Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVěčná láska
12. 01. 2005
25
0
8804
Autor
synáček
Neuvěř nikdy slibům
které tak ráda láska dává
Že má tě rád
má tě ráda
Snad
Možná jen
teatrálně maskovaná
je to zrada
zrada?? snad jsio to tak myslel jen chviličku.......- člověk miluje, a pak to přejde- to je snad normální a přijde mi jako blbst dělat z toho zradua a tak. Dokud se lidi maj rádi, ať jsou spolu- a když je to úplně přejde, ať se rozejdou..- žádnou zradu nevidím
Milly: To o čem mluvíš Ty, to je „zamilování se“ do někoho…. je to pasivní cit, který v Tobě probudil někdo jiný. Taková láska různě dlouho trvá… Máte-li se rádi, jste spolu… nemáte-li se rádi, tak si dáte sbohem… ano, v tom také žádnou zradu nevidím.
O zradě může být řeč tehdy, byl-li dán slib věrnosti… kde se už nejedná pouze jen o (výše uvedený) cit, ale jedná se o akt vůle. To potom není pasivní cit, (který dříve, či později pomine), ale aktivní postoj… Je to aktivní péče o blaho člověka, kterého milujeme...
já ve slibu věrnosti vůbec nevidím aktivní péči o blaho......... atd. , poněvadž mi přijde, ž slib věrnosti je od začátku pěkná blbost- co když toho člověka přestanu milovat- když se změním? co když se on změní v někoho úplně jinýho (lidi se prý mění jednou za 5- 10 let)- to se mám o něj nadosmrti starat jen proto, že kdysi byl takový, jaký byl a že jsme se milovali?? Ta myšlenka se mi vůbec nezamlouvá....
Milly: Já Ti rozumím… dnes se mnoha lidem nelíbí „věčná“ láska… láska „na věky“…láska „až za hrob“…jelikož mluvíte stále jen o zamilování… i Ty mluvíš stále jen o tom být zamilovaná, pakliže používáš termíny jako „přestanu milovat“… „když se změním“… „když se on změní“… mluvíš stále jen o někom, kdo „je hoden“ Tvé lásky… a kdo už hoden není… Jenže (opakuji znovu) to není láska… to je zamilovanost. To, co je aktivní láska, co je postoj a nejenom cit, to nejlépe pochopíš na lásce mateřské: mateřskou lásku ani tak moc nezajímá, jestli je její dítě lásky hodno, či nikoli…. Bude je milovat (a pečovat o jeho dobro) bez ohledu na jakékoli jeho, či svoje „proměny“ o nichž Ty mluvíš… bude je milovat stále…
mateřská láska je zvláštní kategorie- ano, tu jedinou z osobních lásek uznávám jako bezpodmínečnou...., ale partnerská láska- ta je VŽDYCKY podmíněná- podle něčeho sis toho partnera vybral a rozhod se, že budeš s ním, ne? A když se změní on, mění se i nastavení, kvůli kterým sis ho vybral a pak mi přijde docela v pořádku rozejít se.
Nedávám sliby na věčnost.
Milly: V tom s Tebou souhlasím… a přeji Ti, aby to opravdu tak i bylo… až jednou, po létech (a dětech) se On třeba změní… tak aby Ti připadlo v pořádku „změnit nastavení“ a v klidu se rozejít… (Ten klid Ti přeju… ne aby se to stalo…)
Je to krásné ale i smutné. A tak pravdivé. Ale člověk by měl - ne měl - člověk musí věřit. T******* :)
Mala_Princezna
23. 01. 2005
snad to nebude tak zlé. je-li láska upřímná nepotřebuje slov a tudíž nemůže být zradou. věřím na lásku
I_v_a_n_k_a
14. 01. 2005
Vystihl si úplnou podstatu věci, díky je krásná, pravdivá (bohužel). Je těžké uvěřit... jen většinou se neslibuje mám tě rád, pouze se to říká (!) ale možná že je to tak lepší. *t
Možná jen
teatrálně maskovaná
je to zrada
Bohužel, i to se někdy stává.... Moc hezky napsaná.... TIP
Je to krásně napsané.....jen skutečně dobrý básník tohle umí...ale, co už by nám potom zbylo, když ne víra v lásku? Smím dát jen jeden tip? Škoda...*T
vesuvanka: Díky, Janinko... za obojí...
Lunka: Díky, že tu jsi... Není to o víře v lásku... ale o víře v člověka... To, co může zmizet (samo od sebe) je zamilovanost... ne láska... láska je aktivní cit, který vychází z nás… pokud chceme…
(a děkuji za všechny tipy, které jsi chtěl dát... jsi milá...)
kouzelná_květinka
12. 01. 2005Nicollette
12. 01. 2005
Petře, mám poslední dobou z tvé tvorby pocit, jako by ses znovu někde spálil...Po pololetí ti napíšu zprávu. Teď jsem ve stresu, mám toho moc.
za dílko tip...