3.4. cermaque wolkering prague
v pátek 3. 4.
v pražském podzemním klubu Wolkrovka (www. wolkrovka.
cermaque rocking prague (14., 20.3.), west coast etc.
po drahném čase se v městě pod stalagmitem sv. Vítaznova ozve můj něchtěný folks nejasnou tendencí k standartnímu reynkovskému hip-hopustaré a nové písně v staronovém kabátěba i ve dbale rozhalené košili a to hned nadvakrát. 14. 3.
2.12. mikulášská v clubwashi (brno)
30.10. vecer zive poezie pod cejlem (brno)
25.4. šácholan v praze
rytmicko-vokální frakce brnenskeho projektu SACHOLAN (tj anicka a ja. )se tento patek nepredvidane zastavi (po ceste na divoky sever)v prazske cajovne JEDNA BASEN (http://www. jednabasen. unas.
13.5. brněnský křest 'krajin bez rytíře'
křest CD jakuba čermáka
'krajiny bez rytíře'
na dvorku kavárny BENGmuzea romské kultury v Brně (ulice Bratislavská, č. p. 67)
vystoupí:
SH a *ŠCH v Olomouci /7.3/ a Brně /8.3./
víkendové vichřice se přesouvají na Moravu. 7. 3. klub Ponorka v Olomouci (www.
19.12. jakub čermák&šácholan + m.e.kyšperský na skleněnce
cukroví pro uši, poezie pro ústa, medvídci do klína, gumáky do vody. M. E. KYŠPERSKÝ /www.
projekce videopoémy Teplice-Šanov v Brně
večerní projekce mytické videopoémy se živou hudbou karla šidla v podsvětí skleněné louky předehraje cermaque /rythm&poetry/ :: pop-rvé veřejně obalen di-skupinou Šácholan. hody-vody-doprovodí videa brněnských umělkyň MARTY SVOBODOVÉ a BEÁTY SPÁČILOVÉ http://www. cermaque. wz.
Festival PANORAMA 2006, aneb festival jako Brno, již v pátek 17. listopadu 2006 od 19:00 hodin na staré Panče v Teplicích!!!
UWAGA, ACHTUNG, OSTORÓŽNO, POZOR. Festival PANORAMA 2006, aneb festival jako Brno, již v pátek 17. listopadu 2006 od 19:00 hodin na staré Panče v Teplicích. Jen pro Vás vystoupí v přibližném pořadí:Spolčení hlupců (nejlepší hudba Vašeho života, Teplice)Květy (alternativa se živým hadem na pódiu, Brno)Ty syčáci (Petr Váša s mrtvým lvem na hlavě a jeho tygři, Brno)Radost (půlnoční cvičení mužů s obručemi, Teplice)To vše doprovodí laskavým slovem Střapeček a Metlička a ozvučí legendární Láďa Veselý.
FESTIVAL JAKO BRNO k 17. vyroci 17.11. v Teplicich
FESTIVAL JAKO BRNO
17. 11. od 19:00 na stare Panorame v Teplicichvystoupi:
za Brno - Petr Vasa a TY SYCACI; skupina KVETY
za *malou pariz* - legendarni RADOST; SPOLCENI HLUPCU
Potměchutě (I.-VI.)
POTMĚCHUTĚ
I. Výběrčí dlaní
za tou zdí neznám ani chloupek mezi stehny
ani chloupek ani rýhu vpovlečení
sans la ponctuation
pohublý zápasník
celý den bdí
chodil jsem městy
měnil jsem přání
KŘTY NOVÉ SBÍRKY J.ČERMÁKA (2., 9.,14. a 16..září)
j. čermák+Květy. pražské dvojkřtění - 8. 9.
vrhcáby
Do dvora po mastném břiše
klouže tma a bouřka vleče
bludičky. Tam dole svítí ramena
jak bílý had. Vyskočím zokna.
uši a vítr prvního června
UŠI A VÍTR - MÚZICKÉ VEČERY POTULNÉ AKADEMIEOD 1. ČERVNA 2006 V HOSPODĚ U SUCHÁČA, KOLIŠTĚ 54
Od čtvrtka 1. 6. přesouváme čtvrteční večery Potulné akademie do prostor Hospody U Sucháča - dům na rohu ulic Křenová a Koliště, vchod z Koliště, směrem k viaduktu, I.
13.5.VEČER BEZOBRATLÝCH III.: KVĚTEN S KVĚTY
13. 5. v jazzclubu teplice (www. jazzteplice.
prosba o sponzorskou spoluúčast na vydání sbírky poezie
Oslovuji Vás sprosbou o finanční přispění na vydání své druhé sbírky poezie. Kniha má vyjít letos na podzim vpražském nakladatelství Protis a částka, kterou je pro její vydání ještě potřeba sehnat, činí 13000 Kč. Nakladatelství Protis je zároveň občanským sdružením, může Vám proto o sponzorské účasti vystavit doklad, který Vám umožní odečíst si věnovanou částku zdaní. Jakýkoliv příspěvek bude vítán svelikou radostí a povděkem.
pochovy sady
POCHOVY SADY
(pohádkový muzikál pro dospělé děti; odehrává se v Pochových sadách v době mytické) --těm dvěma oknem do ložnicekoukaly žluté pannyvytřepala prostěradloa na dvou kolíčcíchho připnula místo závěsuželezné zoubky se chvělykdyž smáčela těsto na klíněa trhala jím o hrany milenceaby líp sedlo na tělov klipsnách se třásly dračí choutkyjak ho oblékalaale vydechly ažkdyž muž odešelspěchal se zapéctaby nevidělliščí svět se o něj otíralaž jiskřil jak slepecká hůla ohňostroj se ztrácel ve tmězatímco do ženy vklouzlo sluncea žluté panny za oknemse rozeštkaly--byl to už třetí životco zakoušelaa na nádražích slýchala zpívatpitomcepo ježcích skáčoušpendlícije teprv středaa pohřeb bůhví kdypod kůží třou setrnou vosyco nechceš řikat teďvyplivni na lžícina velkejch podnosechnesou sestříbrný kapky zmrzlý rosyrefrén si broukala s nimiale až za zádyaby jí špinavé rucenesahalyzapíchni středě kůlmáš oči šedýho konějak ten co ho vlak vzal vejpůl/:ale co ti po něm. :/--doma se ucpal záchodčernému zvonu se vzdouvalo břichojako když miluje kosatkaale ten smradvytáhla ježkazděšeně se klepalaž z něj všude stříkalonatrhnul jí umazanou rukavicikdyž ho stavěla do vanystejně byla gumovášeptla si a pustila sprchusama plivala do umyvadla--máš koňský očina cihle loutku paboukaa v oschlym koutku bebíkdo ti ho ženská pofouká. --pořád se nevraceluž vzala flétnuale ta sebou škublajako když vůl došlápne hadaa víc se ani nehlahodila nástroj na linoaž zakvičeloa bílým jazykem si olízlaodřený retťukala v tichu nehtyo linkuzapnula pračku a vyhoupla se na nijedem. křičelavypnula jivylezla na prázdný květináča rozpažená vrávoralapo okrajisebrala střepy a nacpala je do ponožekzapnula pračkustoupla si k oknu a řekla:dočeho mám teďkadýchat.
písnička živým
ohlédl jsem seale sníh za mnou nezčernaljedinou stopou: rychle jsem vzhlédlk nebi ale vesmír nade mnou mělkaledonské vrásky u očídíval se skrze mězkusil jsem vrhnout stín aletřásl se . tak už jsem tady. zeptal jsem se aleomrzlé rty se mi zvlnily písní místo odpovědipraskaly jako molo když do něj moře zakrojí loď
ta píseň byla bez ozvěnyvím ještě sveduhnát se k měsícijak ryba k díře v ledudřevěnáláska sebou vrtíkrasojezdkyně na štíruzase se víc bojí papírunež smrtizasese bojí zrcadlane sebeže by jí hlava dopadlao vlásek dál než hřebenvím ještě sveduhnát se k měsícipodoben kamenuo vlásek víc než ústřicijak rybí oči dírám v ledu
liě
mlha. kaštany padají. fantom v prádelně JIPEWO sype si přes dlaň prací prášek.
"jednou vás vezmu k moři," slibuje velkým prázdným pračkám,
"lidi k vám budou naslouchat jak k prázdnym mušlim.
veveří
ajta aj tavonělajako fénix z popelajako by se vracelaz náruče andělaajta ajtařek bych jína mou duši řek bych jíkdyby sem já neměl strachajta řek bych jío těch očíchzelenýchže jsou jako plamenyco se v draky proměníaž napadne sníhchodím jakov horečkáchajta ajta až mám strachže jí vezmu pod břečťan
abych nebyl sám
že ji vezmu
zabiju
podzimní popěvek
je na ní vidět na mojí zemiže po ní cikáni očouzeníkouleli červená jablkaaby je mohliaž přijde večerna bílýchohýncíchopékat
je na ní vidět na mojí zemiže po ní cikáninad houslemizpívali o cestách odnikuda potom lehalise svými ženamiu bílýchstudených ohýnků
slibujipři ňadrech dřevěné madonyže zkusím být dobrým člověkempřed špatným slovem všakže se neskloním
před beránkemani předvlkem
pohádky..
kde je tvá laskavost.
zeptal se víly
bezhlavý rytíř
ale jen ho sekla drápem
špatný směr
poběžím se psy
za smečkou bílých zvířat
jež utekly ze snu
stavitele měst
nad vínem sedí pohan a říká
nad vínem sedí pohan
a říká:
víte
já bych chtěl klauna
černý kašpárek
sebou být neumímale kdo jinýby mně slušel. dráždím svou zlou hrdostk sobě pohrdavouale než stačí vyklouznoutpláchnout jak bílá myšchytnu jitřepotavou za ocásek chytnu jia držím jako svátostnebo:na místechkde se už nikdy nesmí promluvitzdává se jednépo oči zahalené ženěsenbývá v něm jedna veliká vačnatá Zemobrovská ale kupodivu holávalí sesetrvačně se valíale za co se jí chytitnenítu černou ženu sen děsílíbeznouale znovu a znovuse vrací do mlčících ulicpro svoje viděnívrací sejako milenec lnoucík nesprávnému těluprotože jiný úchyt na té obrovskévačnaté. nemásaje ze svého snujako z bradavkyhltavě bryndádrží ho v sobějako svátostdráždí hoale nepustíchodí pak městemjako vržený stínzjeví se jenom dušikteré se můžeš dotknoutklopýtám za ní jako čertza vůní kterou sijedinoupod svého boha schovat neumělaříkám si její sena povzbuzen tou vůnípokouším se mu smátale publikum mlčísecesní převleky lavičekz květináčů se nymfomanky přelévajína škrábance ve zdistatické lampyspíš chromé než důstojnéi vrásky v chodnícíchjako ty v dlaníchkteré se mě prý kdysi dotýkalypublikum mlčíale trapné tonenídokud se zpíváo smrti dokud setrapné to
pozdní skica ke Skrčivci, tvoru
skrčivec-tvor skřípnutý panenkoudo koutku okadřepěl ve žlutém bělmua bezmocně se dívalze vzteku trhal červené cévykteré ho něžně obepínaly oblékaly hojako obléká žilnatý břečťan mužezatímco někde pod nímpromlouvala ústaobjednávala čajnebo páreknebo se smálaa škrtila skrčivcekůží staženou do vrásekpevných jako pavoučí vláknoale dalo se topřes den si hověl v měkkébulvě připadal si jako spáčv údolí zalitém šlehačkou ažpo nebepo modře duhovéa v nocikdyž můří kmitání víčka ustrnuloa pláštěm shrbené kůžeprosvitlo červené světlopanenkapromítala v odlescích na víčkosvé malé snyskrčivec naslouchalstařičkým rytmůmbubeníků z jihuze ždímaného svaluodkud snad kdysi přišel i on sámsedlina vyplavené krvíze srdce do oka - na zkušenoudřív oko milovalmaloval mu prstem na zamžené čelokonturou ptákavídal zahradupod starým stromemtam stála dvě křeslasmrťák si většinou přisednul prvníotevřel burčáknahnul sia pak seobjevil někdo koho musel znát odmalabezděky se smál už při prvním slovělebka mu chrastila jak příbor ve dřezuale s příchozím se vždycky zvedloze země takové světlože se nad skrčivcem rychle znovurozprostřelo víčkočasem oko nesnášelale znal hojako nic jinéhojedinkrát málemprotrhl blánua utekl ze svého vlhkého doupěteústa pod ním tenkrát mudrala něco o zásuvkácha škvírou pod přimhouřenýmokem skrčivec viděl veliképihy kulaté jako panenkya vrásky po nehtechjako nedočkavostí vyschlé říčkya v jednu chvílise bubeníci odmlčeliskrčivec zíral do cizího okatisknul se do stínua rychle přemýšlelprotože tam v tom druhém okuza oroseným sklivcem možnázahlédlmožnáněkoho dalšíhoale bál sekdyby byl proskočilmohlo by ho spálitostré světlomohl by se utopitna zpocené kůživlastně by ani nevědělkam se - sám - dívat
plané knoty
111 207 seděla v měkkém křesle
a poslouchala flétny, když tu se
- zničehonic - otevřely dveře.
Tiše se dívala, kdo jimi vejde,
Večer bezobratlých
večer bezobratlých 16. 9. 2005 v jazzclubu Teplice (www. jazzteplice.
společenské hříčky
společenské hříčky
prší ji na prsy
korálky boží kořalky
ve žlábcích po peckách
zalíbení
když je strach větší než dlaň
vyskočí zjabloně laň
pláňata ve větvích
začnou se třást
něco o tanci
něco o tanci
máš vkaždém prsu
malou vránu
a břicho zječmene
Filip a Viola po dvou letech
FILIP: opilej Pámbů se vypotácel z kostela, pozpátku vrazil do tvýho koše, hrudního koše plnýho jablek, a převrátil ho, až jsi tam ležela jako džbán s moštem, prasklej džbán, a po schodech šli mravenci a těšili seVIOLA: svět se se mnou protočil a oči se mi zakuklily, celý se zakuklily. FILIP: třeba jim bylo zimaVIOLA: spíš jak by čekaly, že z nich něco bude, jak malý housenky, co čekaj na křídla, nebo pulčata, v těch bílejch blanách, z plenek jim čouhaly růžový stehýnka. ale stejně jsem tě jima vidělaFILIP: máš hezký očiVIOLA: skláněl ses nade mnou a žlutá hlava ti strachem blednula, bylo mi dobřeFILIP: chtěl jsem tě zvednout ale nedošáh jsemVIOLA: až jsi měl hlavu bílou a kulatou jak mrak, hádala jsem ti z něj obrázky, jako bys stál na nebi a šil tebou vítr, ale pak se ten Pámbů sehnul, utrhnul tě, nadech se a foukFILIP: to bylo hezký, jak jsem padal, ze sta stran na sto tvejch těl, bylo to jako milováníVIOLA: ale já tě neviděla, a prasklym krkem mi pod kůži lezli mravenciFILIP: nic jsi neřekla. VIOLA: nebyl čas; Pámbů se roztančil a já musela uhýbat, jablka se mu kutálela pod nohama, po schodech jsem se překotila za nimaFILIP: já dopad na kámen, studil jak zalhání.
frotéři jdou po stráních
mlha je pro ně vánocema
slavnostně stojej
ale pod zemí
pod mravencem
return
‘Cherry. ’ he said, ‘I want to be your pip. ’ he said
and held her like a wooden Christ,
an ancient Christ he had found in the attic
covered with the old dry grass, a few days ago.
keramika
to neni dobrý
když studěj sny
černý oči
mrtvý srnky
na konci zapískej
vychrtlý bílý tvor
ze mě vylézá
zvědavě buší do prsou
ale nezní mu to
o něco víc než mozart
zavřu teď
oči
na zadním sedadle
proteču zbustrovanou nocí
Laponka
polykám tvoje oči
sněží a nad zářícími reflektory
vyrostly celé keře světla
kované dveře kostela mě studí do zad
modloslužba
zdál se mi dobrý sen
docela bílou po zimním spánku
našel jsem tě ráno
ve své posteli
TALENT
jak bych si loknul lógru -
zbytečky řeči mě škrábou po jazyku
až je musím plivat
všude okolo
sedmihlavo (II)
znovu a znovu sbíhám ráno ke kotcům
choulím se ovčáckým psům na břicha
sním s nimi jejich psí sny
a probouzím se
neštovice
měl po těle spoustu jizviček
jednou se ho vhospodě zeptali
od čeho že
tak jim to řek
psyché
(ženo má)
nechtěj znát tajemství
změním se vkapku
červeného vína
měsíček nebo hvězdička
v noci se prolézačky mění v hady
a trhají holuby
tohle se naučily od dětí
bledých okoralých dětí
člověk fau(n)st
nastydlý Mefisto
leží na gauči
a poslouchá, jak se obloha
břichem letmo dotýká
hornická balada o nehodě na dole Patrik Brünwald
stalo se vdole Patrik Brünwald
že žula dostala křeč
a švihla žilou
hned napříč osmi šachtami naráz
ale žila ona
když spala
setřel jí trochu vosku
změkkých zad
a uhmatal zněj její
korunka lesa
už si nebudu sypat
hroby na hlavu
když usnou jeleni
chodím ti ztěla lízat sůl
z.k. čtyři roky zpátky
někde teď jako přízrak
piješ srncům z ran
možná
ale možná jsi
wish I were here
wish I were here
Obkročmo vztyčená
jako pinie nad hrobem
fénického námořníka
viz Ezechiel
navlíklý do noci
jako nevěstka do punčochy
jdu mezi domy krokem duše
a cpu se ven
svadba
Na chodbě řev
Smrtka jde vžupanu
otvírá dveře
za nima cikán a zpívá
ale spíš družičky
zableskneš se
světlem tak silným
že na zdi zůstane můj
rentgenový snímek
povídka z hor
duch svatý má škytavku
probouzí mě ze zimního
spánku
vylézám zjeskyně
NA LOVU ( divadelní báchorka s ptákem kiwi)
Na lovu
( divadelní povídka sptákem Kiwi)
" Františku . " nese se radostně hájem.
Mezi cypřiši se objevují první postavy. Slunce se kýve a vrhá stíny na všechny strany, až to vypadá, že se lesem blíží celý roj bůžků a démonů.
krtčí blues
Krtčí blues
někdo tě po zádech pořádně poškrábe
někdo ti pošeptá: třeba se dohrabem
dál- dál .
třešně
Upřímně:
co tu objímám .
Je to ze slámy .
Ne, viděl jsem obrázky
mateřství
---------------------------------------------------------------
na zem padají vločky
jsou od krve
tam někde nahoře
manýra
. tak sčim máš problém .
zakřenila se zubatá
. a na mě to neházej .
faun fables
faun fables
na lesklé kůži té hebounké
jsem viděl svoje oči
jako na jezerech
noc sv. Mikuláše
Noc sv. Mikuláše Probral se za kotelnou. To nebyl perník, odplivl si do zimy, to byl střelnej prach. Vyvrávoral se mezi paneláky.
cedníky
Jdu sedm pater dolůa říkám si. ještě ne, alebrzo. cedníky, cedníky - jdusedm pater dolů a říkám si. ještě nesněží, ale brzozačnou klíčit sáňkya budou bambulesedm pater dolůa nahá ženave mně začne počítatvlaštovky.
smrdim hefaistem
několik žlutých lamphoupou se jak bojkydál se nesmí dál už jsou jenom viděnía pára trhajícílebeční švy dál pláče tichý oceánv chodníku táhlá trhlinaale ani stopapo žraločí ploutviklekám si a odhrnuji od sebeplástve města jak vodník rybí pyskypod ulicí stojí stůldřevěný, hrubě tesaný stůlse čtyřmi námořníkyz nichž každý má jednu moji tvářale podobní si jsou méněnež světové stranysnídajísrdce ženya ten severní se kouše do rtů
živůtky
mluvili, mluvili
až jim ústa namrzala
zaťali si sny do dlaní
a když se náhodou
přede křtem
stojím nad lavorem
dívá se po mně rybím okem
smáčím prsty
ale jako vždycky si je spálím
kotníky v sněhulích
kotníky v sněhulích
ty cesty mi lžící od bot vydlabují
něco zpod čela
hází to krkavcům do šálků
kain a vrba
kAIN A VRBA
To bylo tu noc
kdy v Bronxské zoo
zapomněli zavřít
zaříkadla
po ledu přichází laponkyjedna z nichod slunce bronzová jako Kleopatrase shýblaa nabrala trochu světla do ústsníh praskápod ledem tisíce šílených rybvráží hlavou do oblohyv tom dunění světa jsem jájednou z nich
------------------------------------------------------------------------
mží tady nad polimlha dost vysokáaby ses mi v ní schovalaale moc nízkáaby šla nabírat ústyve hnědé hlíně čerstvé stopyje podzim jehelvrány nás prošívajíkopečky sena, kulaté prsymalých vila žhavý popel po hlínězvedne se vítr a rozhoří seutíkáš mými polijestli tě nechytímzahrabu hlavu medvědaa vytrhám si z těla všechno peříhřeješ, když usínáša něco v tobědobréjako bývalo v lidechnež se rozdělily břehypočkejještě jednou na mě počkejmá ženo mezi ledy
sklonek
pátek 13. 8. , r+P, památce Miroslava Holuba, který na chvíli žil vatriu Sanfranciské knihovny ke konci července 2004--------------------------------------------------------Sotva jsme utekli z lesuoči zalepené pryskyřicínosíme si tmu sebouale zvykli jsme se dívat skrze níprotože tmy se člověk bojíTřeba jsme slezli ze stromůaby jsme snesli do stínů sluncea jen jsme cestou trochu zapomněliBojíme se, po pás ve voděale mlčíme, hřejem sea pára nad hladinou vonídívčími vlasylepší než hladina nad hlavouostřejší slepci si už postavili vorychceš do sucha . dobrá, ale pádlujpádlujněkdy je vůně tak silnáze voda v kruzích tančía vítr trhá vílyale mnohé generace o nich už neslyšelypádlují, generace pádlujísvoboda po pás ve vodě je dobráleda tak pro tuleně, říkajíněkteří říkajíale spíš pádlujíObčas se najde kost dinosauranebo Hefaista a vzpomíná seale čím dál častěji jsou vidětkosti vlastnia nové generace po sobě pádlystřílejí - co taky -potopa po pás ve vodě by unudilai otce NoehoA nad nekončícími vodamise pořád vypínají stromyobčas se mezi kmeny staví barikádya když se nestřílískáčou se z barikád šipkyněkdy je docela veseloale většinou se pádlujeTřeba se časem vrátíme do koruna slunce rozehřeje pryskyřicizase uvidímeněkteří se už vrátit zkusiliale mezi vodou a nebemje moc větví pro jeden šplhostřejší slepci je prohlásiliza prorokya rozdávali za malý poplatekkousky stromu, po kterých proroci odlezlidokud se stromy nezhroutilyněkdy je skoro těžké pádlovatkolik větví a kosti chytá padla pod hladinouněkteré vory se už zastavilya pádluje se na místěpořád lepší než voda nad hlavouse říkáale spíš se pádlujei když už nikdo dlouho doopravdynevidělostřejšího slepcea stromům padají na hladinu listyaž vypadájako obrázek