ZEMŘEL PRINT

Ahede, děkuji, možná si Printa pamatuješ, jak pluje mládím, v posledních letech vynikal šlechetnou empatii a nebyl lhostejný k žabomyším půtkám, kdy se stavěl vždy na stranu oběti. A v soukromé poště vynikal zdvořilostí, přejícností a pokorou.

Někdy v roce 1998 jsem se poprvé potkal s Printem. Já působil na Písmáku pár měsíců a strašně moc jsem mu chtěl dát přečíst svoje básně (bláboly dospívajícího kluka s myšlenkami na věčnou lásku, západy slunce, a trochu té životní pubertální deprese, no vždyť to znáte). On přišel a tenkrát i zůstal. A povedlo se mu něco, co nikomu tady. On si celý Písmák podmanil, začal psát, začal si s lidmi povídat a všichni byli z Printa paf. 

Vzpomínám na ty večery, kdy jsme spolu klábosili po telefonu, ostatně z těch telefonátů vznikla spousta básniček z té doby.

Pak se naše cesty úplně rozešly, ale stejně jsem se k němu vracel a četl jeho tvorbu, která pro mě byla záhadou, stejně jako byl záhadou Print. Lhal mi o svém věku, lhal mi o svém jméně a jistě i o dalších věcech. Jednou jsem od něho dostal dopis, byla v něm fotka. Taková hodně stará, černobílá a na ní byl blonďatý kluk. Už tu fotku nemám, myslím, že jsem ji kdysi plný hněvu roztrhal, ale mám ji před očima. A krom té hromady textů, které napsal, mám jen tu fotku v paměti. A vlastně ani nevím, jestli na ní byl skutečně on.

A vracím se pořád.

Měj se tam nahoře dobře.

Škoda člověka a kamaráda zdejších Písmáků, jenž dokázal stvořit tak krásné básně jako je tahle. Snad v tom světě Tam, mu bude dopřáno dál tvořit.

Prázdno... Zůstala mi jen Nicněnka a Někde sám, co jste tehdy v noci psali společně jako zeroprint. Děkuji, žes byl...

Vzal tu cestu k Ježíšovu hrobu poměrně poctivě, co?

ako vidno aj z reakcií, jeho pričinením je svet lepším miestom

Líto mi je moji milí

že jsem nestál opodál

Když jste se mi rozvodnili

odplynuli bůhví kam

Je mi smutno zašeptané

Jako nikdy nedýchám

Že mé dlaně děrované

Nezachytí vduchocár

Je tak smutno prázdným stěnám

Když tma slídí u mých vrat

V básni která nepřečtená

.

Čeká na vás

.

Na návrat

.

*!

Rovněž se připojuji opožděně. Nebyl jsem tu dříve. A jak dlouho jsem tu nebyl, tak moc mě tato zpráva zasáhla. Print byl výrázným Písmákem. Navíc dobrosrdečným. Jsem rád, že se tady ochomýtnul kolem mých prvotin. Byla to (a stále je) pro mě čest.

S notným časovým odstupem mě hluboce zasáhla smutná zpráva o Printově odchodu z tohoto světa. 

Nikdy si nepřestanu vážit Printa jako člověka nesmírně vzdělaného, citlivého a vnímavého. Patří mezi několik málo osobností, které výrazně ovlivnili formování mých názorů a postojů k životu. Lituji, že nikdy se mi nepodařilo osobně mu za všechno poděkovat, neboť jsme se znali jen virtuálně. 

Čest jeho památce

Jeff Logos (MCMLIII)

autor: neblhaho - zkopírováno zpod básně Via Dolorosa

Print mi silně chybí. A to nepřejde. 

Budiž mu země lehká. Díky za krásné básně Printe!

Je mi to moc líto...

To je konec. Jeden z prvních lidí, který jsem tady před lety poznal. Nechci tvrdit, že se Písmák obrací v niveč, ale trochu mi to tak s odchodem Printa - i když tu už v podstatě dva roky nebyl -  připadá.

:(

ach

:-(

Tak to ctu az ted.

Snad se stalo to v co veril....

20.01.2018 17:39:11

Fouckault - redaktor poezie

zesnul šlechtic mezi Písmáky, noblesní kritik ručící za své výběry kreditem citlivého a dlouhodobého redaktora a bravurního básníka, kterého těžko kdo nahradí. Neměl zapotřebí se opírat o berle literárních teorií a konstrukcí, debatovat v klubech či pod díly, jeho cesta byla cestou srdce a víry ve spojení s intuicí. To vše podloženo velkou pracovitostí a systematičností. Jeho jeden mlčenlivý výběr u začínajícího nadaného autora vydal za deset rádobyhlubokomyslných úvah pod díly zavedených autorů od nás ostatních redaktorů. Plně si zaslouží vstoupit do Písmácké síně slávy.

Printe děkujeme!            

Je mi to líto.

Milý Honzíku, Printe,

přestože jsem oznamovatelem této smutné zprávy, nedá mi to, abych nebyl i trochu osobní. Nikdy jsme se osobně nesetkali, spojovaly nás postoje při některých písmáckých haštěřeních a pak čas od času soukromá e-mailová pošta. A přesto tvůj odchod nesu už řadu dnů se smutkem. Musím však vyjádřit i vděčnost za tvé opakované lekce vstřícnosti, laskavosti a samozřejmě i poezii, která zůstvá ozdobou tohoto serveru.  Někteří Písmáci, když jsem pátral po příčinách tvé dlouhodobé nepřítomnosti zde, napsali, že jsi je míjel či jsi byl s nimi v určitém rozporu, ale dobře vím, že jsi je respektoval, zvláště pak jejich tvorbu. Je pro ně i tebe vyznamenáním, že tvůj odchod vnímají s upřímným zármutkem a jsou to lidé, kteří prokázali, že umí. A také jim touto cestou děkuji za dobrou vůli zjistit, proč zde tak dlouho scházíš. Musím také zmínit i ty Písmáky, kteří do doby, než vyšla tato zpráva, upřímně sdíleli obavy o tebe, ale také doufali, že se jen na určitý čas ukrýváš ve své, jistě odůvodněné anonymitě.

A ještě jeden postřeh. Byl jsi upřímně věřícím člověkem a málo kdo mne tolik povzbudil ve své víře jako ty. Za to ti děkuji. A hlavně jsem rád, že jsi našel cestu, po které ses nakonec vydal, jak pevně věřím, s novou oprávněnou nadějí.

Mnohému mne naučil a pro svou empatii byl mi velmi blízký

Sbohem, příteli, děkuji, že jsi byl.

ach, další klenot putuje do míst, kde je prý bytí lehké... myslím na něj, úžasný člověk...

Neviděl jsem ho, neznal jsem jeho hlas....  Děkuji za každou napsanou hlásku a dobrou, milý.

musím zaklít sám sebe, abych se sem už nevracel.

protože jsem printa neznal.

ale co tu ty reakce vytvořily je fakt svým způsobem autentické....autentická tvorba.

Oldjerry

howgh

print už je v nebi, to je jistý

jak to tak sleduji, dávám jen tichý tip té, co nám vládne...

(což nemusí být vždycky smrt)

smekám hučku

Jirko, to je mně moc líto...

Jen mlčím

:-(((

:(

Budiž mu víra lehká. Měl jsem ho rád.

Občas jsem se, během těch dvou let, podívala na jeho stránku, jestli se už konečně zase přihlásil. Dnes jsem se dozvěděla, že už se tu nepotkáme.... je mi to líto. Nesmírně. Přesto věřím, že jednou se sejdeme  doopravdy.  Bylo mi ctí ho znát alespoň tak, jak mi to dovolil. Díky, Janíčku...

Ach...

je mi to líto....

Vždy je škoda, když něco dobrého končí. Print... už zvukem svého jména... byl zdejší stálicí, legendou, dá se říci. Patří k Písmáku od prvých jeho chvil... a zůstane v povědomí a  v srdcích...

Teď už nezměním, že jsem se s ním potkala jen tady ve světě, který je a není... A nás ostatní běh věcí snad popostrčí k tomu, že nebudeme odkládat to, co bychom chtěli... na až někdy... ono to prostě... "nefunguje"...

Printe,budeš tu moc chybět !!!

...a zvedl bílý kamínek mezi černými...jako vlna...jako zrnko moře...

je mi to líto...

škoda ho, byl to dobrý vnímavý básník a redaktor, smutno je

To nebyl  dobrý vstup do dne: Gora se mne dnes zeptala: Ty jsi znal Printa? 

Okamžitě mne napadlo, co se stalo a pak jsem zjistil, že je to bohužel - pravda. Nic nepomáhají stará úsloví o tom, že to čeká všechny - tedy i básníky a stejně lidi dobré jako ty druhé - a jako vždy je mi smutno, když odejde někdo, kdo se účastnil formování - i jen části - mého života...

...a Jenda to byl spolu s a2a2a, kdo mne svým způsobem přístupu k autorům i t. zv. druhého sledu (a možná třetího - sám sebe člověk nikdy nehodnotí  reálně) »podrželi«, když jsem se rozpadal po útocích seniora a pár dalších zlomyslných rejpalů. Jsem tomu rád, protože i teď, jako skoro osmdesátiletý, tak i jako mladý, jsem rád »někam patřil«... a patřit k Písmákům mi naplnilo slušný kus života.

S postupujícím věkem si to uvědomuji čím dál naléhavěji.

Na Jana vzpomenu vždy, dokud budu schopen s Písmákem komunikovat... spolu se vzpomínkou Bíšu, Baronku a další, kteří mi nějak zmizeli z obzoru, aniž bych věděl proč.

Jen tuším... a tobě Jiří, děkuji za krásný poslední hold Janovi...

Netušila jsem, že se ten zdánlivě nahodilý překlad smuteční básně bude tolik hodit tak brzy - že nebyl nanečisto.

Věnuji ho zpětně, Printe, Tobě a budu ho s Tebou mít už napořád spojený. Tvou smrtí Tvá ani naše práce nekončí, kéž se té radosti, celistvosti a čistoty ještě společně dohrabeme. Zatím se, stižena bytím, i skrze Tebe dál učím zpívat.Je mi ctí, že se naše existence dotknuly. Opatruj tam. Já tady také.

j.*~ 

Netknuté

Jest zlomenost,

z níž vzejde nedotknuté

Jest udolání,

z nějž vzchází odolnost

Smutek jest

za vším soužením, jenž vede k radosti

Jest křehkost,

z jejíchž hlubin se vynoří síla

Jest prázdnota

příliš veliká pro slova,

jíž procházíme při každé ztrátě

a puzeni z její tmy

jsme stiženi bytím

Jest pláč, hlubší než každý zvuk,

jehož zubaté kraje se hrouží do srdce,

jak se vlamujeme do místa uvnitř,

jež jest nezlomné a celistvé,

a tím se učíme zpívat

*~

http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=483182

ve stínu sluním se

na slunci stydím se.

Přemýšlím nad slovy

co tělem se nestanou

Nad těly

co ve slovech rozplynou se

Ty nudná každodenní mano...

Chci říhat křepelkami!

Nezapomenu, Printíí. A děkuji za všechno.

Chtěl jsem napsat... něco odpovídajícího... dva malí tataříni právě převracející náš byt na ruby tomu bohužel nepřejí... ale zároveň mi připomněli přirozený běh věcí. Jedni mají vše před sebou, jiní už za sebou. A asi je to tak v pořádku. Což neznamená, že mi není smutno. Je a velmi.

Děkuji, že jsi to za všechny napsal. Pokoj jeho duši... 

Tak z toho mi jde mráz po zádech. Věčná škoda.