Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

About a girl

Výběr: jt, rebecca13
10. 03. 2006
31
20
1306

lžu

 

 

 

„Sorry, skočim si na záchod,“ řekla jsem klukovi, jehož obličej neobyčejně připomínal rybu. Nesnášim ryby. Hlavně, když z nich při jídle vybíram hřbetní strunu. U koše, přeplněného nedobalenými vložkami, ležel dámský časopis. ‘Vaše životní síla již dlouhou dobu stagnuje. Dnes je nejlepší den pro změnu, udělejte něco neočekávaného.‘ Psali v horoskopu. Odplivla jsem do umyvadla a vyplížila se ze záchodu. Ke stolu, kde seděl kluk – ryba, nebylo vidět. Vzala jsem z věšáku u vchodu bundu, kterou jsem si tam na začátku prozíravě pověsila a vyšla do chladného večera. Dostala jsem pořádnou sprchu do tváře, nehledě na to, že na mě málem spadl mokrý sníh, který se už dlouhou dobu sunul ze střechy. Načasování. Komedie.

Vzala jsem to domů přes supermarket.

„Mohla byste mi ukázat občanku?“ řekla nepříjemnym tónem odbarvená postmenopauzální prodávající. Zalovila jsem v kapse.

„Nemám jí.“  

„Tak to máte, bohužel, smůlu.“ Nesnášim tyhle vypjatý situace, chodim sem pro flašku vodky už dobrý dva roky. Nakonec mi jí koupil kluk za mnou. Tvářil se u toho jak největší frajer, když mi jí podával.

„Díky,“ řekla jsem a podávala mu peníze.

„Helé, to máš fuk, já taky pil od patnácti,“ začal mentorovat. Od patnácti. Vypadam na patnáct. Bezvadný. Sklopila jsem hlavu a začala se pochechtávat. Kratší vlasy mi spadaly před obličej, takže usoudil, že vzlykám a vypařil se. Šla jsem dom a v igelitce táhla pražskou vodku. Naproti mně však z rohu vyšel kluk – ryba – opuštěn a já nečekaně hbitě zahnula do podchodu. Kecala bych, kdybych řekla, že jsem téměř nevrazila do souložícího páru. Panička v tmavym kožichu, bože nesnášim kožichy, místo vlasů jakýsi natupírovaný nasprejovaný útvar a týpek, no… vypadal jak prototyp Ladislava Klímy, jen v ksichtě se mu teď zračil výraz prasete nad korytem. Dělali to na stojáka a ta ženská si ten kožíšek musela pěkně stírat vo stěnu.

„Bože,“ uklouzlo mi. Všichni tři jsme se na sebe chvíli dívali. Ta ženská pak na toho svýho obráběče, jako aby mě někam poslal nebo tak. Ale jemu se myšlenka diváka snad líbila nebo co. Já tam na ně čučela ne ze zvědavosti, ale ten výjev mě tak paralyzoval, že jsem tam stála jak boží umučení. Sklopila jsem pohled, ale bohužel se to zaseklo na jeho zářícím zadku.

„No,“ očividně to byla záludná situace, „já asi pudu.“ Nic jinýho mě v tu chvíli nenapadlo. Vyšla jsem z podchodu a za cesty otvírala flašku. Pořádně jsem si lokla, až mi do očí vyhrkly slzy. Zpozorovala jsem známýho. Všem říkam „známý“, člověk jako já by ani neměl mít kamarády. Procházel se mezi davem lidí a kouřil jointa. Stanuli jsme tváří v tvář. On s cigaretou naplněnou prvotřídním hulením a já s flaškou pražský též za nemalý peníz.

„No,“ řekla jsem už po druhý za tak krátkou dobu. Došli jsme až k polorozpadlý zídce a … on na ní vylez, já se na ní vyškrábala. Pod zídkou protékala řeka a kousek od břehu pospávaly kachny. Světla tu moc nebylo, jen zář z centra města.

„Slyšíš ten rytmus?“ Řeka pohlcovala zvuky města. Šumělo to. Troubilo. Hvízdalo. Skřípalo. Ten rytmus měl tempo dechu. Když někdo dýchá rychle, je město šílené.

Přála jsem si, aby tou řekou projížděli koleje, aby ze stromů kapaly nažloutlé paprsky, přála jsem si ticho a trochu vůně z višňovýho doutníku. Jenže civilizace byla neúprosná a tahala za uši. Flašky zbývalo ještě půl a nemálo. Lehla jsem si na záda a pozorovala oblohu. Nikdy jsem hvězdy neřešila, ale teď jsem zjistila, že chci, aby slezly z oblohy. Byly protivné v té svojí nehybnosti na černém podkladě. Rozčilovalo mě to. Byly stejné, pořád a pořád, nikdy třeba nikomu nespadly do polívky nebo se nenechaly sežrat od holubů. Bože, nenáviděla jsem je. Kdybych po nich mohla hodit flašku, tak už bych to udělala, ale při mý smůle by se vrátila roztříštěná na kousky a pořezala mi tvář. Podepřela jsem se lokty, abych viděla na toho kluka. Chtěla sem mu o těch zbabělejch hvězdách říct. Měl ptáka vytáhnutýho z kalhot a… Seskočila jsem ze zídky. Trochu se mi zapotácelo tělesné ústrojí, ale v mžiku jsem se opřela o stěnu.

„Já pudu,“ řekla jsem mu tam nahoru.  

„Jojó, čáu.“ Ruka se mu nepřestala hýbat.

Došla jsem až domů. Nikdo tam na mě nečekal. Pes, kočka, rybička nebo křeček. Jen těžký vzduch a prázdný flašky u rohu postele. Flaška skončila v ledničce, ani pít se mi nechtělo. Přemýšlela jsem, co s časem. Na stole ležel Hrabal.

Lehla jsem si do svý velký postele. Vážně by to chtělo aspoň psa. Noc  co noc se na mě smutně dívalo akorát prázdné okno.

Zapálila jsem si cigaretu a nakonec zajela rukou do klína.  

 

 

 

 

 

 

 


20 názorů

vector
10. 12. 2007
Dát tip
Prijemne pocteni. Uvodni pasaz s horoskopem, motivace, na me pusobi trapne az blbe, ale to je zrejme zamer autora. Bohuzel to byla jedina emoce, kterou jsem citil pri cetbe. Ale prijemne pocteni.

Arwennn
05. 11. 2007
Dát tip
tak jsem si našla čas a konečně si to přečetla, a jsem ráda, že mi Mil poslala avi... mám ráda takovejhle styl vyprávění, žádný přemrštěný umělý obrazy nebo podobný věci. vůbec nepíšeš špatně, jdu si přečíst pokračování... /jenom-ta hrubička tam - ach jo:)) / *típ

Po dlouhé době sem se rozmyslel,že si přečtu něco delšího a můžu říct,že dost dobrý. Líbí se mi ten styl,jak je to napsáno,nespisovnej jazyk je docela v pohodě - já ho ustojim. Trochu mi ten příběh asocioval podobný životní příběhy v minulosti. "Když někdo dýchá rychle, je město šílené." byla pro mě část,kdy umřela poslední naděje. Kdybych měl být kritik-hnidopich,řekl bych,že tyhle příběhy každej už zná,jako žádná progresivita a tak...ale mě se to líbilo :-)

Milly
28. 10. 2007
Dát tip
tak nevim.... radši to avi

Milly
28. 10. 2007
Dát tip
:-) Tak v tom případě doporučuju Tvé pozornosti i další díly této povídkové sbírky.. .-) Není možná- zeby(sme) měly všechny stejnou náladu?? :-))

Milly
28. 10. 2007
Dát tip
Tak teď. avi

jt
29. 06. 2007
Dát tip
ou - výborná .. nemám co napsat - dostalas mě .. TIP + V + mezi nej + se nejspíš ještě někdy vrátím .. :-)

domin.go
29. 06. 2007
Dát tip
povídky až příštěěě...balím do polska:))

Milly
29. 06. 2007
Dát tip
Ej, jsem tu, abych někoho přivedla- a koukám, že jsem ti nedala tip ani sem nic nenapsala ještě..... :-) Vybavuju si ji při čtení docela. Líbí se mně, tak. -t- avi- tohle je 1. díl povídkový sbírky- čtěte.... a když už jsem tu, tak avi ještě pár lidem navíc. :-)

Milly
29. 06. 2007
Dát tip
Ej, jsem tu, abych někoho přivedla- a koukám, že jsem ti nedala tip ani sem nic nenapsala ještě..... :-) Vybavuju si ji při čtení docela. Líbí se mně, tak. -t- avi- tohle je 1. díl povídkový sbírky- čtěte.... a když už jsem tu, tak avi ještě pár lidem navíc. :-)

ojoj, děkuji velice

Quaken
19. 04. 2007
Dát tip
Vlezlo mi to do všude a teď se toho pocitu nemůžu zbavit. Některé scenérie mi připomínají trošku sebe - pocitem. Shrnuto a podrženo, líbíš se mi děvčica. ... Určitě tip a oblíbené taky... až bude v dnešní přehnaně uspěchané a nenechavé době čas, přečtu si zbytek.

dee-dead
14. 03. 2007
Dát tip
Tip ***

guy
07. 10. 2006
Dát tip
jo, stejně jako joyce11, konečně jsem si našel čas na vyjádření názorů, i když jsem četl už dávno, ale dneska jsem si usmyslel, že je ten správný den na soustředěnější zopakování .. ale stejně nevím, jak napsat, aby to vyznělo neotřele, že to má pro mě příjemný empatický účinky .. nějak podobně asi, jako ten Hrabal, co ti v tom leží na stole .. :-)

m11
01. 07. 2006
Dát tip
tyvole! PARADA! konecne neco co se da cist! tipos.

Theuška
01. 07. 2006
Dát tip
Máš tam hodně prožité momenty. Moc se mi to líbilo:)

Armand
29. 05. 2006
Dát tip
"Všem říkam „známý“, člověk jako já by ani neměl mít kamarády." ano, člověk jako ty nestaví mosty... chodí po nich. Přečtu si víc. Třeba se dozvím jak to skončí s těma hvězdama .-) *

Lakrov
26. 04. 2006
Dát tip
Nelži že lžeš :-) V téhle povídce nic jiného k zasmání není. Syrová. Bezvýchodná. Špinavé obrazy v každém pohledu. Beznaděj. Jen z obrazu řeky (a kolejí) na mě svitlo trochu naděje. Ale asi jen na mně. A pak zase zhasla. Osamění. Jediná radost je ta, o kterou se nemůžeme s nikým podělit. Tu Ti nikdo nepokazí. V textu, psaném nespisovným jazykem, pár gramatických chyb za oči tolik netahá.

stanislav
29. 03. 2006
Dát tip
„Slyšíš ten rytmus?“ Řeka pohlcovala zvuky města. Šumělo to. Troubilo. Hvízdalo. Skřípalo. Ten rytmus měl tempo dechu. Když někdo dýchá rychle, je město šílené. a todle je hodně fajn.

stanislav
29. 03. 2006
Dát tip
Nesnášim ryby. :o)

pekylau
16. 03. 2006
Dát tip
Čtivě napsané. t Přišlo mi, jakoby to byloje část, vyjmutá z nějakého obsáhlejšího celku.

Vihar
16. 03. 2006
Dát tip
...a nakonec zajela rukou do klína *:o)

StvN
15. 03. 2006
Dát tip
Ech, na co příběh? Tohle je o něčem jiným. Je naprosto jedno, jestli potkala kluka s jointem, souložící pár nebo kojota když šla po poušti, tohle dílo je o něčem jiným. Dobrý čtení. Prosimtě, mohla bys psát normálně "jsem"? Tohle silácký "sem" dílo snižuje na pouhou pupertální (opak k postmenopauzální) hříčku a přitom má na víc.

Ferri
11. 03. 2006
Dát tip
Až na přílišnej a vnucovanej naturalismus mě to celkem oslovilo. Ale s tím příběhem to je pravda. Jinak lepší než se zdálo.

chápu jak to myslíš... ještě se z toho možná něco vyvine díky

overflow
10. 03. 2006
Dát tip
to je ok...ale jsou tam dobrý postřehy, který by si zaloužily trochu víc...příběhu

Laura_L
10. 03. 2006
Dát tip
čtivý je to určitě, neměla jsem vúmyslu to číst, ale dočetla jsem to až do konce..jen mi přijde že tam nějak žádnej není nebo že to mám mít pokračování

děkuji, nechci nijak ohromit... jen si tak psát..

overflow
10. 03. 2006
Dát tip
místy čtivý, celou dobu mě napadalo něco jako nucenj postoj. nijak nově...

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru