Písmák VANITAS
V mlhách se nosí šeď
hymna - zvuk prasklé struny
krysy z ní pletou svatozář
den a noc jsou jen slova
***
Den se schoulil
na západě
a elektrické lampy
bzučící majáky světla
Žiletky
-Hlavně nezůstat stát
být statický se nevyplácí
Červená
nejkrásnější je
SELF TEST
Najdi Hvězdné dítě
za úplňkové noci
pláče někde v polích
a ptáci strachy mlčí
Nalezený svět
Někde vdžungli
pod ochranou smyčky času
ukryté vnazlátlých kmenech
stromových starců…
Díky Bláznivýmu dni (on the road :) )
Dík bláznivýmu dni
a všem jeho aktérům
veliké labuti co ráno stála na křižovatce
u tržnice a brzdila provoz
Re Flexe
Nevím proč bych ti měl
malovat na rty výjevy z bible
netuším proč před hřbitovem
visím k nebi za tvou ruku
Za obzorem
Na moři na voru sedí žena
čas nahlodal loď dál nemohla plout
stařecké oči jak přišité kobzoru
těžko říct co chtějí zahlédnout
Jak to bude...
Až si pustím plyn anebo žilou
bude to vzimě navečír
naposled pomyslím na milou milou
chvíli sám nad sebou zabrečím
Óda na Mloka Skvrnitého
Batolí se stinným mechem
nezlořečí bytí bídu
bohorovný obraz klidu
stoicky vždy šetří dechem
Mlékem & růží
Chci ti jen říct že…
Už zase kvetou magnólie
tou prchavou krásou tří dnů
tří asijských nocí jarního parku
Fragment předloňského léta
Loukou toulán jsem byl
a laní -tou touhy jitřenkou
byl jsem veden stvolů plání
jak naposledy dlaní tvou
Óda na Vzpomínku
Vlnko má mámivá
loďko snivá
tisící fasetek zlatavý
odražen křivkami Vltavy
Sen 2.2.2004
průsvitná jsi průsvitná hladká
rozlitá po louce
pod tmou a tíhou letní noci
( říkalas že krásné = těžké)
Pffffff
Tik-
tiktak tiktak tiktak tiktak tiktak
Viděl jsem tragédie svých přátel
„nejlepších“ jak by řekl někdo „hlav své generace“
Zelená zpráva na zdi
Má á zlá má á nehodná
problém mi nedělá kličkovat
tvým očím a tělu
& hlasu včelí královny
Kdo na moje...?
Jsem člověk pán muž kámen po proud hnán se nikdy nezastaví už moucha vlahvi marně hledá hrdlo poezie jsou nárazy mých zlámaných křídel o sklo myšlenek náramných prokletý syn zočí mi nemá co téct srdce mi vzali hodili do řeky jsem zklamaný milenec bolí jako poprvé poprvé krve koš hrudní plný jsem jablko napůl uzrálé kdo ví červ nebo dokonalost snad boží dítě piják tmy rozžhavené jádro slunce na odhalenou kost života se kterým hra je zoufale snadná dost krví se zalykám nemoc nezvrátím paradox vědění snad se sám utratím půlnoční šílení jsem také já a pak pocit viny že není se mnou tamten někdo jiný jako list papíru plovoucí po vodě dno i nebe na dosah když chybí čas zatratím co koho proč nemít ztoho radost je hloupé houpe se na vlnkách jako smrt na zrncích písku je můj život krásný a vůní listů nekonečna nos však věčně rýmou zdeptaný proto o sto šest smrkám i jaro je koncem i když novým něčeho potom můžu očekávat ránu ideí nebo kosou nebo čím se to probouzím do prožitků okolí lidí přírody měst nenechat se vést když bolí na prsou smích už není úlevou kdo jsem na hraně tikající občan prodaný na dluh zboží maso člověk existence vylučující sebe samu pro pár vzpomínek nemusím světa kraj jako můry o mou hořící hlavu roztopenou světlem co jsem já a sám se bojím hrdostí přeplněn lepící vírou ksmíchu hyenám co samy jenom zbytky stráví moje srdce polykají vodní hyeny lesklé vkalu řeky zdraví nejmilovanější salegoríí a poentou na konci jakou má každý vodní tok kdo jsem kdo jsem abych byl tak krátce živ.
Bezvětří
Kde je stříbrný vítr
když zlomený strom ztich .
kdo stříbra křídla skřípl,
že nezpívá mi ve větvích .
Podzim 03-11.11.-00:3
Blouzním plynu mlhou dlouhou
když v půlnoc plovou po bělmech
co mlha s touhou zmohou.
já pouhou chvíli tajit dech
Mé Srdce- název prudce komerční
A náhle je tu povodeň
dere se to ze mně
horem dolem
láska se smrtí hrají pexeso
Mozkové vlnění
JÁ VMěsíci čtu verše
O řekách co vyschly
Jejich koryta žalobně mlčí
Jako Tvé oči
Pírko A Lízátko
Bylo jednou jedno pírko a bydlelo vholubím křídle. Holub bydlel sám vokapu starého domu a jen spal, pil a jedl drobečky před obchodem pět pater pod jeho hnízdem. Pírko vedlo na jeho křídle spokojený život. Vidělo vše co se mihlo dole na špinavé ulici ve špinavém světě, ve dne oblohu se sluncem a mraky a vnoci hvězdy tančící směsícem.
Armageddon
Světem zmítá vlhký vichr
Přetváří a pitvoří vše
pod svou oponou
domy se groteskně šklebí-
Paže&jdina
Nejdřív jsem si myslel, že mám jen předrážděnou představivost. Od malička jsem totiž při procházkách po městě hrával hry pro její zbystření. Chodil jsem zastrčenými uličkami a nechával mozek, ať si všední zrakový vjem pod mou lehkou kontrolou dokresluje mýtikou historického města. Zpoza rohů vykukovaly ponuré postavy, přes vozovku každou chvíli protančila etérická vílka či produsal oddíl vojáků ještě ze švédsko-rakouských válek; měšťané, kurtizány, lapkové, pocestní i řemeslníci přede mnou defilovali vcelých houfech.
VÁGUS &neb co si asi myslí o vás?
A co si asi myslí o vás.
No jen se podívejte na insidera
co vypadá jak ranní srajda
a voní stejně nevábně
Sedmeru bo-lístků okvětních
Jsem věřící- ale na duchy nevěřím.
tak milá prosím nechoď ke dveřím
mých očí co jsou tobě jako oči tvé
pro mne navždy spánkem zavřené
PopSpad
Láska mezi kelímky od coca-coly
A mastným fast food odpadem
Že nejsem Warhole to mě bolí
Válím se stebou, sBohem Spop-art pokladem
NEJSEM GINSBERG
NEJSEM GINSBERG
Po tomhle dni zbude ve mně jenom díra
je to propast jeskyně a sídlo netopýra
a netopýr to jsem já sám
Boží automat Svět
Chtěl bych vám říct něco o světě já si myslím že je to dost zapeklitá věc spousta lidí kteří se snaží vidět do ostatních a naopak nevím jestli tohle přesně měl stvořitel na mysli když řekl tak děcka jíte jabka tak hajdy do světa stejně vám tam bude celkem fajn každopádně je pěkný svinstvo se tady vtom okolo vyznat ať už si vezmu na pomoc nějakýho dávno mrtvýho filosofa nebo třeba nejlepší kamarádku ale původně jsem chtěl něco jinýho jo už to mám bůh jak ten do toho všeho zapadá kromě těch desek a synů a duchů nevím jestli se teda kněmu mám modlit a věřit vto že mi pomůže což se mi už jednou stalo a bylo to neuvěřitelně krásný a barevný a láskovitý ale znáte člověka že jakmile se něco takovýho stane tak si to hned začne vysvětlovat nějakýma halucinacema a autosugescí a tak anebo jestli se mám jenom hezky a ukázneně milovat a množit pokudmožno podle desatera a čekat na poslední soud atakdále nebo co to byste mi mohli kleknout na plíce a stejně bych nic nevymyslel do háje je to stěma bohama těžký dyž nejsou většinou vidět a tak asi bych se mněl stavit za nějakou známou vždycky dyž píšu takovýhle kydy tak nutně potřebuju jenže to bych teda vlastně taky nemněl co bože myslim jako že kvůli tomu se snažím být teď takovej slušňák a vůbec co je tomu bohovi do toho jestli se ktomu slušňáctví nutím nebojestli to je spontání nebo ne
NEBO NE
Zaklínadlo
Svou můzu posílám do horoucích pekel
by plamenem se zakalila
a pošpiněna- čistší byla
tu sPoem šeptám: Mene tekel.
Tro-sečník
Visím přes palubu lavičky-loďky na hladině stříbrošedého náměstí
sútesy domů vraky kašen a sirénami reklamních poutačů
přes arkýře zhroucených víček rozmoklých
na hemžení barevných mravenečků shlížím
Rybolov 01
Ryba měla starosti. Už od včerejšího dne neměla vústech a navíc ji, když zkoušela najít ve větší hloubce něco ksnědku, ošklivě vylekal veliký okoun. Ještě teď si střesem vzpomíná na ten ohnivý hřbet a planoucí oči. Brrr,pomyslela si, tak tak že jsem vyvázla sživotem, stačilo vteřinku zaváhat a…
Jenže teď rybu tíží větší problém.
Úterek jak vyšitej
Vezměte jedno z těch typických úterních rán, která když zahlédnete z postele, máte chuť v ní zůstat až do smrti. Což vzhledem k tomu jak se cítíte nemusí trvat zas tak dlouho. Přidejte k němu tři a půl hodiny vynuceného spánku za celou noc a ozdobte parádní noční můrou. Protřepejte.
Legenda o nejtěžší vině
Plakala. Průzračné slzy váhavě opouštěly řasy, aby se potom různými směry rozkutálely jako o závod po křivkách křečovitě stažených tváří. Některé stékaly podél nosu a potom se na rtech mísily spramínkem krve, který je vedl s sebou na bradu. Zde se naposled všechny sešly a ukázněně čekaly až se budou moci oddělit a vydat se na dlouhou cestu vzduchem.
Duben
(most, jaro a tak. Z leva jde On z prava Ona, Pohledy jiskří zhruba uprostřed )
On: :) (Nádech he všemu odhodlaného)
Ona: Miluju tě.
On: Já tebe už dávno, celou dobu co tě tady potkávám ti chci říct-
Štíhlenci
Mé tělo vždycky ocení
když z tebe zoubky vycení
ta kočka hodná krocení
Vždyť proti tuků srocení
Kakophon®(ie)
Předehra (skorofuturistická):
Brnk a brnK + 3×(brnkbrnk, brNK brNK BRNK; brnk)
/melodie unášející duši i srdce kupodivu stejným směrem/
+1:4roku variací na: brnk; brnkKBrNK BRNKBrnK brnk2
Noc-ležnice padá do nebe
Asi se utopíš v modři tak překrásného klamu
Jaký nám zaranžují ozón se Sluncem
Zoufale visíš va věžích chrámů
Křečovitě zarýváš prsty do kříže na kopuli
Zpožděná Sedmikrásce
Roztomilá jsi když coby děťátko před spaním
Ptáš se znova Jak moc mě máš rád.
A já roztáhnu ruce jak nejvíc umím
Až mi praskne v lokti a ty se zasměješ
Denní můra
Rudým nebem nočním povznesen
otočen zády k hořícím lánům
vdechoval jsem popel klasů
co zrály všem a shořely
Deus & Ex machina
Jednou pod barokním kostelem Pánu Bohu do oken
vykřičel jsem ukrutnou radost
potkal Madonu rouhavou a zpustlou
radost se soucitně snesla od nebe
Redeprese
Když spatra chrlím slova
coby stoka města svýho mozku
pro pobavení stejně postiženejch
(litujte mě)
Rouhám se svícím
Jsem svíce
Chci plamen. Chci hořet, hřát a pálit.
Chci svítit a oslňovat,
Děsit, taky naplňovat,
Dveře Svět
Kdo ho sem zval.
což není toho dost.
teď barev plný sál
ten pokrytosti bál
LÁSKA KE TMĚ, POTMĚ
Lízátko, jsi tma - a vlna.
Lízátko, jsi svých – i cizích tvarů plná.
Lízátko, ty ženo veřejná.
Lízátko, má touho zatměná.
Skrze zrcadlo
rozbijem led, krustu vrstvu, povrch, zrcadlo otevřem říši za ním za ledem a stříbroleskem spolu najít štěstí, světlo. a střepy můžem prodat těm co chtějí zavřít místa kam strachy ani nemyslí my spolu, my máme tu moc hodit kamenem sami na sebe do zrcadla
Zasněnce
Když spíš, spí celý svět a vše se ve snech utápí, když spíš, spí slunce květ, spí lekníny i akáty, svět přestává být strakatý a celý v modři plyne, tiše dýchá vřes i mech, v nich nejhlasitěji tvůj dech ozvěnou téže v tichu hyne. Tiše se země otáčí, na nebi hvězdy skotačí, i sýček hlas svůj potlačí, by nepřivolal den A ty spíš a zdá se ti sen, v něm strachy dne se rozmáčí, ten sen a ty jsi v něm, a spí i kruté bodláčí.
Duna
A teď klečíš v poušti
nekonečných dunách
své duše
přebíráš zrnko
Hračička
Učiňme radosti zadosti
vraťmež zpět všední starosti
obléknout pláště své malosti
té naší proklaté všednosti