Lahvičky beze dna

stojíš      dýmy magie kolem sebe rojíš

      rozpřažená v bouři        tvář skryta, jen zeleň očí bouří

 déšť chytáš do lahviček    jako pět set krabiček cigaret škrábe mě smutek v krku, smečky vlků      

beze dna     beznaděj bezedná

"Pojď do auta."

"Ne."

"Prosím.

„Ne.“

"Podívej, jsi úplně mokrá a stojíš uprostřed bouřky na poli. Taky by tě mohl zasáhnout blesk."

"To by sis ušetřil starostí, co?"

"Proč myslíš?"

"Zbavil by ses čtyřicítky co ti visí na krku. Volnost. Jak tomu říkáte? Svoboda hřebce?"

"Směšné."

"Připadám Ti směšná?"

"Ne, je mi Tě líto."

"Víš proč mám ráda déšť? V dešti nejsou vidět slzy."    mrzí, moc mě to mrzí

kristův věk bez osmi let    vztahy nelze vrátit zpět, stejně jako se tahy v šachu nevrací      partií se potácím

  na Tvé pažbě jest      ne, nemohl jsem se splést            neztratí se ten kdo se dá srdcem vést

   jednačtyřicet zářezů  odmítám pochyby s hluchostí pařezu             když si je připustím asi se podřežu

     jak nám mizel písek z hodin        hodím, vím že se k tobě hodím           otevři přístav lodím

"Říkala jsem Ti to ."

"Cos mi říkala?"

"Už tehdy jsem to věděla. Byl jsi moc mladý a já moc stará. Nemohlo nám to vydržet.."

"Nic se přece nestalo!"

"Nestalo?! Ale děje se. Chodíme nakupovat, Davide. Do kina, na koncerty.

        Všude jsou mladší. Nejsem slepá. Vidím jak se dívají na Tebe, jak Ty se díváš na ně."

"Nic jsem neudělal."

"Nic jsi neudělal, miláčku, to ano. Jsi nevinný, to jsi chtěl slyšet? Nemůžeš za to že vypadáš stejně -možná ještě líp- než tehdy. Víš proč? Čas totiž nemůžeš nahradit talentem, šarmem nebo prací. Vím, nenávidíš to, vždycky si chtěl všechno hned. Tehdy si narážel do zdi věku.

Teď jsi prorazil."

"Stále Tě miluju."

"Pojď sem. Sáhni si sem co cítíš?"

"Tebe."

"A?"

"Nic.."

"Davide.."

"Vrásky...jsou od smíchu, lásko, od smíchu." jako bych Jí řezal míchu   zaživa

"Přesně tak, vrásky.Už mi není dvacet, ani třicet. "

"No a?"

"No tak, broučku. Ty to cítíš. Brzdím Tě v rozletu."

"To jsou kecy."

"Nejsou. Ty to víš. Brečíš, vidím to."

"Nevidíš, prší."

   slzy, noční nechlad a vzpomínky  ubohé to plamínky v mrazu Arktidy    kamenujte věkové Paridy

                    zůstaly mi po Tobě  mám Tě na sobě jako druhou kůži

                                                                růži nosím ke kříži na poli, zvlášť když prší       a když si to dovolím

                                                                     přání srší

                                                                           z lahví ven