Taky jsem s tím bojoval a taky se to ještě občas vynoří:)
*
Taky jsem byla, jsem a budu (s tím se smiřuju) divná. Když to někdo chce říct hezky, řekne "zvláštní" :-)
Rozdíl mězi zvláštností a divností mi vysvětlil jeden známý:
Zvláštní je ten, kdo je jiný, ale srozumitelný (sympatický),
divný je ten, kdo je jiný, ale nesrozumitelný (nesympatický).
Jinak T.
Uuuuuchvatné! Opět takový syrovější, to je fajn. Myslím si, že hodně lidí např. tady v Písmákovi tyhle pocity zná, že to náleží k určitým přemýšlivým a dejme tomu tvůrčím typům. Já "to" měla a mám stále, to samotářství, a vím jak to vnímá okolí - ano, že je to diwné. Pro mě je to ale 100% přirozené a diwně si spíš připadám, když se nutím jít mezi lidi, jen abych nebyla divná... Trošku jsem to zmotala... Prostě ****** ;-)
Rowenna : pokud to, co jsem napsala chápeš jako nepojmutí tvé odlišnosti, mrzí mě to, holt mám ve vyjadřování co zlepšovat...
Snažila jsem Ti odpovědět na otázku.
Slovo " nepojmu " pro mě neznamená "nepřijímám" ale " nerozumím - necítím " - prostě na to můj mozeček nestačí.... Odlišnosti" lidí mám ráda a nejenom když oni přijímají tu mou...
ježiš, jak já todle znám...
t
v
moc!
Jsem párová, ale zpěv velryb (i tvůj) miluju!***
Nevímkdo: A proč bys nepojmula mou odlišnost, když já pojímám tvou? Je to k závidění, pokud to máš takhle přirozeně. Já jsem na tom musela tvrdě pracovat.
:-))
myslím,že se Ti to povedlo srozumitelně : až slovo změnilo můj tehdejší klid v nevíru ...jen se mi tam prolínají dvě dvěci - spokojenost sama se sebou ( byť "jen" dítěte) což je naprosto v pořádku, na druhou stranu obava pootevřít sebe někomu jinému zas tak v pohodě není....
Byla jsem sama pro sebe......otevřené dveře.........T.
myslím,že se Ti to povedlo srozumitelně : až slovo změnilo můj tehdejší klid v nevíru ...jen se mi tam prolínají dvě dvěci - spokojenost sama se sebou ( byť "jen" dítěte) což je naprosto v pořádku, na druhou stranu obava pootevřít sebe někomu jinému zas tak v pohodě není....
Byla jsem sama pro sebe......otevřené dveře.........T.
Nemůže to být vnímáno, že to, co je POHODA dle Slova, nemusí být pohodou pro toho, kdo si v sobě sám otevírá dveře?
:-))
rozumím - nemá chybu, jinak se toho, zda-li Tě někdo nebere jako divnou vůbec neusíš bát - to jak Tě kdo bere je prej jeho vývoj - Ty se drž svého :o)
T
A já jsem si myslela, že jenom mě naháněla hrůzu věta-vytvořte dvojice. Když nás byl lichý počet ...Díky.
koukám, že se to dílo trefilo do nálady a zkušenosti spousty lidí :-)) co se mě týká, přijala jsem svoji divnost a "vyloučenost" pro jiné asi až příliš samozřejmě...trvá mi to dodneska...ale co už člověk se sebou.... a ta báseň je nádherná...
Krásná, dotkla se mě u srdce, díky......
....ursi mi vzala slova od úst.....ten okamžik a ostatní jemu podobné byl ... hrozný....
hmm, tak nejak jsem to mela i ja:) ale ja mela rada prazdny misto v autobuse vedle sebe, jsem mela rada prostor a spis se desila, co za existenci by mohlo chtit si tam sednout;-)
ale moc pekne napsane ***
Děkuji všem za kritiky. Tedy, víte, že to skutečně funguje jako psychoterapie? Vědět, že jsem nebyla sama, kdo v tom lítal, a že jsem zcela zbytečně v sobě pořád do dnešních dnů vlastně tahala to malé osamělé škvrně?
Díky vám všem. :-))
:) jo, přesně tak ... taky díky
Rowenna : vážně nevím, jsou věci, které opravdu nepojmu.Taky jsem vždycky byla spíš sama, sama u stolu, sama v autobuse, sama na táboře ve stanu. A myslím, že vždy dobrovolně. Když to napíšu natvrdo, málokdo mi stál za mou přítomnost.Nikdy jsem neřešila, že jsem divná, to spíš teď, když vypínám telefon a zamykám se, si přidu ne divná ale sobecká a pak mám výčitky že jsem nebyla po ruce.....
Rowenna : vážně nevím, jsou věci, které opravdu nepojmu.Taky jsem vždycky byla spíš sama, sama u stolu, sama v autobuse, sama na táboře ve stanu. A myslím, že vždy dobrovolně. Když to napíšu natvrdo, málokdo mi stál za mou přítomnost.Nikdy jsem neřešila, že jsem divná, to spíš teď, když vypínám telefon a zamykám se, si přidu ne divná ale sobecká a pak mám výčitky že jsem nebyla po ruce.....
Na samotě není nic špatného ani divného. Rozhodně pokud je dobrovolná. Ono to přeci nejde vždycky... se někam zapojovat. Jsou různé druhy samot. Krom těch u lesa jsou tu i samoty protivšem, samoty nechápané, samoty láskomoty a samoty bloudivých námořníků. Jedním z příkladu láskomoty může být Zelený paprsek (ovšem i to má dvě strany mince...). Každopádně poezie je (o)samotě. Tedy podle mne.
pro mě naprosto úžasná - díky!
.. a tichounký zpěv velryb, to musí být krása
Já nevim, jakou hrůzu jsi zachytila, ale něco tam je. Ovšem ta velryba mi to zase potom háže do obrovskýho klidu. No, asi se člověk musí smířit s tim, jakej je :-) °°°°°°°°°°
Moje dcera seděla v lavici sama. "my si s Františkem drkáme," řekla mi na vysvětlenou. Šla jsem na třídní schůzku a paní učitelka mi řekla, že moje dcera je skvělá. Dost mi to vzalo, radši sem ji dala do jiný školy. Když už tam byla úspěšně přihlášená, začala do třídy chodit holčička, co s ní chtěla kamarádit. Takže by se to bývalo stejně vyřešilo.
:-))
tip, žes mi to připomněla
Rowenna....ale jses sva a proto te maji ostatni radi...i tady...:-)))
a samotari...to potrebujeme vsichni, nekdo vic, nekdo min.. jinak hezka basen, jako vzdy..t*
jo, dřív to pro samotářský děti bylo těžký, když nesplynuly se stádem...no, teď taky nic moc...
******
*****
taky jsem byla dítě samotář, s vlastním světem :-)
No jo, dětí samotářů je. :-) Já jsem spíš možná chtěla zachytit tu hrůzu, když jsem v šesti letech zaslechla rodiče po třídní schůzce si vykládat, že jsem divná. Že si s nikým nekamarádím. A já nevěděla, že je to divné. A dodneška si hlídám, jestli nejsem někde trapně plonková. Je to hrůza, je to nepřirozené, ale je to tak. To slovo divná nesnáším.
Ten výraz v tom prvním řádku mně tam ... asi proto že je dost blízko někdo opravdový, tak vím, že být někdy trochu a pak už ne moc nejde ... ale můj problém
To slovo, co nesnášíš, mi ale nevadí, spíš ho mám rád ... ***
Guy: mhmmm, existuje medicínský termín, diagnóza skutečně asi jednou provždy. Abych příliš neblábolila, sklony může mít leckdo, myslím si. Přesto s tím může více či méně úspěšně bojovat - pokud je postižen tou lehčí formou. Ale to je jen můj názor, není ničím doložen, žádnou studií. To je jen můj pocit.
Row - proto píšu, že osobní problém, nuance jsou opravdu velmi široké, a dost nejasné příčiny, indikace atd .... proto vnímám spíš symbolicky
Báseň celkově krásná, mně blízká velice!
Taky jsem nebyla "normální dítě" a ani v současnosti nejsem "normální člověk", už to tak zůstane, i když to někdy není příjemný, dá se to docela zvládnout. :o)
S těmi velrybami jsi mi připomenula, jak se mi v dětství zdávalo o delfínech, byly to sny na pokračování a byly krásný. Vůbec jsem měla dost dlouhé období, kdy jsem žila jen pro noci a pro sny, protože bdělej svět mi jenom ubližoval, posmíval se mi, neměl mě rád... úplně si vybavuju tu radost, že už je šest hodin, už je sedm, brzo půjdu spát a bude se mi zdát o delfínech...
Už strašně dlouho se mi nezdálo o delfínech...
*
Já ti nevím, jestli mi scházej... zase se mi zdaj jiný věci...
Dneska se mi třeba zdálo, že jsme někam jeli jen my dva, autem, a Stáník se zatím koupal v nějakým rybníku - už byl větší, bylo mu tak pět - a když jsme se vraceli zpátky, tak začalo sněžit. Já jsem říkala: "No to je dobrý, sněží, a my máme dítě nahatý u vody", ale tys tvrdil, že není blbej, že se někam schová. Fakt jsme ho pak našli v nějakým krytým bazénu nebo co to bylo a přivezli jsme mu pejska. Dal mu jméno Ríša.
Divnej sen, co? Zlatý delfíni!
z toho prázdnýho sedadla vedle mě v autobusu jsem taky mívala hrůzu... *****
Tenhle pocit mívá (měl) každý, jak je vidět. Taky si to pamatuji ...
Že o tom umíš napsat ... to je tichá revoluce a mělo by se to povinně předčítat přihlouplým učitelkám (dříve soudružkám).