Písmák ČERNÉ SVĚDOMÍ
ČERNÉ SVĚDOMÍ
Mraky putující noční oblohou překryly Měsíc v úplňku. Otevřeným oknem vanul příjemný vlahý vzduch mísící se s kouřem dohořívající cigarety. Ticho klidné noci rušilo pouze občasné zacinkání tramvaje projíždějící pod okny pokoje, ve kterém pochrupoval klidným spánkem muž. Občas cosi zabrblal, pohnul hlavou, cukl ramenem, ale jinak se nic nedělo, až do chvíle, kdy se pokojem prohnal závan větru a ve skulinách dveří zasténala Meluzína.
KDO JSI
Kdo jsi
Stále se mi vracely stejně děsivé sny. Je tma a odněkud se vracím autem. Je pozdě večer nebo spíš brzké ráno. Hustě prší, stěrače nestíhají kmitat po předním skle, příval deště s větrem se hrne všude kolem mě.
DVOJÍ KREV 17.kapitola
17. kapitola
Slunce stoupalo až příliš rychle vzhůru. Čas se krátil. Lord Rodrigo se svou početnou družinou tiše procházel lesem.
DVOJÍ KREV 16. kapitola
16. kapitola
V tichu lesa bylo slyšet praskání hořícího dřeva, šepot mihotajícího plamene a ševelení stromů plačících horkem žhnoucím z útrob rozpáleného popela. Stařena vsunula prsty do koženého váčku a vhodila do plamenů hrst rozdrcených kořínků Magické pýchy, horské byliny rostoucí na kamenech skalních převisů. Plamen zmodral, zasyčel a vzplanul vysoko nad jeji hlavu.
DVOJÍ KREV 15.kapitola
15. kapitola
Anna zvedla okov plný vody a naklonila jej ke džberu. Opatrně přelila ledovou vodu. Zkřehlými prstíky uchopila nádobu za konopné lano uvázané na dvou protějších koncích džberu a s námahou jej nesla do krčmy.
DVOJÍ KREV 14. kapitola
14. kapitola
Rodrigo kmital zavřenými víčky. Děsily ho noční přízraky přicházející z hlubin země. Kvílení, vytí, troubení mufloního rohu.
DVOJÍ KREV 13.kapitola
13. kapitola
Janisch měl neklidné spaní. Děsil ho temný les, trnité keře, vlčí vytí. Po stezce jelo několik koní s jezdci.
DVOJÍ KREV 12.kapitola
12. kapitola
V ERBU KOHOUTA
Na strážné věži se měnily hlídky. Železné koše žhnuly širokým plamenem, olizovaly vhozená polena a svým žárem dodávaly mužům životodárné teplo. Stráž na ochozu Havraní tvrze bedlivě sledovala prostor za hradbami.
DVOJÍ KREV 11.kapitola
11. kapitola
Worhan seděl na vyvráceném kmeni starého smrku. Jeho myšlěnky plynuly zpět ke dni, kdy poprvé uviděl Miranu. Její hnědé oči, vyděšený obličej, malou bradu.
DVOJÍ KREV 10.kapitola
10. kapitola
Na ochozech kamenné zdi světelkovaly louče. Vítr si s nimi pohrával. Svítalo, Slunce líně vystupovalo nad obzor, aby přivítalo další mrazivý den.
DVOJÍ KREV 9.kapitola
9. kapitola
John z Kentu
,,Sire. " oslovil důstojníka královského vojska mladý panoš. Muž seděl za stolem, držel husí brk a cosi zapisoval na listinu.
DVOJÍ KREV 8.kapitola
8. kapitola
William procitl z děsivé noční můry. Bodná rána se rychle hojila. Díky bylinné masti a stařeně, kterou považoval za čarodějnici, nabral dost sil na to, aby mohl konečně vstát z lůžka a dojít ke stolu.
DVOJÍ KREV 7.kapitola
7. kapitola
Zavrzaly dveře. Do místnosti vstoupila prošedivělá žena. Šaty měla potrhané, potřísněné starými skvrnami, ale vrásčitý obličej a upřímné tmavé oči dodávaly její osobě krásu.
DVOJÍ KREV 6.kapitola
6. kapitola
Viděla vlka ladně se pohybujícího po sněhu. Své tlapy rytmicky bořil do závějí. Náhle se zastavil a otočil k ní hlavu.
DVOJÍ KREV 5.kapitola
5. kapitola
Ranní světlo probliklo místností. Venku řádila chumelenice. Zima se hlásila příliš brzy na to, aby se lidé mohli řádně připravit na dlouhé mrazivé období.
DVOJÍ KREV 4.kapitola
4. kapitola
Škvírou mezi dveřmi zakvílela meluzína. Venku se zvedl vítr s první letošní sněhovou vichřicí. Okenice se zachvěly pod tlakem větrné smrště.
DVOJÍ KREV 3.kapitola
3. kapitola
,,Kdo jsi. " odhodlala se promluvit.
,,Na tom nezáleží.
DVOJÍ KREV 2. kapitola
2. kapitola
Vlk vzdorovitě cukl hlavou. S černotou v očích sledoval svou kořist. Cítil její strach, který mu dodával odvahu vzdorovat slovům ochranné formule ševelících jako vánek do jeho nastražených uší.
DVOJÍ KREV 1.kapitola
DVOJÍ KREV
Prolog
O Vlčím rodě se odjakživa šířily všelijaké hrůzostrašné zvěsti. Lidé tohoto druhu byli prý divocí, primitivní, krvežíznivý nestvůry dychtící po kořisti. Nalezené znetvořené lidské ostatky byly dostačujícími důkazy pro jejich obvinění. Církevní hodnostáři v čele s papežem se horlivě snažili pomocí inkvizice vyplenit tento rod až do posledního lidského stvoření.