Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKvůli tobě
Výběr: Stanislav_Vašina, Pája, Lyryk, kalais, dream, Markéta, Fouckault
06. 12. 2002
57
0
6635
Autor
Rowenna
Kvůli tobě
se zbavím všech svých zlozvyků
přestanu si okusovat nehty
budu kouřit jenom tajně
a koupím nám dvěma
tu největší
nejměkčí postel
a tu moji asketickou
jako žehlící prkno tvrdou a úzkou
odnesu do sběrného dvora
a když už tam budu
přihodím staré hrnce letované
křeslo počurané kočkou
kdybys neměl rád vlasy
v polívkách, ostříhám se
a na záchodě budu zavírat
pokaždé za sebou dveře.
Ty mi musíš slíbit
seno pod polštář
to abych mohla spát
a když se vzbudím v úzkostech
polibek do jakékoliv prohlubně
mého těla.
poslednísklenička
06. 01. 2006
neztrácejme úctu sami k sobě...ani kvůli TOBĚ!
Ale jinak to chápu, člověk to někdy prostě tak cejtí a blbne :o) *
pecado_mortal
24. 11. 2004
tak to je opravdu dilo s velky D! nikdy sem necetla nic tak sqelyho! (1 tip se asi ztrati ale prece jenom..)
► Děkuji Milly… Vidím to také tak nějak.
Jak dlouho zůstane utajené to, co jsem si zakázala, odepřela?
Jak velkou oběť ode mne takový vztah žádá?
Jak takové partnerství dopadne, když se „mé tajné kouření“ provalí?
Já už, pos vé vlastní životní zkušenosti vím…
A budu-li nespokojená, zablokovaná, sama sebou odepřená(!), zatrpklá nad sebou, co mé okolí?
Clarisa Pincola Estés (možná trochu komolím jméno) to v knize
Ženy, které běhaly s vlky,
v jedné z úvodních kapitol, kde píše o tajemství Modrovousově, popisuje velmi podobně…
Každé tajemství touží po objevení…
Vzdám-li se sama sebe, znamená to jen, že neposlouchám své nitro. Překřikuji ho a uzavírám. Ale ono opět vystoupí a přečasto právě v dobu, kdy to nejméně očekávám!
Je uměním být svá, ale neobtěžovat tím druhé!
Je to ale jediná cesta.
|||-_-|||
|||-_-|||
Já tohle četla už v říjnu.....ten konec a kritiky mi to připomněly...,
že mě to při čtení zase nenapadlo, ale zcela souhlasím s Petulou-vzdát se sama sebe nedopadá dobře-moc zkušeností nemám, ale s tímhle trošku....vždyť lidi se maj rádi, jaký jsou.....a když se do Tebe někdo zamiluje, tak do celýho člověka.....a je hlavní mít ráda sama sebe....moc vztahů na celej život není-a co potom?A i ve vztahu, je krásný být někdy sama...a užitečný pro ten vztah-když je člověk spokojenej....je to pro něj dobrý ( pro oba zúčastněný člověky a i pro ten vztah ).
ja sem proti...a co udela von? prestane krkat, kdyz se napije piva? bude zvedat prkynko na zachode? ja pochybuju....
To je tak krásný... Jenom je škoda, že se to nakonec někdy vytratí... a když se to nevytratí oboum najednou, tak je to strašně smutný a moc to bolí. *
Pišta_Hufnágl
04. 07. 2003
Tak hlavně dobře dojeď, žádné nechráněné železniční přejezdy a tak. :-))))
Tajně! Kouřit!
Haha!
Zkus líbat někoho, kdo „tajně“ kouří!
To prostě nejde…
|||-_-|||
Petulíííí, Stando .......... sem asi schízáček nebo co to tentononc :o) ...ale na mě z tý básničky lezou oba dva tyhle pocity, co tu říkáte, naprosto paralelně :o) .......no, asi trochu b-b-bojím ;)........
Marthine,
ty kulichu, právě proto! ;o)
Právě proto, že JE to MILOSTNÁ báseň…
|||-_-|||
|||-_-|||
Úžasná věc..nádherná...
Petulo, ty bambulo. tohle je milostná básňa, tak do toho nemíchej osvobozování zpod jha..;-)
Rowenno, dokážeš říct velké věci bez velkých slov. Krásný. Velikej tip.
(Ale podle mě má Petula pravdu. Když tě má rád, nebude ani chtít, aby ses měnila. Moje polovička koneckonců taky loví moje dlouhý vlasy z polívky i z odpadu v koupelně a pořád je ještě mám.)
Ne,
to není přístup „co když se rozejdeme“, ale to je zachování si svého světa, kam se lze (i ve fungujícím vztahu!!!) občas utéci a udělat si v sobě pořádek!
No, a když (náhodou) přijde rozchod, pak je kam jít…
I v krásném a přívětivém vztahu přece potřebují (oba!) mít někdy čas a prostor jen pro sebe sama…
Nevzdávám se své identity, i když ji třeba pertnerce/partnerovi, pokud jí/mu některé její atributy lezou na nervy, nevnucuji a neobtěžuji ji/ho s nimi. Ale nechám si místo, abych si je užila sama, když potřebuji.
|||-_-|||
|||-_-|||
Rowenooooooo má cenu ještě něco řikat,když už všichni všechno řekli sakrá:-)))))))
je to úžasný a kdyby tam nebyl ten konec...tak fakt nevim.....
úúú no prostě krásný no***
Petula: Já...to chápu. Já to znám, i když ne až k tomu rozchodu... Sdílim to, ale básňa se mi moc Líbí, TiP*
Petulo, myslím, že bát se od začátku rozchodu, nutně odsoudí jakýkoliv vztah ke krachu a zničí to nejhezčí, co bys v něm mohla prožít.
Vždyť přece těmi maličkostmi, které tady Rowenna zmiňuje,
se nevzdává sama sebe:-) Pořád to bude ona, její podstata zůstane :-)
NEJ !* a myslím, že Standa má pravdu :-)
je tady moc milo v téhle básni :-)
Stando, Wiki
Bojím se ztráty svého já; nebolí až do případného rozchodu…
Bojím se prázndna po odchodu toho, komu jsem své já obětovala…
|||-_-|||
|||-_-|||
uff jdu to vydýchat........a jdu přemýšlet nad tím, co napsala Petulka.....
bože lidi to mi nedělejte takhle po ránu....ale máte pravdu, tvrdě do toho.....
*t
stobadinka
06. 12. 2002
Najednou se tady začaly objevovat úplně dobré věci. Ne banální popisky, ale něco, co dýchá a žije samo o sobě. Tohle je jedna z nich. SKVĚLE! *
(teď chci do redakce, ať můžu dávat Výběry)
(už je komu)
Astalavista
06. 12. 2002
Ne a ne a ne!!!
Báseň je sice TiPózní, ale to ne (tu) křičet nepřestanu!
Nevzdávej se sebe!
Buď skutečně kuř, nebo skutečně nekuř!
A to křeslo, kolikrát ti na něm bylo dobře?
Kolikrát ti připomnělo ty chvíle s kočkou na klíně, tenkrát…
A co když Ti ON sen vynucený slibem jednou nebude moct dát?
Zhroutí se (Ti) svět?
A co když ON (pak) odejde, co když se mu (zas) jiná hodí pod nohy, aniž by si nechala svou tajnou obálku s adresou včerejších vzpomínek a otlačených loktů?
Nevzdávej se sama sebe. Ani náznakem! Bojím se té básně! Byť by byla tak… SKUTEČNÁ, a právě PROTO!
|||-_-|||
«*»