Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seO vtipné povídce...
10. 03. 2005
18
1
10785
Autor
Kytiii
...jednou se člověk zastaví... aby se sám sobě zasmál...
Poslední dobou trpím rozsáhlými depresemi. Sedám večer co večer ke klávesnici a minuty se bezradně topím v bělosti virtuálního wordovského papíru. Požadavky na Písmákovi jsou den co den vyšší a moje pisálkovská plodnost klesá spolu s už ne tikotem, ale přímo údery mých biologických hodin… čím starší, tím horší. Obyčejného čtenáře Písmáka již neuspokojí dobře propracované psychologické drama. Je mu lhostejný osud všech hlavních hrdinů. Rozhodla jsem se tedy napsat vtipnou a krátkou povídku – takovou, jakými se Písmák jen hemží. Jsou jich tam tucty – co tucty, tisíce… Chci se prostě přizpůsobit poptávce. Elasticita trhu je omezená a stejně tak jako když se sníží cena rohlíků, klesá úměrně tomu poptávka po houskách… Protože proč bych kupovala ještě drahé housky, když za stejnou cenu můžu mít dvojnásobné množství rohlíků… což mě zasytí a housky už nepotřebuju…
Rozhodla jsem se tedy napsat levný rohlík… když se housky už nekupujou… Zamyslela jsem se, ale nenapadalo mě nic kloudného. Akorát jak jsme s Káťou seděly na naší nové kožené sedačce v obýváku, tajně usrkávaly gina s tonikem, který nám tenkrát vůbec nechutnal a bylo nám nepříjemné si to přiznat. Z ušklebačných pohledů jsme přesto vycítily, že ani jedné to není po chuti a vymyslely jsme, jak se ohavného nápoje elegantně zbavit. Zmocnily jsem tímto úkolem bratra, u kterého jsme si byly jisty, že nepohrdne ničím, co má jen nádech alkoholu. Bratra bylo nutno nejdříve najít. V třípokojovém bytě to ostatně nebyl nelehký úkol. Každopádně když jsme bratra našly v mimořádně choulostivé situaci, bylo nám do zvracení. Možná z toho upitého ginu…
Když jsem si to po sobě přečetla, neviděla jsem na situaci nic vtipného ani zajímavého… jen trapnou historku z puberty…
Ani další výplody nebyly o nic lepší. A tu jsem se zhrozila. „Co to, proboha, dělám?“ Snažím se uspokojit nevkus všech konzumem otrávených Písmáků? Lekla jsem se vlivu zdegenerovaného myšlení všech, jimž rychlostyl života zastřel zdravý rozum. Jak se můžu snažit takovou slátaninu napsat, když bych to stejně nebyla já. A ta hrstka čtenářů, kteří si ke mně nacházejí pěšinku (ač je úzká a klikatá a občas se ztrácí v trávě), by si tuhle zprzněninu přečetli a zcela se ode mě odvrátili…
Nepochopené básničkáře bych tím stejně nenalákala. A tu jsem dostala vztek. Člověk si mezi nepřeberným množstvím „poezie“ ani vlastně nemůže vybírat, kolik se jí tam během dne nashromáždí, zvlášť, když dvouřádkové „haiku“ dostane třicet tipů, ale jakmile zavřu jeho okno, ani nevím, o čem se v něm psalo… Ale básničkář si myslí, jaký to není umělec, když má pod každým ehm „veršem“ tipů, že by si s nimi mohl topit… V podstatě kdyby všechny ty „díla“ zkopíroval na jednu stránku, o nic bychom nepřišli – pořád by to bylo kratší než nejkratší povídka – a alespoň by v Hlavním seznamu nezabíral tolik místa…
Tak pro koho jsem chtěla napsat tu krátkou vtipnou povídku? Pro snílka? Nadrbaného jedince, co se básní ukájí? Pro holku, co si dělá z Písmáka okno do své ložnice? Pro kluka, co si má dopisovat sešity, ale radši lenoší vymýšlením „postřehů“?
Vždyť já neumím psát krátký a vtipný povídky… neumím psát ani básničky… Budu se muset smířit, že třicet tipů nikdy nedostanu… A bude mi to vadit? Jak napsala Havranka – budu se radši dál sebevraždit povídkami, které nelze přelouskat za dvě a půl vteřiny… Vždyť průměrný čtenář normálně očima přeletí stránku za dvě minuty – nikdo si nenamlouvejme, že bychom ji zkoumali hlouběji… a většina Písmáků si ani nedovolí publikovat dílko delší… A kolik tedy chcete těch dvouminutovek stihnout?
Podle mě je to jako se sexem. Co se dá za dvě minuty stihnout? Odpovězte si sami – možná si to budete muset sami změřit… Napovím – N I C !
Takže, chcete se dál zaobírat dvouminutovými nic, nebo si prostě najdete dílko delší, které si dostatečně vychutnáte? … ? Nebuďte jak návštěvníci Tesca! Vždyť Vám to nesluší…
1 názor
Čokoládová
22. 07. 2005
To je strašně moralizující a ono vtipná povídka může být i o vážném tématu, akorát to dá víc práce a chce to víc talentu než žalostně naříkat.
Asi těch Tipů 30 nebude, ale dopomůžu Ti alespoň k té polovině třicítky :-)
Jo, souhlasím s Tebou, většina zdejších píše slátaniny, kterým nikdo nerozumí a čím méně lidí jim rozumí, tím více Tipů. Protože je to takové to "jiné", "zvláštní"...něčím opředené /třeba/ haiku, či cokoliv jiného. A když se někdo opováží napsat delší povídku, či dílko, které je srozumitelné, hned ho zvrzají, že není abstraktní a používá klišé a bla bla bla... No. Konzumnost dnešní společnosti nezná mezí. Aspoň, že se někdo občas ozve... *
já to přečetl pomalu, ale přiznávám že kritiky jsem nečetl
něco se mi tam líbí, něco už míň
*
za dvě minuty se nedá zamilovat
ale dá se umřít
tož tak
Schválně jsem si dal práci a spočítal kolik bylo na poslední stránce s povídkama veselých a kolik vážně se tvářících (u některých jako je Petr Měrka nevím). Uhodneš? 7 veselých a 42 převážně vážných.
vaud:já třeba nemám vůbec nic proti vtipným povídkám, ale ty se mi trefí do noty ještě mnohem méně častěji, než ty "vážněsetvářící"...
napiš "vtipnou" povídku na téma: čím vším jsme po sobě ve škole o přestávce házeli, nebo jak jsme plánovali atentát na učitelku a můžeš si být jist, že budeš mít úspěch, ať bude sebeblbější.
ale zase neříkám, že mezi těmi jakoževážnými povídkami nejsou kraviny beze smyslu. jasně že jsou. jako všude. je to nelehká situace :) a hledat perličky mezi škvárem, toť náš úkol :)
Možná je to špatně podáno - já absolutně nekritizuju vtipné povídky ani nad ně nic jiného nepovyšuju...
Jen jsem chtěla naznačit, že krátká vtipná povídka zaujme více, tudíž je více čtená a dostane díky tomu více tipů atd. Kontrastně k tomu jsem tu já, co je psát neumím, ale chtěla bych býti čtená a viditelná... protože to prostě Písmácká poptávka žádá... takže v tom kritika vtipné povídky vůbec není...
Doufám, že jsem to dobře vysvětlila a nezamotala se do toho ještě víc...
Dobrá vážná (či vážněsetvářící) povídka určitě taky zaujme. Ale musí být dobrá. A určitě dostane více výběrů než vtipná. Stejně tak nedostane nikdy Oscara nebo Nobelovku nic pouze vtipného. Maximálně to bude hořká komedie nebo román "kde se humor snoubí se sociálním podtextem" či podobná bejkárna. Nikdy ne "sladká komedie" nebo "slaná komedie". Mimochodem Kandelabr - na Žvýkačkovýho barona si pořád pamatuju a tak by mělo dílo vypadat, aby zanechalo nějaký "otisk" i u čtenáře.
je to obycejnej konzum, na to prijde po chvilce kazdej, kdo ma mezi tema svejma usima aspon par centymetru krychlovejch toho, cemu moderni veda rika mozek...i ja jsem nechutne podlehl...ty (a ti co se pripojili)jsi me docela pozvedla...
pis rozhodne jen to, co tvy srdce rozezpiva...na tipy si nehrajem, ne?
a samozrejme *t
:))
Rozhodla jsem se tedy napsat vtipnou a krátkou povídku – takovou, jakými se Písmák jen hemží. Jsou jich tam tucty – co tucty, tisíce…
Proč shazuješ vtipné povídky? Myslíš, že je vážná povídka cennější? Proč? Vypsat se z depky je literatura a bavit lidi není? Já bych řekl, že na jednu vtipnou je tady tak 10x tolik depresivních. Škoda, že to Písmák neumí rozlišit. Myslím, že by to pomohlo ve čtení povídek. Někdy nemám chuť do čtení něčeho vážného a u povídky to můžu poznat až relativně za dlouho. Jindy se zas těším na nějakou erotickou nebo krimi povídku a ona je to nějaká habaďura...
Co říct? Je nadprodukce spisovatelů - s příchodem internetu zmnohonásobená.
Všichni se domníváme, že máme co říct (to abychom se úplně nezbláznili), což je ovšem omyl - drtivá většina z nás co říct zkrátka nemá (a drtivá věština z nás to nepozná).
Zbývá tedy už jen začít vydávat ve SKUTEČNÉM světě (ne na netu) a tetelit se, jak jsme dobří - což ale s velikou pravděpodobností nejsme.
Jo, pisálci to nemají snadné... :-)
chytrý názor... právě od toho je tady Písmák, jako odrazový můstek... a tipy, abychom poznali, zda za něco stojíme... a zda máme co říci a zda to někoho osloví...
problém je když jeden něco uveřejní a čtenářská obec to prostě ignoruje, protože lenost se tu prostě pěstuje ve velkém...
a díky za příspěvek
To není lenost - lenost je, když si někdo třeba udělá špagety jen s kečupem a sýrem.
Tohle není o pohodlnosti / lenosti - nemůžeš (nemůžeme) zkrátka nikoho nutit, aby četl, co vyplodíš (-me), vždyť ti lidé mají na práci jiné věci (třeba plodit vlastní texty).
Karel Čapek chtěl prý napsat tak dobrou věc, že by ji přečetl i člověk se zánětem trojklanného nervu - to je hodně vysoká meta, ale myslím, že naznačil dobrou cestu - prostě čtenáře chytit na začátku a nepustit až do konce (+cestou donutit k zamyšlení a něco (tohle je zvlášť špatně definovatelná... věc, ale jistě víš, co mám na mysli) v něm vyvolat). Když se Ti to nepovede, není to chyba čtenáře, ale jen (a jen) Tvá.
Jo a k tomu odrazovému můstku ("zda za něco stojíme... a zda máme co říci a zda to někoho osloví... ") - podle mého skromného názoru je velmi diskutabilní, zda je tomu tak u zdejší prózy, a zcela evidentní (nebojím se říct, že až do očí bijící), že tomu tak není u zdejší poezie.
Nejspíš jsme si nerozumněli...
Já se nebavila o chytlavosti nebo kvalitě díla. Ale o šanci. Sama v podstatě nemám na co naříkat - sice by to mohlo být lepší (ale tak to bývá vždycky), ale narozdíl od nových nebo neznámých autorů, mám čtivost dobrou.
Prostě tam máš deset nových děl a u jednoho vidíš 4 a více tipů, otevřeš ho a přečteš a pak tam zbývá těch 9 děl a u nich 0 kritik a 0 tipů - otevřeš je? Nechci sýčkovat, ty možná jo, ale 90 % písmáků se na to vyklašle... nechá si ujít dobrý dílo jen proto, že autora nezná... např.
Nebo o dýlce... Mohlo by to být sebelepší dílo... ale sakra, to je ale dlouhý, na to seru... doslova... chápeš?
Je to o šanci a o lenosti...
Proto tato kritika není na autory, ale na čtenáře... protože jsou líní a zhejčkaní... A prostě ve svém uspěchaném způsobu života si radši přečtou 10 nekvalitních několikařádkových pseudo povídek, než jednu delší, zato kvalitní... ještě jednou - nepláču nad vlastním rozlitým mlékem...
s poezií s Tebou naprosto souhlasím... tedy, ne že bych byla znalec... naopak, složité obrazy a metafory mě od čtení odrazují rovnou... ale když srovnám těch několik málo básní, co jsem v životě nuceně přečetla (k maturitě atp.), nedá se to srovnat... prostě nedá...
zato, jsem tady narazila na vskutku nečekaně velké (i když velké je taky jenom diskutabilní pojem) množství prózy, která si nezadala s mnohým komerčně vydaným dílem...
aaa, teď nevím, jestli to nebyla kritika na mě... nezdá se ti tohle jako kritika... nebo to bylo další téma k diskuzi?
to není kritika, to je konstatování, že mne štve tvé zneužití kategorie "literární kritika" ... na tom není co k diskutování
No, já jenom opakuji, že to NENÍ o lenosti (rozhodně ne z velké části) - je to o čase. Já osobně prostě nemám čas na to číst všechno, co sem kdo vystaví - a čím je to delší, tím to platí víc.
Ano, unikne mi tak jistě spousta skvělých textů, ale pokud jejich autoři nenapsali úvod tak čtivě, abych měl chuť číst dál - je to jejich chyba, ne má.
To je obecně rys internetového literárního publikování: musí to mít spád, umět chytit čtenáře za hypocampus či jiný orgán (Cuius testiculos habes, habeas cardia et cerebellum :-) ), nelze zkrátka nechat děj pomalu budovat.
To znamená, že dílo musí splňovat tohle:
a) má relativně spoustu tipů (nebo výběrů)
nebo
b) chytí mě hned na začátku tak, že je chci dočíst do konce
(tohle nebo je to formálně-logické, ne to vylučovací). Pokud se mu to nepovede, přichází odmítnutí a nedočtení (protože předpokládaná délka života muže v ČR je zhruba 76 let).
Tudíž nový a neznámý autor má šanci zaujmout, pokud bude (ve stylu, jaký se hodí pro texty na internetu) dost dobrý, přestože je nový a neznámý.
A ještě bych dodal (to ke kritikám tam nahoře nade nou): čím více povídek na Písmáku bude, tím bude jejich odmítání větší; Gaussova křivka průměrnosti je neúprosná. Řešení (?) není v kvantitě, ale v kvalitě.
to jsem tady už někde napsala :o)
... jen podotýkám, že když dílo vůbec neotevřeš, nemůžeš zjistit, zda je dobré...
... a za druhé, když ho otevřeš, vidíš tu strašnou dýlku, nepřečteš si ani ten chytlavý úvod :o)
... a vůbec nepolemizuju nad tím, že kvalitních dílek je tu jako šafránu... mnohdy za den nedám jediný tip a když tak je to třeba jen průměrnému dílu, které ale nad ostatní vyčnívá... (asi jako jednooký králem)...
btw.: Víš, jaká je pravděpodobnost, že se 16 letý člověk dožije 21 let? 99,5% --> Tvá pravděpodobnost, že zemřeš mezi 55 a 65 lety je 18%... To jen tak, že se právě učím pojistnou matiku :o)
Zkusme sem na Písmáka anonymě vložit kupř. Eccovo Jméno Růže.
Kolikpak zdejších čtenářů se u něho vůbec pozastaví?
Měla by tato nesporně po všech stránkách vynikající kniha, vyžadující po čtenáři určitou polyhistorickou úroveň předchozích znalostí, i budující a rozvíjející děj velmi zvolna a na mnoha úrovních a vláknech, zde na Písmákovi za těchto podmínek vůbec šanci?
Myslím, že ne <= Jméno růže jsem otevřel, zjistil, že mě nezaujalo, a zase zavřel (tolik k této nesporně po všech stránkách vynikající knize :-) ) - jako většinu zdejších dílek.
Na druhou stranu Foucaultvo kyvadlo mě vcelku pohltilo - bude to tedy věc názoru.
Je to prostě vývoj - krátce poté, co jsme "všichni" dostali možnost publikovat (na internetu) jsme o ni všichni z téhož důvodu přišli. Tam, kde nefunguje (nebo funguje jen velice omezeně) selekce, to degeneruje (viz současné lidstvo :-) )
+ avízo Havrance5 (chtělo by to možnost poslat avízo bez příspěvku, LYRYKU! - tip na vylepšení)
MeTB, co považujete prosím za čtivý úvod?
Jako v americké komerci? Když v prvních pěti vteřinách od začátku nekapou z papíru rozšlehané mozky, necáká z plátna krev či neteče sperma proudem? Nečouhá z něj nějaký bleskoidní skandáleček celebrit? Nebo když se nebrnká archetypy a osvědčeným ustáleným způsobem na otupená zakrnělá čidla přežraných konzumentů navyklých jak kuřata ve velkochovu toliko na standardní hamburgrový granulát?
Kuře vyrostlé v drátěném kotci a na krmné směsce složené výhradně z jeho recyklovaných exkrementů, antibiotik, vitamínů, masokostní moučky a sojových výtažků vám samo od sebe zrní, lupení či třeba takovou lahůdku, jakou jsou mravenčí kukly, zobat nezačne, anžto nic z toho nezná a jeho vrozené chutě jsou jednostrannou celoživotní dietou pokřivené a zakrnělé..
Stejně tak vám čtenář, uvyklý povětšinou stručnému a jednoduchému, smskovému způsobu projevu, nebude číst nic jiného, než co se smskám byť jen svojí délkou nepodobá.
Čtivé úvody (tím chci říct, že mě chytly a já četl dál a dál) mají pro mě třeba knihy:
Nesmrtelnost od pana Kundery, právě Foucaultovo kyvadlo, Malý princ, (teď nehodnotím kvalitu celé knihy, jen ryze subjektivní čtivost úvodu) Alchymista od Coelha, překvapivě Anna Kareninová - vzpomněl bych si jistě na víc, ale nevidím v tom důvod.
Stejně tak vám čtenář, uvyklý povětšinou stručnému a jednoduchému, smskovému způsobu projevu, nebude číst nic jiného, než co se smskám byť jen svojí délkou nepodobá.
Tohle je vývoj - v baroku se nějak psalo, v renesanci, v moderně, postmoderně (co to máme vlastně teď? :-) ), styly se vyvíjejí, ovlivňují a mění - holt je trend, že věci by měli být jasné a zřetelné. Dobrý autor toho dokáže využít.
Neříkám, že se mi to líbí, ale je to tak. Navíc, do umění přece nemůže nikdo nikoho nutit - ono nás má obohacovat => ten, kdo kouká jen na hloupé estrády a čte jen Spy & Blesk v životě o něco přichází - a je to jeho volba (tohle je lenost, Kytii). Třeba mu to jednou bude chybět - protože nebude tak kvalitní člověk, jak mohl být
K vývoji:
Člověk se stal progresívně se rozvíjejícím živočišným druhem právě pro to, že se přestal, jako ostatní živá hmota, pouze pasivně přizpůsobovat změnám přírody, nýbrž prostředí začal a tím i zpětně sebe sama a svůj mozek, přetvářet tak, aby mu umožnilo všestranný technický, tělesný i myšlenkový rozvoj a prohlubování poznání o okolním světě a tím i rozšiřování svého životního prostoru.
"dobrý" autor, no řekněme ten, který chce být úspěšný, ať již z jakýchkoliv pohnutek, tedy píše tak, jak je dav naučen číst a to, co chce dav číst, protože jen takovéto chování vede k úspěšnosti v tržním světě.... Tak se přesně choval i jistý výborný řečník dvacátého století, původním povoláním tuším malíř pokojů. Nasával tužby shromážděného davu pod ním, a poté řval z tribuny přesně to, co chtěla masa slyšet smíšené s tím, co chtěl on, sám vláčený zase jinými... Sklízel (po jistou dobu) neutuchající potlesk a obdiv. A kam to vedlo?
Havranko... tohle nikam nevede...
Zkus napsat dílko s názvem: "Co chcete slyšet..."
mohl by to být dobrý fejeton...
Třeba:
Je to krátké.
Je to vtipné. (povinně - smích)
Dejte tomu třicet tipů. (tipujte - dolní tabulka, okénko vpravo dole - zaškrtnout)
Avizujte svým známým. (Do kolonky avízo vpište jméno svého oblíbeného autora nebo kamaráda). --> Dejte odeslat...
NO a pak se uvidí, která primitivní rasa přijde na to, že plnit příkazy je sice nejjednodušší ale... k ničemu...
no myslím, že to uvažování o jménu růže je trošku zcestné. když ho dáš sem, tak bych ho taky nečetl, ač eca zbožňuju a četl jsem všechny jeho romány (víte, že už vydal pátý?snad ho brzo přeloží), na monitoru by mě to fakt nebavilo.
Prostě od písmáka lidi očekávají určitý specifický druh textu a kdykoliv se vychýlíte jinam, vede to k nepochopení.
Myslím, že přeceňujete význam písmáka. číst veledlouhou povídku na monitoru je nepohodlné a kvalita není zaručena, mnohdy se požitek ze čtení mění v utrpení a dočíst to je sebemrskačství. Písmák je hodně specifické prostředí a ne vždy kladné přijetí textu zaručuje jeho kvalitu.
A pak je tu otázka jestli chcete psát pro písmáka a pro tipy, a nebo pro sebe a sami si určovat co je dobré a co ne. Být v takovémhle omezeném diktátu a honit se za tipy je přece nuda.
Mluvíš jasně jako kniha, ale pořád o druhé straně (tuším že) té stejné věci jako já - já o formě, ty o obsahu.
Je poměrně známá věc, že chceme slyšet slyšet to, co už víme, a potvrdit si, že to tak je a že všechno odpovídá tomu, jak si myslíme, že to je.
Ale to, že někdo používá dlouhá a rozvláčná souvětí a spoustu přívlastků, přechodníků etc. a pak se diví, že to "lidi nechtěj´"?
Mně v téhle debatě nejde o to, co autor říká, ale jak to říká. Účel dobrého spisovatele je (podle mé "definice") sdělit to, co si myslí, že by mělo být sděleno, okolnímu světu pomocí psaného slova. Jaký si vybere styl psaní je jen na něm - a pokud si vybere špatně, může si za to sám.
A tedy dobrý spisovatel nemusí být bohatý/úspěšný (to je samozřejmě místy příjemné plus), ale musí říkat něco, co stojí za úvahu - něco "hlubokého" (a zase - těžo definovat, dá se jen říct, že brak se obecně často rozpozná lépe než klenot)
Forma je proměnlivá, obsah je to, co se historicky drží.
To nahoře je pro Havranku5 a tohle je pro Kandelabra:
Souhlasím bez výhrad.
(A už musím jít.)
T.
ale tohle bylo fakt řečený moc hezky, vlastně bych to tak dobře nedokázala nikdy formulovat...
takže shrneme to...
debata je na nic, protože si stejně každej bude dělat dál, co chce :o)
fajn...
Mně tahle diskuze připadá zcestná laskavě se odnaučte rozesílání avíz všem, všem, všem ...
heeej, já ti neavízuju - to není má práce - i když uznávám, že vina ano :o)
měj se hezky a odpusť všem avizovačům na Písmáku... :o) včetně mě :o)
sorry kytiii ... ty jsi autorka, ty dostaneš oznámení automaticky od systému - s tím nic nenaděláme ... a avízovači se musí vychovávat, jinak avíza zahltí Internet ;-) včetně mne ;-)))))))))
hi hi...
tak já napíšu kritiku na avizovače... ať žijou nesmyslný diskuze o nesmrtelnosti chrousta :o)
Co říká nápověda:
Avíza
Vzhledem k velkému počtu děl je pro autora těžké vracet se ke všem dílům (ke kterým se vyjádřil) a sledovat, zda na jeho kritiku někdo nezareagoval. Proto existují Avíza. Při odesílání kritiky máte možnost zvolit, zda někomu zašlete upozornění na svou kritiku. V kolonce Avíza je možné vybírat klikáním myši se stisknutým Shiftem. Těmto autorům se pod jejich seznamem Avíz objeví při další návštěvě upozornění, aby dílo zhlédli a popř. odpověděli.
Prosím tímto doplnit do nápovědy následující text: "novým členům Písmáka se rozesílání avíz (a to ani v dobré víře a s nevinným a nezištným úmyslem) přísně nedoporučuje, anžto tím nas*erou (aniž by si to vůbec uvědomovali) spoustu zdejších starousedlíků, kteří povětšinou místo aby jim dali vlídnou radu, s nima veřejně bez varování ihned vyjebou."
*
Havranko, ... k tomuhle si naopak měla připojit avízo pro mne ... ale ty se to časem naučíš, že :-)
I díky mým vlídným a laskavým radám ;-)
tak to je přesně můj názor... u mýho posledního dílka ses dýl ohřála jen ty - a to stejně bylo jen díky osobním sympatiím :-) Takže já ti tip dám, i když ti do třicítky ještě 29 schází... hodně štěstí... nám všem, co odmítáme odhazovat život ve verších haiku a podobnejch kravin
Kvítě jede.... to je dobrý... a koukam, že Havranka okupuje písmáka :o))) Což je krásné.
Hlavně piš normálně...
Nat: normálně to sice nikdy není... ale budu se snažit :o) ehm - jak vznešeně - zůstat svá :o)
No, tak sem to myslela, mě to dneska nějak nemyslí, po tom, co jsem se včera oddala tomu slovnímu průjmu, kterej je mým nejnovějším dílkem :o)
Pěkně od srdce vyřčené. Díky Kytiii. Za nás za všechny, mnohdy neprávem opomíjené a opovrhované psavce povídek a delších znakových řetězců všeho typu...
Připojuji se k Tvému prohlášení, ač na mě neobvykle krátce provoláním:
PSAVCI POVÍDEK VŠEHO DRUHU, SPOJTE SE!
Havranka5
P.S. Chudák Tvůj brácha, snad kvůli tomu nervovému otřesu nezanevře na nás děvčata...
dávám tip
Tak tak. Sic jsme oproti básníkům v poměrné menšině, však nevzdáme se bez boje! Živé nás básníci nedostanou...
Jdu sedlat mého bojového Pegasa, co tu pofrkává a hrabe nedočkavě kopyty, a zbavit rzi meč plamenných souvětí...
jako kritika je to trochu nehluboké, ale zní to upřímně. na tipy kašli, u mě funguje skoro přesně nepřímá úměra, čím víc se mi to co napíšu líbí, tím míň to dostane tipů :) a že nejvíc tipů dostane krátká kravinka je jasné. zamýšlet se chce jen málokdo. a začíst taky.
rozhodně bych byl pro to, aby na písmáku bylo víc povídek.
ale to jen tak nebude...
ale můžem se o to pokoušet :)
Já chci taky do boje proti veršům! Psala jsem je kdysi, ale povídka je povídka.
Kandelabr, Nosík - VÍTEJTE NA PALUBĚ :o)
Vida, jak se nám to vojsko rozrůstá :o)
Potřebujeme ještě účinnou taktiku... aby v Hlavním seznamu na první stránce z těch 50 děl nebyla jen JEDNA povídka - jako je tomu teď v tuhle chvíli!!!!
Skoro se stydím, že nejsem plodnější... ale zase se uklidňuju, že ne vždy vítězí kvantita nad kvalitou :o) eh - to skoro zní, jako bych si připadala jako kvalitní spisovatel - he he :o)
Veršáci jsou pěšáci,
Povídkáři jezdci.
Karlice Martellice, co nás nedávno vedla u Poitiers, říká, že nejosvědčenější způsob je frontální úder těžké jízdy. Nárazu ohříveného příboje rozjetých koní neodolá nikdo a nic.
Nechť tedy cvičme a přijíždějme, každá z nás a sobě v pomoci navzájem, co nejvíce svých nadějných povídčích hříbátek, až se z nich všech stanou ostřílení a zkušení váleční oři, jistí si v sebelítější vřavě a přesile.
Výpravnou chytlavostí ohniví hřebci, okovaní podkůvkami vytříbených souvětí, kteří přinesou vítězství svým Písmáckým jezdkyním, a obhájí čest jejich povídkám i jim samotným, jisto jistě zašlapou v písmenky skrz naskrz prosáklou prsť rozrytého Písmáckého bojiště rojící se básníky a básnivce.
Nechť my všechny si ze srdce přejme raději Odinovi ve Valhalle předčítat své povídky, při jejichž obraně ta která z nás padla, než v osamocení pohřbené pod lavinou dusivé hlíny veršovánek tu planě noc co noc, den po dni v zoufalství, více mrtvé než živé, štkát nad klávesnicí a škemrat o přečtení, natož o tip...
hoho, já jsem jen tak zprdele zkusil povídku (a dlouhou celkem) a hned 12 tipů, to de ne?:o)
ale jo, pěkná úvaha naštavané povídkářky.. přemýšlel jsem co si z písmáka dělám já:o)
*