ESTATE FINE...

22. 9. 2005

ESTATE FINE...

Den po dni
malovalo léto
obrazy krajiny
až přišel den
kdy namíchalo
barvy naposled....

Obraz toho dne byl od rána slunečný, z bezoblačného modrého nebe vyzařovala pohoda. Sedím ve vlaku a jiÏ mám na dohled středohorské kopce v slabém namodralém oparu. Barvy sklizených a místy již zoraných polí mají nejrůznější odstíny hnědé - od světlého okru přes hnědou až mírně načervenalou po tmavou černozem. Místy ještě stojí kukuřice. Lovosická kolonie havranů se slétla na poli poblíž Lukavce.

Naše cesta z Lovosic vede na Březinu, kterou jsme navštívili naposledy v červnu. Tehdy kvetly kaštany v aleji u silnice i na hrázi rybníka, všude se ozýval radostný zpěv ptáků a kuňkání žab, louka hýřila barvami květů. Zahlédli jsme tehdy vzácného čápa černého.

Dnešní pohled na kaštany byl smutnější, okraje listů jsou hnědavé, zřejmě napadené klíněnkou. U cesty ještě kvete osamělý a opozdilý světle fialový chrastavec a modrý zvonek kopřivolistý. Pohlédneme na Milešovku, která se odsud nezdá tak vysoká - Březina je přibližně 600 m nad mořem.

Vnímáme klid a atmosféru babího léta. Sluníčko je níž nad obzorem a hřeje velice příjemně. Posadíme se na hrázi, kde je částečně posekaná tráva, jen orobince zůstaly. Na slunci se zaleskne vlákno pavučiny spojující dvě vzdálenější stébla. Vůně vody. Rybník zvolna zarůstá nejrůznějšími rostlinami. Kamení pod vodou porostlé řasami., občas se mihne drobná rybička. Po hladině čile pobíhají vodoměrky.

Nejvíce nás zaujali mistři-letci, kterými jsou vážky. Poletovalo jich tu dokonce několik druhů, Některé menší - pěkně zbarvené - hnědočervené, modravé a červené. Červená mi usedla na rukáv fialové mikiny. Máme možnost si ji podrobněji prohlédnout. Průhledná křídla s tmavou kresbou čar připomínajících cesty na turistické mapě a černými skvrnami na konci předních křídel.

A přiletí větší vážka - šídlo královské (Anax imperator), které upoutá naši pozornost....podobnost tvaru těla tohoto šídla s tvarem helikoptéry není vůbec náhodná, je mi jasné, kde konstruktéři tohoto stroje našli inspiraci.
Naše šídlo si počíná vskutku imperátorsky, Chvílemi divoce létá nebo postává ve vzduchu, když poletuje kolem nás, máme dojem, že si zvědavé prohlíží nové vetřelce, kteří se tu usadili, ale po chvíli zjišťujeme, že cílem letu není jenom zvědavost a lov (vážky loví za letu),, ale také zřejmě obrana svého teritoria - prohání a odhání ostatní drobnější vážky, kterých je tu několik. Zajímavá podívaná. Sedíme tu nejméně dvě hodiny.

Nad lesem se objeví káně. Chvíli jen tak krouží a pak odlétá západním směrem, kde zahlédneme další káně. Obě nám pak zmizí z dohledu.
Protější břeh rybníka s vrbami, olšemi a loukou a vzpomínka na čápa černého, který už jistě přeletěl Středozemní moře...
Snažíme se zaposlouchat do ptačího zpěvu, ale ptáci zarputile mlčí, jen tu a tam se z lesa ozve nesmělé pípnutí, podle něhož pěvce nepoznám.

Objevují se i motýli. Babočka kopřivová usedla na kmen kaštanu - jak pěkně se její výrazné zbarvení vyjímá na šedavé kůře stromu. Další babočka letí nad námi a objeví se i několik bělásků. Snaží se ještě vužít posledních slunečných a teplých dnů. I kobylka luční se vyhřívá na kameni.

Přejdeme hráz a obejdeme rybník. Zaujaly nás drobné žluté květy pryskyřníku.
Bahnitý břeh u lesa láká divočáky, kteří tu po sobě zanechávají stopy.
Přicházíme k louce, kde je přerostlá tráva a mnohé zaschlé dávno odkvetlé rostliny. Vítr už většinou rozhodil ochmýřená semínka pcháčů. Ještě kvete tmavě červeně krvavec toten - rostlina dost typická pro vlhčí louky. Prohlížíme si zblízka malebné vrby s pokroucenýi větvemi, olše a břízy. Zbarvení listů těchto stromů zatím nenapovídá o konci léta. Vracíme se do kaštanové aleje, kde naše "miniputování" končí.

Slunce se schyluje k západu, nad rybníkem i loukou, které jsou již ve stínu, se zvolna snáší chlad. Léto domalovalo svůj poslední obraz a předává své štětce a barvy podzimu.

---