Jani!Jani!Jani!Já...nemám slov...znáš mě,tak snad víš,jakś mě teď dostala...T/O
Jak řekl kdysi klasik: Lidé jsou blbé a pitomé. Zvláště pak některé...
*
renegátko, přesně tak to je.Ale věřím, že jednou bude líp.
Ach, Metto, kdyby to bylo tak jednoduché.
Vroce 2004 vstoupila Česká republika do Evropské unie i se svými
mentálně hendikepovanými.V roce 2007 začal platit nový Sociální zákon,
který měl být přelomový, jenže se na něm nepodíleli lidé z praxe ale od
úřednických stolů, takže byl o ničem.Většina rodičů se stará o své
znevýhodněné potomky doma, jenže přijde věk a oni už nemohou, pak se obrátí
o pomoc ke státu.Čtyřicetiletý, nebo i starší klient nebyl veden k samostatnosti.
Stát mu vrací jeho práva, dá mu občanku a příspěvek na péči 2.000Kč a řekne
občánku žij.První pohroma je nedostatek pracovních příležitostí.
Druhá pohroma je částka 2.000 kč, za kterou si asistenta nemůže dovolit.
Třetí pohroma je, že se vždy nějaký dobrák postará, aby přišel o byt po
rodičích.Jde o chybu systému, který je u nás nastaven špatně.
Zmínila jsem jen špičku ledovce.
Metto děkuji za dovysvětlení. Zajímalo by mě, jak to funguje jinde, ale to je zatím u nás v ČR ještě nedostižné.Byla jsem před léty pár dní v Holandsku. A nestačili jsme se divit. Tam, člověk, který pracuje v přímé péči, je ,,někdo" a musí se k tomu místu probojovat. A tak...
sr: jj, to máš pravdu:)), spíš jsem myslela ty, co jsou v rodinách, někdy staří rodiče jim dávaj lásku, ale jinak jejich samostatnost ani dovednosti nerozvíjejí...
jasně že je to už v CR lepší, ale právě ty výjimky jsou dost skryté a na ulici je nepotkáš
hlavně některá církevní zařízení si je chrání před světem, před sexem...
taky mám pár let zkušeností:)), v CR do 2002
tu v belgii je potkávám spíš bez instruktora a někteří berou "normální plat":) v normálních firmách...
Metto, nedá mi to, abych nereagovala na Tvou kritiku. Jen se mi zdá přehnané, že by ještě v Čechách bylo vidět ten ,,teplákový jev".Pracuji už pár let v této oblasti, takže mám možnost i srovnávat. A když se člověk rozhlédne po městě a narazí na jednotlivce nebo na skupinku i s vychovatelem, nebo tedy správně instruktorem sociální péče, nevidím naštěstí nic, co by nasvědčovalo tomu, že by s nima někdo jednal jako s dětmi a ještě navíc ústavními.Ale to je jen můj názor.Hezké odpoledne.
ren: "Děti s mentálním postižením zůstávají dětmi po celý svůj život" - přiznávám, že na toto vyjádření jsem krapet alergická
hodně daunů i jiných lehce ment.postižených chodí do chráněných pracovišt, vydělává peníze činností, která není jenom zabití času, zodpovědně a pečlivě řeší různé úkoly přes péče o domácnost, vaření a finanční věci, umějí si přivydělat, žijí sexuálním životem nebo v samostatně páru, jsou hrdí na to, co umějí. Jako dítě jsem tohle teda neuměla.
Někdy mi připadá, že dělat z nich děti je prostě jednodušší než je s mravenčí trpělivostí učit vést aspoň částečně samostatný život.
Když přijedu do Cech a vidím ty postavičky v teplácích a hračkami, které by podle mého rychloodhadu po čase uměly třebas nakoupit na oběd dle vlastní volby, uvařit si a pak hrdě pozvat ředitele, je mi jich trochu líto...
renegátko a i ostatní, kdo chcete. Jen mě tak napadlo k tomu, co píšeš. Onehdá, už dávno, jsem si někam opsala citát od T.G.Masaryka. Bylo to něco v tom duchu, ŽE není umění milovat zdravé a krásné dítě, ale umění je milovat ty, jimž nebylo dopřáno zdravého ducha. A podle toho jak se k nim společnost chová a jak se o ně stát stará, že podle toho se pak pozná pravá kultura duše a národa. Je to hodně přibližné, ale ta hlavní myšlenky v tom je.
Otík potěší a jeho radost je nakažlivá. Nový pán během své desetiminutové cesty od domu na nádraží geometrickou řadou nasere asi 3O tisíc lidí...
Inu - po ovoci poznáte je
Možná bych to dala spíš mezi prozaické miniatury - co na tom.
Jo, zásah - přímo do srdce, šepotko.*
Děti s mentálním postižením zůstávají dětmi po celý svůj život, nečeká je úspěšná kariera.Budoucnost mají takovou, jakou jim je schopna tahle společnost zajistit.
Ve světě je charita měřítkem lidské společnosti, přála bych si , aby to samé platilo u nás.
šepotko, děkuji
V názvu je vysloveno všechno.
Zdráhám se, ale jo, napíši to.
Boží mlýny melou pomalu, ale jistě.
Nepřeji nikomu nic zlého, ale snad se i on dočká na svoji adresu obdobného komentáře.
Nikdo nikdy neví, co jej v životě potká.
Dnes jsi nahoře, zítra dole...
A nejhorší je srážka s blbcem. Ale nenechme se otrávit.
Báseň plna prózy,vyjádřená lidskostí.
1*
Nádherně to vyjádřil hned v úvodu nostalgik. A ostatní také....*****************************.Však někteří z vás dobře vědí, proč zrovna já toto psaní obdivuji. Moc za něj děkuji.
viz rozdupanésrdce. dobrý
a my dřeme na tvůj zazobanej důchod plesnivej dědku,
odvětil průvodčí
šepotku, co k tomu dodat.. myslím, že ses pustila trošku na tenkej led, ale - což nemůže nikoho překvapit - zvládlas to krásně a poeticky..
jen mě napadlo, opravdu by pán v drahém obleku jezdil vlakem? (jen takovej soukromej postřeh)...
Zásah na závěr...jako s tou krásnou slečnou, co mluvila, jako by vylezla z kanálu. ***
..jo...přesně..Málinko..)))
to byl pěknej čurák a ubožák, ten pán
..Norberte..ten pán sám neví co ho ještě v životě může potkat..nikdo z nás to neví..což?..)
Kým neprestaneme dúfať a veriť hlavne v klady tak je to fajn. Prevalcujeme blbcov..
..ano avox..to je pravda..))
Je to k vzteku, je, ale podívej - paní s pejskem, zadumaný pán, babička s vnučkou a proti tomu jeden blbec... dobří, vnímaví lidé jsou pořád v převaze a to je důležité :-)) */
..dík holky..i mně..brack..
Zlatý Otík! Také jednoho takového znám. A někdy mne napadá, že rozum je opravdu od Lucifera...
..jj..za to hovada nejsou nedostatkové zboží..
..nemohla jsem se rozhodnout..jestli tam mám ten poslední verš o hovadu dát..nostalgiku..
...bohužel, živíne ze svých daní zloděje ve fraku, manažery krachujících podniků a "sociálky", štítící se práce.
Pak se nedostávána na "otíky".