Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sežlutá/slunečnice/šílenství
Autor
sidonia
mluvily mi žíly ležela jsem pod stromy a vnímala všechno to dřevo kolem
malá dýchající rakev pro sebe/hlínu sem si sypala na tváře
po částech a já zvykala si a opakovala že nejde neslyšet
to zatloukání hřebíků a růže a pláče a vítr cinkající o listy
ležel pár metrů ode mě a křičel že jsem v lánu slunečnic
pořád dokola jsi žlutá žlutá žlutá tak moc žlutá a záříš
ptáci tě vyzobávají společně s těmi květy si tak žlutá
žlutá žlutá a já se rozpomínala na chuť tvých úst a slin
bušící kladiva o tmu zpívaly mi a do vlasů vetkávaly padající rosu
otevřela jsem dveře a matka si chystala snídani čaj a rohlík s něčím
bušení neustávalo znělo jako revoluční pochody moc hlasitě
a mi se vybavilo jak hladila sem ti dlaně
dneska mi vyznal lásku a já byla míč kotoulela
sem se z kopce a zapomínala všechna slova
točila se mi hlava a byla sem barevná
ale žlutá tam nebyla tu z duše nenávidím jen na růžích miluju
utrhl jsem tě utrhl jsem tě utrhl jsem tě
chcípneš suchem moje malá krásná žlutá slunečnice chcípneš
a já pořád byla ten míč a nekoukala kolem jen do korun těch stromů
počítala sem větve vyfoukla se splaskla ležela v trávě a pršel ve světlech prach
kladiva v hlavě tepaly kov do tvarů tvých jmen
zase sem cítila tvůj dech - jen on pořád křičel slunečnice
žlutá žlutá žlutá záááááááááááááááá-říííííííííííšššššššššššššš
a já na to podívej vždyť já mám místo vlasů hadí klubko a pleť je
mrtvolně bledá uvnitř ne-moc zaprášená a šedivá smutně jako komíny
krematoria ty nemůžeš mě milovat ty nemůžeš
mě milovat
snad rozfoukat jen do lánů těch nechutně žlutejch slunečnic
které pokvetou všechny ty roky další beze mě už