Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVíš...
Výběr: sleeping_beauty, sidonia
26. 04. 2004
45
1
15049
Autor
Craerassy
to bylo tenkrát
když plakaly ve mně
všechny křivdy malých dětí
sbírala jsem písek z bábovek
a volala za beruškou
jen ať k slunci letí
a při panáku
sypaly se tužky z aktovek
to bylo tenkrát
mým snům
se nezdávaly noční můry
a kanýrky se nosívaly
nejmíň tři
a s klukama
jsme hráli na doktory
než první třešně
vyzrály pod svetřík
to bylo dávno
když rozfoukla jsi chmýří
co létá z pampelišek
do vlasů naší mámy
a přidala jí let
a já pak postrkala
do nejtajnějších skrýší
tvá dětská jména
tam měla mámu nebolet
to bylo včera
když z očí jeho dcery
padal ten promarněný čas
aby se staré jizvy otevřely
on už tu není
matka sčítá děti
já tě smím obejmout
jí chybí jedna z nás
1 názor
tag z tohohle sem docela dost unešená, protože je to napsáno sqele... melancholická, s návratem do dáwných dětských let zakončená přítomností.... tleskám, sqelá spojení sou tam a na mě to opravdu silně působí....
NEJ
* a znovu a znovu....
Nicollette
26. 04. 2005Slůůůníčko
04. 11. 2004
Jsem dorazila později... :) Dávám do oblíbených, musím o ní popřemýšlet. Ta atmosféra je šílená. T*
sonet ?
myslíš toho soneta
co je spíše popleta ?
epigon, permon, poetor
či chlapeček paleček ?
já creo nechápu, proč rozfoukáváš chmýří
a jiní se kaboní, pohledy netopýří...
jasně
klidně si píšeš krásné básně_:-) t*
moc pěkná ... i když ze začátku vypadá tak krásně nostalgicky a nakonec dojdeš úplně někam jinam . *
hrdzava_dzejn
06. 05. 2004
se vším respektem k citům v básni projeveným nedokážu báseň pochválit; skoro mne to mrzí, ale bude to asi tím, že prahnu po hutnější obraznosti - možná jsem neprožil dostatečně klamavé dětství;
nemá tě co mrzet, Lyryku..co čtenář, to jiný názor...navíc ta věc nemá s dětstvím co dělat..ale děkuju za návštěvu:-)
:-)
smutná nostalgie
ještě žije
do srdíčka slil jsem slzy
tvé do mého amuletu
kropím jimi ráno brzy
záhon tužeb, záhon květů
dvě třešničky pod světříkem
v dívčím dospívání
nesou parfém Treselle Ike
k tancování k laškování
jediná tvá chvěje ústy
slza srdce stříbra z plechu
sestřička ji k sobě vpustí
do luk na své lože v mechu........sonet t*
dismorphia
01. 05. 2004
Je to silná báseň, zprvu jsem myslela, že to je jen hra se slovy, ale pak mě další sloky vtáhly do děje a konec se nedá ani slovy popsat, říct povedené je slabé slovo,t
Zoro...já nechci polemizovat o tom, jak je a nebo není správně vyjádřit pocit, ale věř mi, že takhle jsem to cítila a cítím. Není to o tom, že bych nemohla najít jiná slova...slova se hledají velmi lehce, ale je to o tom, že toto jsou mé pocity a ačkoli s nimi nemusíš souhlasit a mohou tě dráždit a snižovat účinek básně, já jsem to napsala přesně tak, jak to u mě je. :-)
nečetl, cmuki...on si to určitě přečte, až sem přijde..možná o víkendu se staví, když bude pršet a nepůjde s klukama ven:-)
dismorphia
29. 04. 2004
děkuju, dis...měla jsem na jazyku nějaké vysvětlení, ale nedokázala jsem je utřídit do myšlenek...děkuju, že jsi to udělala za mě..:-)
a při panáku
sypaly se tužky z aktovek
obdivuju Tvé umění . . .
jak Ti vše drží spolu a zbytečně nikde nic netahá za uši . . .
a báseň samotná je smutná až bolí . . .
Lasy*
dismorphia
28. 04. 2004
Zoro, díky, světřík jsem si přepletla, ale sny nemůžu...patří tam takhle...:-)
dismorphia
27. 04. 2004
**** Čtu tady většinu věcí, ale málokdy mě něco tak položí jako tato báseň.
Neskutečně nostalgická a obraty jsou výborné!
Děkuju!
vzpomínky jsou vázané na drobné motivy života, hravé jemné a v závěru bolí, moc líbí*
synáčku...děkuju..někdy je těžké říci lidem to, co bychom chtěli a já to asi neumím říci jinak než takhle..:-)
dis...mé oči byly dlouho zavřené a měla jsem přesně tyhle pocity, které jsi popsala, když jsem je otevřela..ten konec...
WOW! Ta se ti vazne povedla. TO bylo poteseni cist! Takove pohlazeni, krasne, teple, smutne.....od srdce!*****
to bylo včera
když z očí jeho dcery
padal ten promarněný čas
aby se staré jizvy otevřely
moc bolavá...
Zamračený_mnich
26. 04. 2004SarahMarieSchwarz
26. 04. 2004
chtel jsem dat tip, ale zrovna to zase spadlo, takze jsem se vratil a davam ted :o)
Don´t_worry
26. 04. 2004
worry, já sice zaškrtla, že stojím o kritiku, ale jsou mi milejší kritiky, které tu mám než ty odborné a jsem ráda, že oslovila...děkuju:-)
Don´t_worry
26. 04. 2004
Jsi jako Wilém Tell.....japko je přesně děravé uprostřed, takže trefa do ohryzku :-)
JiKo, někdy mám problém ti napoprvé porozumět, takže chci říci..jsem ráda, že ses vrátil:-)
No může se to tak zdát. A dle zdejšího establišmentu píši kritické humoresky a tak nechci být za trapného.... :-)
Nicméně zde není co fakt dodat.
Eště je možnost že sem pusou spadl do medu :-)
u mě nejsi nikdy za trapného, hele..takže tady kdykoli můžeš střílet ostrejma:-)))
"a při panáku
sypaly se tužky z aktovek..." Určité věci jsou natolik typické, že člověka přenesou okamžitě v čase tam, kam je potřeba...a tady do dokonale funguje...
Pampelišky jsi použila fantastickým způsobem ...
Ale nejkrásnější je ten poslední odstavec...který po přečtení tak nějak vidím v mlze...přes (nevím proč) orosené brýle...možná bych měl i klečet...rozhodně však mlčet...a po špičkách se vzdálit...
(Ten poslední odstavec vnímám jak sousoší...jak pietu...jak pláč...)
Je vážně nádherná...
T