Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMám, nemám?
12. 12. 2011
28
47
2641
Autor
avox
Mám je ráda, nemám je ráda? Vánoce totiž. Nějak nevím…
Nesnáším to předvánoční šílenství, lidé se rojí jako mouchy, nakupují, jako kdyby jim najednou přirostly další žaludky, jako kdyby nepřicházely vánoce, ale válka. Zblblí reklamou, plní kufry aut potravinami, hadry a hračkami, přejíždějí od Kauflandu k Tescu, od Lídlu k Pennymarketu a honem, v Globusu je sleva na nevím co. Jsem přímo alergická na přeřvané koledy prokládané sdělením, co ještě kde zlevnili a musíte to mít! Na štěstí se tomu umím vyhnout, jednak tím, že dárky nakupuji už od léta, potřebné ingredience pro vánoční pečení připisuji k nákupním seznamům už od října a seznamy svěřuji synovi, aby mi požadované zboží nakoupil cestou z práce. Spěchá domů, nekouká napravo-nalevo, koupí jen to, co je na lístečku.
Ráda peču vánoční cukroví. Zvláště teď, když už nechodím do práce, nemusím péct po nocích, tak si to přímo vychutnávám. Připravím si těsta do lednice a pak zahájím pásovou výrobu. Sama cukroví moc nemusím, z dětství nic takového nepamatuji, na stole bývala vánočka, ořechový, makový a jablečný závin a ošatka s ovocem. Prý má být cukroví sedm druhů, nebo snad devět? Dodnes nevím, jak je to správně. Začínala jsem sedmi, vždyť je to magické číslo. A každý rok jsem přidávala nějakou novinku. Občas se některý druh nahradil jiným, ale i tak se postupně dospělo k počtu patnáct a více.
Začínám formičkami, jednak se to musí rozležet, jednak mám počinek brzy před očima. Ruce brzy naleznou tu správnou souhru, pravá uždíbne z válečku těsta kousek, mezi prsty překulí na kuličku, levá podá formičku, a pak už palce mačkají pěkně dotenka pracny, košíčky, ořechy. Hlava má volno, mezi myšlenkami co teď a co potom, naskakují vzpomínky na dřívější vánoce, představy, jaké to bude letos, jestli se umoudří počasí… Naplním všech sedm plechů, zapnu troubu a mysl uvedu do pohotovosti, neboť jak známo, troubu nutno hlídat. Povedlo se, zaplať pámbů. Pokračuji cukrovím ze strojku – škrobové sirky, kokosové ježky, ba i vanilkové rohlíčky. Co já se s nimi navztekala, než přišel ten nápad! Zatočím klikou, ze strojku vyleze hrbolatý hádek na délku levého prsteníčku, malinko zakulatím konce, ohnu do podkůvky, za chvíli je mandlovo-vanilkový knedlík pryč a plechy jsou plné úhledných rohlíčků, jeden jako druhý – je to radost. A další den přijdou na řadu kolečka, hvězdičky kytičky, srdíčka a slzičky, linecké, ořechové, medové, všechno, co se bude později plnit krémem nebo slepovat marmeládou. Ještě zbývají mušličky, které se pečou s nádivkou, myslivecké knoflíky, ze zbylých bílků sněhové pusinky s kokosem, naposledy přijde na řadu nepečené cukroví. Prý nepečené! Při nejlepší vůli se něco poláme, ale nic nepřijde nazmar. I z těsta zbylého ve strojku jsem upekla placičky, všechno to končí v malé misce a zpracuje se na čokoládové kuličky, „punčovou“ náplň do košíčků, na vosí hnízda musím vzít kupované piškoty.
Měla jsem ráda vánoce, dokud byly děti doma, měla jsem je ráda pro ta rozzářená očka, pro to dětské očekávání, netrpělivé rozbalování dárečků. Na bílém damašku prostřeno pro čtyři, ačkoli jsme byli jen tři, ale co kdyby někdo přišel? Mísy s cukrovím, štrúdl, vánočka, ošatka s ovocem, ve váze karafiát nebo gerbera, v koutě stromeček ustrojený od včerejška – jinak to v malém bytě nešlo, stromeček jsme strojili společně, protože čím krásnější stromeček, tím hezčí dárky pod ním budou. A byly. A děti, dávno poučené od kamarádů, že přece žádný ježíšek není, nemohly pochopit, kde se tam ty dárky vzaly, když mě bedlivě hlídaly celý večer. Staršímu bylo snad třináct let, když už to nevydržel a zeptal se. Prozradila jsem mu to tajemství a pak už jsem v něm měla spojence.
Ten stůl by mohl vyprávět… Možná taky vzpomíná na dobu, kdy jsme jej rozkládali, aby se u něj dalo pohodlně jíst, když na něm trůnily všechny ty dobroty. Dnes stojí v koutku u okna, jsou u něj jen dvě židle a stejně je ještě jedna zbytečná… O štědrém večeru má každý sedět u svého stolu, říkávala maminka. A já ten zvyk dodnes dodržuji. Na stole malý umělý stromeček, váza s květinou, mísa s cukrovím, ošatka s ovocem, zapálím svíčku, prostřu pro dva, protože, co kdyby někdo přišel? Nepřijde, nemá kdo, ale tradice je tradice. Mám ráda tu chvíli klidu, vzpomínku na všechny mé milé, kteří už nemohou přijít, ani kdyby chtěli. Zítra můj čas bude zase patřit těm živým.
Ale jo, vánoce mám ráda.
47 názorů
Když začnu (péct), nevím, kdy přestat... letos ale taky bylo jen dvanáct druhů, z bílků jsem upekla ořechovou roládu, abych ušetřila čas, kvůli těm oknům... :-))
Ano, tak nějak by měly vánoce vypadat. Pěkná sonda do minulé i současné vánoční atmosféry. Při pečení se přímo sbíhají sliny. (Já taky náhodou letos pekla, ale ne tolik druhů.:-)T*
vesele po svátcích, díky za návštěvu :-)) tipy jsou mi samozřejmě milé, ale vlídná slovíčka v komentáři mne těší ještě mnohem víc, děkuji :-)
Ani nevím, proč jsem Ti už prve nedala tip. Určitě ne úmyslně. někdy to čtu na mobilu a že to pak otipuju na počítači a má hlava děravá už to neudrží. Tak teď...****
libuse 007
27. 12. 2011
jasně, taky jsme to tak dělali - ale těmi trubičkami máme o jeden druh více :-)
příjemné svátky přeji! :-))
k tomu účelu mně slouží nadnormativní zásoba košíčků :-))
předpisově vánoční *
a jedna čerstvá letošní vyzkoušenost, sice méně předpisová, ale o to praktičtější - koupili jsme 2 balení počokoládovaných trubiček - a je vystaráno, kam se zbytky krému, když jsme jeho vyrobené množství špatně odhadli :-)
sepotvkorunachstromu
16. 12. 2011
Moc vám děkuji, děvčata. Já se letos těšit moc nemůžu, teprve příští týden nám přijdou dělat plastová okna, co už měla být vyměněna před třemi týdny, uklidím po řemeslnících v obou domech a padnu o štědrém večeru na hubu... ještěže už mám napečeno :-))
Já se na vánoce těším skoro stejně naivně jako v dětství, užívám si tu dobu... i když už u našeho stolu také nemůžou sedat všichni, kdo sedávali...
Marcela.K.
14. 12. 2011
Nemusím se ptát, jestli mi to dovolí, je to moje volba a nepřijde mi to smutné. Dík za nakouknutí :-)
Marcela.K.
13. 12. 2011
jen takové zamyšlení při pečení... však vánoce jsou hlavně pro děti, mohou se jen těšit, dospělí většinou mají pocity smíšené, jde jen o to, čeho je víc, že? díky za nakouknutí :-))
> Mám je ráda, nemám je ráda? Vánoce totiž. Nějak nevím…
Taky nějak nevím...
To s tím cukrovím, stromečkem, dětmi je takové hřejivé, radosté, ale zmínka o nadbytečné židli mě vrací do mé obvyklé vánoční nálady: Když to musí bejt...
Betynka si žije spokojeně svůj psím život, kromě obvyklé psí potravy konzumuje ovoce, zeleninu, a všechno, co mi upadne na zem nebo co ponechám na dosah. Oříškové cukroví samozřejmě ochutnala taky, krémové jí nedávám :-))
reinka, vždyť já si nijak nenaříkám, bydlíme se synem a vnučkou v jednom dvoře, vařím, peču pro ně už pátým rokem... ale tohle je zvyk mnohem starší :-))
Avox, tvé vánoce jsou přímo ideální! Já je budu letos trávit se svýma "holkama" v ústavu... A ty opravdu zajímá kromě dárků jen to cukroví :-)))))))) Já toho ale moc nenapeču, takže aspoň tolik nepřiberou :-)))
P.S. Tip máš ode mne až teď (z prestižních důvodů)...
Děkuji moc, všem, kteří nakoukli a přidali slovíčko :-)
Edvine, mám pocit, že zimní slunovrat se slavil již v dobách pohanských, křesťané mu jen dali poněkud jiný oDbsah
gabi, co bych spravila fňukáním, které nikdo neslyší? Tak to beru, jak to život nese
jejdánku, dík za hvězdičky, pověsím si je na stromeček
Vendulko, já mám radost, když někomu radost udělám, takže jsou vlastně všechny vánoce "pro mne"
Diano, o vánocích propadá nostalgii skoro každý, tak si jí taky trochu dopřeji
heartrate, já bych se měla všem koulařům omluvit, četla jsem všechno, tipovat jsem chtěla až všechno najednou a pak jsem se k tomu nedostala... S těmi dárky to bylo jednoduché, ke svátečnímu stolu se přece nutno převlíknout do svátečního a ještě předtím si dát sprchu, to chvilku trvá i klukům
Květoňku, ráda jich tu vidím, Izáku, poraděj mi, kde seženu košer kapra, jejich obdivovatelka Ester
Marie s beránkem, budu a ráda, jednou jsem to porušila a už jsem pak tu správnou náladu nenašla
Alegna, líbil se mi tvůj komentář už v kouli, díky i za něj
Marie s beránkem
12. 12. 2011Květoň Zahájský
12. 12. 2011
já jsem si to v soutěži přečetla až s křížkem po funuse, ale moc by mě zajímalo, jak se ty dárky pod stromeček teda dostaly??? jestli to není tajný :D
a já teda vanilkový rohlíčky válím v dlaních, na vyvalovaný nedám dopustit, ale s tím strojkem je to dobrý nápad
jejdavilda
12. 12. 2011
páči sa mi, ako si to napísala
je v tom závere trošku smútku, ale nie ufňukanosť
skôr akési zmierenie, vyrovnanosť *
No, já Vánoce nemusím - asi proto, že i ony jsou věcí zvyku. A my je neoslavovali.
Jako ve Tvé povídce - jsou plné protikladů. Popsala jsi to šílenství i ten sentiment přesně.
Jen jednomu se divím - vždyť je to křesťanský svátek! Nepochopím, jak je možné, že na ně nedají dopustit ani najzapřísáhlejší bezvěrci? Nerozumím, jak jsou možné Vánoce bez celé té adventní story?
Ale to je jiné téma - i když mi právě tohle každým rokem vytane mna mysli.