Hra o králi a Kláře

Pozdní večer v královské komnatě krále Karla. V zlověstné tmě jsou slyšet zvuky krátkého zápasu, jako by někdo někoho proklínal a vzápětí byl proklán.
Hluk utichne a za okamžik se ozvou na chodbě spěšné kroky.

1. sloužící přichází rychlým krokem do temné komnaty a volá:  

"Králi Karle!"

2. sloužící přichází a ve světle svého svícnu zahlédne mrtvého krále. Král Karel ? kýmsi proklán, leží u klavíru.
"Propánakrále!"

1. sloužící pohlédne nechápavě na 2. sloužícího, vzápětí si všimne krále: 
 "Propánakrále!"

2. sloužící nevěřícně:
 "Prokláli krále Karla!"

1. sloužící:   
"Proč ale prokláli Karla - krále?"

Královna Klára vychází z temného kouta za klavírem a roztržitě si pohrává se šňůrou perel:
"Pro korále?"

2. sloužící nevěřícně, neboť mu začínají docházet souvislosti:  
"Královno Kláro?"
Podívá se na královnu Kláru tázavě a naznačí pod svým krkem jednoznačné gesto.
".Krále? A pro korále...?"
 Královna Klára lehce nakloní svoji královskou hlavu do strany, podívá se 2. sloužícímu do očí, mírně se usměje a pozvedne obočí. Toto gesto je jednoznačnou souhlasnou odpovědí.

1. sloužící to zahlédne a zděšen zvolá směrem k publiku:
  "Proč proklála krále Karla právě Královna Klára!"

Královna Klára trpělivě a tvrdošíjně opakuje, co již jednou jasně dala najevo:
"Pro korále?"

2. sloužící ke královně Kláře:  
"A proč právě pro korále?"

Královna Klára: 
"Král Karel nepřál korále své královně Kláře!"

Přichází Klerikál a zneklidněn rozruchem se tázavě dívá po ostatních.

1. sloužící,  na nějž teprve nyní dolehla tíha a hrůza celé události, se zajíknutím:
"Klerikále?!"

2. sloužící mu vpadne do řeči:
 "Klerikále! Královna Klára proklála krále Karla pro korále!"

Klerikál:
 "Propánakrále!"
Prohlíží si krále a pak se obrací ke královně Kláře:
 "Královno Kláro?!"

Královna Klára: 
"Ano, klerikále?"

Klerikál:  
"Pro jaké korále? Pro korále krále Karla?"

Královna Klára: 
"Pro korále krále Karla, klerikále s kolárkem!"
Klerikál částečně pro sebe:  
"Pro korále krále Karla? Královna Klára tedy krále Karla proklála a okradla!"
 Sklání hlavu v polohlasném usebrání:
 ..."Nepokradeš"
 ..."Neproklaješ?
  "Nepožádáš korálů krále svého...
  2. sloužící, který se dívá dosti zálibně na královnu Kláru:
"?aniž požádáš královny, Kláry jeho..."
1. sloužící:  
"Proklatá královna Klára!"
3. sloužící ? starý a nedoslýchavý. Přichází a snaží si udělat jasno z útržků rozhovoru, které jeho uši zachytily:
 "Královna Klára? Proklána?"
Královna Klára k ostatním na adresu 3. sloužícího. Posměšně:
"Propánakrále?"
2. sloužící ke 3. sloužícímu důrazně a nahlas:
"Královna Klára proklatá! Král Karel proklán!"
3. sloužící zdrceně : 
"Pro krále - pána!"
Klerikál:
 "Do klatby s královnou Klárou!"
Všichni:
 "Do klatby! Pro slávu krále, klerikále!"
Klerikál:
 "Pro slávu krále..."
Královna Klára:
"?A pro korále.

Opona.

(Poznámka předkladatele pro překladatele ? před překladem kontaktujte předem nakladatele!)