Písmák O tom, jak začaly vany chodit do školy
To vám byl jednou jeden František a ten se hrozně rád koupal. Málo platné byly výzvy jeho maminky, která mu vždycky říkala :\"Františku, nejdřív musíš vylézt z vany, osušit se a potom teprve můžeš vytáhnout špunt. Jinak by tě totiž vana mohla vcucnout a chodila by místo tebe do školy. \"Jenomže - František byl rošťák, vždycky si napustil plnou vanu vody, hrál si se svými parníčky a pak i s velkou zelenou rybou, načež se vykoupal, vytáhnul špunt, nechal vodu vypustit a až nakonec vylezl.
Akvarijní rybičky
Mám přítele, kterého nedávno navštívil jety. Klidně prošel plotem, zatahal ho za vousy a příšerně se mu zasmál přímo do očí. "Moc se mi líbíš, máš tu pěkně teploučko a asi tady budu bydlet," vyhrkl ze sebe náhle. Prostě termosexuál.
Gepardi
Ještě donedávna platilo, že okolí Brněnské přehrady bylo místem klidu a odpočinku pro lidi i jejich čtyřnohé miláčky. Několik týdnů zpátky ale vlčák sežral roztomilého jezevčíka, a když jeho majitel (můžeme mu říkat třeba Karel) přišel domů a v psychickém rozrušení spořádal dvojnásobnou porci guláše, usmyslel si, že si pořídí nového psa a na jeho obranu geparda. Tak se taky stalo a Karel nyní mohl bez obav vychutnávat odpolední procházky. Jenže gepardi, jak obecně známo, jsou zvířata konfliktní a náladová - netrvalo dlouho a náš gepard rozsápal zle vyhlížejícího psa i jeho pána.
Vlaková
Cestování ve vlaku se pro mě pomalu stává noční můrou - mám neustále pocit, že mě někdo sleduje - pán se skřipcem i tlustá paní, co má zlobivou husu v košíku. Člověk se v takové společnosti bojí i poškrábat, a co je horší, když se podívám na proradné spolucestující, dělají, že mě nevidí - náhle se začtou do časopisu nebo se dlouze zadívají z okna. Zatím mě to neznepokojuje a sám pro sebe si říkám :"Však počkejte, v tunelu se vám pomstím . " A taky že jo - pánovi jsem vzal svačinu, paní polechtal na noze a husu kousnul do krku.
Petra a Láďa
Petra a Láďa žili víceméně šťastně na závětrné straně malé vesničky a pěstovali slaměnky. Jenže jednoho dne je Endy, ta chlupatá bestie, všechny vyhrabala. Láďa s Petrou se potom dlouho přeli a nevěděli, jestli místo slaměnek zasadit rajčata nebo papriky, ale nakonec se rozhodli pro docela malý cypřišek - a taky bylo dobře.
(Je ovšem důležité poznamenat, že Láďu si v tomto případě představuju jako vysokého svalnatého muže, který se většinu času prohlíží v zrcadle a maže se všelijakými olejíčky.
Parková & Biochemická
Parková
Už několik hodin sleduji ze svého důmyslného úkrytu ve křoví hrající si děti. Ano, můžete mi namítnout, že svůj volný čas mám využívat efektivněji - že můžu pomáhat stařenkám s nákupem, okopávat ředkvičky, uvažovat o duši nebo vytvářet elixír věčného mládí. Uznávám.
Ale přesto už několik hodin pozoruji hrající si děti a nevím, jak se zbavit tohoto hrozného zlozvyku.
Levicová
Za devatero horami a devatero luhy, tam, kde lišky dávají dobrou noc, tam, kam zabloudivší houbaři zavítají málokdy, tak přesně na tom místě milé děti a možná ještě o kousek dál, žil ve své rozkošné zemljance věčně zachmuřený kyjevský rodák Dmitrij Ivanovič Popelnikov.
Carpe diem pro něj byla naprosto cizí slova - svůj den rozděloval mezi spánek a láhve Bráníku; když už byl nějakými nevysvětlitelnými příčinami donucen pracovat, činil tak nerad.
Už si myslel, že jeho do značné míry stereotypní život nemůže nic změnit, ale změna, jak už to v pohádkách bývá, přišla nečekaně a naráz. Při listování denními periodiky totiž objevil inzerát : "Přijmu kouzelníka, Sněhurka" a okamžitě vycítil obrovskou příležitost.
Cestovní
Značně unaven včerejší nocí nastupuji do tramvaje. Při cestě do školy v ní nebývá příliš mnoho lidí, o to jsou však ranní cestující podivnější. S úsměvem sleduji o sklo narážející hlavu opilého postaršího pána, údery jeho hlavy jsou stále silnější, až sklo podlehlo a s řinčením se vysypalo na silnici.
Dnes je ale obzvláště silný vítr, a tak prázdným oknem létá listí, později vítr zesiluje a odnáší s sebou stále těžší a těžší předměty; před chvílí mi kolem hlavy proletěl jezevčík následován nákupní taškou.
Tramvajová
Nevím, jestli je to moje zvláštní úchylka, nedostatek kvalitních nápadů, deprese nebo jen překrvený mozek, ale v poslední době zažívám většinu svých příhod v tramvaji.
Jako třeba nedávno - nastoupím na konečné, pomalu se porozhlédnu po poloprázdné tramvaji, když na první zastávce nastoupí spousta cestujících s obrovskými nákupními taškami. Zpočátku si mě vůbec nevšímají, ale potom do mě několik z nich začne strkat, mlátit mě deštníkem po hlavě, až se celé jejich představení změní ve zběsilé nadávky.
Nezlobím se na ně, mám je rád a občas se na ně i přívětivě usměji, protože já jedu bez nákupní tašky a nemám tudíž nic důležitého na práci, zatímco na ně čekají vznešené úkoly.
Rudoarmějec
Rudoarmějec
Fraška o dvou dějstvích s rybníkem, stromem a skupinkou chlubivých básnících cestovatelů.
Postavy : Markéta
Vladimír
Vozovna
1.
X : Proč nastupuješ do tramvaje č. N, když, jak je na ní napsáno, nejede svou obvyklou trasou, ale do vozovny v Z .
Y : Protože hodlám jet jenom n zastávek, které tramvaj projíždí, jak víš, vždycky - ať už v případě, že jede do vozovny v Z, nebo v případě, že tam nejede.
Gigi - telenovela
Díly 1-30 : Na rozlehlé argentinské pampě trpí překrásná Gigi nevyléčitelnou chorobou. Lékaři si s její nemocí nevědí rady. Přijíždí k ní proto mladý a krásný Miguel a pokouší se ji léčit svým nádherným zpěvem.
Koukej vstávat lásko má
Poprava se nekoná
Otevři svá očka hned
Vskutku zajímavé a netradiční řešení
Elektrárna v Temelíně nakonec nebude jaderná . Nějaká moudrá úřednická hlava totiž navrhla, aby se v Temelíně využívala živočišná energie. Ekologové tento plán přijali s nadšením.
Neříká se mi to lehce, ale odnesli to parejnoci električtí.
O ošklivosti básnického díla
Příliš píle škodí
Říkám to nerad, ale opět bude tento příběh o Klárce Vitáskové. Tuto na první pohled jistě inteligentní ženu, odtud právě okřídlené "zdání klame," učil kdysi velmi odporný fyzikář, který po ní, jako i po všech ostatních vyžadoval více látky, než chtěly osnovy.
Tak jednoho dne při výkladu Ampérova pravidla pravé ruky zadal tento nerudný člověk studentům nelehký domácí úkol. Měli totiž pod vyřešené příklady z domácí úlohy napsat vlastní báseň.
Děkuji Nikolaji Vasiljeviči a Daniile Ivanoviči
Mám strach z čertů. Vždycky jsem měl, ale poslední dobou se na mě čerti nějak lepí. Byl jsem z toho nešťastný - aby taky ne, jen si to představte, tolik špinavých satanášů s ocasem přímo za zády.
Tak mi řezník Patočka poradil, abych si do jedné kapsy dal kostel a do druhé faráře.
O ošklivosti filosofického díla
Vliv Voltairea a Kanta na psychiku člověka
Ladislav Majer byl velmi zvláštní člověk. Všechen čas věnoval ten snílek úvahám o lidském osudu, studiu Voltaireových a Kantových spisů a pozorováním neobvyklého pohledu z jeho okna. Čím byl ten pohled tak zajímavý .
Komínem, přesněji řečeno továrním komínem, který se majestátně tyčil někde u horizontu; on obdivoval jeho výdrž, jeho odhodlanost odolávat klimatickým vlivům a dál pozoroval malý obláček kouře, který, ať v létě nebo v zimě, stále nějakým způsobem měnil nádherný obraz viditelný pouze z jeho okna.
Hvozdec - tam, kde se čas zastavil
Každý rok se v našem okrese rozhodovalo o nejkrásnější vesnici. Vždy sem přijela komise a svými "ctihodnými" rypáky si prohlížela oprýskané omítky, nenatřené ploty, nezametené náměstí a hospodu plnou švábů.
Cenu naše vesnice dostala poprvé v roce 1950. Tehdy jsem jako šestiletý nechápal.
Proti všemu, proti všem
Už nevím a ani si zřejmě nevzpomenu, jak k tomu došlo, že se IV. B rozhodla jít podpořit demonstraci proti používání papírových pytlíků na mouku. Celá tato třída se sešla v Bílovicích před mlýnem pana Košábka, kde na ni již čekal velmi početný dav lidí z Brna a blízkého okolí.
Možná by se slušelo říci něco o naší třídě.
Ani si nedokážete představit, jak je pro autora hrozné, když je kritizován hrdiny svých vlastních povídek
Jak to vlastně všechno začalo . To jsem si takhle jedno sychravé únorové odpoledne sedl za psací stůl, protože jsem měl v úmyslu napsat krátkou povídku. Kvůli neschopnosti něco rychle vymyslet jsem u sebe začal pociťovat první příznaky deprese, navíc jsem byl trochu unavený přemýšlením nad formou a obsahem svého budoucího dílka, tedy nad věcmi, které by vás jako čtenáře mohly celkem zajímat.
Párkrát jsem nervózně obešel svůj skromně zařízený pokoj a začal jsem psát.
Přežijí holiči rok 3000 ?
Ten večer zavřel Jan Savický svůj krám jako obvykle v šest hodin a přemýšlel, jestli není na čase změnit vývěsní štít, na kterém stál ozdobný nápis : JAN SAVICKÝ - HOLIČ.
Poslední roky do jeho krámku nezavítalo ani zdaleka tolik lidí jako za časů jeho děda nebo praděda - nemyslete si, člověk se hodně změnil. Čelní a temenní kost již dávno nezdobí více či méně husté vlasy, zkrátka člověčí lebka osiřela. Je holá, jen sem tam nějaký chlup.
Dva psi, havran a slepice
Za krásného slunečného dne zastavil havran Bonifác slůvkem prrr pár volů. Sestoupil z kozlíku, důstojně si upravil frak a šel otevřít dveře kočáru řka : " Prosím pánové. "
Je nutné poznamenat, že si zvířátka neznající řeči havraní myslela, že se jedná jen o obyčejné krá, krá. Ovšem nebylo tomu tak.
Proč se paní Novotná starala o starou zbraň
Jednou se stalo, že starý pan Kučera, známý pacifista a klidný člověk, koupil zbraň, aby s ní mohl střílet na neposedné špačky, kteří rádi ožírali plody staré višně, hojně využívané rodinou Kučerových k výrobě vynikající marmelády.
Tak každý rok v době sklizně zbraň vyčistil, aby mohl hlukem výstřelů odhánět dotírající špačky.
Jakmile špačci pochopili, že na zahradě rodiny Kučerů nejsou vítáni, pan Kučera zbraň naposledy vyčistil, uložil ji do pouzdra a schoval kamsi na půdu domu.
Od té doby mohli s radostí vařit višňovou marmeládu a nechat se opájet chutí a vůní tohoto výjimečného produktu.