Písmák Klíč
Se západem noci
já myslím na Tebe,
ztrácím se ze své moci
a spoléhám na nebe.
Kateřina
Kateřina – jak snadné je to slovo vyslovit
a nevědět, co se za ním skrývá.
Když Kje jako krása, co hledá úkryt
a A spojuje ho sT, co touhu skýtá.
17 IX.
A tehdy vlastně začal ten stav, ve kterém se nachází dnes. Vtuhle chvíli jí začal kživotu stačit jen a pouze Ben. Nikoho jiného nepotřebovala. Nebo alespoň potřebovat nechtěla.
Jarní láska
Slunce pálí
a lehký vítr vane,
láska sílí
a pár slz kane.
Znovu
Když nevíš
kudy kam
a pocit viny neztratíš,
utečeš právě tam.
Sněžná romance
Vločky sněhu
na vlasech Tvých
slibují něhu
peřejí bělavých.
Beznaděj
Zmámená touhou
po něčem novém.
Vteřinu pouhou
ve světě snovém.
Kouzlo noci
Tvé rty
v polibek němý
lehce zatnuty.
Snadné je být osamělý.
Zima
Jak kámen je Tvé srdce,
tvrdé a chladné máš ruce.
Já zahřeju je, věř mi.
A pro jednou budem my.
Omámena smrtí
Znič mě, lásko.
Prosím Tě o bolest,
toužebnou smrt - žádné: krásko.
Nesnaž se o lest.
Touha
Trouchnivím touhou
po těle Tvém,
hnaná nadějí pouhou,
že bude po mém.
Soumrak
Když slunce se halí
do mlžného oparu
a mraky pálí vstříc Tvému rozmaru,
já tiše vyčkávám,
S pocitem mrchy
Nepopsaná Tvá stránka
láká mě život Ti zničit.
Černé tuše baňka
dobře mi bude sloužit.
Loutkohra
Miluješ.
A nevíš, jak dál.
Sebe zraňuješ,
nedokážeš stát opodál.
17 VIII.
Byl únor. Pravá nefalšovaná zima se spoustou sněhu. Adriana se právě vrátila zvenku. Byla svědkem toho, jak Vašek zesměšnil Bena.
17 VII.
„Tak vyspíš se se mnou nebo ne. “ ptá se Vašek už poněkolikáté. Adriana stále čeká, že se probudí. Tohle přece Vašek nemůže myslet vážně.
17 VI.
Jednoho krásného letního dne se Adriana chystala krybníku se svou kamarádkou Táňou. Bylo to už několik dní, co se Adriana rozhodla žít a vykašlat se na toho Petra, kterého poslední dobou zajímal jen alkohol a hulení. Věděla, že stakovým člověkem by nebyla šťastná. Ten den se také Adriana dozvěděla, že jí Renata lhala.
17 V.
Pak tu byla ještě jedna slečna – Renata. Renča chodila o ročník výš než Adriana a nějakým zvláštním způsobem ji fascinovala. Možná to bylo tím, že ji měl každý rád navzdory jejímu osudu. Nebo to možná bylo tím, že jí bylo všude plno.
17 IV.
Slzy jsou to, co Adrianu provází snad každý rok. Miluje to tady. A zároveň ze srdce nenávidí. Nenávidí hlavně ty chvíle, kdy musí zůstat sTáňou a Vendy.
17 III.
Vzpomínka na první setkání sLukáškem Adrianě vykouzlí úsměv na tváři. Lukáš byl první kluk, který se jí líbil. Když nepočítá Martínka ze školky. Už si vůbec nevybavuje, jak Martínek vypadal, jen si vzpomíná, jak spolu stavěli hrad zkostek.
17 II.
Adriana ze srdce nenávidí základní školu. Nenávidí všechny ty namyšlené slečny od nich ze třídy a ty kluky, co se jí vysmívají, ať už maže tabuli nebo si opatrně sedá do poslední lavice – kdykoliv totiž může nasednout na mokrou houbu nebo napínaček či jinou vychytávku. Co dělá tak příšerně špatně, že ji tu nikdo nemá rád. Snažila se být kamarádka, ale nějak to nevyšlo.
17 I.
Adriana tiše seděla na rozpáleném betonovém moři, které se rozlévalo před celým domovem mládeže. Hořké slzy jí stékaly po tvářích. A to se říká sladkých 17.
„Adrianko, stůj.
Slz milion
Vlas něhou pokrytý
mi padá do tváře.
Tvou láskou zakrytý
zbavuje svět záře.
Obětem
Jak vlnící se had,
ztrácím svou duši –
čeká mne pád.
Snad objetí tuší.
Jiná
Slunce mi trhá vlasy,
když noční přichází sen.
Pominou Tvoje hlasy
i poslední můj sten.
Dřív
Kvítek tiše padá
na zem vyprahlou.
Stojím tu nahá,
snad před Tebou.
Přítel
Ptáš se, kdo jsem.
Kdo jsem a co tu chci.
Tak pojď sem
a poslouchej mé sny.
F
Když roztříští se srdce
na kousků milión,
nechci už nic přece –
jen slyšet zvon.
Poslední sníh
Jsi poslední sníh
zimy loňské.
Znáš můj smích
i povozy koňské.
Zmatení
Stráž přebírá noc,
jež září temně.
Bere mi mou moc,
ale velmi něžně.
M
Jsi tichým mořem
a já bárkou ztracenou.
Nežiju svým hořem.
Utíkám za Tebou.
Poslední H
Umírám Tobě
tiše v náručí.
Květiny v hrobě,
jimž nikdo neporučí.
Já, Ty a Ona
Tvé oči smutné
se na ni smáli.
Snad je nutné,
že jsme se nesnášeli.
Honzíkovi
Tvůj úsměv vryl se
té dívce do srdce.
Životem si ho nese
ač jedná prudce.
Hřích
Ona řekla ta dvě slova
a Ty jsi ji opustil.
Nelhala, jen pravdu řekla.
Snad jsi jí odpustil.
Ty a...
Jsi tak vzdálený,
a přesto stále se mnou.
Ještě nejsi odepsaný,
chci s Tebou projít i tmou.
Vzpomínka H
Je to už dávno,
co Tě znám
a stále chybí to málo
i mnoho nám.
Tvá
Chci být Tvým snem,
co mučí Tvou mysl
nocí temnou i dnem
a dráždí každý smysl.
Otázky
Ten pocit neznámý
tajně se do srdce vloudil.
Nepřeje si být poznaný.
To, aby lépe škodil.
Rybička
Rybičkou malou být,
to bych si přála.
Ve vodě plavat a žít,
na malém kamínku bych se hřála.
Sen o dokonalosti
Slunce mi svítí nad hlavou,
štěstím se usmívám tiše,
jak krásné je být tu s Tebou,
i když to zní jak klišé.
Mám ráda...
Mám ráda, když svítí slunko
a paprsek krásně hřeje,
jsem jak to nejmenší zrnko
a srdíčko hned pookřeje.
Jiskra v oku
Miluju tu jiskřičku,
co tiše pod obočím křičí,
vymýšlím slovní hříčku
a Tobě úsměv na tváři září.
Vrah
Krev stéká tiše na podlahu,
to někdo už nechce žít.
To Ty´s ji zabil, vrahu,
proč nemohla Tě mít.
Pro mé lepší já
Svítí ta očka veliká,
jsi jako děcko šťastná.
Směješ se, maličká,
a doufáš, že naděje není marná.
Duše
Tam, kdesi uvnitř
je mi, jako bych umřela.
Jsi stále vevnitř a já ti nechci zamávat.
Bolí mě u srdce
Anděl
Zjevil se přede mnou anděl
a rudé slzy mu odkapávaly
na černé roucho, co měl.
Tiše jsme stáli a na sebe se dívali.
Nenávidím...
Nenávidím tuhle noční hodinu,
když k spánku je daleko
a já mám v hlavě další kravinu.
Proč jsem takhle naměkko.