhle čtu s těmi pětkami v sobotu, tak si říkám, to jsme ale týpci, viď ?
andulka
andromeda
MilanH
Moc jste mě potěšili krásnými a hřejivými slovy, díky i za tipy.
Andulko, vystihla jsi to velmi dobře - pro mě je to Vesuv...
Andromedo, také si myslím, že určité spojení tu bylo, jen jsem o tom nevěděla.
Milane :-)))
a2a2a -
to ano. Jednou jsme měli v sobotu (poslední hodinu) psát písemku z ruštiny. A my jsme před hodinou utekli, schovali se v šatně a sledovali na hodinkách jak utíká čas... Občas někdo vyšel na výzvědy a pozoroval ruštinářku jak nás marně hledá po třídách.... To vzbudilo obrovsku salvu smíchu, čímž jsme se prozradili. Ruštinářka si pro nás zašla a my jsme se vrátili do třídy. Ale dobrých 15 minut jsme zabili, takže písemka byla odložena na pondělí.
Vesuvanečko, že se nestydíš. To my jsme jednou zorganizovali na intru, že máme epidemii salmonelózy. Druhý den naběhli tři skupiny zdravotních sester se zkumavkami, odbrali nám vzorky hovínek. Ze 105 studentů 66 postižených. Za tři dny zjistili, že nám nic není, nahnali nás do školy a pod heslem "Posraní k tabuli" jsme tragicky zaplatili za ulejvárnu.
úžasné Vesuvko, já snad ani nevím, co dodat, jenže bych se s klidem vrátila zpět do školních lavic, kdybych věděla, že je to tak jednoduché...:-) *
jo, takový Vesuv bych taky občas ve škole potřebovala... tedy v době, kdy jsem do školy chodila... ale on by se určitě hodil i jinde.
a2a2a
díky, to je moc pěkná historka historka, která mi něco připomněla.
Když jsme byli v posledním ročníku, jedna spolužákyně dostala žloutenku. Byla karanténa - klika u dveří naší třídy musela být ovázaná gázou namočenou do lysolu, do školní jídelny jsme museli chodít zvlášť atd. Na dotaz žáka z vedlejší třídy proč máme karanténu, kdosi odpověděl, že u nás vypukla lepra... A tak jsme občas zaslechli "Bacha, jdou lepráci..." A trvalo to ještě nějakou dobu i po skončení karantény.
Lotoska - díky moc za milé zastavení , to já se vracím ráda. A moc ráda jsem vyprávěla různé, často i směšné historky svým dětem, neteřím a synovcům. Dokonce jsem to zkusila i v nemocnici na ortopedii mezi starými lidmi kde jsem čekala týden na operaci
Idle
Díky za milou návštěvu. To bych Ti takový Vesuv moc přála, aby Ti pomáhal Jenže já jsem si to tehdy neuvědomovala, došlo mi to mnohem později
niCe.... v tahlo mě to do děje ....a ke všemu takovej happyend...no ja si ho tteda v mém realu tolik neužil ...ale tobě patří když už umíš hezkýýý sespat storyskůl :)
Moc hezké čtení:)
Tyhle stavy mi ještě nejsou vzdálené, gympl mám taky za sebou:)
Tip
laiL - díky za návštěvu a milou kritiku... věřím, že ho ještě užiješ ...
fungus2 - díky za přečtení, milá slova a tip
sammara - díky, že jsi tu byla i za tip
tty jo! tak to je opravdu skvele napsano. vesuvanka na spravnem miste!!! tip a vyber. a snad i mezi nejoblibenejsi dilka!!! vesuvanko to je fajn!!
ondrech
To je pro mě obrovská pocta - výběr a ještě mezi nejoblíbenější dílka. Mám obrovskou radost, díky!!!
:o) jééé to je krááásný příběh ze školních lavic.. :o)
tohle bych bývala kdysi taky potřebovala :o)
máš úžasnou obrazotvornost.. a Tvé zaujetí Tě opravdu provází celým Tvým životem.. :o) tipek