Taky to tajíte?

Pro mylenka: Je zvláštní, jak se ve stejné době, podmínkách a (skoro i) místě mohou lidi setkat s různým prostředím...

Měla jsem skvělého češtináře... naučil mě se nestydět za to, že píšu... pak jsem měla ještě jednoho "učitele"...ten mě naučil nestydět se za to, co si myslím... ...přesto se někdy ještě červenám :-)

Lakrov kdysi jsem začala chodit s klukem a vyšla mi v časopise báseň maminka toho chlapce řvala na celé malé město ' Kouří je zrzavá a píše pásně tak to tedy néééé ' Kluk si vzal kuchařku a já píši Je to tím že je člověk jiný

Pro baronka: > se na tebe budou dívat > jako na chlápka v parku > co rozevírá kabát Na mě jistě :-)) vzhledem k 'citlivému' obsahu některých mých povídek

Lakrov vždy bude velký počet lidí kteří se na tebe budou dívat jako na chlápka v parku co rozevírá kabát ale co ti po nich stačí jeden přečteš mu báseň a on tiše řekne ' Je uplně modrá '

Pro baronka: Překvapuje mě, po jak dlouhé době se ještě občas někdo vrátí k téhle diskusi. Připouštím, že od jejího rozpoutání došlo v mém připadě ke dvěma změnám (= 2 lidě, jež znám osobně, vědí, že píšu; jeden z nich mě nechce znát a druhý mi snad pomůže, aby mě znali i další :-) ) Děkuji za návštěvu

Kdysi žárlivě jsem střežila svůj první sešit později mi velmi záleželo aby Někdo řekl Rozumím a ještě později prostě píšu a ani nevím kdo to ví

Pro Horavin: > ...tajím to i sám před sebou. Já už ne, ale donedávna (ještě tak před třemi roky) to bylo stejné.

Někdy nemusí jít ani o odvahu, ale naopak spíše o netušený hazard, o holý život, o prosté přežití. Myslím, že dobře rozumím příspěvekům s nickem "Něžný_debil." Osobně mám kromě toho ještě o jeden problém navíc: tajím to i sám před sebou.

ale nedá se napsat nic pro ně - mamka by si ještě myslela že to myslím vážně, začala by o mě mít strach .... nebo by si myslela že jsem nějaký sentimentální pesimista... popřípadě že chci spáchat sebevraždu.... Neumím psát pro rodiče :-)

Pro Něžný_debil: Tak napiš občas něco pro ně a budeš mít pokoj. Chápu, že ve dvaceti je těžké se přemoci k něčemu, co není přesně podle Tvého přesvědčení. Já se s psaním schovávám před dětmi. Je jim 19 a 21 :-)

Bohužel rodiče se dozvěděli že píšu a občas chtějí dát přečíst některé dílo. Což zatvrzele odmítám. Nepíšu to pro ně. Píšu to pro každého jiného. A oni to stále nechápou.

I já :=)

pár lidí se to už dozvědělo ale moc jich není, hlavně asi moc nikdo neví co píšu, proč... těšim se na zázračný odhalení až budu oficiálně uznanej druhej mácha:)

mno...tajit se nám to moc dlouho nedařilo...samotný fakt, že někdo z okolí ví, že píšeme ty odporné veršíky nám ani tak nevadí, my poezii i hodně čteme tu tištěnou a tak se ta otázka vždycky přímo nabízí , když nás někdo vidí s nějakou sbírkou, jestli taky píšeme a lhát je nám blbý... ale dost těžko snášíme, pokud to někdo čte...na Totem třeba chodí naše maminka a pár dalších lidí a my jim sice svůj nick neřekneme, jenže stačí když si najdou nějaký fotky z těhc pražskejch čtení, aby nás identifikovali...že nejsme v tomhle prostředí dost anonymní a každej si může prohlídnout náš ksicht, nám vadí poměrně dost, ale nic s tím asi nenaděláme...

naštěstí nemusím počítat psaní na hodiny a úspěch, fakt jen pro radost si hraju, fakt jen minuty mi protečou prty, po klávesnici zatančí sólo, minutový valčík, zachycená vteřina a jsem pryč. Jen někdy když se k nim vracím a sleduji kdo kdy to psal, zarazím se a tiše zašeptám, jak dál? a proč vůbec? jestli mi nebylo líp když jsem měla svůj vlastní spam, podvědomí je zatracená věc

Děkuji všem za doručené názory. Přidám svůj: Snad lépe tajit. Psát, tajit a čekat (na lepší časy?). V konkurenci všech ostatních typů sdělení (hudba, obraz, film, virtuální realita(?), ...) je literatura tou nejméně žádanou. Snad proto, že čtení, narozdíl od ostatních jmenovaných vjemů, je spojeno s určitým úsilím. A taky mi připadá, že je víc lidí, kteří chtějí psát, než těch, co chtějí číst. Tenhle dojem je možná zkreslený; získaný odsud, z Písmáka. Fakt, že nadšený zájem (jedinců na Písmáku) o určitého autora je jen chvilkový, však zkreslený není (ten chvilkový zájem bývá zřejmě spíše snahou 'zviditelnit se' - každý zná :-) ) Po mnoha hodinách práce (v případě prózy) je nutné sehnat aspoň pár čtenářů. Poměr '1 TIP za 1 hodinu práce' je nedosažitelnou metou :-) A k tomu všemu pak ještě čekat, až někdo ukáže: "Ty vole/krávo, to seš ty?" Pro 'slávu a obecenstvo' se dá jít s harmonikou nebo kytarou do hospody. Posluchači si budou přát i případné 'opakování příště'. Psát - to chce smířit se s faktem, že je to nejspíš 'jen sobě pro radost'. Tím hudebním nástrojem a hospodou si pak kompenzovat nedostatečnou publicitu :-)

chrouste - no musíš se jich zeptat přeci ;-)

fakt nechodím po ulicích a nevyřvávám : "lidi, koukněre, píšu", ale na druhou stranu se s tím ani netajím a nemám problém někde na čtení vystoupit a něco vlastního hodit do placu :-)

Myslím, že když se snažím psát, dělám něco, co nemusím. Něco navíc. Snad i něco 'dobrého', protože se do toho nepouštím se špatnými úmysly (stát se slavným nebo zbohatnout :-) ) A tak mi připadá, že je na místě určitá skromnost. Ale nevím, jestli bych zůstal skromný i ve chvíli, kdy by někdo řekl: "Tohle stojí za... Kč" (přiměřenou částku nechť si každý doplní sám). Jenže ta věta o ohodnocení bude nejspíš končit jinak. Taky už chápu, v čem spočívá ta výjimečnost Nejmenovaného. Může mazat nepohodlné kritiky pod svými díly. Gratuluji.

Tajil jsem, ale nevěřili mi. :)

ja to rikam kazdymu, ale nikdo to nechce cist :D

No jo. Musel jsem jí příště přinést další věci, ale já s ní tancovat nechtěl. Dělal jsem ještě víc opilého než jsem byl a taky mi kamarád vypomohl, aby to nevypadalo, že jsem jenom na holky. Ale pochopila to až když jsem napsal jednu povídku o teplouších.

:)))ti jako řekla jé ty hezky píšeš, tebe chci?:))

Já jsem jednu utáh. No, spíš jednu a půl.

avi tajnůskářům:)

del, to neni možný já jsem v šatně neustále recitoval své básně a jak mě měli rádi! jinak všem okolo mě říkám, že píšu a taky že umim číst více si mě potom váží:) otevřeně o sobě psát je o něco snazší, než mluvit pak jen záleží na stydlivosti, otevřenosti, apod. já to mám třeba naopak, víc otevřeně o sobě mluvim než píšu jo a všem, kterým jsem o svym psaní řek, tak to přijali dobře, většina dokonce projevila i zájem ale je fakt, že holky na to na diskotéce neutáhnete:))

Blízké okolí (rodina, příbuzní, sousedi) neví, že píšu. Nepochopili by mě a dívali by se na mě jako na vola. Kamarádům však některé své věci rád přečtu. Tvorbu mám rozdělenou na zveřejnitelnou a intimní část. Intimní věci již nepíšu a ty staré se mi postupem času už ani nelíbí a trochu se za ně stydím. ... Vlastně - nyní již skoro vůbec nepíšu Tož tak .. . . .

Píšu už od první třídy (pohádky a povídky) a tenkrát jsem se tím netajila:) Ještě v pubertě jsem byla schopna při vstupu do třídy s pohledem upřeným do nitra jinosvětů vykřiknout nějaký nově příchozí verš - samozřejmně jsem tím byla strašně směšná. Po pubertě jsem se z extrovetra stáhla do introverta (nebo spíš zkušenosti mne k tomu trochu - díky bohu - donutily)a teď už opravdu jen málo kdo ví, co se ve mně děje. Ale jsou skupiny lidí, kde se chovám naprosto přirozeně - a díky za ně! Je to možnost uvolnění všech pocitů bez nějaké směšné odezvy. Bez toho, aby mi říkali: "jsi divná". Jsem:) A naštěstí je nás víc.

no, milý JIKO..musím tedy reagovat mám to tak nějak, že většině lidí v mém okolí poezie naprosto nic neříká a já nikomu verše nevnucuji, pokud někdo má zájem, nechám ho směle nahlédnout, ba co...dokonce jsem schopna podobných šíleností jako je vyrábění sešitů s vlastnoručníma malůvkama...no, ale dám je jen lidem, o kterých vím, že si je skutečně přečtou není to o tom, že bych se za cokoli styděla, nebo to jakkoli umísťovala do šuplíku, je to prostě nikomu v okolí nevnucuji...většinou směle řeknu..píšu, básně nebo teda něco jim podobné a pokud mám příležitost s hrdostí je i odrecituji, mé věci jsou většinou ze mně, takže nemám za co se stydět

Já samozřejmě výjimečný jsem.

podle mě v každém dílku je kus osobního prožitku a jen tak ho předhazovat davu, chce určitou dávku exibicionismu, máme ji v sobě všichni a jak se k tomu postavíme a přiznáme sami sobě, to záleží na každém z nás. Jak moc odhalil sám sebe, jak moc ho odhalil někdo jiný, potom samozřejmě následují odpovídající reakce.

Jikouši, do všeho, co vytvořím, vložím nenavratitelně i kus sebe, je potom normální, že se cítím pro ten kousek zranitelnější.. samozřejmě, že to o mně kupa lidí ví, že píšu, nicméně mezi lidmi, s kterými denně žiju, je žalostně málo těch, kterým poezie něco říká, něco opravdu říká. (nemyslim jen ta moje:)) nehádám se, jo a pokud by se ti nelíbilo oslovení, kterého jsem užila, tak se omlouvám hluboce, ale prostě mě to napadlo, snažím se navodit atmosféru starejch známejch, spíš pro sebe.. :)noatákpodobně

> Málokdo je tak nějak normální. > Považuji se za normálního člověka. Jsou-li dvě předcházející věty výrokem jednoho člověka, pak se zřejmě považuje za výjimečného. Lze to chápat jako počátek exhibicionismu? To jsou ty důkazy?

Možná mám na mysli zvrácenej sklon. Mám i důkazy:)

Fakt, je to zvrácenost. Lidi jsou holt zvrácený. Málokdo je tak nějak normální.

šmarjá, Stývne, čo je to také : zvrácenost k exhibicionismu ? :-) pokud máš na mysli "sklon" , pak je Tvá myšlenková konstrukce více než odvážná

Tajím. Současnost k tomu přímo vybízí. Necítím žádnou podvědomou zvrácenost. Když už nařknout z exhibicionismu, pak spíš některé případy těch, co netají. Tuším, že každý má svě důvody, proč tajit, či netajit. Neznám je. Napadá mě dost možností.

Myslim si, že lidi, kteří to tají, tak činí kvůli jisté podvědomé zvrácenosti k exhibicionismu.

přesně Del, stačí čárka, písmeno a obsah dílka je totálně jinde Jinak, jen Ti kterým věřím

:-))) kolo Michaela Jacksona miluju taky ... pučíš mi ho eště někdy.... ´síííííím ? jinak je Tvůj příspěvek malinko xenofóbní, milý Jiko

Tajiči jsou pochopitelně hlavně ti, což se vypisují ze svých depek, pak je logické, že se za své výlevy stydí. Zejména v případě, kdy si myslí, že jejich otevřenost by proti nim mohl někdo zneužít. Čili lidi spíše submisivní šuplikáři. Ten který píše s literárními ambicemi typu - nutkání něco sdělit, zpracovat nějak literárně určitá fakta, potěšit lidi ale i dobýt si slávu se za co stydět nemají, pokud jejich dílo je oddělené od jejich osobnosti nemají ani proč se stydět. Já osobně to říkám těm co se optají, nikde se s tím nevnucuji, ale když se mě kdokoli optá co máš rád; řeknu volejbal, brusle, kolo Michaela jacksona, poezii a spoustu dalšího. Protože literaturu vnímám jako běžnou věc (knihy čteme všichni a je nám jasné, že je někdo napsat musel), nemám ani potřebu se vyhraňovat z "průměrné skupiny" a nedělám ze sebe podivína protože píšu. Jako podivína sebe dle mě označují pozéři, kterým jde o tu zvláštnost, kterým jde o to aby se o nich vědělo, protože jsou egoisti... celé je to ale v rámci většinou jejich submisivní povahy a proto je písmák a jiné servery plný lidí co zde žijuí anonymně a bez nebezpečí si zde vychutnávají svou kýženou slávu.

vrátím se, dobrý téma k úvaze

pro začátek souhlasím se slečnou, mou milou sidonií.. :) ..

O mně to ví dost lidí..., většinou kamarádi, přátelé, Partner..., spolužáci ze škol ne..., mámě jsem to taky říkala, ale ona na Internet nechodí, ani ji to moc nezajímá, ... :-) ale jinak se stydím, když mám po sobě něco přečíst nahlas...- to jen vyjímečně před někým hodně blízkým.

kdysi jsem se tím vychloubala, když jsem začla psát...teď už ne, spíš naopak, stydím se... :)) ale tady ne

tak tak .. taky se za to stydím kluci na fotbale by mi dali do držky a nechtěli by mě už vzít na pivo :-)

Psaní není zbytečné. Z mého okolí to ví každý, koho považuji za přítele, takže hodně lidí. Samozřejmě rodina. Považuji se za normálního člověka.

:-))) naopak, já se psaním netajím, pouze se svými prvními básněmi, které jsem napsala až ve svých padesáti letech, jsem se trochu ostýchala vystoupit na "povrch zemský"... píši proto, abych se podělila o své zájmy a dojmy se čtenáři, kdybych měla psát jen pro sebe, asi bych vůbec nepsala, neměla bych proč... díky za zajímavý podnět k diskusi :-)))

zaplaťpánbů nikdo z mýho okolí netuší, čím že jsem schopen zabíjet drahocenný čas .. někdy to netuším ani já .. :-)

ano, málokdo z mých blízkých ví, že píšu ještě teď vidím svou sestru ve dveřích, když jsem jí dala knihu, kde otiskli dvě moje věci...zírala na mě jako puk ale odsud pár lidí znám, je to jiné, vidím je teď jinak...určitou dávku anonymity si ale přesto zachovávám, musí to být

Děkuji. Cítím to podobně. Jen s tím rozdílem, že nemám vůbec nikoho reálného. Jen e-vrby ('roboty' - nezlobte se na mě).

samozrejme ze to tajim kdybych vedela, ze me cte nekdo z myho okoli, nekdo, kdo je mi blizky, koho znam a na kom mi nejakym zpusobem zalezi, uz bych nepsala tak.. hmm.. svobodne, jesy se to tak da rict... samozrejme je neco jinyho, kdyz se s nekym seznamim tady, a teprve potom v realu.. nebo kdyz je to nekdo z toho myho okli, kery sem zminovala, kdo sem pise taky.. nevim.. odjakziva anonymita skyta vice svobodyx a prostoru - at uz to clovek vyuzije jakkoli --------------muj nazor