Na řece

Zas jsem si přišla pro hříbata z porcelánu... pořád mě z téhle básně krásně mrazí. 

... je dobré vynést na světlo světa poklady, děkuji za poezii

Po mnoha létech čtu opět a jsem snad ještě více zaskočen tím tsunami nádherných obrazů, které na miliontinu sekundy přijdou nesmyslné, aby ihned potvrzovaly, jak je svět atomizován a hýří barvami. A podobně jako Janina6, jen se posteskne po létech 2004 - 2008, dříve jsem zde nebyl, jak byl Písmák vodotryskem nespoutané živelnosti.

Poezie... Taková už na Písmáku není k vidění.

snové, ty já rada *

Zase jsem tady... tuhle si budu asi pamatovat napořád. Něčím mě uhranula :-)

Jak to pluje nocí i hladinou....T

To je pěkné a má to šarm a lehkost,TIP

dobrý namět na song či rockovou kantilénu... zkusím. /* pěkné

avi

Báseň je hezká,plná takové milé obraznosti.

"brodíme vzájemnost" a ať se propadnu, jestli tentokrát opět zapomenu tip&favourite

na atom vypitý čaj? Zajímavé. To by mě spíš odradilo než přilákalo. jinak hezké. Tip

tahle báseň se hroutí pod všemi těmi obrazy. když uvolnit obraznost, tak opravdu krapet! aneb egilovo "je dobré mít na zřeteli, že součtem všech barev - když se začnou slévat - je černá.." to, co tu někteří vnímají jako velice jemně sladěné, vnímám já jako naopak velmi najemno nasekané - ta přemíra silných obrazů ve mně vyvolává dojem, že co strofa (ne-li verš - jak říkám - velmi! najemno) to samostatná část, která je pro mě nečitelně přilepená k těm ostatním. to, co tu jiní označují za autentické, považuji za konstrukci studenou jak psí čumák. (poznámka zůstává i přesto, že se vzápětí dočítám, že markéta tím myslela spíše svébytné než uvěřitelné). tahle rozdílnost čtení je pro mě pořád fascinující a přitažlivá. jinak moc nevím, co si s tímhle zážitkem počít.

krásné, co dodat? T

Teda, čte se to dobře, fakžejo. Asi jsem citově plochý, nerozumím tomu :(

kdysi mi v textu praskl ohař z porcelánu (asi neunesl tu sémantickou zátěž).. myslím, že je dobré mít na zřeteli, že součtem všech barev - když se začnou slévat - je černá.. tím tlakem se kontury obrazů se rozpouštějí; a něco podstatného čtenáři zaniká v principu neurčitosti. ale ten tvar je zvláštní a krásný..

všichni už všechno řekli... tak já jen poděkuju...!*

jak asi vypadají hříbata z porcelánu? tip

*

jakpak? autentičnost = pravost, svébytnost, uvěřitelnost, původnost... A to jsem taky měla na mysli, když jsem tento výraz použila

aha, takže si autentičnost vůbec nemyslela.. :) je mi to jasný

pozorovatel: ále, to je jen taková floskule :-)) totiž... já moc nerozumím, na co se ptáš... Alimru čtu pravidelně. Někde jí prostě "nevidím" a nebo se mi zdá, že obrazy jsou sice pěkné, ale nedosahují než průměru. Zde, u tohoto dílka (a u mnoha jiných jejích děl, samozřejmě...)se mi použitá obraznost jeví jako velmi svébytná, strhující a podmanivá... Stačí takto?

Být toho polovina, nemám s výběrem problém. Takto si jen mohu povzdechnout, že Jarmila svému Pegasovi dopřává nadbytečnou volnost, jako by si svých dva tisíce slov denně pro jednou nemohla odpustit. Kdyby to alespoň písmem odlišila na má dáti dal. Ale to ona ne! Ovšem o jejích liščích cestách jsem mluvil již dříve, ach jo V :)

ty markéto, jak jsi vlastně přišla na onu autentičnost projevu?

avi

Jarmilko moc, nemám co bych dodal, jen znovu potvrzuji, že ti velmi sluší, kdy krapet uvolníš uzavřenost své obraznosti, i tak jí zbývá dostatek a má prostor.

Můžu to číst mnohokrát... krásná řeč.*

---*-------

*

...

?

nevymlouvej se

my se známe?

[22:22:53] ********** píše: ne, já počkám, až mi katugiro napíše "mohl bys obhájit svůj výběr?" tak šup, pozorovateli ;)

zde mne zaujala opět autentičnost projevu, která je autorce vlastní, bohatost jazyka a obraznosti, jež ve vyznění celku působí velice jemně sladěným tokem rodícího se snu, který by si rád nechal zdát snad každý z nás... t,v

velmi*

Noe: jestli on si ji každý nenosí v sobě... :o) *

Díky, žes mi to tak jasně ozřejmil, náčelníku !!! věnuji ti za to hájku není žádné klišé pozorovat ele v negliže

..zaniká mým výběrem, noe:)

:)*

zajímavé, jak se ze stokrát použitých ingrediencí dá uvařit neotřelá krmě, přemýšlím ... jak se vzniká hranice mezi klišé a neklišé ...