Písmák Z rána
Opřená o vlasy
Nálezů ze ztráty
Budím se schoulená
Se sponou zkravaty
Vytrvalost..?
Na dno pivní sklenky koukám a čekám,
že zase brzy řekneš, že rád mě máš,
že jsi jen nechtěl nechat mě čekat,
nebavil ses, nepsal,
Růže..
Dal jsi mi malou růži vkvětináči,
beze slov,
bez citů,
bez bodláčí…
Poslední myšlenky..
Tichost pohledu a úzkost dechu
až slyším duši,
jak nehty škrábe,
padající slzy,
"Malá zpověď"
zasněný pohled do tmy.
na rtech ještě cítím chuť jahod.
příjemná hudba a jinak klid.
ticho.
"..Tiše.."
Někdy se topím ve tvém pohledu,
bývá to těžké, jak chodit po ledu,
ztracený v modři, bez šance kzáchraně,
tiše se topím - tiše a bezradně,
Zlomená
Chtěla jsem se utopit ve Tvé dlani,
po hladině běhat do svítání,
třepotat se jako motýl vpříboji,
byls jen puška se slepými náboji.
Ztracená
Ztratila jsem se ve své mysli,
nikdy jsem nebyla blíž,
nikdy jsem nebyla tak blízko,
stačí jen natáhnout ruku
Obraz..
Nosím svůj
třesoucí se obraz na ramenou,
husí kůži
a slabost vpod kolenou.
Ráno..
Slyšívám hlasy ze svého nitra,
usínáš se mnou,
odcházíš zítra.
Zůstávám sama
"Zoufalství.."
Třpytivý sníh,
plovoucí led,
smutná srdce
a na duších jed,
Myšky II.
Malá bílá myška v lese
košík na jahody nese
a v košíku mouchy
ze zelené louky,
Květina na zápraží
Na zápraží nechám ti květinu,
než ji zvedneš, schovám se do stínu,
ukrytý do stínu tiše si prohlídnu,
jak si tam v předklonu vyzvedáš květinu,
Z(a)traceni
Možná z trávy, možná z chlastu se mi hlava točí,
nevím, čím to, v dálce vidím její smutný voči.
Její smutný voči, co vyděšeně koukaj,
rozechvělé rty, co písničku si broukaj
Kapka
Kapka vody na tvé dlani
přináší všem krásné spaní
sklouzne k tobě spícím víčkem
svět skryje růžovým sklíčkem
Myšky
Pod stolem v krabici
s příšernou opicí
ležely myši
s cukrovou lžící,
Lehce zimní..
Pomalu zapadající stopy ve sněhu,
kam asi jdou.
že by pro něhu.
pro horkej dech na dlani,
Radosti...
Už dlouho jsem u sebe neviděla
hvězdičky v očích,
neustálý jemný úsměv na rtech,
nezažila takový pocit štěstí a
S Tebou...
Chtěla bych s Tebou
strávit jednu noc
a jeden den,
nic nedělat
Jako stéblo trávy...
Vyčnívající stéblo trávy
cítí se na očích,
klopí svůj zrak,
a přesto se na něj nikdo nedívá.
Vyznání II.
Jak bolestivě se svírají vzpomínky,
když cítím Tvou vůni;
Tvůj hlas stále stejně zvoní
a ať se snažím sebe víc,
Popelka
Nejsem Popelka zpohádky,
tak nechápu,
proč stále věřím na zázraky.
Zázraky, které se nedějí,
Zima II.
Jemně a mrzutě
do vloček sněhu
našlapuješ,
tak opatrně,
Jen tak...
Jen tak
směřuji do prázdna,
prázdna jako bílé propasti;
přede mnou všechno umírá,
Noc
Noc jako stěna bílá
rozprostírá svoje křídla,
roztahuje svůj dlouhý háv,
ponořuje se do tmy
Přemítání
Ach lásko, lásko zraněná,
proč třesou se Ti ramena.
Už nevnímáš ty slastné chvíle,
chtěla jsi černé,
Konec II.
Rozbíhám se do kraje
jako mořská pěna,
co vznikla náhodně
a umřela jako padlá žena.
Prázdno...
Ticho a prázdno chodí
stále kolem bloku domů,
srozvahou jemně našlapují
a jakoby váhaly,
Stojím tu jen tak....
Stojím tu jen tak,
sama beze zbraně,
stojím tu nahá
a mám otevřené dlaně.
Zima
Tisíce vloček kzemi padají
a tiše šeptají,
co dozvěděly se potají
a ským se tu setkají.
Neživá
Kde jste se toulaly,
sudičky moje,
snad někde po lesích
či na mém hrobě.
Ticho...
A kolem zůstalo jen ticho,
které křičí prázdnotou,
vše se vněm rozléhá
a jeho ozvěna,
Sebevrah
Mluvívám o naději
a sama žádnou nemám,
někdy se sama sebe ptám,
jak oči rozzářit,
Duše...
Pohlazení vlaštovčích křídel,
jako vůně nejjemnějších mýdel,
jako příliv mořské pěny,
jako úsměv opuštěné ženy,
Smutek duše
Jak prázdno vduši,
když lidi kolem jsou hluší,
hluší, když neslyší,
že někdo naříká,
Pokus...
Nač je mi všechno,
když nemám Tebe,
Ty jsi mé všechno,
peklo i nebe.