Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVteřina smíchu
18. 06. 2011
36
39
3826
Autor
Oldjerry
VTEŘINA SMÍCHU
Jako by to bylo včera
seděl na lůžku a salutoval nám
na rozloučenou
Dveře se zavřely
a netušil, že příští
stanice bude
rozptylová louka
Nestyděl jsem se za slzy
když v trávě mizelo víc
než jsem si kdy myslil
Měl švandu rád. Tak
řekl jsem mezi bratry:
Drž nám tam místo,
táto...
Z trávy šedivě cukrované
se ozval tenounký smích
...asi proto jsem ho slyšel
jediný
39 názorů
IMa - nač ta ústenka - podkovička? smrt není zlá, jen je blbé, že je definitivní... dík
rozdupanésrdce
23. 06. 2011
bíšo, štírko - ani jsem nad tím nemusel přemýšlet - bylo to přesně tak
Dycky na začátku jara nebo léta nastane nějakej průser, tak mi nějak ta báseň přilehla
blboun nejapný
20. 06. 2011
zone - děkan... nevím, jsem hostem i jinde, tady se cítím být už celkem domácí. Tolik si toho už nestačím zapamatovat (:-D a pět let - ani náhodou.
zdá se, že tu je, skoro řádově víc autorů (než kdesi jinde), ale jak to tak pročítám, tak i řádově víc kravin:)
Proto ti děkuju, že jsem dočet až k tobě a napravil si pořádně dojem. Však víš. (Ten můj za měsíc před pěti lety.)
jejdavilda
19. 06. 2011
Vím, že prvoplán nebývá... a tohle je prvoplán. Napsal a - ani tečku neopravil. Ta vzpomínka byla v ten moment tak silná, že mi byla gramatika fuk. Díky vám, že jste to procítili se mnou. Nic lepšího se mi nemohlo stát.
Naprostý souhlas s Kamilem, kdyby autorem nebyl Oldjerry, ani bych to nečetl. Krásné, milé, smutné i úsměvné. Snad i na mne jednou budou takto vzpomínat moje děti... možná...
Marie s beránkem
18. 06. 2011Sebastiana
18. 06. 2011Květoň Zahájský
18. 06. 2011Květoň Zahájský
18. 06. 2011Kamil Sikora
18. 06. 2011
...já zažil podobou "pozemsky nadzemskou" věc, když nám baba, vožralá jak sáňovej pes, rozptylovala babičku na Olšanech: to sem prostě musim napsat...měla rozmazanou rtěnku po celým obličeji, vypadala jako klaun, třicet ve stínu, takový ty nakrabatělý černý punčocháče...no a máma, ségra i strejda komouš čuměli, já si tam tak tiše stál a věděl jsem, že babčka mi prostě nikdy neumře...dětinský, ale bylo tak...
/**
Úžasné.Okamžitě se mi vybavily moje vzpomínky na tátu, který taky nezkazil žádnou legraci. A je to tak hezky napsané, lehce a přitom citlivě.*