Jak přibrat tři kila
V červnu jsem se zamilovala.
Už zase. A už zase úplně blbě. Né tak blbě, že by byl třeba ženatej, ani že by nevěděl, že existuju, ale dost na to, aby neměl ani tušení co se se mnou děje.
Princezna a pankáč (jak zhubnout čtyři kila)
Na toho vegana z června jsem se vykašlala. Teda spíš on kašlal na mě a já mám zase ráda krvavý steaky. Jenže holka jako já nemůže být věčně sama. A tak jsem v nějakým pomatení smyslů koncem srpna podlehla jednomu pankáčovi, kterej mě miluje už nejmíň rok a půl.
S vlaštovkami
Máš mě omotanou kolem malíčku
Za poklonu za obětí
Máš mě vhlavě
A vlaštovky co sezobaly poslední zbytky nadějně klíčícího zrní
Chleba
Cokrok můj krok tvůj mine
a rozplyne se s mlhou na jazyku
včerejší chlebatiše se drolí a šeptá:
"Zase snídáš sama. ".
Po trávě bosá
U předpovědi počasí snídám margaritu se solí z Karibiku kořeněnou vášnivými polibky sezónních turistů. Voní antikoncepcí. A nic neslibuje. Asi jako číšník, co ho zřejmě omámily mé plavé vlasy do pasu a spálená ramena označující sexuchtivou turistku.
Nespavá
Proplouvám životem jak slepá mořská panna a jako Siréna křičím ti do mušlí šumění moře. Jsem cvrček uvězněný ve sklepě paneláku co cvrká a cvrká svou ne-ko-neč-nou milostnou serenádu a zatím tam venku, s přáním dobrého spánku, mi dešťové kapky tančí na parapetu a žížaly nastavují svá nahá těla světu. Přemýšlím, čím se dneska nechám zanést tam, kde každý hezký večer nekončí svítáním plným pravdy. Usínám mezi hady, co mipomstychtivě syčí do ucha, abych snad radši ohluchla a nesnila o náhodných setkáních v pravou chvíli.
Humpolec
Vyprávíš o tom, že "Hroch je děsně nebezpečnej a žere takový ty velký rostliny, co rostou v Nilu. " A: "Taky tam žijí takový něco jako bakterie, co se ti zavrtaj pod kůži a už je od tud nikdy nedostaneš. "
A já ti visím na rtech, poslouchám tvé vyprávění a vůbec mi nevadí, že meleš děsný kraviny. Hlavně, aby od Humpolce nepřišlo ochlazení a přívalové deště, to by se potom Ohře rozvodnila a já bych se v ní, možná, utopila.
Poránu
Dnes ráno jsem se rozhodla,
že na to kašlu.
Už mě nebaví zvracet vzpomínky
a pokaždé, když tě uvidím
Mám se
Je za pět minut pozdě.
"Máš se. "
"No jasně, v pohodě. "
Rakev ti zasypu heřmánkem
Pusť to z hlavy
Pusť to z hlavy,
objednej rumy
a možná jednu zelenou,
co svítila na semaforu příliš krátce.
Divadlo
Kapky rosy ti olizují kotníky
a ty je přijímáš jak zbloudilé poutníky
prosící u božích chrámů
a já tu tiše sedím
Pokoj č.4
"Postel jako bitevní pole. " Hezká fráze. Zvlášť teď, když se schyluje k poslední bitvě. Budeš bojovat.
Voníš
Dnes tančím pro tebe
Pro vůni tvých vlasů
A čerstvě vypranýho svetru
Nad ránem
Pampeliškovej
Od malíčků až po oční víčka voníš po pampeliškách
a do snů mi z nich vplétáš věnečky,
že chtěl bys něžnosti,
vyměnit si prstýnky
Nakresli mě
Nakresli mě
Nakresli svou ženu
Pomocí pastelek
Když noc se sklání kránu
Smíření
Budem se smát
Budem trochu pít
A budem tančit
Bosí v trávě
Závislost
Máš to vůbec zapotřebí.
Sama
Uprostřed noci
V tý mrazivý zimě
Šeptem
Šeptej mi.
Když šeptáš tak všechno mnohem líp zní.
Slova tolik neřežou, tolik to nebolí a někdy, někdy i pohladí.
Pošeptej mi do ouška, třeba něco francouzsky.
Nelituju
Aspoň mě chyť za ruku
Ponižuju se
Škemrám o trochu citu
O trochu něžností
Tak trochu rezignovaná
Už nikam nespěchám.
Už není kam.
A hlavně, hlavně už to nezáleží na mě.
Jsem nezvykle klidná.
Protiklady
Mrazivej sníh a horkej punč.
Jak krásně to jde dohromady.
Proč tedy žena a muž,
ač také protiklady,
Horoskopová
Blížíš se ke mě znamením blíženců
a já hledám úkryt v písku.
Pak v nestřežené chvíli vylezu
a něžně tě uštknu po způsobu štírů.
Motýl
Už je to dávno. Muselo to být v létě. Přiletěl a umřel. Můj pokoj se pro něj stal pavučinou.
Ještě
Ještě cítím tvou vůni z polštáře
a už mi nevoní
Ještě mě cosi svírá u srdce
a už to nebolí
Podobenství
Rozněžnělá maková panenko, ty skleníková kytko. Vztoupilas do vekýho světa, ve kterým se nevyznáš. Tápeš jak slepec s bílou holí a nevíš co dál. Jak blázen hledáš někoho, kdo by o tebe stál.
Herec
Ještě úplně nedozněl první polibek a už se zas pomalu loučím. Snad ještě trochu mrazí v zádech z nesměle lechtivého pohlazení rádoby bez nostalgie, bez emocí, co ale zrazují vodou v očích a roztřesenýma rukama. Ale ty jsi herec, co v neupřímnosti vidí smysl života. Já si teď přopadám jak nevkusně nahá kniha v rukou literárního kritika, co ale sám svá díla nikomu přečíst nedá.
Výkřik
Veškerá snaha je marná.
Kdo umí, umí a kdo ne, ten je v prdeli.
Někdy III.
Nىkdy dost piju. Obèas na al, obèas pro zلbavu, obèas jen ze zvyku. Obèas se snaيm zlikvidovt vzpomيnky, co pلlي jak zhnisanل tّيska pod nehtem na prstenيèku levé ruky. Alkohol je pّeci dezinfekènي.
Už tě znám
Vždyť už mě znášznáš mý chybyznáš mý snyvíš co se hodíříct a neříctkdyž mám svůj dennáladu pod psačert to vemvždyť už mě znáštak co se divíšříkáš co nemášdivně se tváříšnemůžu v noci spáthlava mě bolía trochu mrzíže už mě znášznáš mý chybya neuznávášco mě se líbíco ráda nemámže mě to bolíkrev stéká po řesácha křičímjá už tě známzbytečně klečímzas před teboutak jako vždyckyruce se třesous námahouse s tebou loučímjenže se známetak zas a zasruce si dámezlámem vazvšichni se divímě se to líbítebe znátjen měj mě rád.
Někdy II.
Někdy se mi o tobě zdá. Ještě pořád. Jsem z toho vždycky docela rozladěná, zmatená a nevím co mám dělat, když se probudím se slzama v očích a příchutí tvých rtů na mých. Ale třeba to časem přejde.
Někdy I.
Někdy nejdu spát. Jen tak ležím a koukám do zdi. Občas si s tebou povídám. Vyprávím ti, co jsem přes den zažila, přiznávám se ke všem svým chybám.
Narýsuju ti básničku
Narýsuju ti básničku. Pod rozkvetlým keřem jasmínu,co mě ubíjí svou omamnou vůní. Zvečera na lavičce v parku,co trošku studí. Aspoň že vítr tu tolik nefouká,a tak neprozradí,jak Měsíc v úplňku mě drze k hříchu svádí.
Mravenci
Mám strašnou chutˇhrabat se ti v soukromí. A přitom bch si radši usekla obě ruce. Už tak toho vím moc. Víc, než bych chtěla.
Mosty
Stála na hradbách světa. Trhala broučkům nožičky, jak to někde četla, a do brouččích bolestných výkřiků šeptala:"Má mě rád, nemá mě rád, má. " Aby vzápětí zahodila beznohé tělíčko a rozvzlykala se:"Nemá, nemá, nemá. " Když se uklidnila, rozhodla se spálit za sebou mosty a začít znova a bez něj.
Dnes ne
Vím ,že toho na tebe bude jednou až moc. Myslím, že nebudeš křičet ani dělat scény, jen si sbalíš věci, budeš se tvářit, jak je ti to líto, a pak tě už třeba nikdy neuvidím. Vím, že to jednou přijde, pohár přeteče, už nebude, co víc si říct, už nezbyde ani pohlazení po vlasech. Ale dnes ještě ne.
Důkazy
Už se mi nechce dokazovat,
že za něco stojím,
že to co říkám, má smysl.
Už se mi nechce dokazovat,
střepy v očích
Dívám se na tebe skrz prsty,
abych tolik necítila střepy v očích.
A přitom je to poslední dobou to jediný,
co ještě dokážu k někomu cítit.
Volané číslo neexistuje
Dítě zbavené iluzí pouhým rozsvícením světla.
Pláče.
Až příliš brzy.
Nekonečná fantazie zahubena.
Ráno moudřejší večera
Je pár minut po půlnoci včerejšího dne a pár minut před tou mojí. Průvan mlátí dveřma a decibely vybrují adranalinem v mých žilách. Svíčka pomalu dohasíná, svařák chladne úměrně s tím, jak ubívá, a že kočka leze dírou už se asi dnes v noci nedozvím. Z rádia mi vnucujou ploužáky o lásce, kterou nikdo z nás stejně neprožije.
Andílek
Jak krásnej pocit, usínat s tvou krví na svých rukách. Tak slastně chutná ničit ty, co mě milují. Prej až za hrob. Tak tady to máš.
Pro totálního_mrzouta
Vážně si myslíš, že nadávkama něco vyřešíš.
Na kolena už mě asi nedostaneš.
Tu radost ti neudělám.
A na :"Mě strašně chybí Markétka,"
Když zrovna ne
Najednou tak nějak necítím bolest,když trhám si strupy,aby znova tekla krev. Moje srdce je tvůj popelník,
kam típáš nedopalkypouhých pár chvil,před západem Měsíce. Možná je pro tebe láskajen dalším buržoázním přežitkemna konci světa,ve kterým se nechce žíta já pozlaceným řetízkemaž příliš těsně u krku,který se sám odpoutat nedokáže.
Možná je ještě příliš brzy,
ptát se kdo znás chyboval víc.
Svítá na Západě
Čekáme na zavolání ze tmy,
na světýlko z ticha,
na lásku mrtvých srdcí,
či pohlazení slepých očí.
Jako ze sna
Sněží. Ty stojíš u okna a pozoruješ vločky jak tají na mokrým parapetu. Nejseš schopnej dostat ze sebe třeba jen jednu souvislou větu a zároveň máš pocit, že bys dokázal vymyslet perpetum mobile. A to vlastně jsi.
Smítko v oku
už zase upaluju
sebe sama
na hranici
z mých vlastních hříchů
Hoko to rese?!
Je to krutý a nelogický,
odi et amo a chci ho.
Proč. No proto.
A že nejsem sama.
Radši mlč
I mrtvá ryba poví mi víc
I plyšovej Míša pohladí víc
I stolní lampapotěší víc
než slova,co hledáš,
Sněžilo
Sněžilo bíle. a už nesněží. Zbylo pár vzpomínek,to na čem záleží.
Sněžilo rudě.
Co vidíš?
Připomínáš mi někoho, koho jsem kdysi znala. Věř mi, že jsem toho kluka milovala. Máš jeho tvář, jeho vlasy, tělo,ale nejsi to ty, ještě by to něco chtělo. Možná se změnil můj pohled na lásku.
Co zbylo?
Bylo vedro, že se potila i noha od slunečníku. Kočka nepřestávala štěkat a nikdo se nad tím nepozastavoval. V týhle době je už přece normální úplně všechno. Až na to, že stále nepřicházíš.
Stromy se neopouštějí
Stromy se ohýbaly pod váhou čerstvě napadaného sněhu. Nebyla tam jediná postava. Stromy se neopouštěly, i když to úplně normálně dělaj a nebyly smutný, protože k tomu neměly důvod. Jen se ohýbaly pod váhou čerstvě napadaného sněhu.
Otazníky
Kolik věcí tě napadne za čtyřicet osm hodin. A kolik z nich si zapamatuješ. Dřív než zazvoní zvonek, dřív, než se zblázním, že nezvoní. Jak dlouho trvá, než tě první slza pohladí po tváři.
Neslyším, nevidím, necítím, nechci
Neslyším tě,přesto vím, že voláš moje jméno. Ale nepřídu. Musíš pochopit,že mám taky svou hrdost.
Nevidím tě,přesto vím, že se na mě díváš.
Čokoláda II.
Dali jsme si horkou čokoládu,co krásně voněla. Nˇáká svině mi ukradla telefona skvělá noc právě skončila.
Svět je nám malej
"Tahle postel je pro nás dva moc malá," šeptáša pomalu se ke mně tiskneš čím dál víc. "Tenhle pokoj je pro nás dva moc malej,"šeptáma přemejšlím jak nejlíp ti mám říct:CELEJ TENHLE SVĚT JE MOC MALEJ PRO DVA LIDI CO SE MILUJOU. JEDEN Z TĚCH TŘÍ NEPŘEŽIJE.
"Tenhle barák je pro nás dva moc malej,"šeptáša pomalu mě zaháníš svými rty do kouta.
Zatím co ty spíš
Dívám se z okna, zatím, co ty spíš. Nebudu tě budit, lepší když neslyšíš,jak v nehybném tichu stékají mi slzy po tváři. Ta naše hvězda dávno už nezáří. Nemůžu odejít, hned přišla bych zpět.
Čokoláda
Dáváma si horkou čokoládu,ještě se z ní kouří. Hany se na mě směje očimaa skvělej den právě začíná.
Skončit se má v tom nejlepším
Proč všechno končí, co začít má. Už dávno nejsem tvá nevinná,už dávno nejsem, jakous´ mě chtělzbývá jen touha dvou nahých těl.
Skončit se má v tom nejlepším,tak proč se s tebou ještě neloučím. Proč s tebou zase znova usínám,když už to hezký stejně nevnímám.
ZŮSTANˇ NAHÁ!
Jsi tak krásná,kdyz o tobě sním. ZŮSTANˇ NAHÁ. Jsi tak svůdná,když s tebou spím. ZŮSTANˇ NAHÁ.
Jako z cukrárny
Koblížku, pusinko, tyčinko, kremrolko,můžu si kousnout. Tvý prsty jsou jak sušenky,plněný krémem.
Dortíčku, bonbónku, nanučku, lízátko,můžu si tě dát ohřát. Třeba do mikrovlnky,ať tak nestudíš.
Chci s tebou tančit!
Chci s tebou tančit.
Španělský rytmy
trhaj mi tepny na spáncích
a s tebou to nic nedělá.
Taky budu strom
Ty seš jako STROM. Jasně, máš svý KOŘENY a MÍSTO a tak,já bych ale radši byla ještě chvíli jak CHMÍŘÍ Z PAMPELIŠKY. Možná tě polechtám na tváři až poletím kolem. Snad mi tu VOLNOST budeš i závidět.
Lavice
Taháky, vzkazy, obrázky, samolepky,. Kolik životů najdeš na jedný lavici. Červenou fixou nápis: "Už tě nechci. " křičí do světa o konci jedné lásky.
Pomalu, ale jistě!
POMALU mi mrznou konečky prstů, když tě s nima jemně hladím po hrudi. POMALU ti pro mě přestává být srdce a nikdo kromě nás to nevidí. POMALU nám dochází zásoby smíchu, a přitom bych neřekla, že sme si ho vysmáli. POMALU zapomínám, jaký to kdysi bylo a co jsme si spolu všechno prožili.
Jak to chci žít chci
NECHCI mít celej život svázanej provazem kolem krkuA už vůbec NECHCI, abys ten provaz byl ty NECHCI žít tak, jak se ti to líbí a jak mi raděj všichni kolem měZa to chci strávit každičkou chvíli po svýmA je mo jedno, jestli to bude špatněChyb, co páchám sama na sobě se učím nelitovatA ono to de.
CHCI každej večer slavit svůj vlastní den nezávislostiA nepatřit nikomu, nepatřit ti.
Pro kamaráda
Vezmi si vatu
a umyj mi špinavý nohy
sou plný puchejřů
ale stejně ti na nich
O kradení
Ukradla jsem ti víru. Vím to. Ty mně sílu jít dál. Víš to.
Pro Jakuba
"Já tě. "Ne, neříkej to. Tvá vyznání mě bolí,zarývají se mi jako ostrý nůž přímo--přímo do srdce. Ale rány na srci se nehojí,jsou stále hlubší, krvácejí,až jednoho dne srdce zemře.
Pro Honzu
Příliš často umírám
Abych se zase zrodila
Z vražedných vášní
Měl bys mě vidět
Všechno víno už sme vypili
Všechno víno už se vypilo
A co ne, to se nám rozlilo
Bílej ubrus
Chytáš se za hlavu:
36 řádků o tom, že to asi končí
36 řádků o tom, že to asi končí
Prosím tě, nekřič. Bolí to. Něco mi šeptej,vím, nejde to. Jsi daleko.
Já, ty, kytka
Zvedni tu růži,pohlédni mi do očía řekni,co v nich vidíš. Co zbylo z anděla. Já ještě pořád nejsem dospělá,přesto už vím, co se smí,co se nedělá.
"Pořád vidím anděla,"řekl sia drobná vráskaudělala se ti na čele-tou lží.
Otčenáš
Otčenáš
Sedm nocí v tejdnu nejdu spát,ještě by se mi mohlo o tobě něco zdát. Tak na tebe aspoň myslím,ale nechci to vrátit, né, nechci. Když budeš mít štěstí,nikdy ti neřeknu,co k tobě cejtím.
R: Ve skutečnosti, je tvý jméno můj Otčenáš.
Zeď
Mezi námi dvěmabetonová zeďvelká silná stěnanekonečná šeďčekáš až co uděláma mě zajímájestli seš tam sámnikdo se nedívákdyž brečím do polštáře za betonovou zdína rtech slova tvoje, lhářea ta zeď to víkdyby jen mohlajak ráda křičela byže sem ti zahla a zahnuls´ i tysnad už mě nechceš a nebo já tebepo kolenou po zdi lezeš až do černého nebejestli teď odejdeštak už se nevrátímstokrát mě prokleješi já tě nesnášíma miluju,miluju,miluju,miluju,miluju,miluju,.
Možná, možná ne
Možná, že už nikdy nevyjde Slunce. A taky dost možná, že jo. Možná, že bude pořát jenom pršet. A taky dost možná, že ne.
Johanka
JOHANKA
Škrtnu sirkou. Oblohou projede žlutý blesk. Nezahřmí. Spálím si prsty.