Nerozumím
Tady a teď
přemýšlím
o nepochopitelných verších
a říkám si
Vlk a elf; přátelství v osamění 1
Vlk a elf – přátelství v osamění
Ranní paprsky slunce mě slastně laskaly po celém těle. Cítila jsem ten báječný pocit tepla prvních hřejivých doteků jara. Po dlouhém období chladu, osamění, smutku, to byl úžasný dotek. Cítila jsem, jak mne rozehříval až do hloubi kostí.
Instinktivní úlek
Instinktivní úlek
(18. 2. 2011)
Je to dávno,
nebo je to dnes.
Kýmkoliv
KÝMKOLIV
Když zavřu oči, svět se roztočí, a já mohu být, kým vlastně chci.
Je to sic na krátko, nepotřebuji zrcátko, abych věděla, že jsem to stále já.
Zrada, smrt a nic víc
. Ještě stále cítíš teplo. Slabé, ale přece jen. Ruce i nohy už ti pomalu chladnou a ztratil jsi vnich veškerý cit.
A co tak pochvalu?
říkám si a čekám na uznání. A zatím jsem to, co jsem. Zrnko prachu, na cestě plné písku.
Táže se malá duše
Proč soudíš mne ty. Jenž sám se soudu vyhýbáš. Proč-li si myslíš, že na to právo máš. Jsi špatným pánem, když dopouštíš, aby řekl Amen, kdo je ti na obtíž.
Výkřik války
Na krajinu se snáší noc, bortí se opevnění,
plamenů horká moc, zachvátí obležení,
teplá krev chladne tu, na zemi těla leží,
po tvářích stékají slzy, šílenství nezná mezí.
Vlčí slza - I. Probuzení - část 2
Jemný vánek, který si pohrával s mechem, trávou, i listy okolních stromů, mě něžně vískal ve vlasech. Cítila jsem jej po celém těle. Znovu jsem otevřela oči, protože jsem je předtím zavřela, jak jsem se usilovně snažila vrátit se do reality. Ach ne, pořád jsem v tom divném snu.
Vlčí slza - I. Probuzení
I.
Ležela jsem na břehu řeky a nechala se laskat ranními paprsky slunce. Oči jsem měla zavřené a vychutnávala si ten příjemný pocit. Nedaleko mě se ozvaly lidské hlasy.
AWWT - III. Polní nemocnice
III.
Polní nemocnice
Netrvalo to dlouho a John se ujal vedení. Muži z polního nemocničního tábora se podrobili. Někteří jen částečně.
AWWT - I. Říci sbohem
I.
Říci: „Sbohem. “
K průjezdu v opevnění z dřevěných kůlů se přihnal jezdec. Kůň byl vyzáblý a plný šrámů a starých i nových jizev.
AWWT - II. Na cestě
II.
Na cestě
Za opevněním se skupinka zastavila a všichni do jednoho se ohlédli po místě, kde trávili posledních pár týdnů svého života v útrapách. Přesto to až do této chvíle bylo místo, kde se přeci jen cítili nejbezpečněji.
Jediná mladá dívka skupiny se jmenovala Nicol.
Ticho - 7
( den osmý )
Spánek minulého dne mi výrazně prospěl. Cítila jsem, že horečka už se nevrátí. Akorát jsem byla stále zesláblá, ale taky jsem měla chuť žít. Co mi tenhle svět přichystá dále.
KDE JE NÁŠ RÁJ
U okna stál, snil,
kde asi je. Vždyť tu byl.
Svět plný lásky, štěstí, míru,
zanechal po sobě černou díru.
Ticho - 4
( den čtvrtý )
Bylo chladno, vítr profukoval skrze vyschlé kořeny převráceného stromu. Vzbudila jsem se ztuhlá, obloha mě přivítala zamračenou šedivou tváří. Všechno napovídalo tomu, že i den zapláče nad mým údělem. Nemělo smysl jít dál.
Ticho - 5
( den pátý )
Bylo mi hůř než včera. Bolely mě rány, měla jsem hlad, a ještě jsem dýchala horký vzduch. Alespoň mi to tak připadalo. Třásla jsem se po těle a horký dech mi dělal těžkosti.
Ticho - 6
( den šestý )
Probrala jsem se do dalšího dne. Když jsem otevřela oči, zrak mi padl na elfa, který byl ke mně otočený zády a něco dělal na dřevěném stolíku. Pak když se otočil a uviděl, že jsem se už probudila, usmál se a po chvilce pokračování včinnosti kterou dělal, mi podal něco, co připomínalo bílou placku namazanou také něčím bílým.
Šumění bylo pryč, a občas když jsem se ani nijak nesoustředila, zaslechla jsem jako by odněkud zdálky zvuky.
Ticho - 1
( den první )
Ticho. Absolutní nicota. Tma, světlo, hluk i ticho, všechno bylo uzavřené vjedné prázdné a plné, nicotě. Ani nevím jak dlouho to všechno trvalo.
Ticho - 2
( den druhý )
Teplo, něco mě hřálo do zad. Probudila jsem se do nového dne. Pociťovala jsem novou bolest, tou byl rostoucí hlad. Pokusila jsem se posadit.
Ticho - 3
( den třetí )
Zase svítilo slunce, když jsem se probudila. Moje zvědavost stále rostla a čím dál tím víc jsem chtěla vědět kde to jsem. Byla tady opravdu jenom pustina. Věděla jsem, že tu nejsem jenom já.
Při soumraku
Když na krajinu padne soumrak,
pouliční lampy se rozsvěcují.
Mě zachce se jít toulat,
na louku, nebo jen tak po okolí.
NA LYŽÁKU 1999
Snížek padá my jdeme ven,na sjezdovce budem přes den.
Budeme tam lyžovatia mnozí z nás zas padati.
Naučíme se otáčeti,abychom uměli zatáčeti.
Doleva pak doprava,furt to nejde, to je otrava.
Zdání (10.5.2002)
Zdál se mi sen, který se zdál, že se nezdá. Každému se jednou zdál takový sen, který se zdál, že se nezdá. Dokonce se mi i zdál sen, který se zdál, že se zdá. Každému se také zdál sen, který se zdál, že se zdá.