Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSex u deváté jamky
Autor
Konstantinidisová
četla jsem tu o nějaké soutěži o romantické dílko ... tak tady je jedno!
Sex u deváté jamky
Byla polovina června. Svítalo už chvilku po šesté a rtuť v teploměru vyšplhala vysoko nad dvacet stupňů.
Když jsem o půl osmé otevřela oči, Jean-Pierre už patoval u nohou naší postele.
"Dobré ráno, pusinko," usmál se a políbil mě na č
elo.Zívla jsem, oblékla si župan a sešla dolů do kuchyně udělat si ranní čaj.
"Zdál se ti nějaký sen, pusinko?" Ozval se shora Jean-Pierre.
"Ano," odpověděla jsem.
"Pamatuješ si ho?" Zvídal.
"Bohužel," zalhala jsem.
Přece jsem mu nemohla začít vykládat o Paulových opálených a jemně zpocených pažích. O jeho drsném smyslu pro humor. O jeho VŠEM, co Jean-Pierre coby šlechtic nikdy neměl a ani nemohl mít. O té tolik přitahující nezkrotitelnosti a rozpustilé spontánnosti. Ach…
"Jdeš dneska na turnaj, lásko?" Vystrčila jsem hlavu ze dveří, abych nemusela příliš zvyšovat hlas.
"Ano, čumáčku," potvrdil mé očekávání a najednou tak silně pocítila, že bych tam chtěla být také. Tak moc jsem to najednou chtěla, že jsem pomalu zapomněla, že liché golfové turnaje jsou jen pro muže.
Nalila jsem si šálek čaje a zakousla se do nugátem plněného croissantu od Berlingtona a začala přemýšlet nad dnešním dnem, když do kuchyně vstoupil Jean-Pierre.
"Lásko, víš co mě právě napadlo?" Obejmul mě kolem ramen ze zadu a zašeptal mi do p
ravého ucha.Nesouhlasně jsem jen pokývala hlavou, protože jsem měla plnou pusu toho luxusního nugátového croissantu.
"Dnes tam bude Paul Berlizt - ten mladý trenér se zatraceně nízkým handicapem. Napadlo mě, že bych tě vzal dnes na jeho hodinu, co ty na t
o?"Zhruba eurový kus božského croissantu se mi zasekl někde v krku a já už počítala poslední vteřiny svého života. Kdyby mě Jean-Pierre netřískl vší silou do zad pravděpodobně bych se udusila.
* * *
Muselo být okolo poledne, protože nám slunce ostře pálilo do zátylků. Stáli jsme osamocení na odpališti - všichni ostatní se pohybovali kdesi okolo nás, i když nikdo v té chvíli nebyl vidět.
"Paule?"
"Ano?"
"Nemyslíte si, že stát tu uprostřed poledne na golfovém hřišti a nedát si jedinou jamku je trošku hloupé?" Zeptala jsem se.
"Je mi líto, ale dnes na hřiště nemůžete," řekl.
"Protože jsem žena?" Chtěla jsem jít někam pryč - někam, kde bychom nebyli tak moc na očích.
Paul stál jen pár milimetrů za mými zády a držel přes mé ruce hůl. Cítila jsme jeho vůni i dech na své šíji. V ten moment jsem díky nápadu mého muže prožívala naživo svůj sen předchozí noci.
"Ano, protože dnes hrají muži," vysvětlil.
"Nikdy jste neleštil bambus aniž vás vaše matka neupozornila, že je to nezdravé?" Sykla jsem potichu, ale tak, aby mi rozuměl. Poodstoupil ode mě a já tak mohla vědět, že mu dochází skutečný účel dnešní tréninkové průpravy.
Paul měřil asi metr osmdesát a měl velmi široká ramena. Jeho oči byli modřejší než obloha nad námi, jeho úsměv a kaštanové vlasy, které mu občas padaly do očí… Stál tam naproti mně a hledal v mých očích odpověď asi na tisíc otázek, které se mu právě honily hlavou.
"Už jste někdy patoval na zdejší deváté jamce?" Zeptala jsem se ho a přitom ukládala svou čtyřku do pojízdného backu.
"Váš manžel, ale…," rozhovořil se než jsem ho přerušila: "můj manžel vám zaplatil za čtyři hodiny se mnou - takže buď tu můžeme ještě tři a půl hodiny stát na ostrém slunci nebo se můžeme jít projít k deváté jamce, kde nás bude krýt stín. Tak co vy na to?"
"Touhle dobou už budou všichni už na jedenácté, že?" Pousmál se.
"Ano - to budou," potvrdila jsem diskrétnost naší tajemné mise.
* * *
"Berete prášky?" Zeptal se, když na mě nalehl.
Zelená tráva na kraji lesa byla vlažná a příjemně chladila mé vzrušením rozpálené tělo.
Kývla jsem na souhlas. Rukama jsem ho objala kolem zad a víc ho přitáhla k sobě.
Paul se ke mně přivinul celou silou a okolní svět někam zmizel. Cítila jsem jeho drsné chloupky na jeho prsou jak se mi dřou o bradavky, těšila jsem se z doteku jeho boků, když jsem se nadzvedla, abych mu vyšla vstříc.
A pak, když už jsem čekala na ten zázrak, jsem zjistila, že mě hodlá podrobit sladkému mučení a vnikl do mě jen částečně, a pak téměř okamžitě unikl. Viděla jsem výsměch v jeho očích.
Divoce jsem se mu zaťala nehty do
zad a nohama ho pevně objala kolem pasu. Chtěla jsem, aby si mě vzal celou.Úplně jsem se ztratila v záplavě těch tak moc opomíjených pocitů z jedinečné rozkoše a teprve za chvíli jsem si uvědomila, že za tím praskáním větví někde za námi slyším i hlasy.
"Paule!" Vzdychla jsem.
"Bohužel neznám vaše křestní jméno, madame." Řekl a dál se zmocňoval mého těla.
"Někoho slyším," zašeptala jsem.
"To jen hledají míček u dvanáctý jamky," snažil se mě uklidnit.
"Danielle - jmenuju se Bianca," pousmála jsem se a pevněji se přivinula k jeho tolik mužnému tělu.
"Těší mě, Danielle."
* * *
"Danielle - mohla jsi to říct rovnou a na žádné hodiny bych tě nebral," pravil uraženě vítězný Jean-Pierre u večeře.
Svraštila jsem obočí ve snaze vykouzlit si v obličeji nechápavost.
"Procházeli kolem poledne kolem drivingu, ale nikde jsem tě neviděl," vyčítavě pronesl.
"Já…," snažila jsem si něco vymyslet, ale Jean byl rychlejší.
"Za to, toho trenéra jsem viděl s nějakou děvkou u devítky - jak se mám pak asi cítit, když ti zaplatím za hodiny, ty si někam odejdeš na kafe s kamarádkou a on si za předem zaplacenej čas šuká na půlcentimetrovým trávníku, miláčku?"
"Promiň, lásko," šeptla jsem a v té chvíli jsem děkovala bohu.
"To nic - ale stejně by mě zajímalo, kdo s ním byl…," pronesl a pousmál se.
A já věděla, že se to už nikdy nedozví. Tajemství deváté jamky patřilo jen nám - Paulovi a mě. Bylo to tak krásné - tak jedinečné a dobrodružné, že na to do smrti budu s úsměvem na rtech vzpomínat, i když se kdesi hluboko v mé hlavě bude ozývat svědomí, že jsem podvedla svého muže. Miluji ho, a to mě dává nemyslet na malou zradu, kterou jsem mu vlastní vinou způsobila.
Až tohle jednou budeš Jean-Pierre číst, doufám, že mi odpustíš jako jsem i já odpustila tobě - ten čas, který jsi se mnou mohl být, ale nebyl.
Tvoje Danielle Steel