Po čem ženy touží

Venca se právě připravuje na rande se svou okouzlující polovičkou Vločkou. Tuší, že je opět něco v nepořádku. Zažil to už mnohokrát. Tentokrát se snad jeho obavy nesplní. Obleče si svojí nejlepší saténovou košili, úhledně učeše vlasy na patku a vydá se do baru U vyschlé žáby.
Vločka tam již čeká, kouří z dlouhé špičky tenkou cigaretu opatřenou parfémem a vyfukuje kroužky. Tohle Vencu pokaždé dostane. Vytáhne svojí balenou užmoulanou cigaretu a také si zapálí.
Přisedne k Vločce a spustí: „Ahoj kotě, máš se?“ Vločka ho probodne neutrálním pohledem a chladně pronese: „Ujde to Venco...“ Vencovo neblahé tušení nabývá na intenzitě, nedá však na sobě nic znát, objedná si ruma se zelenou a pokračuje v konverzaci. „Slyšel jsem dobrý vtip!“ snaží se Vločku rozptýlit. „Jsem celá žhavá,“ ozve se opět otrávený hlas. „Víš jak se jinak dá říct anální terorista?“ zeptá se Venca dychtivě. „Pedpokládám, že řitíř,“ řekne Vloka ještě otráveněji, než kdy předtím a obrátí oči v sloup. „Jak to víš?“ optá se Vencův zklamaný hlas. „Tenhle debilní fór si mi říkal už nejmíň stokrát,“ připomene Vločka.
Venca se zastydí a aby napravil svojí reputaci, vydá se k jukeboxu a pustí své dívce nejnovější hit od své oblíbené skupiny Vypité mozky. Poté se vrátí zpět k baru a prohlásí: „Ta je pro tebe zlato. Jejich nejnovější hit. Strašně se mi líbí. Perfektně dokazuje, že v jednoduchosti může být přímo ďábelská síla. Všimni si, jak ta původní melodie velice plynule přechází v úplně jinou melodii. Jo, tenhle přechod na bicí je úplně skvělej! Ta jiná melodie pak zase pozvolna přechází v další, zcela nečekanou melodii a všechno to pak završej tím, že tahle melodie se najednou zvrhne v tu úplně původní melodii. Poslouchej ten smutnej text. Vypráví to o traumatech chlápka, který kydá hnůj v kravíně, ale od života čeká víc.“ Když Venca skončí se svým monologem, povšimne si, že se Vločce klíží oči, proto ji plácne po zadku, aby se probrala.
„Už tě mám plný zuby ty pako!“ oboří se na něj najednou jeho polovička. „Seš úplně nemožnej!“ Venca posmutní, kopne do sebe panáka rumu se zelenou a objedná si dalšího. „Co ti na mě vadí? Dělám co můžu...“ optá se zklamaně. „Co?! Úplně všechno! Ty tvoje hnusný smradlavý levný kolínský, pořád nosíš ty svoje trapné ulítlé komunistické košile, vlasy načesaný na idiotskou patku! Kouříš hnusný užmoulaný smradlavý cigára, ze kterejch mi je na blití, piješ snad ten nejhnusnější chlast co existuje, vyprávíš stále dokola tytéž trapné a debilní vtipy, stále zapomínáš, posloucháš trapné vidlácké odrhovačky, vydáváš to za umění, ještě mi o tom dlouhosáhle vykládáš a plácáš mě po zadku!“ vyčte mu Vločka některé z jeho nedostatků. „Ale to jsem dělal i předtím,“ namítne Venca opatrně. „No právě, myslela jsem, že tě dokážu změnit a udělat s tebe normálního chlapa, ale ty si stále stejný hňup a moje pokusy o tvojí nápravu neustále ignoruješ,“ řekne Vločka na vysvětlenou.
„Tak proč se mnou teda jsi?“ zeptá se Venca podrážděně. „Právě proto jsem se s tebou sešla. Mám tě plné zuby! Mezi námi je konec!“ oznámí Vločka rezolutně. „Ale v sexu jsem nejlepší!“ snaží se Venca zachránit situaci. „Ale jenom tohle nestačí! Jinak si naprosto hroznej! Našla jsem si jiného. Jmenuje se Jindra. Na rozdíl od tebe je vzdělaný, voní, nosí pěkné moderní značkové oblečení, má vybrané způsoby a poslouchá soudobou taneční scénu. Nesáháš mu ani po kolena blbečku!“ řekne Vločka naštvaně a odejde.
Venca sedí smutně u baru, objednává si dalšího panáka a je opět bezradný. Věděl to. Kolikrát už tohle zažil? Je to stejné jako vždy. Bude muset opět nejméně týden čekat.
Celý týden popochází po svém bytě a hledí na telefon. Ke konci týdne už přestává věřit, když najednou zazvoní telefon. Je to jasné, volá Vločka. „Venco, já se ti strašně moc omlouvám! Vracím se k tobě! Jindra je v posteli úplně nemožnej! Miluju tě!“
Než stačí Venca jakkoliv reagovat, Vločka zavěsí. Věděl to. Kolikrát už tohle zažil? Je to stejné jako vždy...

---