Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePohádka O perníkové chaloupce
01. 09. 2011
47
78
5077
Autor
renegátka
Sedni si, děvčátko, mamince do klína,
ty, kloučku, utiš se, pohádka začíná.
Měl táta dvě děti, maminku neměly,
zemřela na jaře, před květnou nedělí.
Scházely korunky, chyběly halíře,
častěji díval se na ně hlad z talíře.
Otec jim přivedl nehodnou macechu.
Vrčela, jako když blesk sjíždí po plechu.
Své děti neměla a cizí nechtěla,
jedovatou slinou otce naváděla:
„Vem děti do lesa, daleko od lidí,
les, ten nemá oči, tak to neuvidí.
Opustit ty děti je sice nehezké,
ale jim otevřou se brány nebeské
a budou za chvilku své matce zase blíž
Hlavně, už nám dvěma nebudou na obtíž."
Jak řekla, udělal, své děti opustil.
Tolikrát by vzal zpět, čeho se dopustil.
Ještě ten samý den velice litoval
a ženu nehodnou z domečku pryč vyhnal.
Zatímco Mařenka, s vlásky do copánků,
sbírala borůvky do bílého džbánku,
mladší z nich, Jeníček, vlasy kučeravé,
našel pět prašivek a dva hřiby pravé.
Les brzy potemněl a nebylo dveří,
které by uzamkli před divokou zvěří.
Mařenka s Jeníčkem měli na kahánku
teď místo borůvek, jen slzy ve džbánku.
Mařenka věděla, že pláč nepomůže,
když roste bodláčí, kde měly kvést růže.
„Vylezu do větví vysokého stromu
a najdu cestičku vedoucí k nám domů.
Neboj se , Jeníčku, vidím světlo v dáli,
podej mi ručičku, vždyť jsme zcestovalí".
Při cestě za světlem, dvou malých poutníků,
došli až chaloupce celičké z perníku.
Protože měli hlad, najedli se dosti.
Vítr však žaloval: „Máme tady hosty"
Nahlédli do okna, měli chvilku slabou,
v domečku přebýval dědek s ježibabou.
V nevelké kuchyňce, tam vám bylo věcí
i malá šatlava, za kachlovou pecí.
Baba už slyšela, jak ty děti křičí,
až si je bude péct v peci na ražničí
Zlostně zasyčela, jak to dělá zmije:
„Dědku, rychle vstávej a hned přiveď mi je!"
Děti honem vzaly nohy na ramena,
tahleta babička, slitování nemá.
A když už běžely cestou mezi poli,
zahlédly postavu, skrytou za koukoly.
„Povězte , tetičko, kudy je k nám domů?
Honí nás zlý dědek, kleje: U sta hromů."
Tetička dostala na zloducha žízeň
dětičkám pomohla, byly její přízeň.
„Kdepak ty děti jsou,
já za nima letím?"
„Dobrý den, sousede,
jdete pomoc s pletím.?"
Dědek však odmítl, zabývat se sběrem,
za dětmi pospíchal, ale špatným směrem.
To bylo volání, křiku a jásotu,
když malí běženci chytili se plotu.
Táta v tu chvilku byl, jako když ho zpraží,
děti, jež oplakal, stály na zápraží.
Mařenka s Jeníkem rádi odpustili,
že táta chyboval, v jedné těžké chvíli.
78 názorů
alcap on e
04. 01. 2013dost dobře provedený-tip
Dan Škareda
26. 02. 2012
..naivně přihlouplé. Je trestuhodné, že takovými paskvily ničíte dětem smysl pro rytmus a poesii.
Děs.
Vendulko, poprosila jsem vnučku, aby mi obrázky namalovala, v sobotu je přivezla, takže už jen dát to dohromady
hezký večer a děkuji za tvůj komentář
to já ti takhle jednoznačně nepovím
ty menší děti , které příběh prožívaly poprvé, byly v napětí
starší děti nekompromisně sledovaly, zda je vše jak má být
přežili jsme to všichni
jejdavilda
10. 11. 2011jejdavilda
31. 10. 2011
Děkuji za tvůj názor.Klasické pohádky nemohou končit jinak, to by malí čtenáři nedovolili.
Ano, vnímám to také v těchto souvislostech.Děkuji za pěkný příspěvek.
Jak nedávno psali u analýzy pohádek bratří Grimmů (ale ony to vlastně nejsou jejich pohádky, nýbrž celosvětové archetypy), smyslem pohádek je představit dětem vzorce chování pro další, již samostatný život.
Jeho součástí je i fakt, že jeden z rodičůodchází k jinému partnerovi a tento partner, zákonitě, nemůže mít původní potomky druha v lásce. Takový lev rovnou lvíčata předchozího partnera pozabíjí. Je to přirozený proces jak uvolnit kapacitu pro vlastní mláďata.
I pro Mařenku a Jeníčka byla samostatná cesta lesem důležitá a jistě se dívali na svůj domov po návratu jinak.
Koloušku díky, teď nebudeš spát.
Já, zapomněla, ty máš vlastně horrory ráda.
Víš, že máš pravdu, pohádky jsou vážně horrorové příběhy.
Tahle je o kanibalismu.
Dík, žes mě upozornil.
Kiwagamo´ag
05. 09. 2011Stařec_007
05. 09. 2011Květoň Zahájský
03. 09. 2011Marie s beránkem
02. 09. 2011brackenridge
01. 09. 2011Nepochopeny
01. 09. 2011
Děkuji 8hanko, žes četla, je to pravda, pohádky jsou příprava na život.
JM, Taulo a R.L.
děkuji vám moc.
proto jsou pohádky, tam se to zprůměruje, aby toho špatného nebylo tolik
Jarmila_Maršálová
01. 09. 2011
Díky tomu kulhavému rytmu (který je ve všech slokách tak striktně kulhavý, že to nemůže být náhoda) se z téhle notoricky oposlouchané pohádky s námětem rodinných poměrů vylíhla celkem nevšední komedie :-)
Ano, dobře se ty veršované pamatují, však mě přes
celou chaloupku pronásledovalo jedno kuřátko.
děkuji, Jari