Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se-
09. 02. 2001
24
1
4518
Autor
ulita
_
Vlastně o nic nejde
jen z chleba špičkou nože seškrábnout plíseň
A na stůl dva hrníčky čaje
Pak uklidnit rozbouřený žaludek
a při tom všem si zpívat
aby viděl jak jsi po ránu veselá
Nahlédnout do ložnice
mile se usmát
a říct:
"Máš na stole snídani, lásko!"
1 názor
zaujal mne nazev, nicmene mi trvalo, nez se mi podarilo trefit se do aktivni oblasti, dilko je to zajimave
přesně (ale je hrozně těžký zo zabalíkovat, když se člověk na něco Urputně Upne)
Swedish_Nigg
14. 01. 2004
Rozhodně zajímavý a takový mnohoznačný:) Pěkný, leč Samota pořád vede...........Opět díky ti (p)
tak som sa rozhodol, že sa mi to páči, a zaslúžiš si (moment...) 13-ty tip!
Vážně dokážeš říct pár slovy stašně moc ... a ... vlastně co bych ještě psal.
Myslím, že ten ode mě je čtrnáctý :-)
ulitko, tak vysvětlení, jo ? ) vím dobře, jak to člověka baví, být dokonalý, skvělý, hoden lásky, rozdat se kousek po kousku, a nepočítá dny.. pak jednoho rána zjistí, že ten druhý o tom neví, nevnímá, neváží si..je čas ho opustit
tip ulito, myslím, že to od Janis, byla přízeň
mně se to dotklo, a nepřipomínej mi to
ulitko: a zkoušet se usmívat, zas a znova, přes den do zrcadla, aby ti to večer šlo... a věřit, že ode dneška začne být líp, protože přece jednou už se to stát musí, když to byla taková velká láska na celý život... a každý den znovu...
A potom si po tolika dlouhých nocích a dnech ve zlomku vteřiny pohlédnout do očí a ujistit se, že změnit to můžeš jen ty sama a to hned a že se nesmíš bát... sbalit si střepy do uzlíčku a pokusit se při odchodu co nejmíň bolet...???
Tak to bylo...? To všechno tam vidím...
tip*
Falka: skoro se mi chce napsat, že jsi úžasná, ale nenapíšu to :-) nebyla to láska na celý život, spíš špatný románek jako z nepovedeného románu...a nejsem z těch, co přes den trénují úsměv do zrcadla a večer zatínají zuby, když pláču tak pláču!
ale ty střepy v uzlíčku a bolení při odchodu...nevím, jak se ti to povedlo, ale skoro to vypadá aktuálně...
apropos: jak jsi na mně přišla?:-)
ulíto, je mi tolíto, ale možná s tím budeš muset něco dělat... tohle je děsivé
Merle: jak - něco s tím udělat? se způsobem psaní? ani náhodou! se způsobem života? je to čtyři roky pryč! nechtěla jsem tě vyděsit - jen napsat pravdu o sebeponižování...
díky všem. na druhou stranu - kdyby se tenkrát nestaly ty hrůzy, které se staly, nevznikla by ani tahle básnička, ani "Nechám Ti po sobě". takže všechno zlé...
Víš,
když ta slova,
mají moc
která spojuje dva
v jedno.
P.S. Já už sem také dílka neposílám, píšu je přímo do Písmáka, všechny:o)
Caroději...bojím že v tomhle případě nespojují:o(...
Ulitko ta "jednoduchost" mě až děsí..*
Ulito, je moc dobře, že jsi porušila vlastní embargo a poslal to sem. Jinak bychom my přišli o krásnou báseň a Ty o jeden TIP.
souhlas se silou...mam takovy neprijemny pocit, ze to znam....
je to desivy..
ale jako basen je to na tip