Usychám v dešti beznaděje

ten začátek je opravdu povedený! *

tož dobré, jen ten pocit by to chtělo o něco více poodhalit... velmi symbolistické tip

drásavé***

Ach!

Jejda, třetí smutná a báseň k tomu v řadě, chjo, já to nějak nemám rád... Tak to mlčky přejdu a jdu dál...

Silné, smutné, nebudu dělat žádný rozbor jako vyše hovořící pánové, mě se to prostě libí, tak jaký co by :-) TIP

jé, mě se tak hrozně líbí, když někomu jde rýmování....:-) ***

*****

***** to je moc smutný *****

ma to fakt silu...t*.-))

Lyryku, teď si nedělám srandu ani nechci rejpat, ale vážně mě dneska mile překvapilo, jak někdy píšeš (v reakcích) přirozeným jazykem, nešroubovaně atd. - mluv tak dál! :-)

lidičky, nezlobte se na mě, ale netoužím pokaždé číst avízovaně vaše průpovídky tuna. pro mě za mě si tu debatujte jak chcete, ale vynechte mě z toho! děkuju. BEZ AVÍZ !!!

Lyryk má sice v některých bodech pravdu, ale nevím, proč by to nemělo být hodnotné dílo. Ať si každý píše, jak chce, nechci tady mít nějakou předepsanou formu jak v klasicismu. Mně se báseň líbí (tak sorry, že jsem tak povrchní...)

"žádné přesné pravidlo není" - tenhle kousek (byť vytrženej ze souvislostí) mi zní v hlavě nejvíc

všem bojovníkům chci předem připomenout, že poezie i její kritika je pouze virtuální šramot a netřeba opravdických soubojů; 1. naprosto nepochybuji (a zřetelně ani miroslawek) o autorčiných citech, jistě psala báseň srdcem, tak jako ostatně všichni zde, ať již se jim to daří či nikoliv; 2. jaký je tedy rozdíl mezi prostou větou: "můj táta (či kdokoliv blízký) mi chybí" a touto básní??? 3. Je možné tomu, kdo vysloví jen větu (nebo i jen pomyslí v duchu) a nenapíše báseň přisuzovat větší či menší utrpení ze samoty??? 4. kritika se netýká autorovy osobnosti, ale textu, v němž se zkoumá jen řada aspektů estetické povahy, nikoliv mimoestetická oblast osobních autorových citů - což je jistě idealismus, ale píšu to proto, že jsem si jist, že miroslawek se citů autorky nijak nedotýká; 5. autorka se skutečně nenamáhala s vynalézavým rýmem (což je to nejmenší); oba přívlastky v básni jsou tzv. přívlastky stálé, tedy neinovují jazykový materiál; žehlení duše na prkně vzpomínek je jedinou zdařilou metaforou, ale tato metafora je podána rozbředle, příliš mnoha slovy, přičemž se nikde zatím neobjevuje důvod pro ta slova navíc - snad rytmus (???); rytmus je vskutku pravidelný, nezdrhává tok zvuku, ale právě svým banálním zvukem získává své příznivce, podobně jako pop music texty si vynahrazují nepřítomnost skutečnosti a tématu přesnou strhující mašinkou rytmu; tedy - jediný nápad metafory odůvodňuje celou báseň - neskrývá nijak její motivy a nechá ji umřít (zkonzumovat) po jednom přečtení; 6. jaký má smysl chtít od básně víc, než jedno přečtení??? a vůbec, zde mnozí prohlásili (nepamatuji si zda náhodou nepřísahali, abych neurazil), že tuto báseň bezvýhradně a nadosmrti jako jedinou v sobě ponesou...; dokonce věřím, že to mnozí splní a nic zlého na tom nevidím; kéž by; autorka jen nechce po čtenáři mnoho, všichni pochopili a jsou srozuměni, ztotožněni s výpovědí; autorka je rozeznatelná, čitelná, nic neskrývá - odtud ten pocit bezpečí v náruči jejích veršů; 7. ach my nespokojení kritici; my bychom snad chtěli cosi víc; chtěli bychom, aby žádné slovo nebylo zbytečné, aby vedle možné identifikace s autorkou, došlo i na skutečně zajímavé sdělení, které jsme nepředpokládali - autorka je jistě normální a stýská se jí po lidech, které má nebo měla ráda; chtěli bychom, aby jazyk básně byl plný příznaků jejího smutka a zněl tam někde i hlas jejího táty; a navíc bychom chtěli, (píšu sice chtěli, ale my bychom si spíše přáli a představovali - po tom všem mnohém již přečteném), aby byl v básni vyšší smysl nad autorkou, který je ovšem vždy možné vyspekulovat; báseň prostě není o smyslu smutku a jeho překonání či nepřekonání - je o autorčině osobní věci, která se - publikována - může také stát vzorem chování jejích obdivovatelů; vyznění básně je spíše sebeironickou rezignací, než jednáním vůle a vidění, autorka si žehlí pomačkanou duši a my nevíme proč je pomačkaná, nevíme nic - smutníme všemi pocity, které umíme; tedy: báseň rozněcuje naše city jen důvěrou v autorčiny (nekomplikované) city, nikoliv dokonalým textem - jinak řečeno, nejde o literaturu, ale o citové souznění; 8. jaký smysl má tedy komplikovanost, hutnost, nedořečení a hlubinné vyjádření??? žádný, jenom výlučný - pro hrstku fajnšmekrů??? to se myslím autorka také chtěla dozvědět, když svou báseň poslala do Arény, což vzhledem k obnažování citů z mého pohledu neměla (nemusela), potom jsem totiž nucen dát spíše za pravdu miroslawkovi, který chtěl pouze (a velmi slušně) upozornit, že se nejedná o umění, ale nejspíš o ryzí city. Citová podpora není podporou umělce, ale člověka.

Stando, tobě je zbytečné něco odepisovat, ty sám jsi úryvek .-)

Stando, kdybys přestal osobně napadat a uvedl pro své tvrzení nějaké důvody, nebyl bys tak směšný svými posuňky, asi podle tebe začnu psát nějaké dějiny žvanění .-)

jaký je tedy rozdíl mezi prostou větou: "můj táta (či kdokoliv blízký) mi chybí" a touto básní??? No, Lyryku, zdá se mi, že tuhle větu můžeš aplikovat na jakoukoli báseň včetně těch svých...

Lyryku, jestis všechno to žlutý o pár řádků vejš myslel vážně, tak ti to řeknu asi takhle (a abys to neměl moc rozbředlý a popsaný zbytečně moc slovama, řeknu to naprosto krátce): ty seš normálně protivnej a namachrovanej egoista (omlouvám se, jestli těch slov na tebe bylo moc...)

Aki: .-))) to bezesporu jsem .-))) kritika není od toho, aby prošla, ale aby pomohla nebo naštvala...

Lyryk: naštvala? to bude ono... já si totiž myslel, že vážná a objektivní kritika je jenom od toho, aby pomohla... jinak viz Monty o pár řádků vejš... vždyť přece obsah každý básničky jde napsat pár slovama... jenže díla typu "Dneska je mi fajn" nebo "Venku prší", případně z mýho repertoáru "Kočka spadla z baráku a zabila se" by asi nikdo nečet... proto nekterý jedinci maj ve zvyku prostě použít těch slov o něco víc...

Lyryku: 1) "autor chce rozvíjet svůj literární talent..." Tato slova stojí u možnosti zařadit dílo do arény. Arénu samozřejmě nepoužiji u blbůstek, ale v tomto případě jsem si přála, aby se k "novému směru" mé tvorby vyjádřilo co nejvíc lidí. Jak jistě víš, zatím jsem tady publikovala převážně věci nevážné. Slova o talentu jsou v mém případě příliš silná, chtěla jsem toliko vědět, zda nemarním čas zbytečně. Snad není moje provinění tak velké (ostatně občas se v aréně objeví i blbůstka...). 2) Hledat v několika řádcích, které vystihují mé pocity ve chvíli, kdy mi tragicky zemřel táta (text není o tom, že mi chybí!), vyšší smysl, je přece nesmysl. 3) Až dosud jsem se domnívala, že poezie je především vyjádřením našich citů a pocitů, popsáním stavu naší duše. Ty mne ve své kritice přesvědčuješ o tom, že tomu tak není... Asi jsem ve škole nedávala pozor. :o)

nejde o literaturu, ale o citové souznění :-)))) Lyryku, kdyby to byla dobře napsaná kritika, tak neřeknu ani ťuk, je to ale jenom snůška blábolů. Báseň NEMUSÍ být komplikovaná (komplikovanost, hutnost, nedořečení a hlubinné vyjádření), aby byla básní. Podle tvých děl se zdá, že jsi přesvědčenej o opaku - dokonce že myslíš, že ta komplikovanost je zárukou...

nin, trefila jsi hřebík na palici! :-))

Málem bych zapomněla: díky všem za kritiky... :o)

příklad jednoduchosti: František Gellner: Perspektiva Má milá rozmilá, neplakej! Život už není jinakej. Dnes buďme ještě veselí na naší bílé posteli! Zejtra, co zejtra? Kdožpak ví. Zejtra si lehneme do rakví.

Bernadeta: a co jako dokazuje citát básníka píšícího cca před 100 lety??? .-))) snad, že se má poezie vrátit až tam ?.-)))

František Gellner (1881-1914)

Lyryku, já jsem nechtěla rozvíjet další debatu. Já jsem jenom chtěla říct, že i v jednoduchosti je krása, nechtěla jsem nic dokazovat ani nikoho napadat. Já mám Františka Gellnera na nočním stolku, mám ho zastrčenýho v kapse, když venčím na louce psa, protože ke mně mluví. Nejenže mluví, on se mnou lomcuje. A vůbec mne nenapadlo, že by jeho básně byly zastaralé, vždyť mluví k člověku!

Lyryk, ... poezie vrátit až tam... To znamená, že každý zde píšící autor je patrně povinen podílet se na vývoji moderní poezie. Podle tvé teorie by též bylo špatné malovat obrazy pod vlivem impresionismu či kubismu.

Yfčo: pokud se tě moje kritika dotkla, potom mi promiň, ale z textu básně jsem tu informaci o smrti tvého tatínka nezjistil - nepochopil; nenapadlo mne to i proto, že báseň se ocitla v Aréně, jinak bych sem prostě nic nepsal (nehledě k tomu, že mám důvod si myslet, že i o můj názor jsi stála); "...poezie je především vyjádřením našich citů a pocitů, popsáním stavu naší duše..." nevím, o těch citech a pocitech to samozřejmě je, ale rozdíl je v tom, že city a pocity jsou u mne svázány i s rozumem; jak dalece je to správné či nesprávné je osobní otázka, lidé často lžou o tom, že jejich city a pocity jsou bez rozumu (chceš-li - bez vůle), jakoby se lidé o ničem nerozhodovali, ale byli jen ve vztazích hnáni svými city, není to možné; více¨či méně lze rozum "jaksi" potlačovat, ale on automaticky třídí a z velké části interpretuje co cítíme a co milujeme, zvláště rozum se účastní převodu citů a pocitů do slov, které jsou většinou metaforickými pojmy, aniž si to uvědomujeme, rozum se účastní na podobě citů a pocitů, které vždy nějak deformuje; myslím, že se o tom i ve škole mluvilo, ale za našich časů dost blbě; nemá smysl zde vytrženě komentovat to, co by sis případně (máš-li zájem) k tomu mohla přečíst: Metafory, kterými žijeme (HOST 2002, George Lakoff & Mark Johnson), kniha popisuje principy metafor, které už ani nevnímáme, protože jsou součástí zažité kultury, ale jejich původ je čistě metaforický (např. "můj plat roste" je tzv. orientační metafora, přenáší smysl tak, že každý ví, že je mluvčí asi spokojen, etc. in) a naposled se ještě jednou omlouvám, rozhodně jsem se tě nechtěl dotknout...

Pavson: ono to tvoření založené na minulých stylech nikdy neskončí, což samozřejmě není špatně a zřejmě ani úplně dobře, smyslem je se o tom nějak rozumně bavit a to se nedaří; já bych ti teď mohl odepsat, že jsi napsal prostě blábol, kterým ze mne chceš udělat vola, ale potom bychom si už nic neřekli; takže, nechat se minulostí ovlivňovat je normální, ne až tak normální je na fundamentech minulosti (impresionismu apod.) trvat, je zdravé je překonávat; slunce v duši .-)))

Lyryku, nepsal jsem to nijak útočně. Zeptám se tě přesto na názor. Spadne-li v řadě secesních domů povodněmi poškozený dům, jsi pro vyplnění mezery replikou, nebo modernou? Já se přiznám, že je mi milejší ta replika.

Jsem pro moderní repliku, tj. vnější styl podle okolí bych zachoval, ale interiér členil podle moderních požadavků. Ale stejně je to nepřesná otázka, protože znám jeden dům, který vznikl rekonstrukcí ve staré zástavbě a ten ji svou moderností obohacuje, tedy, žádné přesné pravidlo není .-)

můj tip byl za to, že to rezonovalo s pocitem, kterej znám, přišlo mi to dost výstižně popsaný a uvěřitelný

Proboha! Snad tu nebudeme všichni Miroslawkovi vysvětlovat, proč jsme dali tipy! Je to prostě pěkná básnička, která dobře vystihuje pocity při ztrátě blízký osoby. Napsala to dobře, to že se to Miroslawkovi nelíbí je jeho problém a basta! :-)))

já to vysvětluju proto, že mi přišel asi milión avíz a doufám, že už mi po tomhle žádný nepřijde

Souhlas s Bobískem... taky bych prosil nezahlcovat avízy... Díky

a já nic vysvětlovat nebudu .-)) když se mi něco líbí, tak dám zcela subjektivně neobjektivní tip a je to .-))

jo, jako manžel & pacient můžu potvrdit - Wiki nic nevysvětluje :)

a avíza choděj a choděj :-)))) objektivní tip ani nejni, bohudík

hmmm... nic novýho... ale když už jsem tady, tak aspoň jedno docela maličkatý avízko pro nin... :o))

Aki, ty taky? :-)

Tipoval jsem, mám tuhle básničku v oblíbených a znovu opakuji, že je skvěle napsaná!!!!!!! A nejsem sám kdo to tvrdí. Yfčo, nenech se otrávit, piš podobné věci dál!

* me se libi, moc

Miroslawku, to tvoje "Výběrů si dnes už nevážím ani za mák... a pokud tak spíš od koho jsou, než že jsou..." mám chápat tak, že když dal do výběru tuhle báseň Standa Vašina, že jeho výběry jsou pofiderní? A proč se do autorky tak navážíš? Že by osobní averze??? :-))) Je to poezie a mně se to líbí!

A já blbec zase naletěl a důvěřoval.

Miroslawek: pokud se já na tuto báseň dívám, vidím v ní bolestně HODNĚ... vždyť je plná! plná smutku, lásky, je psaná srdcem, ne šroubováním nějakých rýmů.... je prostě nabitá

Znovu se vracím k této básni, kterou jste rozcupovali na kousky. Pravda, provedli jste hlubší kritiku. Já to neumím. Mohu jenom říct, že se k té básni budu vracet, budu si ji znovu číst, protože se čte srdcem. A co chtít víc?

Miroslavek: pro mě je toho v téhle básničce bolestně mnoho! A pochybovat o tom že tohle není poezie mi připadá trapný. Mně se tvoje verše moc nelíbí - až na vyjímky, ale nikdy bych k nim nenapsal něco podobnýho. A docela mě uráží, že snižuješ ty co tady tipovali.

Yfčo, tvoje vyznání má nepochybně sílu.Tipy netipy. Pavson.

Miroslawku, ty nerozumíš mé poezii a nenacházíš v ní hodnoty, já se zase špatně orientuji v té tvojí. :o) Asi to bude tím, že jsme oba naladěni na trochu jinou notu a používáme odlišné výrazové prostředky. Pokud jde o "zaslouženou důvěru čtenářů", být tebou, tak nepřeceňuji význam tipů na Písmákovi. Tady je to o něčem jiném, než o sbírání tipů a o žebříčcích - alespoň pro mne (i když začínám mít dojem, že pro někoho je to prestižní záležitostí). V těch několika řádcích, které jsou nahoře, ostatní nejspíš našli to, co tys marně hledal... :o)

A proč jsi sobě tak jistá, že nerozumím tvé poezii? Ačkoliv se přirozeně mohu mýlit, nemám ten pocit, že bych tomu textu nerozuměl. Není to pro mne nijak těžké (přesto jsem se nenechal svést k nepořádnému čtení). A pokud mluvíme o poezii... a jejích výrazových prostředcích... mluvíme skutečně o ní? A o jaké poezii? Důvěrou jsem měl na mysli důvěru v tvůj osobní prožitek či pocit. Pokud je ona poznámka o tipech směrována ke mně, tak TIPů a Výběrů si dnes už nevážím ani za mák... a pokud tak spíš od koho jsou, než že jsou... už jsem tady stejně spíš jen ze setrvačnosti a kvůli svým čtenářům, než kvůli sobě... A nakonec to, že ostatní něco našli... z určitých hledisek vůbec nic neznamená... a nebo právě znamená... kdo našel, co a proč...

Miroslawku: 1) Pokud mi chceš naznačit, že to, co píši, není poezie, máš možná pravdu. Zvolila jsem "básně lyrické rýmované" zejména z toho důvodu, že mi to jako povídka moc nepřipadalo... :o) 2) Čtenáři mi nejspíš moje pocity věřili, někteří to napsali i v kritice (tři přišly navíc soukromě a pohladily mi duši). Tátův tragický odchod je ve mně pořád ještě hodně živý, i když uběhlo víc jak 28 let... 3) Kvůli "svým čtenářům" jsme tady asi všichni... :o)

Moc krásný... *

pokud se na ten text dívám jako na báseň (literární dílo), pak je v ní toho pro mne bolestně málo... nicméně rozumím, proč má tolik TIPů... a respektuji to. Jen doufám, že důvěra čtenářů je zasloužená.

* tip

V každém, kdo má ještě duši, se to muselo při čtení zachvět. ***

Spousta citu na pár řádcích. Prostě skvělé! A jsem rád, že Yfča má i tuhle nesrandovní stranu. TIP!

*****

Myslim, že tvý pocity jsou dost dobře vyjádřený. Je to zalejzající pod kůži.

To znám, jako by mi to mluvilo z duše. Tip

Je dobře, že jsi to napsala. Pro tebe i pro nás. Doufám, že tě již tento pocit opustil a nyní vše bereš trochu jinak.

Viz: Halivera******

...u mne je to bez výhrad, krátké, výstižné, chápatelné, soucítící, dobře vyvedené a pronikající...:-))*t*

*

...pramínek který čas od času vytryskne a síla jeho toku nikdy nezeslábne.... T*

Na prkně bolestných vzpomínek Žehlím si zmačkanou duši to musí moc a moc bolet *

To jsou básně, který ve mně vždycky rejou. Dneska už mám vyžehleno, ale zejtra budu zas zmuchlanej... Musím dát tip.

dobrá báseň, i když bych pár výhrad (trochu se mi to rozpracováním vymklo z rukou, takže výhrad je nakonec víc...) k obrazům - třeba "zmačkaná duše" se sice určitě dá žehlit na prkně vzpomínek, ale ne bolestných; déšť beznaděje evokuje jistou, přes svou abstraktnost poměrně jasnou, představu, přičemž usychání ji (v dešti zcela pochopitelně) neguje, tím vzniká rozpor mezi první a druhou strofou (bolest x naděje; takový vývoj je samozřejmě přípustný, ale zde neodpovídá náladě básně) když jsem postupoval dál, i další verše mi ve světle "naděje" z poslední části ukázaly jinou tvář - "ledový pramínek zármutku" se z ideje pramínku přiblížil více k ledu, navždy zamrzlý pramen zármutku pak může ukazovat na vyrovnání se s minulostí a zbavení se chmur; jeho bušení na dveře prázdnoty by pak dosvědčovalo, že Ty za těmi dveřmi už nejsi, tudíž bušení je marné... bylo to možná trochu vykonstruované, ale nakonec nevím, který z výkladů se mi líbí víc... :)

katugiro: Ani jeden z tvých výkladů neodpovídá tomu, co jsem chtěla vyjádřit. Nevím, kolik ti je, nevím, zda už jsi přišel o někoho hodně blízkého (také záleží na tom, v jaké fázi tvého života se to stane). Proto možná chápeš některé obraty jinak, než jsem je myslela. Pokusím se ti to vysvětlit: 1) Na prkně bolestných... I vzpomínkami, byť bolestnými, lze "žehlit" duši. Vzpomínky mi pomáhaly vyrovnat se se ztrátou táty, kterého jsem milovala. I když se mi v mysli vybavovaly šťastné okamžiky, které jsme společně prožili, tak ty vzpomínky hodně bolely. 2)Zármutku ledový pramínek... Po ztrátě hodně blízkého člověka v sobě cítíš prázdno. Zármutek je pěkně ledová příšera, která tě uvnitř zmrazí. 3)Usychám v dešti beznaděje... V dešti beznaděje, který zodpovídá tomu, jak jsem se tenkrát cítila, jsem se nejen topila, ale současně jsem někde uvnitř umírala. Tady přece tento výraz nemá s deštěm, tak jak ho normálně chápeme, co dělat, proto se ani nemůže tlouci s usycháním, které jenom vystihuje to, jak jsem se tehdy cítila... A díky za kritiku.

ad 1) sám jsem psal, že vzpomínkami určitě ANO... o té bolestivosti je to různé, přílišná duši ještě více pomačká, dle mých zkušeností, jinak by se v zásadě nejednalo o vzpomínku bolestivou... ad 2) můj dojem po prvním přečtení byl přesně takový... ad 3) přijde mi trochu nebezpečné stavět dva protichůdné fyzikální jevy proti sobě a čekat, že si je lidé nespojí, ale jde to... :) tušil jsem, že dojem po prvním přečtení byl "správný", zamýšlený; všechno ostatní co jsem psal, byl pokus o jiný pohled...

ad3) Spíš bych při spojení "usychám v dešti beznaděje" cítila použitím antagonismů zvýraznění zoufalství... Ale každý asi vnímáme jinak... :o)

v tom máte oba pravdu, ale stačil zlomek vteřiny a už jsem se nepoddával dojmům, ale úvahám... stane se :)

Bolestně nádherný.......... tip

Bolest je z toho cítit, to bezesporu. Autorka byla pravdivá. Leč provedení je mírně ordinérní, použité obraty nejsou příliš originální. Nicméně emocionálně je to silné.

Čo je to také ordinérní?

Slovom "ordinérní" sa v čestine mieni čosi obyčajné, čosi, so kedysi mohlo bývať krásné, ale dnes už je tým každý presýtený a nevníma to ako krásne. Myslím si, že to pochádza z fracúštiny... Chcel som tým vajdriť, že použité obraty som schopný dešifrovať ;) ale nepripadajú mi ktovieako nápadité... Dúfam, že takto to stačí ;)

Dík za vysvětlení, ale to slůvko ve slovníku spisovné češtiny není.... :-) Mně to nápaditý připadá, ty obraty se mi nezdají zase tak obyčejný, alespoň to tak na mě nepůsobí. Každý asi vnímáme ten text jinak..... :-)

.-)

Jsi jedna z mála, kdo tady zvládá dobře rytmiku. To se musí ocenit, ale pocit, který jsi chtěla vyjádřit, by byl daleko přesvědčivější bez pravidelného rytmu. To si myslím já.

No comment....... redboy, taky si myslím, že by to možná bylo ještě silnější při použití volného verše.

Yfča se dala na Poezii s velkým P. Ach jo.

velice.. TTT*

Jasane, a to jako jásáš, nebo pláčeš? Co si mám vybrat? :o)

redboy, bbb: Původně jsem o volném veršování uvažovala, ale nakonec to dopadlo tak, jak to dopadlo... :o)

*

pláču

A pročpak, Jasane, smím-li se otázat?

Že ubudou Kačaby, lehce erotická dramata a tak.

Neubudou, netěš se! :o)

krásné, plné citu...

moc,moc,moc trpká sklenka trnkového likéru T

*

*

Ten začátek! Umřel ti táta? tip

Nebuď tak smutná, i když je to pěkné a nápadité, tak je to přece jenom smutné, vyrovnávající se, ale snad to bude mít dobrý konec ... Lepší nedokončené ...

pěkný, jde z toho smutek,tip

HH - je to věnováno tatínkovi, který umřel sice hodně dávno (už je to 28 let), ale je to pořád ještě ve mně hodně živé... Některé jizvy se nikdy nezacelí...

Kolik ti bylo?

O 28 méně než dnes... :o)

Yfča: to toho víme............. :-)))

Roberte, dneska vážně provokuješ... :o)

Yfčo, na takovouto otázku je třeba odpovědět : Přečti si všechny moje díla a najdeš to tam ( navíc to tam vážně najde ).

tohle je hodně dobrý, je z toho cícit, jak moc tě to bolí

opravuji: cítit Pavsone, kde?

*

Yfčo, kde to najdu?

Čtenáři, odpovím Ti slovy klasika: "Hledej, šmudlo!" :o)

*!

*

Na prkně bolestných vzpomínek... Nádhera i když to bolí! tip*****

a do oblíbených......

.....*

Jsem holt, Stando, klikařka! :o)

jezis, tohle je opravdu skvele napsany, ty prvni dva radky jsou nadherny! TIP

myslim ze by si zaslouzilo vyber

jsou věci, kde ani já nešaškuji, šest řádků plných citu *

Na prkně bolestných vzpomínek Žehlím si zmačkanou duši.......*

!*

Tady myslim není co kritizovat. t

jo, jo