Případ

Boze skvele!! *

no teda... vrah co po sobě ani vraždu nezanechal... mráz mi přejel po zádech a já zanechávám tip, a ještě jednou, whau

super-tip :)

Náhodou ses trefil, v té době jsem procházel Marlowowskou mánií, při které jsem všechny dostupné Marlowey přečetl.

Pěkné To jest...

..ako keby tu cigaretu fajcil Kolombo;)* ..velmi sa mi pacilo 'vrah po sobe nezanechal ani vrazdu'

hej...fakt dobré. t.

emoce - ach ty emoce

Kouzlo!

!!!!

na me to pusobi, ze jde o vrazdu vztahu, ktery uz byl davno mrtvy :) *

skvělý text! *

To chce Colomba :-)

"vrah nezanechal ani vraždu" * jako obraz všedního života, kde vrazi existují a ne vždy vraždí..někdy je ticho po pěšině, ticho před bouří a někdy trvá strašlivě dlouho a vnucují se mi úvahy o předem odhalených vrazích, kteří vřaždit teprv budou a to vše pod rouškou poetiky... a přesto je v tom spousta otázek. nemám slov. velice zaujalo:)

Po delší době text, který stojí za opakované soustředěné čtení. A na to , že se nic nestalo, ono "prázdno" dobře zahustilo atmosféru básně. **

...fajn*

skvělé Nic se Nestalo

Líbí

Všechno je, jak má být, nikdo tu není, ale něco se stalo. Stopy zameteny.A bohužel,jak píšeš: Vrah po sobě nezanechal ani vraždu Takže tip.

je nečekaně a bez úmyslu dráždivá, čím víc se s ní peru, tím víc jí mám pod nehty prohrávám a nevím jestli chci nebo musím... ***

ty jsi teda případ...*

paráda. Skvělá představa, jak si vyšetřovatel jen tak sedí, pokuřuje ale nic mu neunikne. Líbí se mi kontrast s "narychlo opuštěným bytem".

co říct, snad jen suchý metaforický popis, který nemá pevnou linku

Nechtěl bych rozebírat jednotlivé pasáže a říkat, že by se prostý konzument měl nad nimi zamyslet. Zkrátka jen přikyvuji. Bezvadné. *t*

Mám z toho stejný pocit jako po divadelním představení Krajina Harolda Pintera (Klicperovo divadlo Hradec Králové). A tam by to byl tip

a2a2a: Díky za tvůj pohled, i za ten předchozí. Když někdo v mých zdánlivě suchých textech objevuje nostalgii (která je vždy citově zabarvená), mám radost, protože nostalgie je skutečně mým tématem. K té negativitě a pozitivitě - abychom si rozuměli, používáme ty pojmy s mimoňěm spíš ve významu filosofickém: negativní neznamená špatný, ale určený doplňkem. Například rybník je negativně určen tím kolem sebe, co rybník není. Tvar čaje je neg. určen tvarem nádoby. Smysl básně tím, co je vyloučeno. Pozitivní zase není ani tak kladné, jako pinášející informaci o předmětu přímo. Například: mám modré oči.

Mimoň, se zájmem sleduji vaši diskusi (s autorem) a oceňuji, že takto přispíváš, bez ohledu na to, zda s tebou souhlasím či nikoliv. Asi to bude hodně o tom, jak kdo báseň vnímáme. Já sám jsem poznamenal, že mi Jinovatovy texty znějí málo zpěvně, možná tvým jazykem, poeticky, ale čtu-li je znovu, pak zejména u této básně její obsah působí skrze obrazy jednoznačně silně a srozumitelně zároveň, přičemž mne ani na okamžik nenapadlo, že by tebou zmíněné metafory byly negativní či pozitivní, spíše je vnímám jako zčásti nostalgický a zčásti věcný, onu nostalgii vracející blíže k reálnému životu - kolorit. A dalším plusem této atmosférické básně je otevřený prostor k vlastním asociacím, které přichází volně.

Neřekl jsem, že je ta báseň nedotknutelná, pouze mi to zpochybnění přišlo nelogické. Potíž je asi v odlišném interpretačním přístupu. Pro mne jsou ony dva obrazy pozitivní, protože jejich těžištěm z hlediska významové linie básně není negativia přečtenosti a negativita vysušenosti či dopitosti kávy, ale význam těchto okolností. U přečtených novin například vnímám, že onen spěchající, ale na nic nezapomínající si stihnul i přečíst noviny, nebo je nastavit tak, aby přečtené vypadaly, což je zvláštní a něco to vypovídá. A na vyschlé kafe je zajímavé tím, že nemohlo být součástí spěchu, protože vyschnutí muselo proběhnout v minulosti - představuje minulost ve spěchem nahuštěné přítomnosti. Tedy obě informace z obrazu jsou docela pozitivní. Soud o algebraičnosti a tedy nepoetičnosti "Vyjasňování výroků a pojmů v rámci nějaké statické scény" je dost laciný. Stejně tak mohu já označit tvůj výrok "samotné čtení je (zatím pořád ještě) pohyb v čase" za fyzikální, spíše než poetický. Ale neudělám to, protože vím, že řeč o poezii nemusí být poezií. Nehledě na to, že jsem naznačil i nedílnou nealgebraickou součást onoho modelu v pasáži o "chybějících datech" obsažených v celkovém dojmu a stylu.

Hm, to je zvláštní, přečtené noviny a vyschlou kávu já beru jako negativní momenty:-). Hlavní linii básně samozřejmě nemusí tvořit příběh, ale samotné čtení je (zatím pořád ještě) pohyb v čase. "Vyjasňování výroků a pojmů v rámci nějaké statické scény" mi skutečně jako poezie nezní. Spíš jako algebra. Člověk je dnes na přechodu mezi žitím v příběhu a žitím v obraze, proto je to pravděpodobně dost progresivní báseň. Je samozřejmě zajímavé na tyto otázky odpovídat různě, ale to přece ještě neznamená, že jakékoliv zpochybnění je nedotknutelné už z toho důvodu, že to je zpochybnění.

Mimoň: Řekl bych, že pokud vezmeš báseň za slovo, zbude ti pár rozehraných věcí, které jsou nutně na tobě, rozhodně ne negacemi vyřešený prostor. Snažil jsem se nejen negací(chybějící cigareta a vražda), ale i pozitivními obrazy (přečtené noviny a vyschlá káva) rozehrát v podstatě logický kolotoč, kterému ale chybí některá data - která by ale měla být nepřímo obsažena v celkovém dojmu, ve stylu. To může fungovat a nemusí - každopádně mne ale zaráží, že by už ona výroková část měla vést ke statické vyprázdněnosti. Co se dvojího použití cigarety týče, je to myšleno jako prvek "magicky" propojující dvě osoby na základě podobnosti. Píšeš, že oloupen o příběh, ocitá se čtenář v nicotě. Je nutné, aby hlavní linii básně tvořil příběh? Nemůže tou linií být také vyjasňování výroků a pojmů v rámci nějaké statické scény? Žije člověk v příběhu, nebo v obraze? Žije v teď, v budoucnosti, nebo v paměti? Myslím že na ty otázky je možné a zajímavé odpovídat různě.

Venango: Proč alibistická?

Působí to zvláštně*

TIPec

přidám se s výběrem. Tvé texty pro mne sice postrádají zpěvnost, ale na druhou stranu provokují k širším asociacím a to nenásilnou formou, duchaplností a v konkrétním případě i přes civilní jazyk vyvěrající nostalgií, která nepůsobí sentimentálně a řekl bych, že úspěšně nahrazuje mnou postrádající zpěvnost. Oceňuji metaforu s vrahem, je, jak ji chápu, silným a přece jen úmyslně cíleným výkřikem. Podobně se mi líbí narychlo opuštěný byt, kde se nic nezapomnělo.

při dalším čtení a popostrčení komentáři pod dílem, se mi výraz "dopitá" jeví také jako šťastnější formulace.

v kritikách níže píšeš o technické nevypilovanosti ... snad ano, snad ne, ale myšlenka je jako mačeta a myslím, že sis s ní pohrál a vyhrál ...

Super námět.. akorát nechápu, že když se na nic nezapomnělo,tak co tam dělá vypitý kafe..Nejspíš ten s cigaretou lehce zalhal ;-)

Ulahodilo.

*

*

To určitě není alibismus a já jsem Ti ani náznakem nechtěla podstrčovat něco, co musíš. Navíc jsem naznačila, že by to ten konec změnilo, posunulo jinam, takže by to byl dost velký zásah. Byla a je to jen má osobní reflexe, odezva a je mi jasné, že by se nemělo přepisovat do úmoru..pak by z toho taky mohlo vyjít úplně jiné dílo, že. A nemáš zač, bylo to příjemné zastavení.

sepiolite: tak daleko už v pilování asi nepůjdu. Ono to pilování je docela mor, když se člověk neudrží. Například by mi mohlo přijít, že by chtělo dopilovat také místo "Dokonce i noviny s rozhozeným hřbetem", které se nečte úplně plynule... a výhrady bych nakonec dokázal mít skoro ke všemu. V určité chvíli je potřeba přestat text psát a nechat mu tvář. nerad bych, aby to vypadalo jako alibismus, jen říkám, že u toho "dopitá" s pilováním končím. Dopil by se dost těžko včleňovalo, hlavně proto, že bych tím začal vraha blíže určovat a tím bych do značné míry oslabil těžiště básně, které je právě v hledání jeho identity. Díky za podrobné čtení.

tak to je opravdu náhoda:) Nad "dopitá" jsem přemýšlela, je to - podle mě - určitě lepší, ale nejsem si jistá, jestli mi náhodou nevadí ono "-itá"...pro mě by bylo fajn něco jako "dopil", ale je mi jasné, že to by chtělo víc změn a posunulo by to konec asi někam jinam

sepiolite: Náhodou ses trefila do slova, které mi s odstupem taky začalo vadit a chci ho změnit na "dopitá"

Souhlasím s Markétou, jen jedna věc mě ruší a to závěrečné "vypitá"...ráda bych to odůvodnila víc, než pouze svým pocitem, ale to se mi asi nepovede. Samotný tvar mi zavání jistou nečistotou oproti zbytku a na konec mi přijde..takové plácnuté, pod úrovní ostatních zvolených slov, které mají noblesu a korespondují s textem. Ale to je jen subjektivní pocit a výkřik, že bych volila jiný tvar, ale nejsem autor, že. Jinak se mi před očima odvíjí obrazy a to mám ráda, samotná atmosféra je správně prázdná, takže za mě°

nemám co vytknout. Formálně i obsahově mi přijde, co se týče tohoto prostoru a zdejších publikovaných děl, hodně odlišná. Velmi osvěžující čtení pro mne***

i to se stává*

Souhlasím s thalinou.

Sdělení na mě působí stručně, "přesně", a přitom se dá tolik věcí domýšlet... Hlubší kritiku nesvedu, snad jen hlubokou poklonu :-)

klidně zneklidněná*****

na fotku, která už není potřeba

Chocholoušek by měl dost rozumu na to, aby vytáhl roky nepoužívanou tarasnici Carl Gustav

Ospalé nedořečeno. Zajímal by mě Zborův typický komentář

.

Nemnoho slov a téměř hmatatelný obraz *