Jo holka, to je život
Náš život je jako hudební nástroj,
na který si většina z nás hraje často.
Pozlacená pohádka
Jednou se princezna probudila,
zamračila se a posadila,
v hlavě ji bodala bolest z vína,
k němuž se v noci uchýlila.
Den, kdy utichl Vesmír
Doprovázel mě na každém kroku,
přicházel, odcházel, byl po mém boku,
byl ve všech buňkách, v každém loku
života, bez bázně a bez amoku,
Co když? - jedna opilá
Co když prostě jen nemám slov.
Co když jen vařím z vody,
co když je pozdě na proslov,
co když jen říkám "kdyby".
Nevím - 2. kapitola
2. Kapitola
ZKatky se stala umělkyně. Bylo jí dvaadvacet a studovala uměleckou školu. Měla fialové vlasy, piercingy, kam oko dohlédlo a pětadvacet procent těla pokryto tetováním.
Nevím - 1.kapitola
1. Kapitola
O šest let později….
Do prdele. Kdybych se teď probrala ztříměsíčního kómatu, rovnou by mě zJIPky převezli na psychiatrické oddělení.
Nevím - Prolog
Okamžiky
okamžiky
častokrát voní
jako procházka
jarním ránem
Noční bdění
pro mě za mě
rozřežem noc
propíchnem tmu
tak potrestáme myšlenky
Písek v očích
po včerejší nocipřichází jaroa voní do dušetichými tóny klidupo včerejším sněhuděti zítřků pouštějí si loděa ty pak odplouvají vstříc novým bouřkámvše živé žijea mrtvé ožívájen ty sedíš nehnutěas výrazem pomatených námořníkůkreslíš prstem do písku vlnya na tvém pustém ostrovějiž rokyhledáš svůj malý koutekpohody
. máš všechno kromě času.
Hloupá
Zraješ a již často se ti stýská
po dosud nepoznaném
Nevnímáš snahy přírody
a drze se jim směješ
teď už vím
Už vím, táto,a už ti věřímteď anoa zamykám Tě do vzpomínek,Tebe a plyšového medvídkaOdhodlaná kráčetvzpřímeně a pevněa neškobrtat,jako když mi bylo pětDnes vím,že z dívky ženastává se tak lehce,jakobys rozfoukl pampelišku. bolestí rozplakat sevnitřním pláčemdokáží totižjen dospělé.
Atou dnes poprvé jsem byla.
tóny harmoniky
Stával u podchodu na nádražítakovej dědaa vytrvale loudil z wošoupaný harmonikytakový ty tóny, co z nich bolí hlavaDenně, pořád…. Nikdo nějak víc neřešil,nevnímala jestli si někdo všiml, že zmizel. To nevím. ----------------------------------------Vystoupit ze zaflusaný lokálkya čekatBude pršet, smděj zas ty nádražní záchodyV tabáku dneska třeba Mladou Frontuproti nuděpondělía jánevyspaláA teď půl šestý ráno – škola,Chtělo by to kafeHarmonika pozadím pro další hnusnej denbezdéčko je fakt cvokfurt hrajeBy mě tak zajímalo, jesi někdytaky spíLežení z papírový krabice o ničem nesvědčíA vlak má zase zpožděnípošahaný Český Dráhyuž mi to leze krkemA asi i ten deděk mi leze krkemHarmonika debilnítakhle mě den co dentím drnkáním na nervytakhle mě štve už tři roky….
Kateřina
Drahý příteli,
za letní noci od potoka šplouchání
cinkání jeřabin z nedalekého lesíka
nese se
beznaděj
Na samém konci světa
z útesu viset za vlasy
hystericky ječet hlasem zoufalé matky, kdy dva životy v jednom těle
vědoma si pustoprázdna kolem sebe
O konci světa...
V soukromí za plentou
zadupat deprese
za okny chalupy
v močálech v lese
Pro sestru
Týden po tvém narození se mě ptali, jak se jmenuješ a já si nevzpomněla
Nikdy se nebudu víc červenat jako tenkrát, bylo mi už šest
Chodili se dívat na to malé klubíčko štěstí, kterému tehdejší úsměv zůstal
a asi už i zůstane. snad ano, sluší ti.
Zmatená
má mě rád, nemá mě rád,
Otrhat lístky sedmikrásky,
vést si svoji malou válku
a pampelišky do copánků
Malíř
Procitnutí
Ta žlutá svině už přeprala dvě okenní tabule a nenechá se odbít prosbou "ještě chvilkůůů", nikdy se nenechala, mrcha - koule, co si myslí, že by bez ní svět pošel, drze si dovoluje určovat lidem, kdy budou chodit do práce /ale i kdyby ne ona, někdo by se vždycky našel, třeba ten chcípák odvedle, co snad nikdy nedokokrhá/
v ústních dutinách alkoholová pachuť a pohled do zrcadla mírně šokující /lepší je se nedívat/
Vyhodit zpostele žábu, co jí je sotva šestnáct a na jejíž jméno jsi si včera asi ještě vzpomněl, když.
Jonáš říká :o))
Stojíš na rozehřátém písku
Není teplo, naopak je spíše příjemně chladno, ale od chodidel hřejivo…
Někde vdáli zní klapot koňských kopyt
Stvými vlasy si pohrává vánek a je takové ticho, že ho slyšíš, nic jiného, jen vánek, své vlastní srdce a tichý uklidňující zvuk - koňská kopyta bořící se do písčité půdy…
Rozpustile
Rozpustit vlasy
a zas chvíli
roz-pustilá
pustoprázdno nevnímat
vždyť i já...
vždyť i já otáčím se zády,
abych neviděla
a opovrhuji duševně slepými….
vždyť i já opovrhuji sama sebou,
zase sobota
Zase sobota, diskotéka, na kterou chodím pravidelně jen tak ze zvyku, zas ten bar a spousta odpornýho chlastu, kterej má asi něčemu pomoct a zas ty pohledy, přesně ty, co sama na sobě nesnáším…. omotat si chlapa kolem prstu je hračka, nic jednoduššího neexistuje, ale proč mě to nebaví.
„Dáš si se mnou. “ Jo, blonďák, kterej by za to možná i stál, ale místo do očí mi čumí na kozy.
a v hlavě prázdnota....
Ruka vmé ruce, pohled bolestivě zabodnut do mého. jako tisíce malých jehliček vmé hlavě, šeptajících. "zdálo se mi o tobě, nebreč. ty jediná ze všech těch, kteří mě prý milují, jsi nikdy nechtěla moje prachy.
spoléhám
. a taky spoléhám na to, že šímuzor umešv, oc šákíř.
jako já.
Ráno
"Předej žezlo, temná královno, pro dnešní den nastal tvůj čas. "
"Hohó, ještě ne princi, ještě odpočívej. Mám tu stále trochu práce. "
"Ne, teď ty máš nárok na odpočinek, vezmi si svůj černý háv a jdi, pro tento den již tvá služba skončila.
"Zapalte hranici !!!"
Vykvetlas
obklopena plevelem
sžehnuta kopřivou
raněna bodláky
Sobota
"Ty jsi mě vlastně nikdy nechápal, netušil jsi, co jsem chtěla. "
"Tušil. Chtělas toho moc. "
"Chtěla jsem dítě.
Mé srdce je koberec2
Mé srdce je koberec
jenž hledá vysavač
snepříliš vysokou savostí
Ten starý savec měl pravidelné tendence
Mé srdce je koberec
Mé srdce je koberec
Tak si sakra aspoň očisti boty, než po něm přejdeš .
Chceš
Co chceš.
Lásku.
Chceš mou touhu na provázku
cestou z kamení
nesmysl
Nesmysl ne-smysluplný
napoví nám. možná. kdo ví
smýšlíme dost nesmyslně
smyslné rty by byly,
Zbitá teta
Rozbitá roleta
se neptá…. prosvítá,
života ruleta - jistota nejistá,
cesta spletitá
Tajně
Když Slunce si sMěsícem stráže mění,
scházejí se dva – muž a žena,
oba vědí, že to musí být po setmění,
teprve až shovívavě hlídá Luna.