Malovala oblakům v objetí paní háje

Chodila malá k lípě, by zahnala z duše smutek. Plakala v objetí paní háje, byť ze studu schovala se. Dívka snivá zklamala se, však nad lukami malovala oblakům úsměvy blaženého dítěte. Tady, pod větvemi, učila se odpouštět.

Zmrazený v okamžiku otazníků

Pln přesvědčení na popud zchátralé duše žádal jsem almužnu
Mlčky vracel jsem se tam
Nejistý krok v rozvalinách mrtvých chvil
Po cizích stopách opuštěných ve sněhu žádal jsem odpovědi

Zažehnutá

Na pupku obtloustlých bohů
Pálím si ruce
Ve zmatku vzkříšení lovů
Svlékám si srdce

Nad propastí

Ruce Ti páchnou zdechlinou vlastní morálky. Stojíš nad propastí vlastního já, odrazem je Ti hnus. Točí se Ti hlava a nevíš, z čeho je Ti víc na zvracení - jestli ze závratné výšky, nebo ze zvrácené osobnosti. A věř mi, že vzdálená oblaka Ti neporadí.

Ta z klína

Točím se tu
Vlním se
Na klíně
Tobě

Jsem jen oběť

Líbí se Ti, když krvácím.
Řekni mi, že ano
Vím, že jsi hladová po mé chuti
Ochutnej jí znovu

Pod (zimní)

Byl to jeden z těch mála dnů, kdy vášnivě oděné stromy zakrývá ponurá mlha a ve vzduchu se povaluje doposud nelapená inspirace. Kdy něha olizuje konečky mých prstů a následně uteče, ošizená o orgasmus. Kdy se snoubí deprese s chtíčem v koktejlu perverzních myšlenek. Kdy se v loužích miluju s múzou.

Možný monolog z mnohých

Narozen ve smradu oceláren, syn dělníka. Špinavé ruce lidu, lidu toužícím po čistotě tkvící alespoň v krajíci chleba na druhý den. Ty stejné ruce tě chovaly v temnotě osamění, v bohem zapomenuté chatrči s cejchem chudoby. Vychován za rytmu písně o nespravedlnosti lidského bytí.

Propagační

Netvrdím, že jsem ideál
(Malověrná poběhlice)
Postrádám v srdci kapitál
(Vzpomínkové komplikace)

Cestou

Sama v podnapilým městě
Volám inspiraci
Troubím múzám na poplach
Žadoním pro ideu

V (ů) ně Erotiky

A právě tam -
Kde chtíč hoří v rytmu rozpuštěného tanga s příchutí cigarety.
Kde se nesmělost bortí.
Kde touha olizuje něhou nasáklé konečky prstů.

Tržiště svátku umrlých

Tržiště svátku umrlých
Nikdo nic neprodal
Tady jde o hazard
Nejsmutnější vyhrává

Rozpuštěná

Nasraná touha se příčí v páteři
Ukradený sen narvaný iluzí
Plazíce ke štěstí zcela vysychám
Fata morgana se rozpustila

Ulítlá

V tónině příšeří
Přísliby zítřejší
Snívám
Lítám

Chvíle vínová

Slova snově svůdná
Půvab půjčený
Hraju hraně hravě
Možná nemožná

Manon prohnilá

Ach, zemřít pro úsměv
To krátké zachvění
Zmáhá mě opilost
Manon prohnilá

Utopenec

Plazím se
Dno sklenice na dohled
Sama na vlně zármutku
Říkej mi Masochisto

Inspirace

Malovala bych
Řinčí chuť po kapsách
Přenesu jí na zdi
(Pomník sličné múzy)

Pokračovat k Tobě

Prázdný průvod bubnů
Čekáš konec v chrámu
Kněží jen přihlíží
Cítím Tvé volání

Pohled z lavičky

Nebe nabralo děsivou náladu
Mstí se za horkem prolitý den
Promarněné odpoledne v úkrytu
Hrozí a proklíná nad domy

Výplod (možná) nový

Rodím se
(Půllitr jedenáctky v ruce)
Hledám tunel.
Deru se plazmou

Postmoderní maska

Dýchej a soustřeď se
Dýchej a vstřebej chaos
Je to všude kolem Tebe
Neunikneš pohledům

Fejsbuková

Lajknu váš rozsudek
Smrti
Ničemná
Závyslí

Nikotinová

No tak si zapal
Zapal si a vdechni
Nech se oklamat iluzí
(Dobrej pocit)

Óda pro město

Hlavy řvoucí z fasád domů
Ne však hlasitěji než křik sirén
Postoj ryze sloupový
Vstřebávání velkoměstské euforie

Podobizna

Podívej, stárneš.
Zírám na svou podobiznu.
Vyhaslé oči s kruhy těsně pod nimi.
Maličké šediny na vystříhané části hlavy.

O zklamání

Ach, mami…
Vem mě zpět do svého lůna.
Koj mě svou moudrostí a láskou.
Šeptej mi sliby o lepším zítřku.

O blbosti

V polštáři dusím obrazy Tvé krásy,
mé blbosti.
Zajíkám se násobky explozí.
Turbína vyhaslé továrny nestíhá.

Obětí milovnice Panenky

Gentleman neřestí
A plný studu
Uloven kořistí
Topí se v sudu

Herec

Vyrvěte mi srdce.
Taky plíce.
I mozek a slinivku.
Pryč s játrama.

Rychlovka

Po hodině spaní.
. přišlo na mě sraní.

Stádo

Lidský strach z odlišnosti není nemoc,
ale blbost.
Tak si buč ve stádu.
. žvejkej stejnou trávu.

Stvoření Boha

Narodil se ve mně Bůh
Žel má vplicích shnilý vzduch
Vznikla ve mně snová víra
Jenž svůj původ nepopírá

Nemravná

Píseň o post coitum
Zašeptám Ti lepší
Stačí vybrat žánr
Vseznamu mé touhy

Lapnu lačnou bestii

Lapnu lačnou bestii
Uspokojím svojí duši
Vypustím z žil dávnou bolest
Dostanu jed z těla ven

Pod peřinou

Spíš.
A já se dívám.
Dávám si dohromady skládanku.
Tvýho těla.

Tajemství

Sedím tiše
Nedutám
Nechci klišé
Na mysli první hřích

Bordel (v srdci?)

Bordel v srdci.
Tak o tom zpívá.
Já nesouhlasím.
Srdce je slepý orgán.

Opilost

Píši Vám, slečno vzdálená.
(Chuť na cigaretu. )
Kavárna U Cizích hlasů.
(Zapálím si a přemítám dál.

Za jízdy

Houfy mraků držíc pláč.
Který znich je špinavější.
Co pod maskou schovávají.
Velkolepé tajemství.

Nežádoucí myšlenky

Ne.
Já to nedokážu.
Nedaří se mi zkrotit myšlenky.
Utáhnout uzdu všem otazníkům.

Vábení

Šlapu si dál po štěstí.
Dolej pohár neřestí.
Pij tu se mnou, nádhero.
Pokud nejsi hetero.

Sbohem, bestie

Sbohem a šáteček.
Takhle to umíš říct jen Ty.
Bestie.
Využilas mé snění.

Probuzení

Zase jsi to posrala.
Zase jsi jí podlehla.
Ty, maličká, co ses víle narodila.
Ach, byla tu, byla.

Snění

Včera se mě zmocnilo naivní snění. Chceš vědět, o čem bylo. O nás. Kalendář hlásal Štědrý den a my se na něj připravovaly vútulném bytě.

Věřím

Před chvílí jsem se seznámila sučitelem matematiky, co učí na kynšperské základce. Ten muž mi dal víru. On sám věří vboha a nevěří, že já svou víru nemám také. Jak můžu jet vlakem do Chebu, když nevěřím, že mě tam doveze.

Než vám kulka provrtá hlavu

I když jste ten zvuk slyšeli pouze zfilmových scén, nepochybujete o jeho zdroji. Kdosi nabil pistoli. Vybavíte si tu akci, jak detektiv, mafián, zloděj či chladnokrevný zabiják vytáhnou zbraň zpouzdra, nebo prostě zpod košile zastrčené vkalhotách, natáhnou a spevným odhlodáním míří na cíl súmyslem neminout. Vzpomenete si na záběr sjeho drsným pohledem a zpoceným čelem, to vše doprovázené dynamickým soundtrackem nenechávajíc vás sedět vklidu.

Chybíš mi

Třásla se chtíčem, nehty mi zarývala do zad a zrychleně dýchala do ucha. Ležela pode mnou oděná do zpocené kůže. Světlo lampy mi dovolovalo kochat se jejími prsy. Nebylo svědka vášně.

Zvíře

Stalo se ze mě zvíře. Nemravný tvor myslící na jediné - dovézt Tě k vytouženému vrcholu. Jsem kouzelník, co se v útrobách své továrny snaží namíchat elixír takové síly, aby Tě zaručeně uvedl do opěvované extáz a splnil tak Tvé zvrhlé představy. Jsem zloděj prahnoucí po každičkém kousku Tvého prádla.

Jarní

Paprsky jarního slunce nevzdávají svůj boj s nocí a stále na mě dosáhnou. Hřejou. Příjemně hřejou, nepálí. Zvedá se vítr.

Lživá

Ne.
Já už nevěřím.
Nevěřím na víly.
Přitančila na scénu oděná do rozkoše.

A Ty jedeš dál

Nabralas druhý dech
Ty, co ses dusila.
Nepoznáš prázdný měch,
já jsem se postila.

Lásky oběť

Ukaž mi, kde má láska oltář a já na něj půjdu složit oběť.
Svléknu se na kůži a oddám se celá.
Přikryju se tmou a pohladím vítr.
Slzami zpečetím spojení.

Ztrácím rozum

Ztrácím rozum. Opustí svou skrýš a vzlétne kamsi vysoko nade mě pokaždé, když na Tebe jen pomyslím. Jenže já na Tebe myslím pořád. Mé srdce i má hlava jsou TEbou nasáklé takovým způsobem, že by to mělo být považováno za šílené.

Vztek

DĚVKO.
Děvko proklatá.
Jaks mohla.
Hněv.

Myšlenky mého těla

V hřejivém náručí něžně mi usínáš.
Na prahu loučení ruku mi nepodáš.
Otazníková nálada.
Nevábná návnada.

Už víš?

Zahalená tmou já usínám.
Rozsviť.
A zjistíš, co jsem zač.
Že první dojem nestačí.

Před usnutím

Vlasy přes obličej a známý tlak v kalhotách.
"Můžeš mě políbit", to šeptej mi v temnotách.
Hvězdy jsou schované, nenajdeš svědka chtíče.
Zahoď už otazník, zbabělců jen se týče.

Člověk - ubohé stvoření

Člověk, ubohé to stvoření.
Pachtí se za cílem, za úspěchem. Touží být nejlepší, být pánem všeho. Stát se tak dravou šelmou a podmanit si každičkou kořist.

Listování diářem

Staré fotky, odložené dary, děsivě živé sny, vystydlá káva, přetékající popelník, tlak na srdci, zbytečné hovory, pár kilo navíc, opuchlé oči, tma na mysli… Takový je svět bez Ní. Včera to mohl být rok, mohly jsme slavit. Zamluvila jsem pokoj, zůstal však prázdný. Plna ničeho chci utéct po soukromé duze, kterou jsme si sestavily z pruhů.

Vzplanutí

Proč mám talent tak rychle vzplanout a následně uhořet.
Jsem jako bájný pták fénix.
Vstanu zpopela a vpopel se proměním.
A pořád dokola.

Opilá vílou

Šeptej, vílo, mně do ucha.
Pohlaď, prosím, mojí duši.
Chceš-li, dám Ti políbení.
Na místa, kam se to sluší.

Milovala milování

Podzimní vítr si sjejími vlasy dělal, co chtěl, ale jí to nevadilo. Dalo by se říci, že si ten chladný dotek vychutnávala. Cestou ze dveří si pozapínala zbylé knoflíky a srovnala kravatu. Pak zkapsy vytáhla krabičku cigaret, vybrala si jednu zposledních čtyř nikotinem narvaných trubiček a zbytek vrátila do tmy kabátu.

Jsem (ne)normální

Jsem normální. Nevím, protože co lze považovat za normální. Normálně se oblékat. Chovat se normálně.

Emoce

Svolávám emoce.
Chce se mi spát a snít.
Svědomí bezmocné.
Chtíč radši vodou smýt.

Toužím umět

Toužím umět strunám vládnout.
Složila bych píseň Tobě.
Sní pod oknem vnoční době.
Tebe přimět ve tmě vzplanout.

Bláznovství

Jsem blázen.
Prahnu po bláznění.
Jsem blázen.
Idea kzbláznění.

Idea na věčnost

Máš talent přimět blázna zpitomět.
Hodit mu pošetile udici.
Tanec slunou návnadou.
Vyčkáváš na břehu.

Láska je děvka

Nedostupná

Jsem malé dítě. Maličká bytost s vlastním úžasně nepopsatelným světem. Stojím před výlohou. Nápis nad ní hlásá: "Ráj hraček.

Znechucení

Tak
PYKEJ
a mlč.
Seš

Jed?

Nevěřícně brejlím na kus dřeva, co mi trčí z těla. Ještě se chvěje. Jeho rychlost byla příliš velká a jeho přítomnost naprosto nečekaná. Nikdo mě nevarovat a ten špalek mi ani neposlal navštívenku.