a nemám ani tvoji košili

tisknu nos na sklo kolem tvého srdce
a když tě slyším volat mé jméno
vím že se musím probudit
pod duhu a pod tmu

      sná

modlívám se k cizím bohům
můj vlastní mlčí
čeká
až dám průchod správným slovům

      ..o vlásek ..o ještěrčí ocásek

nikdo by neměl chodit
mimo vyznačené stezky
- ne když tam spí mrchožrouti
a masožravé lapače snů

      ..a dáváš mi pít

když umírám žízní
nejsladší ovoce na stůl pokládáš
jindy zas jako jiskra při žních
(a co si neurvu sotva dáš)

      tekutý kov

v žilách
jakozávod
jsem v centru ničeho
a čehokoli

      lichá ticha

v medu mě koupeš
dennodenně
jen občas na chuť
přidáš chilli

      podnebí malých prostorů

nepodstatné víry v duši
spánek roznesou
tam kde mu nenarostou kořeny
přes bohaté lokální přeháňky

      detaily

. slova lámou v kříži
při lžích do kol vplétají.
***
. poslepu našla bych tě

      po vodě

. a nic už od té vody nečekáme
proto v ní pořád ještě plavem
a rušíme své kruhy
jeden jako druhý

      malé noční /b/reptání

chci žít tam
kde každá píseň
je modlitba
kolíbám

      siamská

. pořád ke mně přicházejí
někdy jako kapky vody do ticha studní
jindy jako průtrž mračen nad Saharou.
a drásá to a svírá

      modlitvá

vtloukám si ta slova do hlavy
přebírám jako růženec
co tebe v rukou pálí
ty . ústa z představ utkaná

      proti_mluví

byla jsem větev
samorostlá
stokrát jsem počítala do sta
a zase zpátky

      maják

jsem skvělá
v nacházení budoucích ztrát
jsem na kusy
a nevím který je k čemu

      po_žáru

. horko se choulí
v každém záhybu kůže
zúžená víčka
o paraplíčkách sní

      a kukačka v těch hodinách chyběla

věnovala se mu
darem
někde mezi životem a mezí
a pak na tu mez narazila

      všech štírů královna

. a ty mi budeš spát pod kůží
dokud se neprobudím
dokud se mi do vlasů
nezapletou prsty hvězd

      tušení je oranžová na semaforu / přízrakům

vidím tě za další maskou
čtvrtou pátou
neposlední
rozdáváš slova

      láskou

jsou řeky
hluboké svými barvami
valí se a plynou
krajinami našeho času

      z dávných budoucích časů

. snad nepokradu
nejspíš nezabijem
snad ještě nenastal čas pro rekviem
možná tak mene tekel

      hloupé srdce

. za krysařem
bez vůle
dobré či zlé.
za zápěstí za kotníky

      porcelánová

. že někde za šepotem
leží bájná Atlantida
vím
tak jako střída je tajemstvím

      jen tak.. hravě

. v hlavě
rozcinkáno rozfoukáno
uvnitř stejné ohně planou
rituální bubny duní

      pod vrstvy

na každý listopád
vyměním oči za prsty
podhrabu se
až tam kde se to v jednom kuse

      koně koněm

a není kam jít
čí jméno volat vprostřed noci
když stáda divokých koní křižují myslí
kopyty buší až krev se pění

      průvodkyně cizinců; prozření

jako dítě
zakrývat si oči
aby se nepoztrácela šeptaná přání
očima příliš dokořán

      uprostřed míru zní válečné bubny nejhlasitěji

při podvádění podvádím
a nelžu
i když to po mně chtějí
slova jsou vrazi

bagatela

jsem most co stůně
- krvácím z ran různých ráží
/mostům se prý rány těžko hojí
a mají strach z prázdna

midnight light tea for request

jsem svatá
než to přejde
než mě to zachvátí
než se zlomím

843 kousků hořkomléčné čokolády s mandlemi

. okřiknutá, ve stoji spatném
přijímám zprávu:
nebylo to špatné
ale je to pryč

sirény struny zvony

chodím líněji než dřív
jinak teď krájím čas
když není s kým se dělit
nejvíc bolí krása

rovnováha

spí
schoulená v mezírkách
někde uvnitř ucha
živená jenom na předtuchách

nádech

. kdysi mívá krásný zvuk
jasný tón a sladkou melodii
jindy zas je
jak nehty proti sklu

stopy

i na dně moří jsou činné sopky / clarity within your confusion

v lepším případě
se bude zase lhát
a mlčet
nebo obráceně

rozvolněná (reload)

nechtěla jsem tě krmit písmenky
přetenkých lží
to jen můj rozum podlehl šílenství
a já nerozumu

chceš se opřít a tam ani dech

. jen bortící se zdi
ani stopy po sloupech
co unesly by svět
když se připozdí

soumrak protknutý slunečními paprsky, pak..

až po duši v ohni
pohni se. pohni a uvidíš
co je za koutkem oka
hladkoboká kytara

odvěká

. vezmu svou lásku do Jeruzaléma
ať vjeho uličkách sténá
a naříká
nechám ji zbořit zdi Jericha

sny z kalendáře

Pumoriti šeptá do spaní:
he balak
zvedni se a vydej na cestu
kina. ptáš se zmatený

za_bráno_u

otoč se
řekneš a rozlétnou se
rozkvetou a rozvoní
nahé horké bolavé

z pohádky do pohádky III.

horká ústa těžký dech
škvíra do pohádky
na dva prsty čtyři dlaně
potichoučku žádný spěch

co slova unesou

v zemi bájných tvorů netvorů i potvor
kdo ukazuje cestu
často ji sám ztrácí
někde v mracích touhy plují

můj rozum měl tolik rozumu

. někam se načas vytratil
dal mi pár přenádherných chvil
(bolí to že se naevrací)
byla jsem někde v oblacích

to; z hlubin

křičet na cokoli
proti všemu
krásnémuzlému
jak vyrvat špatné kořeny

v očích pogromy a hákové kříže

nejde utíkat nejde zabrzdit
je jen klid něžný bič
a všechno mezi tím nerozkřičeno
nevyřčeno

komu není dáno shůry

noci zebou
a čísi noční můry
na sebevražedné misi
krouží kolem mojí hlavy

na Červeném kopci

tma začíná růžovou
něžná jemná průhledná
jen dva prstíčky. a hned bude svítat
slibuje

nevinná

připravuješ o rozum
dáváš lehkost snům
a vracíš tíhu do kroků
opíjíš

radůstka

když malincí hádci ze snů
se proplazí štěrbinami očí
svíčky voskem zkrášlí tmu
a vůně ji prohlubují

největší déšť

I.
největší radosti probíhají nehybně
na dnech nic neleží
všechno se vznáší v nadmořských vížkách

Jakub, svatý, skrývá ve svých zdech budoucnost, co mě minula

netlučte na bránu
očima přečtu každou lavičku
oslovím v duchu každé okno
a tobě prsty vypovím

ráno si vylamuje krk jak se ohlíží za nocí

zvony rozkvetly do ticha
čas voněl mlékem
a počítal se na slabiky
je vymeteno

vracíš se mi jako kolibříci

stačí jedny rty
pro dvojí dech
a pod rukama
vykvétají obrazy

pasión gitana, sangre espaňola

cikánská vášeň
kousek po kousku tebou naladěná
přelud žena
vznáším se někde mezi světy

po čase (nesmělá)

po špičkách i bříškách prstů
pod stůl a pod polštář
v ne našem bytě
schovám si tě

tančírna duší / kompozice pro akordeon, cirkusové trumpety a dunič

existují strachy
ze stupnic, vah
a nekonečného vibrata duší
beru do ruky knihu za knihou

doteky vyvažované tichem

kladeš si mě na polštář
ve svaté dny přijímáš
nad desatero způsobů
naše těla a krev

třikrát Kobajaši Issa

.
mezi květy lotosů vlaštovky vůbec nestárnou
do rozkvetlých jezírek
zamknout čas

nevím už jak.. stromy

nevím už jak prosit
strom mých nesplněných přání
roste vysoko do oblak
sílí každým nesetkáním

rozvolněná

v měděné svatyni
pro dva dechy
se vzpínají houpací koně
je na dně starých věží

sex.. sex, něha a vykoupení

.
realita pruhovaná sluncem
za oknem
štěstí nabídnuté

práh něhy

.
písmeno po písmenu
umazávat ze starých map
hic sunt leones

byla mi strašná zima

tys to neviděl
tma oblékla světlo
které nikdy neumírá
mlčí a plní

nedokonalé modlitby

jsou kroky za hranu
co láskou zní
navěky v ozvěnách
po noci

čas se nepohnul

dýchám sůl
a všechnu blízkost světa
svírám mezi nohama
schovaná

o strachu

sevřenost až nadoraz
toxické myšlenky
razantně vibrující mozkem
absolutní bezmocí kdy

akrobati na ostří času

draze zaplacený každý krok
rozdrobený rok prší minutami
a přesto se dny vlečou
jako lamy pod nákladem

pět minut po dvanácté

sama sobě vlčím
mlčíš
když nemáš chuť na maso
podáno slovo

šípková / dveřmi dokořán zloději nevchází

. paklíček na jazyk
a tím pak nakreslit
plán bitev příštích
horko stoupá tělem dolů

o barvách co je jich víc než očí

I.
vzávitech mozku
obtáčíme smítka minulosti
cukrovou vatou

o hrách

své domečky zkaret
stavíme na tekutých píscích
ženeme do výšky babylónských věží
zavíráme do nich

z potřeby rozvázat jazyk a z přebytku slov

. to pak poslepu najdu to místo
tepe horkostí mrazívá
a já dobrák od kosti
snaživá nezívám

strašně křehký střed

rozlomí se tma
sjede bleskem do očí
světla že nevidět nic
a uši se začínají bát

větrolamy v hlavě

něha vmisce dlaní
touha na špičce jazyka
naříkám. a zaříkání
utichá

lživá voda / vodou jsi a vodou zůstaneš

vodou jsi a vodou zůstaneš
i když budou padat hvězdy
běž si kam chceš
když se břehy rozbíhají

..a rmen až na věky

pořád na útěku
obzor se nepřestává posouvat
propasti prohlubovat
a vesmír růst

..bez svetrů

. cesty se košatí
souvratí začínají
nebo končí
pole zlátnoucí

uvnitř

je nebřezí březen
vlezem-li za kamna
i zima je půvabná
bezmoc bez mezí

hříčka.. fantasmagorická klička

chladno zčistajasna
absence krásna pocitů
bylo tu není tu
havrani na plotu

nedochvělá

neukamenuj
prsty vkrajině těla
dál táhnou za zachvíváním
vmlčení skrytých řek

o předtuše

jako závitmušlí
hloub a dál
až na nejčernější perleť
ztepla dlaní

nejhloupější den

plachá a stydlivá
ukrývá se ve mně
zkřišťálu fouká slova
co stříbrnou nití svazuje

volavka na mělčině

čas vklíněn do rákosí
na vodě se houpá líně
naděje co svolavkami hnízdí
prosí

leden pere mraky v ledových korytech hor

.
zdáli znějí zvuky kterým nerozumím
jako když srdce tluče o kamení
jako motýli vsíťce polapení

přání uprostřed hrachu a popela

.
jméno dej mi
ne do sbírkyale pro pocit
oříšky vPopelčině dlani

z pohádky do pohádky II.

pohádky ovčí babičky
jak vsnění vlka
o beránku
tančí mi můry

to pod kůží nás nikdy neopustí

.
křik husí
zjara i kpodzimu
nedovolí ať zapomenem

některým větám.. psáno drobným fontem

na okraji světa je kotva spása
dlouho zapomenutá nepokřtěná
loď beze jména
bez řečí

zimnice

.
na čtyři doby
mám šálu v barvách podzimu
s ní se blížím k jaru

v jesličkách

.
viny do kříže složené
hřebíčkem do dlaně
zaplatit na ruku

ve dvou akváriích ryby

.
. ruce se lámou o chléb
jazyk o slova
a spánek oči tříští

plusy a mínusy

.
peklo steklo o pár pater níž
nebe je pořád stejně vzdálené
já ignoruju zemskou tíž

z pavoučí sítě

klapky na piáně
uvíznuté v ránech
navzdory černé a bílé
přinášejí chvíle

litanie

.
zima mi je
když ne sebou cizí ohně chladím
hořím jinam

odvzpomenutí

.
jas do očí, tmu do hlavy
za letu o Slunce se popálit
v pádu zchladit Měsícem

o něm

.
proklouzne ven
prosmýkne se mi za zády
myslí si že má vyhráno

nakročení

.
zrušit zítra a dny bez ozvěn
kdy světlo vzpomínek
vystřihuje budoucnosti stíny

nechtěné rekviem

.
za dnem den
prsty tmu rozčesávají jako obzory
bez květů a vůní

summer in the city

.
ve snaze držet se zbytků světla
a kroků nočních chodců
se nad rozpálenými střechami

korálky

.
zabarvoslepená
pod křídly motýla
prosila opilá

vprostřed léta na ledové kře

.
okrouhlá slova na jazyku
mívají dýku za zády
podlé nálady

o zrnkách písku, hodinových strojcích a perlorodkách

.
svině o mne nezbohatnou
a když se na chvíli zaseknu
rozejdu se

nepokojné neradosti ze dna / evergreen

.
Bábel se zhroutil opilý
cizí jazyky ho dusí
motýlí časožrouti

vzkaz

.
hned jak jsem tě poprvé uviděla
spadla jsem do toho až po uši
objal jsi mě

od kobylky co se poranila

.
. koně se přece také střílejí
s láskou
když už není naděje

o nás

někdy jsou muži
popraskané džbány
co jen zázrakem celé
ještě drží

pro Kaje, od Gerdy

.
jak o střep dlaň
o tebe občas krvácím
oko za oko.

pro pocit vlaštovčin

.
. pomuchlaná křídla v letu narovnat
nehlídat každý pohyb a dech
vědět kde je jih

vyznání

.
tenkrát jsem se chtěla dotknout něčí ruky
a najednou držela srdce
měkké a horké

spolu...

.
navzdory medu v tvé kávě
navzdory lávě v mých žilách
natruc všem Charybdám a Skyllám

pane, mějte mě za mne, já už nemohu / z deníčku platinové brunety na baru...

.
někde hluboko vsobě
jsem už úplně jiná
nežli ta

klíčkovaná

.
zrána teď mívám klíčové dírky
plné knoflíků
a lízátka vkvětináčích

po posledních námrazách

.
když obleču si mlčení
oceníš jeho vytříbené tóny.
posezónní výprodej čehokoli

rána a noci ještě cinkají

.
. při čaji a světlo už
prodlužuje krok
veletok jara vhorách pramení

pokusy

.
pokusčíslojedna
obloha sbírá touhy vran
muří nohy mizí před očima

omluva ode dna

. Myslím že vám všem dlužím vysvětlení ohledně letošního jara. Že ještě nedorazilo, je moje vina. Je mi to líto, ale momentálně stím nic nenadělám.

jehně v kleci

dostat se ti na kobylku
pod prsty
abys mě zas rozehrál
aspoň chvilku

jednou...

. pak bude nebe plné deštníků
co potáhnou na jih. plné touhy
roztáhnou střechy bez zbytečných cavyků
zaslepí všechny dávné bohy.

víceméně o čemkoli

.
mít tak teď
víc než malé množství čehokoli
do krku do žil do hlavy

z pohádky do pohádky

.
můj soukromý Šeherezád
němý pád do výšin
(můj)

míň určitě ne

.
v množství větším nežli malém
snesla bych tě. chtěla
přijala bych darem

koledníček

prosinec. končí
za svitu loučí, svíček
nebo ohňostrojů
do pokojů zamykáme těla

o žebrácké holi

.
kalamita
vždycky lítá ve vzduchu
když nenabitá

krásní večer

my plavíme se časoproudem
a naivní bažant na víně
ví jak se dá být
na obou stranách barikády

jména co znějí v tmách

když ty býváš Sedmispáč
já pak Nespalena
co pláč hltá
sama nahá neobutá

Discobolům se prohra nepromíjí

uvízl háček nad horkostí
a zamrzl tam nečekaně
visím na něm
a nevím jak zněj dolů

slzy nejsou mince

. tenoulince cinkají
po čaji voní
z porcelánu
sloni kráčí zdálné Indie

poslední sjezd z dálnice

život tiká
věcmi, kterým neutečem
jsou slova
po kterých ticho

nečekaný východ

chtěla jsem ti napsat
cokoli
prostě abys věděl.
ale ty už dávno víš

kostky vrženy a karty rozehrány

opřeny o Betlém
jsou čtyři světové strany
a směrů tisíce
je noc a den

tolik popela snad jedna hlava ani neunese...

ztracená jako tříska vlese
vadím jako stejný kousek dřeva
pod kůží
jsem eva a krmím lží

dušičková / jako vždycky... arytmicky

tak nevím. co se vlastně přeje
knekulatým nenarozeninám
jestli dobře je že zle je
a že a jestli sám

říjnová, skoro poslední

úlomky dní
čekají rozházené vulicích
na chodidla tančících bláznů
včase neuváznu

bez hlavy a paty

uzamykatelnost mysli
s sebou nese nedomykatelnost srdce
čím víc tápu tím víc miluju
zpěvy smyčců, hlasy hobojů

pohádka... věnovaná

zdeníku princezny
neděle 25. 10.

KOULE / jaké divadlo, taková opona aneb není divadla bez opony

před oponou
za oponou
nikdo nesmí stát
nebo nebudu hrát.

beasts of burden, birds of prey

někdo nese
jiný loví
já stavím zdi a mosty
do podkovy

jsou lásky bez konců a jsou konce lásek

. zapalte za ně svíčky
za okny svých duší
vyvěste lampióny
veselé

je tři čtvrtě na měsíc nad Cidlinou...

. zvuků na prasknutí hlavy
pak minuty plynou
krokem okovaným
vzdálená slova

odlétlo léto

. kapsa plná kaštanů
cáry mlhy poránu
a boty plné listí
od léta čistí

samet děraví od nadějí

povzlínané sny
visí hlavou dolů
a natahují paže po doteku
není léku

tam, kde není světlo, není světlo

barevně se všechno spletlo:
vpostranních uličkách
vždy černobílá
přesmyčka

pohádka... na míru

někde vhloubi vesmíru
je plno mléka
stéká po svitu měsíce
sladí hrozny vinice

rokokolo

první. zebem
všude bílo mrazivo
slunce nesílou snaživou
nikoho nezahřeje

diagnóza II.

. vsobě srůsty. i čerstvé zlomeniny
rány jizvy a hnisavé vředy
něco uvnitř pomalu kamení mi.

o ní

pročítá moudrost kočičích hlav
co odolává staletím
jehlám podpatků
tíze světa

vejdi...

. beze strachu
jedno kterou zbran
už jsem celá dokořán
a lehce kmání

nejen hnízda...

mám vsobě hnízda
ptačí. i vosí
jsem úl plný včel
a trubci troubí na obranu

o zrcadlení

.
až zase odevzdáš
co mi teď patří
spatřím tu druhou tvář

o mlčení

.

rostou a košatí se
neodpovědi, neslova

a proč tolik divokosti až odletí vlaštovky a husy?

neschovávat křídla
nádech výdech - letím
a všechno mezi tím
chci vrýt si do paměti

amnesty

ve snaze dostat svůj příděl
tisíce muších noh a křídel
denně se chytí
v pavoučích sítích

o nich III.

jsou nejen ve tmě
rostou a bují
jsou hlavně ve mně
draci v svých slujích

o rovnováze a závaží

to křehké převáží všechny poklady světa
jediná věta
vesmír zachrání
pár dní

rozsypaná

šeptává to. tiše
šimrá mě to vbřiše
šplhá to. vzlíná
do klína zklína

vzteklá

zelenooká bestie.
. vyhnat nedá se
ani uspat.

...a mělčinou proveslovat

pohladím tě
proti srsti tvého labyrintu
ksprintu ven zněj donutím
žádné nitě

variace na otřepané téma

jsi nejnovější stránka mého almanachupolykač prachu co zaslouží řád za něhu
Cupido vystřelil za běhua my teď lížeme si ránykteré nespočítány hojí se všude po těle
každý pondělek je příslibem pátku
s lehkostí okvětních plátků minulost zahojíškdyž prsty vkládáš do otevřených ran

nocturno

vnoci (až) slunce nezaplane
na hraně mé dlaně
ožijí bájné světy
rozezvučí se kastaněty

o nich II.

slyšíš. někde vdálce
. blíží se, dupou, cupitají
tančí jak plamínek na zápalce
směřují na sever, na jih

...prostě / until it sleeps... II.

. nechtělo to usnout
zmizet odejít
někdo nechtěl
abych měla klid

po kapkách

zas ti píšu. ty jsi v dáli
v Pompejích.

o nich

jsou vnás a všude
. létají víří
vmedových sudech
i sjedem štířím

jitření

ráno si na stromech
načechrá peří
den napne plachty
a polednem zazvoní

děkovánka

štěstí se umí schoulit do klubíčka
pohladí víčka a foukne do ucha
rozcucháš a pak pohladíš
vadí. – nevadíš

o chmýří

.
ochmýřené malinké háčky
/ne ty od podprsenek
a sexu

20/5/2009

plíživě přichází, pak zuřivě útočí
mláďata do mlází, maliny vúbočí
a sukně podkáslá
vyhrnout blůzičky

Néreus / dopis otci

Otče můj, Néree:
u dna se vlastně nic neděje
leštímejen perly, korály
mořské koníky tu pasem

iluze

ktvý duze
iluze mý nedoletí
nedoplavou hlavou
jaká je ti dnes barva.

máj a les

už jetak blízko
ve vzduchu voní
do uší co chvíli zacinká
sčajovou miskou

láska půlky kalendáře

nevím přesně (kolik) koho miluješ
pro jistotu (kdybys ke mně přišel)
nosím vsobě Taj Mahal
Svatou zemi i Zakázané Město

prostě... nech tu řeku téct

. odnese co není potřebné
každá řeka je i cesta
hráze jí žádné nestav
teď ne

někdy jsem už jen skořápka...

. a nic mě nebolí
slzy jsou pryč a ze soli co zbyla
je cesta – vinoucí se, bílá
na polích se kroutící

puzzle II.

ve smyčkách času ve vzpomínkách
uzlíky životů nejvíce září
do vrásek a jizev nitkami barev
vetkaná krása věci co nebyly

radikální řez

řeřavé uhlíky pod patama
(ještě že jsem zocelená)
jednou stebou, víckrát sama
bolest vžilách, ústa němá

do stínítka lampy

namíchat si drink
spříchutí po jehličí
vrádiu naladit staré časy
swing. a pít říznutý tmou

vzpomínka na Budapešť

krojením se otevřelo nebe do rána
ze zimy svlékaná
nádechy vpodloubí
zármutky rozmrazí

post scriptum

Víš co, už nejezdi. a nehledej mě
H.

puzzle

na ostří světla nerozkvetlá
bývá i tma útlocitná
procpou se orlojemza zvuků hoboje
zadrhnou vsoukolí až to čas zabolí

pojď zimou rozjařeně létat

. zoceleni
nakreslíme prstem vzkazy do vesmíru
zvukem petard hlasy neoněmí
doháníme vlastní metastázy

...a dneska s ránem

někde pod piánem
praskla tma
zní se vykutálel den
slunce je volské oko

včera v noci

tančila jsem přes hřebeny střech
česala si o ně vlasy a myšlenky
a najednou kolem mne proletěla
poblázněná lampa

dveře

klepání.
. za dveřmi nic
jen kroky polednic
co odměřují slunci tep

myslím na tebe

. i vkostele
plno je světel
a kříž prázdný
já tě plná

nightwish

. a vkostech zvíře vlezlé
bestie bez barvy. bez krve
beze všeho ničí
vrací němým hlas

...a říkají že ta zeď už skoro nenaříká

samota tiká
jak znás vytéká čas
požírači krás a citů
vskrytu lovíme

skrýš

On/
. vešel vlomením
a naplnil mě světlem
nasytil jak sklepení sudovým vínem

sliby šeptané do nenávratna

já ta špatná
zrcadlím se tolikrát
že vidím i to co nechci
a nedá mi to spát

o ne/dokonalosti

.


dokonalostmůžeme obdivovat

proplétám... se jasem

. nemusíš mít strach
že ti vzplanu
uprostřed lidí
znám totiž jeden trik

mezidobí

stmívá se. ne, to se sem slétají. hladové a žravé

uspávanka... pro beránka

spinkej můj maličký, zavři očka
kolem nás přechází černá kočka
nese nám veliký pytel štěstí
pevně si sevři svůj kousek vpěsti

před bouřkou

všechny šťastné konce už jsou rozebrány
i já jeden chtěla chránit. vdlani
od svítání do svítání
co není k mání

bakchanálie

. bývaly bakchanálie
bývaly divoké
rozkoší otrokem
byl každý

jsou ticha... divná

jsou ticha co bují jako rakovina.

tak... už víš kde jsme?

daleko . na dosah
ty. nepřekročitelný práh
já.

o stínu

.
.

. má – li tě stín

zimostráz / nic nového pod sluncem II.

. zas vstromy se vlomil mráz
hlad skoupý neskoupil
- krad od nálad
když vesel vešel do zahrad

vklouzávám do spánku...

. švec na svém verpánku
taky už neševčí
klubíčko štěněcí
nehlídá zápraží

básníkovi v nesnázích... / pokračování

. ztracený básník, sám nocí i ránem
klade svůj nespánek vpergamen
láskou snad opilý
ale neomámen

v pozadí hraje napínavá hudba a někdo tam bouchá do bubnů jako o život

. mezi námi plot
a vlastně celé galaxie
rytmus bubnů ve mně žije
sílí

...jsi tu?

křemínky slov srší jiskrami citů
na hřbety střech, kmínky komínů
opadané barvy podzim neminul
tak narvi si a podrž vnáručí

potmě svíc těla roztančená...

. i já tobě zatančím
muži žena
nejradši z očí do očí a do ucha.
a do ucha špičkou jazyka

dopis Evženu O.

. mrcha se do mne vplížila
je to asi rok
pomalu a nenápadně
využila že jsem na dně

nocturno III.

. noc přicházela po kapkáchnež vylila se plným proudemkterý všechno kolem spláchprvně jsem mělapřed posledním soudema na vlnách noci celá bdělámarně lapala jsempo dechu i našich snechpak na střechujsem lezla po zádechza tvým hlasemnohama dopředutak tohle teda nesveduhlásí všem moje trouba hlásnáhlas má ale pořád tvůjsotva vnímám: pamatujže všude jsou klasyzlatavého ránaa noc už mezi ně zas jen kapekdyž propadnu střechou na kanapemám černou kočku na klíněco přitančila v tichých krocíchotočím líným kohoutkema nový denz nás spláchne zbytky noci.

básníkovi v nesnázích... / útržek

. napiš třeba
čím se trápíš
čím zas jiné
a jak ti chleba voní.

nezadržitelná

vyválená vmedu
tvých slov
obalená peřím
ze mne sedraným

namále mám a ne málo přitom bylo...

svým snům
snad neusnu
ještě
poslední ptakoještěr

zaklínadlo

já ti oheň hořící
ty mi voda živá
jen si vzpomeň
co říci

Jisra'el / ...padám daleko létám hluboko převysoko sním

.

byl jsi a budeš závrať.

zpráva

když noc jen
se před očima svléká
vztekávám sevztekám
a pak chvíli před svítáním

nespím... ty spíš?

xvypramenila jsemskrz kamení láseksvých dubůve větvíchbudu rozvěšenážena pavučinatak jiná jak stejnápřelétavá hejna mrakůa kůň v tryskupískumilné stopyklopýtají směrem k rájiprý ten Eden budehříchuprostýaž se - ne hrdě - postímbez tvého masaspása. prokletí. možná ti odletímaž zahrají namísto šalmajína flétnu lásky plnoumožná odteču s poslední vlnoua už nikdy nevzlétnuaž TY mně miláčku odletíšto spíš.

někdo ztich...

…je prach na botách
poutníků dalekých
…je smích vnáznacích
pierotů a kolombín

tichá... ještě dýchám

vždycky když se mi zdá že hloub už to nejdezjistím že jsem vlastně v luxusním apartmá s výhledem na moře, palmy, nebea na dně že jsou jiní
když se mi zdá život k nežitípustím si zprávya zjistím jak jsem šťastná
no a pak si uvědomímjak je to s námimíjím nebe i rája zas proletím peklemaž na jeho samotný dno
a tam sbírám síly

blízká? - ni! / ...na časy

jsi mi nablízku já ti předaleká
ty se přeš dál já se dál lekám
že zazvoní podkovy smích i hrana.
hra na dávná dávna

29/2/2008

plnou parou
jaro začíná
kamením bystřina
valí se vlnou

pro čí tání přijdou jarní rána?

vrána kráká zas zpívá
svoji píseň skřivan
jíva zívá vyvrbí se
tíseňtaje

silný vítr přinese sníh... na horách hrozí závěje

I. nic mimořádnýho se neděje
tady jen mráz a slota
a pak ještě strach
ztoho o čem často básníš

tma se na mne dívá očima netopýra

. a zívá
svírám zuby před jazykem
počíhá si -je to had
co tisíckrát už uštknul tichem

nic nového pod sluncem

obrůstánás mráz
pomstychtivý čas
zuby cení
hladový sráz

svatomartinské víno

. uprostřed sedmi pekel
za sedmero horami
a zrcadlem sedmého nebe
bude spát mých nejmíň sedm

jsou lidi kteří se mě nikdy nedotknou

když je kolem tebe ticho
je ve mně prázdno
vmým srdci se pak rozlíhaj tvý kroky
vhlavě zní tvůj hlas

...a žít

zasívat měsíce
sklízet minuty
přesýpat se hodinama
prosípat se světlem i tmou

jednou si lehnem, jak si ustelem

na nebi záplaty zocele
a výhružně tlukoucí srdce holátek
odměřené pohyby
jednorukého tanečníka

potají

. pak slůvka splítám
nevede to nikam
kdo komu je břímě
a kolik je vlastně druhů samoty.

mým... / otázky

šelmy mé dravosti:
až hladem budem řvát
čí tělo svou nahostí
dá dosyta námžrát.

...a celá si přijdu zbytečná

jsem hvězdář a ty kometa
co pořád mi někam od létá
a žes křičel přehlasitě
objevili tě

o lásce II.

x
x
. jen tělo na to nestačí
a srdce je škoda tam

na znamení moci silné zpiju svou bezmocí / uspávanka

. a sebe červeným vínem
dokud to všechno nepomine
budu do lesa křičet jak se zněj ozývá
pak budu zas jednou mazlivá

děsí mě všechno co jsem neudělala a co ještě udělám / until it sleeps...

mý ruce hledaj pravdu
prsty bolest
oči nevidínechtějí
tolik ticha

srdce mého srdce je zvíře do kouta zahnané

jak usnout
když ten divoký pták ve mně
tluče křídly
a chtěl by ven

prohlašuju a ptám se

pátkům třináctého se omlouvám
jsem prám na moři ztracený
směj se, klidně směj se mi
nezáleží přece na listě vkalendáři

Někdo drtí roky na dny a nám nenechal ani hodinu

sbírala bych ty drobky
skrývala je vkapsáři
střádala pro nás náš hlad
noční hostiny

nocturno ještě menší

. u vzácných básní zas snít
mít zvláštní pocit znoci
kdy démonci zelenoocí krouží
a loužím sjejich zrcadly se vyhýbají

nejblíž si jsme když nemůžem být spolu

na stole mám hromádku mokrých kamínků123654789
/poklad mý dcery/123654789
probírám se jima, dívám se jak sou krásný123654789
a myslím na ten jedinej123654789

domin.go

intro
tak už si do hajzlu dávej jednou bacha na to co chceš
a chraň mě před tím co si přeju já
víš že sem eště nikdy nikoho tak nemiloval.

/těší mě, jsem tvoje milá/

. zas prý bude líp
útěcha.
vtip.
kdyby čas tolik nespěchal.

dávám sbohem spánku a křičím proti hodinám

. vsrdci všechny zvony Říma
někdo mi marně zvoní u dveří
trojský kůň dávno uvnitř dřímá
a já zpampelišek pápěří

světýlko v tmách může být i bludička...

. přes víčka pak černý šátek
zjatek zas jednou vedou jehňátka
nebude už žádný velký pátek
těch nevinných

o polednách

. opilá vůní muškátů
na achátu si drápky brousím
vousy olíznu.
muška na diviznu usedne

...a já se snažím umřít svý lásce dřív než mě zabije

kyrie. kyrie.
a eleison ktomu
jsem vbodě zlomu
typická vrása

i když ucho přísloví se trhá, mám víc štěstí jak rozumu...

dřív se upalovalo stínalo
a věšelo
teď mi je ticho největším trestem a
srdce mi/c/hoří

hraní s osudem

barevný střípky
životů
posbírám
do kornoutu

jak rorýs když vyletí z hnízda...

přiznáme se khříchům
a můžem odletět
já vtvý kůži /kůže líná/
budu jiná než jsem teď

tíha tikotu tvých vteřin...

. k zemi nás oba zvolna táhne
čas nikdy nikomu neomládne
zavřený vpřesýpacích hodinách.
. zas ve mně pramení strach

krystalky ledu po kapsách...

tak bohatá.
a tolik ztoho mrazí.
že nedosáhnu hvězd.

za týden ticha... /za groš naděje...

zas už je ticho
kolem mne
/i tam kam nikdo nevidí/
spýchou jsem myslela

milostná únava

klidné bezvětří
tělem se rozlije med
rákosí v tichu

aqua haeret...

není tvář.
kterou bych na polštáři vedle sebe radši viděla.
zvesela se loučíš miláčku zvesela
a mě ztoho tuhne vžilách

doztracena...

. chystáš se snima odletět
a já hloupá už dřív vyměnila křídla za naději.
takteď nemám nic
stojím tu a dívám se tím směrem

nemadonám...

Vlukách boží muka.
umučená
sprosbou na kolena
a vprázdných rukách

diagnóza

vmý hlavě a srdci už není khnutí
. první ranní myšlenka svůní kávy
vždycky poslední záblesk před usnutím.
že bys byl další můj ne-zdravý návyk.

...velikonoční

Někdo byl na kříži a někoho tam nechali.
. a každý dech
kterým jsme si rostli
byl tak něžný

/ne/s/mysl

V/y/sadili jsme se
jeden do druhého. /o život/
v/y/klíčili jsme
/do/ sebe navzájem

ty víš co chci

. poruč mi, ať přijdu ktobě po vodách.
strach nepocítím
vcizích sítích nechycena
tvoje žena stále budu

zkrat...

…kůži ztebe servu
a na obnažený dráty nervů
svým tělem budu hrát…

bosorka

meduňka voňavá
devětsil sílu dá…
…v kostele neklečím
vyléčím když nemáš strach

život / návod k použití

Pohladit hladného
a sebrat mu chleba.
Nasytit sytého
když vody mu třeba.

čtrnáct řádků...

…jedna paní povídala
dva se prali
a třetí se smál
do čtyř světových stran…

tak... II.

bílý závoj
vojsko halí
líbat či střílet.
letmý povel

tak...

…pečetě rozlomit
stromovím proběhnout
dolehnou vzpomínky
kamínky vmozaice

spolu II.

jednou…

…se tvou tvář mý prsty naučí zpaměti

spolu

spleteni
stovky dní
(ulovils lovkyni)
spojeni

srdcebuchy duševzlyky

tumtum tumtum
splašený tón
to gong ve mně odbíjí
nepřítomnost tvou

o rampouších

…tvůj vlastní ti nevadí
bolíty cizí
ať vně či uvnitř tebe…

o čistotě

Ta nejvzácnější perla
má vsobě taky
maličké zrnko písku…

tricolora

můj smutek je oranžový
jako svetr ve kterým jsem se stebou prvně milovala
má bolest je zelená
svítí dodaleka a slzy nedávkuje kapátkem

...o bolesti a smutku

Prorůstá mnou
na kusy trhá
(uvnitř)
zvenku ještě držím tvar

mým katům...

Vpletenou do kola
mě rozlámou na tisíce dní a nocí…
aby prodali mou kůži
(a bylo na posměšky a hříšky)

...nevinná navzdory

Olámej mi větvejá pořád budu stromvyrvi ze mne srdcea přesto budu zvonvysuš všechna mořei potom budu loďvrhej na mě bleskypak budu hromosvodzasypej mě sněhemstále ti budu tátuž navěky můj leden bude náš listopadtak vem mi svoji láskuještě tu zbyde mákdyž sejmu vinu z tebe
budu já nevinná.

o lásce

. jen jedna láska může být první
ty ostatní se už navěky trumfují.
zbytečně
vyhraje ta poslední.

o pravdách v aspiku

. vejce, šunka, zelenina.
i v aspiku mají stejnou barvu a chuť.
Oblékám své pravdy do slov.