Písmák Anděl páně
Anděl páně
Vzdálenost délky dlaně
mlčky se ústa chvějí.
Anděla sochu páně,
Opilá slunečnice
Hlavu má skloněnou, pod tíhou vína,
a vítr láhev roztančil.
Točí se jako balerína,
hrdlo jí zlatí pyl.
Romance iluzorní
Romance iluzorní
Podivný chlad Ti tváře hladí,
a kabát tělu blíže spěje.
Milenců párek( jak jsou mladí ),
Rosa inkognita
Okvětní plátky horských růží,
opilý básník vstudni hodil hlubokou.
Nemaje pero, prstem, tuží,
svou touhu črtal divokou.
Katčiny slzy
Katčiny slzy
Dnes jsem Tě pochopil,
když láhvi urážel jsem hrdlo,
by touha nelačnila pro moje.
Partie šachu
Podivná partie šachu,
kde proti sobě stojí černé figury.
Na polích dřímá vrstva prachu
a zrezlá veřej zpívá píseň tortury.
...999...
. 999.
Tříští se čtvero nahých očí,
všpinavém střepu zrcadla.
Bolesti světa nezotročí,
Lampička z bazaru
Lampička zbazaru
Beze slov říkáš světu,
že zase ležím ve Tvém objetí.
Napíšu, škrtnu, slovo spletu,
Branka před školkou
Třpytivé střípky vzduchem letí,
stínajíc stébla jitrocele.
To bujné nožky malých dětí,
do kalužin se noří směle.
Herodova dcera
Pod srdcem život nosíš
a přeci jsi tak krutá,
když o jeho smrt prosíš,
ve sněhu, neobutá.
Podzimní romance
Podzimní romance
Za okny meluzína pěla,
Tvé srdce tlouklo strachem.
Blíž sobě lnula těla,
Pryskyřná medu vůně...
Pryskyřná medu vůně.
Kde nad říčkou se skála klene,
tam spatřiti lze z dáli strom.
Má tělo větrem pokroucené,
7617 dní
Na město šumný déšť se snáší,
vněmž zpité kroky utonou.
Poslední lampy jitro zháší,
pletouc si zídky soponou.
V záblescích pírek labutí
Ve vodu tepou víry něhy,
vážíc je stébly rákosu.
Splývajíc stůně břehy,
vpřekrásném lásky chaosu.
Padlí andělé
Přetěžká vrata,
skřípot rzivý.
Čekaje kata.
Neduživý.
Rozežrané pihy
Vichřice sten, jež bolestný je
dere se širým mořem
a mocná lodi šíje,
trpí teď jejím hořem.
IL MÁTER
Bodavé paprsky se vpíjí vnitro duše
a chtíč je silnější než zloba.
Čím víc, tím dál se drolí. Tuše,
že prach ten dýcháme teď oba.
Lesní svatokrádež
Kročeje shlasem myšlenek,
rozčeří lehce kalužinu,
as není vidět navenek,
jak těžkou nesou vinu.
Strážci jara
Dík bílým perům zkřišťálu,
znichž kapky třpytné kanou,
zeleným světlem z opálů,
pod skálou stráně vzplanou.
Per ardua ad astro
Ni Stalin nepomůže
když není chuti do díla
snad trny plané růže
nymfa mi vcestu hodila.
Anděl noci
Přišla jsi ke mně, když tišil se můj dech,
a nabídlas mi ruku svou.
Za polštář byl mi tehdy pouhý mech,
a vůní přikryt byl jsem jedlovou.
Krásná a krutá, přec......
Své tlapky rozedřela as,
na mnohé ze svých cest,
kožíšek postříbřil jí mráz,
by chránil světlo hvězd.
******
Snad vděčí za to hříchu,
jenž leží vstřepech skel,
že neoddá se tichu,
by sebe více chtěl.
Podzimní drahokamy
Kdos rozsel velké rubíny,
a vcestu trny dal,
a člověk vinný, nevinný,
tam krev svou proléval.
Snad jednou...
Obouvám své dětské lyže
a vyrážím ksevernímu pólu
tělo halí mlha
ale i tak o mne všichni ví
Carpe ho ras
Když duje vítr západní,
tu přichází náš čas,
paprsky slunce do dlaní,
tiše se vkradou zas.
Noční návštěvnice
Dlouho, předlouho, letěla jsi za svým světlem,
a to všechno jenom proto,
abys zjistila, že je to jen chladný přelud.
Dotýkáš se ho svým stříbrošedým tělem,
Písmáci dětem na Choustníku
Zdravím Všechny skvělé lidičky a obracím se na ně sprosbou o pomoc při jedné akci pro děti.
Bude vypadat jako dětský den stím rozdílem, že se bude konat
21. července
Rád bych ho udělal vpohádkovém duchu a proto Vás prosím, aby jste se pokud možno snažili vypadat jako pohádkové bytosti. Samozřejmě můžete být naprosto atypičtí.
Frašky
Každý den pozoruji frašky,
lidé je způsobují lidem,
vidím je každou hodinu,
po celý dlouhý týden.
O kocourkovi, myšce a houpacím křesle
V jednom malém údolí stál na kraji lesa starý a zchátralý dům. Zdálo se, že v něm nikdo nebydlí, ale nebyla to pravda, protože v něm žil kocour Martin a jeho kamarádka šedá myška Pizizubka.
Měly se tam krásně, protože ve sklepě jim po bývalých majitelích zůstalo spousta uzené šunky a klobás. Díky tomu se nemusely zabývat sháněním jídla a mohli si spravovat a uklízet svůj domeček.
Samotář
Sedím ve srubu a hledím do ohně. Malé mihotavé plamínky si tiše hrají, olizují dřevo a to krásně zpívá. Přihazuji další poleno, a vstříc mi letí roj rozzlobených jiskřiček.
Sedám si do houpacího křesla, rozžíhám svou starou petrolejku, a dlouhým pohledem pozoruji, jak se venku tiše snáší sníh.
Nesrovnatelno
Bojujem s bídou z pod peřin,
tam na nás nedoléhá,
a kdyby se přeci mihl její stín,
tak k nám se nedobelhá.
Táboráček
Milí Písmáčci,
jelikož se mi stýská po vaší společnosti, a můj momentální zdravotní stav zapovídá dlouhé cestování, chci Vás pozvat na malý srazík do jednoho husitského městěčka na jihu Čech. A to konkrétně do Tábora dne 7. dubna.
Sraz bych udělal ve dvě na nádraží, ale jestliže s tímto místem nesouhlasíte, tak mi to dejte najevo.
Sedmiletý
Byl ještě malý,
neznal krutou pravdu světa,
nejspíš byl pomalý,
a teď je po něm veta.
Otevření očí
Vy, jež zovete se rovnými,
pojďte mezi nás,
však jste-li lidmi dobrými,
to vzkáže teprv čas.
O ženách
Žena je jako žhavý uhlík. Příjemně hřejivá, ale dokáže i spálit.
Funda
Šedivák
Žije vedle vás,
a zbytky po vás dojídá,
má tisíce krás,
ale málo kdo jej uhlídá.
O Bručounovi
Na kraji lesa bydlel v jeskyni starý medvěd. Byl tuze lakomý a nikdy nikomu nic nepůjčil, natož aby někomu pomohl.
Jednou ráno, zrovna když sluníčko nádherně hřálo se vybatolil ze své jeskyně a sedl si na pařízek.
Za chvilku přijde zajíc a povídá mu:„medvěde, pojď mi prosím pomoct odnést domů dřevo na zimu.
Mlhovina
Potichu rozjímám nad dílky v Písmáčkovi, když mi náhle zastře zrak mlžný opar.
\Asi to bude tou únavou \, říkám si pro sebe a pevně rozhodnut dočíst alespoň poslední verš své oči ještě pevněji upírám k monitoru. Náhle však mé chřípí rozšíří nelibá vůně. Otáčím hlavu a shledávám, že mlhovina naplnila celí pokoj.
Je tu dost srandy?
Mám dojem, že v poslední době stále více ubývá lidí, kteří se snaží okolo sebe šířit radost.
Tato situace je patrná nejvíce na ulicích,kde se na sebe lidé mračí a častují se občas nevybíravými slovy.
Ovšem ani v poezii, kteroužto jedinou mohu snad posoudit, nespatřuji v poslední době příliš věcí obveselujících lidskou mysl.
Stále méně se objevují díla, která útočila na naše bránice svou jednoduchostí a neotřelým vtipem.
Ano nebo Ne?
Láska i hory přenáší, ale někdy sotva překoná malou louži.
Funda
Kousek z velkého světa poezie
Jsi střípek duše,
k ní samé promlouváš,
do ní se vracíš.
Řeka slov
Řeka slov
Okolo tečou proudy slov,
a slévají se v řeky,
já děravou mám starou loď,
Gillete
Gillete
Dva břity kosý tmavé houští,
zalité bílou pěnou,
co dřív byl les,
Přátelé
Přátelé za tebou stojí,
v dobrém nebo zlém,
oni tvou duši hojí,
a čistí každý šlem.
Zlatka
Když promlouvá rády se smějí děti,
zpívá, když koně sněhem letí,
šeptá, když děti usínají,
mlčí, když sny se jim zdají.
Hvězdný prach
Hvězdný prach
Nebe je jak modrý samet, pošitý zářivými perlami,
já jeho skvostu rád bych se prsty dotýkal.
Chtěl bych stírat z hvězd jejich zlatý pel,
Rusovláska
Rusovláska
Krásné vlasy splývající,
přes její tváře rudolící,
dychtící po pohlazení,
Dopis
Dopis
Jsi jenom kus papíru,
a malá bílá obálka,
ale začíná tebou jednání o míru,
Sen letního rána
Sen letního rána
Oči modré, třpytivé a zářící,
vlasy plavé, dlouhé, vonící,
ústa rudá, žhavá, žádoucí,
Bohyně
Bohyně
Když jsem Tě spatřil,
zalilo mě teplo,
a moji duši osvítilo světlo.
Usínání
Usínání
Tma rozprostřela své perutě
a v postelích nás ukolébává k spánku
a my ležíme nehnutě
Mučeni?
Mučeni.
Co dělá s muži ženská krása.
Mučí je a srdce drásá.
Nebýt však tohoto drásání,
Osamocené hledání
Osamocené hledání
Jsem osamocený a sám,
jen bloumám, přemýšlím a padám.
Hledám lásku, porozumění a cit,
Kocovina
Kocovina
Probral jsem se, ale co to je.
Hlava bolí, oči pálí,
všechno vidím nějak v dáli.
Věčný souboj
Věčný souboj
Na jedné straně měsíc bílý,
na straně druhé slunce rudé,
kdopak z vás po ránu,
Únava
Únava
Když člověk padá vysílením,
je zjevně unaven.
Když baterii dojde proud je unavena.
Ostych?
Ostych.
Ťapu po čekárně a hledám místo,
zdá se marně.
A tu náhle z čista jasna,
Prázdno
Prázdno
Koukám se do zdí či na lidi
a nevidím nic,
jako bych ztratil od srdce klíč.
Pochopení
Pochopení
Nejsem žádný bohém, či pohádkový rek,
jsem jen chudý básník,
co pravdu svou Vám řek.
Probuzení v lůnu přírody
Probuzení v lůnu přírody
Pod hlavou polštář z mechu,
přikrytý velkým kapradím,
probouzím se a tajím dechu,
Hrátky s můzou
Hrátky s múzou
Když Mě múza jemně hladí po čele,
tak, že se Mi na něm tvoří kapky rosy,
někdo šeptá tiše jako v kostele,
Důchodci
Důchodci
Každé ráno vidím nemohoucí důchodce,
jak těžce šlapou do práce.
Ti znavení staříci,